Lhůta pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2016, čj.
2
Afs 178/2016-23
K předpisům:
Rozhodným okamžikem pro počátek běhu lhůty pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové
exekuce
je den, kdy navrhovatel získá úplnou vědomost o tom, že jeho konkrétní majetek byl zahrnut
do určité daňové exekuce
, jakož i o tom, který správce daně je příslušný k vedení této daňové
exekuce
.V dané věci se Nejvyšší správní soud vyslovil k výkladu otázky počátku běhu subjektivní
lhůty podle § 179 odst. 4 daňového řádu.
Nejvyšší správní soud především zdůraznil, že vzhledem k tomu, že účelem daného ustanovení je
chránit vlastnické právo třetích osob, jejichž majetek byl neoprávněně postižen daňovou exekucí,
jakož i s ohledem na to, že o vyloučení majetku z daňové
exekuce
může správce daně rozhodnout i z
úřední povinnosti, není důvod interpretovat počátek běhu subjektivní lhůty restriktivním způsobem.
Je třeba dát přednost takovému výkladu, který bude směřovat k posílení ochrany vlastnického práva
třetích osob domáhajících se vyloučení svého majetku z daňové exekuce
vedené proti jiné osobě. Pro
určení okamžiku rozhodného pro počátek běhu patnáctidenní lhůty pro podání návrhu na vyloučení
majetku z daňové exekuce
lze přiměřeně užít i kritéria dovozovaná ve vztahu
k exekučnímu řádu. Při aplikaci
§ 179 odst. 4 daňového řádu je podle Nejvyššího
správního soudu třeba mít na zřeteli i to, že smyslem patnáctidenní lhůty stanovené pro podání
návrhu je motivovat osoby, které mají za to, že jejich věci byly sepsány, aby postupovaly aktivně a
nebrzdily účelově průběh daňové exekuce
. Návrhy oprávněných osob na vyloučení majetku z daňové
exekuce
rozhodně tak nemohou být z formalistických důvodů odmítány. Proto, má-li správce daně
pochybnosti o včasnosti podaného návrhu, měl by si od navrhovatele vyžádat další informace
osvětlující to, kdy se o podstatných skutečnostech dozvěděl. Není-li správce daně schopen prokázat,
kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech dosahujících takové kvality, že mohl návrh podat, je
třeba postupovat v intencích zásady v pochybnostech ve prospěch zachování lhůty. Pozornost si pak
zaslouží i závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož ani pozdě podaný návrh na vyloučení majetku
z daňové exekuce
nemůže zbavit správce daně povinnosti ověřovat, že ohledně majetku, jenž byl
daňovou exekucí postižen, je exekuce
přípustná. Pozdě podaný návrh je proto třeba považovat za
podnět k zahájení šetření vedoucího v odůvodněných případech k vyloučení předmětného majetku z
daňové exekuce
z úřední povinnosti.