Lhůta pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce

Vydáno: 3 minuty čtení
Lhůta pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2016, čj. 2 Afs 178/2016-23
K předpisům:
Rozhodným okamžikem pro počátek běhu lhůty pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové
exekuce
je den, kdy navrhovatel získá úplnou vědomost o tom, že jeho konkrétní majetek byl zahrnut do určité daňové
exekuce
, jakož i o tom, který správce daně je příslušný k vedení této daňové
exekuce
.
V dané věci se Nejvyšší správní soud vyslovil k výkladu otázky počátku běhu subjektivní lhůty podle § 179 odst. 4 daňového řádu. Nejvyšší správní soud především zdůraznil, že vzhledem k tomu, že účelem daného ustanovení je chránit vlastnické právo třetích osob, jejichž majetek byl neoprávněně postižen daňovou exekucí, jakož i s ohledem na to, že o vyloučení majetku z daňové
exekuce
může správce daně rozhodnout i z úřední povinnosti, není důvod interpretovat počátek běhu subjektivní lhůty restriktivním způsobem. Je třeba dát přednost takovému výkladu, který bude směřovat k posílení ochrany vlastnického práva třetích osob domáhajících se vyloučení svého majetku z daňové
exekuce
vedené proti jiné osobě. Pro určení okamžiku rozhodného pro počátek běhu patnáctidenní lhůty pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové
exekuce
lze přiměřeně užít i kritéria dovozovaná ve vztahu k exekučnímu řádu. Při aplikaci § 179 odst. 4 daňového řádu je podle Nejvyššího správního soudu třeba mít na zřeteli i to, že smyslem patnáctidenní lhůty stanovené pro podání návrhu je motivovat osoby, které mají za to, že jejich věci byly sepsány, aby postupovaly aktivně a nebrzdily účelově průběh daňové
exekuce
. Návrhy oprávněných osob na vyloučení majetku z daňové
exekuce
rozhodně tak nemohou být z formalistických důvodů odmítány. Proto, má-li správce daně pochybnosti o včasnosti podaného návrhu, měl by si od navrhovatele vyžádat další informace osvětlující to, kdy se o podstatných skutečnostech dozvěděl. Není-li správce daně schopen prokázat, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech dosahujících takové kvality, že mohl návrh podat, je třeba postupovat v intencích zásady v pochybnostech ve prospěch zachování lhůty. Pozornost si pak zaslouží i závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož ani pozdě podaný návrh na vyloučení majetku z daňové
exekuce
nemůže zbavit správce daně povinnosti ověřovat, že ohledně majetku, jenž byl daňovou exekucí postižen, je
exekuce
přípustná. Pozdě podaný návrh je proto třeba považovat za podnět k zahájení šetření vedoucího v odůvodněných případech k vyloučení předmětného majetku z daňové
exekuce
z úřední povinnosti.