Dotazy a odpovědi: Příjem slovenských umělců za vystoupení v Česku

K tomuto dotazu je třeba v prvé řadě uvést, že příjmy, které pobírají z titulu výkonu umělecké činnosti na území České republiky zahraniční, na veřejnosti vystupující umělci (předpokládá se, že všichni čtyři členové daného hudebního tělesa jsou daňovými rezidenty Slovenské republiky, a to ve smyslu článku 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (dále jen „smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění“), která je v České republice publikována ve Sbírce mezinárodních smluv č. 100/2003), mají podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 2. vnitrostátního zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), charakter příjmů ze zdrojů na území České republiky a v návaznosti na ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o daních z příjmů zde, za splnění všech podmínek, v daném případě podléhají srážkové dani ve výši 15 %. Institut tzv. zajištění daně se tedy v případě výplaty takovýchto příjmů zahraničním daňovým rezidentům v České republice neprovádí.

Právo zdaňovat tento druh příjmů ve státě jejich zdroje, tj. ve státě výkonu umělecké činnosti, je v tomto případě dáno a potvrzeno i smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění (konkrétně ustanoveními jejího článku 16). V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že tento článek smlouvy neobsahuje (na rozdíl od smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění, která byla podepsána v roce 1992 a která se přestala provádět k 31. prosinci 2003) žádné ustanovení, které by za splnění určitých předpokladů uplatnění uvedeného práva ve státě zdroje vylučovalo (například činnost vykonávána v rámci kulturní dohody mezi smluvními státy, financování vystoupení z veřejných zdrojů).

Způsob zdaňování příjmů spadajících svým charakterem pod článek 16 smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění není samotnou smlouvou nikterak stanoven, stejně jako způsob výpočtu takovéhoto příjmu apod. V této souvislosti je tedy třeba uplatňovat výlučně vnitrostátní právní předpisy České republiky (viz výše).

Je třeba současně připomenout, že příjmy pobírané z titulu výkonu umělecké činnosti na území České republiky pokrývají pro dané účely jakékoliv příjmy, u kterých existuje těsná spojitost mezi příjmem a výkonem dané umělecké činnosti. Jako příklad takovéhoto příjmu lze uvést například příjem slovenského muzikanta obdržený za rozhovor poskytnutý v souvislosti s danými koncerty, kterých se jeho kapela účastní, nebo příjem za vyfocení se za účelem reklamy na billboardech, která souvisí s danými kulturními akcemi pořádanými na území České republiky atd.

Současně platí, že dané příjmy pokrývají i příjmy slovenských umělců, které jsou jimi pobírány z titulu přípravy na daná kulturní vystoupení, která se konají na území České republiky (zkouška přímo na místě koncertu apod.). Rovněž tak je třeba dodat, že příjmem se rozumí i případné nepeněžní plnění přijaté slovenskými umělci.

K samotnému výkladu článku 16 smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění je třeba dále poznamenat, že tam uvedené slovní spojení „příjmy mohou být zdaněny v tomto druhém státě“ je třeba interpretovat tak, že je státu zdroje mezinárodní smlouvou dáno právo takovýto příjem zdaňovat. Pokud stát zdroje takovéhoto práva využije tím, že ho potvrdí svým vnitrostátním právním předpisem (v České republice zákonem o daních z příjmů), znamená to, že je třeba takovéto zdanění ve státě zdroje (v tomto případě tedy v České republice, tj. v zemi, na jejímž území dochází k uměleckému vystoupení) v praxi uskutečnit. V žádném případě tedy nelze uvedené slovní spojení vykládat z hlediska poplatníka (umělce) či plátce daně tak, že si je možné vybrat, kde, resp. v jaké zemi, bude daný konkrétní příjem zdaňován.

Pokud jde o povinnost srážet z honorářů za vystoupení na koncertech daň, je třeba uvést, že tuto povinnost má obecně osoba, která skutečně vyplácí příjem za činnost osobně vykonávanou veřejně vystupujícím umělcem, a to bez ohledu na to, komu takovýto příjem plyne a z jakého právního vztahu. Z popisu situace uvedeného v dotazu lze usuzovat, že takovouto osobou je v daném případě dotyčná česká společnost, která bude pořadatelem oněch dvou koncertů realizovaných v České republice. Zmiňovaná umělecká agentura je pouhý prostředník, zprostředkovatel. Sjednaný honorář je slovenským umělcům hrazen prostřednictvím této umělecké agentury, samotným pořadatelem, který si zcela jistě vyžádal mít na koncertě právě tuto konkrétní slovenskou hudební skupinu apod.

V této souvislosti je ještě třeba upozornit, že v daném případě může, kromě platby honorářů za veřejná vystoupení, teoreticky dojít i k platbám tzv. licenčních poplatků zahraničním umělcům. Pokud by byl totiž například nutný jejich souhlas k další komerční reprodukci případně natočeného vystoupení (stali by se jeho vlastníkem), přicházela by do úvahy aplikace i článku 12 (Licenční poplatky) smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění. Za této situace by pro daňové účely bylo nezbytné obě platby od sebe oddělit a aplikovat na ně odlišný daňový režim. Zdroj licenčních poplatků by byl následně v kontextu zákona o daních z příjmů definován tedy § 22 odst. 1 písm. g) bod 2., avšak v kontextu aplikace článku 12 smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění by předmětné platby podléhaly – za splnění všech podmínek – zdanění jen na území Slovenské republiky.

Dále je třeba uvést, že na Slovensku bude u každého konkrétního slovenského umělce – člena hudební skupiny – takovýto příjem pobíraný ze zdrojů na území našeho státu zahrnut do jeho základu daně a jako takový tam bude obecně podléhat zdanění. Nicméně slovenská strana bude za této situace povinna vyloučit mezinárodní dvojí zdanění předmětného příjmu, a to použitím metody tzv. prostého zápočtu (viz ustanovení článku 22 smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění).

V rámci komplexního řešení problému je třeba současně upozornit na ustanovení § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů, které umožňuje (tzn. neukládá povinnost) daňovým rezidentům členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, zahrnout do daňového přiznání v České republice předmětné příjmy a sraženou daň započíst na jejich celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podávají daňové přiznání, a to se všemi důsledky z toho vyplývajícími (včetně tedy možné realizace například přeplatku na dani). Tato možnost ustanovená zákonem o daních z příjmů daným zahraničním daňovým rezidentům však nic nemění na povinnostech plátců daně (v souvislosti s daným případem je třeba především respektovat ustanovení § 38d zákona o daních z příjmů).

Současně nelze v žádném případě opomenout existenci Pokynu č. D-286, který je zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 10/1/2005, a to v kontextu možné situace nenaplnění všech v něm stanovených podmínek (plátce daně nemá například k dispozici potvrzení o daňovém domicilu slovenských umělců), což by mělo mít za následek aplikaci nikoliv sazby daně ve výši 15 %, nýbrž aplikaci zvláštní sazby daně ve výši 35 %. Obdobně by nebylo možné aplikovat automaticky výhodu vyplývající ze smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění (v tomto konkrétním případě ve formě úplného osvobození), a to tedy v souvislosti s možnou výplatou tzv. kulturních licenčních poplatků. I v tomto případě by plátce daně měl uplatnit sazbu srážkové daně ve výši 35 %.