Vydáno: 23. 3. 2017
Prošlo odborným dohledem
Uplatnění daňové ztráty Ing. Martin Děrgel Hlavním definičním znakem podnikání je, že se jedná o činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku. Tedy zjednodušeně řečeno proto, aby dotyčný podnikatel – ať už jde o osobu fyzickou nebo právnickou – měl více příjmů, než kolik vynaložil výdajů. Cesta za ziskem ovšem bývá trnitá a plná překážek, jako například stejným směrem se ubírající konkurenti, špatný podnikatelský záměr, podvodní obchodní partneři, silná státní regulace. A tak se stává, že na cestě za ziskem podnikatel tu a tam utrpí větší či menší ztrátu. Daňové právo ke ztrátám přistupuje obezřetně, mohou totiž sloužit k nekalým daňovým optimalizacím, zvláště u obchodních korporací zapojených do holdingové struktury. Zejména u právnických osob proto nestačí vědět pouze o tom, že o daňovou ztrátu lze v dalších – ziskových – obdobích snížit základ daně, možných omezení a podmínek jejího uplatnění je totiž více. Vznik daňové ztráty Začněme pozitivně, opakem ztráty je zisk, který asi každého podnikatele potěší. Pokud vede účetnictví, může poměrně snadno zjistit účetní zisk – coby kladný výsledek hospodaření (dále jen „VH“) – prostě od úhrnu výnosů odečte úhrn nákladů. Naproti tomu s „daňovým ziskem“ alias se základem daně z příjmů je to poněkud složitější, nejde totiž o pouhý početní rozdíl úhrnu příjmů (výnosů) a úhrnu výdajů (nákladů). Jeho vymezení najdeme v § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“):
Zdroj: Daně a právo v praxi, 3/2017.