Rekapitulace návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti

Vydáno: 18 minut čtení

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, přinesl do právního řádu novou statusovou vlastnost právnických osob – veřejnou prospěšnost. Obč. zák. sice zakotvil definici veřejné prospěšnosti, ale dosud nebyl přijat zákon,1 1) který by stanovil podmínky, za kterých má veřejně prospěšná právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, a další s tím související otázky. Současná úprava posuzování veřejné prospěšnosti je neúplná a v zásadě bez možnosti a způsobů využití. Již tři roky tak trvá situace, kdy právní řád sice zná status a definici veřejné prospěšnosti právnických osob, ale těmto subjektům v důsledku absence právní úpravy neumožňuje, aby jej vůbec získaly. V současné době je připraven vládní návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti a o změně souvisejících zákonů (dále jen „návrh“).2 2)

Rekapitulace návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Definice veřejné prospěšnosti v obč. zák.
Ust. § 146 obč. zák. stanoví pět podmínek, které musí být splněny, aby mohla být právnická osoba považována za veřejně prospěšnou. Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. Obč. zák. váže veřejnou prospěšnost na činnost konkrétní osoby, nikoliv pouze na právní formu. Uvedené vymezení podmínek však nemá být definicí neziskové (nevýdělečné) organizace.
Obč. zák. dále stanoví, že veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti (dále jen „status“) do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem. Nejsou tak vyloučeny situace, kdy právnická osoba splní znaky uvedené v § 146 obč. zák., ale z různých důvodů nebude mít zájem o formální registraci této skutečnosti, tedy o zápis statusu, do veřejného rejstříku.
Zákonodárce tak zvolil řešení, že bližší podmínky pro získání statusu stanoví zvláštní zákon. Tato úprava byla zvolena zejména proto, že se jedná o záležitosti veřejnoprávní povahy, které obč. zák. zásadně řešit nemá. V současné době však nejsou blíže upraveny způsob, předpoklady a postup určitého formálního stvrzení skutečnosti, že subjekt má předmětnou kvalitu (je veřejně prospěšný). Určité vrchnostenské stvrzení a formální přiznání, tedy předmětný
status
, je pak tím, co lze považovat za hodnotný institut, který v českém právním řádu chybí. Stejně tak neexistují konkrétnější pravidla pro kontrolu nad naplňováním podmínek stanovených pro veřejně prospěšné právnické osoby. Předkladatel považuje tyto skutečnosti za poměrně zásadní nedostatek českého právního řádu.
 
Návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti
Cílem navrhovaného zákona jsou na obecné úrovni zvýšení transparentnosti a důvěryhodnosti neziskového sektoru, jeho větší atraktivnost a přístupnost a konečně lepší, funkčnější provázání právních předpisů upravujících danou problematiku.
Status
tak má přispívat k důvěryhodnosti dané právnické osoby a její příslušnosti k poslání dosahovat obecného blaha. V jistém ohledu lze o statusu hovořit jako o příznaku právnické osoby, který informuje všechny ostatní o její výhradní povaze. Dle důvodové zprávy k návrhu by měl sloužit
status
jako záruka, že příslušná právnická osoba splňuje dostatečné podmínky ohledně své činnosti, osob ovlivňujících ji a svého hospodaření, včetně nakládání se ziskem, aby reálně sloužila veřejně prospěšnému účelu, a tím i usnadnila veřejnosti orientaci v neziskovém sektoru. Zákon by se tudíž neměl omezovat na pouhé technické nastavení požadavků nutných pro zápis či odnětí statusu veřejné prospěšnosti. Zákon by měl vymezit i určitá přísnější pravidla správy právnických osob, které získají
status
veřejné prospěšnosti. Právnické osoby se statusem by se tak na základě předem stanovených kritérií formálně diferencovaly od ostatních právnických osob. Dále se předpokládá, že subjekty, které budou nositeli statusu, budou moci využívat další benefity (
dotace
, daňové a poplatkové úlevy apod.).
Návrh vychází z myšlenky, že právo získat
status
veřejné prospěšnosti mají jen veřejně prospěšné právnické osoby, které splní podmínky stanovené zákonem. Výkon činnosti bude pak prokazovat právnická osoba.
Status
tak získá pouze osoba, která prokáže, že provozuje činnost přispívající k dosahování obecného blaha, i splnění dalších zákonných podmínek.
Koncepce zákona vychází ze tří základních skutečností:
1.
status
by mohl být udělen subjektům, které se věnují výhradně činnosti přispívající k dosahování obecného blaha,
2.
zákon upraví pouze
status
veřejné prospěšnosti, otázka případných navazujících benefitů jím s ohledem na zvolenou koncepci není řešena a mají být upraveny příslušnými právními předpisy,
3.
o přiznání statusu by měly rozhodovat soudy; ty by pak rozhodovaly i o dalších věcech souvisejících se statusem veřejné prospěšnosti.
Návrh rekapituluje pojmové znaky uvedené v § 146 obč. zák., jimiž se vyznačuje veřejně prospěšná právnická osoba, přičemž dále podrobněji vymezuje, co se těmito předpoklady pro účely přiznání práva na zápis statusu veřejné prospěšnosti rozumí, a jakým způsobem se jejich existence pro dané účely prokazuje.
 
Dosahování obecného blaha
Návrh obsahuje demonstrativní výčet činností přispívajících k dosahování obecného blaha. Jde zejména o činnosti v oblasti rozvojové spolupráce, humanitární pomoci, charitativní činnosti a odstraňování chudoby, komunitního nebo lokálního rozvoje, včetně komunitně vedeného místního rozvoje realizovaného místními akčními skupinami, odstraňování diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako jsou rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor, práce s dětmi, mládeží a zvlášť zranitelnými osobami, včetně ochrany těchto skupin, ochrany kulturního dědictví a péče o něj, ochrany občanských a lidských práv a práv národnostních a etnických menšin, ochrany ohrožených nebo zraněných živočichů a jiných biologických druhů a péče o ně, ochrany spotřebitele a poskytování bezplatné právní pomoci, ochrany zdraví a poskytování zdravotních služeb, včetně prevence a léčby látkových a nelátkových závislostí, ochrany životního prostředí, ochrany duševního vlastnictví, myslivosti, včelařství, sportovního rybářství, organizovaného zájmového chovatelství a zahrádkářské činnosti, péče o kultivaci mezilidských vztahů, podpory nebo ochrany osob se zdravotním postižením a znevýhodněných osob, podpory rodiny, pomoci při přípravě na mimořádné události nebo krizové situace a při jejich řešení, pomoci cizincům v České republice, poskytování nadačních příspěvků na činnost přispívající k dosahování obecného blaha, prevence kriminality a sociálně patologických jevů, rozvoje demokracie a posilování právního státu, sociálního, kulturního, duchovního a hospodářského rozvoje, sociálních a veřejných kulturních služeb, vědy, vývoje a výzkumu, vzdělávání, školení, osvěty a sportu, rozvoje vojenských tradic, péče o válečné veterány a přípravy občanů k obraně vlasti.
 
Bezúhonnost
Požadavkem zákonodárce je, aby na rozhodování veřejně prospěšné právnické osoby měly podstatný vliv jen bezúhonné osoby. Za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro přečin spáchaný v souvislosti s činností přispívající k dosahování obecného blaha nebo pro zločin. To neplatí, pokud se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena. Návrh dále vymezuje, co se považuje za podstatný vliv na rozhodování tohoto subjektu. V tomto případě půjde o osoby, které jsou členem jejího statutárního nebo kontrolního orgánu, osoby zastupující v jejím statutárním orgánu nebo kontrolním orgánu právnickou osobu, která je členem takového orgánu, a ovládající osobu veřejně prospěšné právnické osoby, jde-li o obchodní korporaci.
 
Nabývání majetku a nakládání s ním
Další dvě podmínky pro získání statusu se týkají majetkových záležitostí. Zákonodárce klade na veřejně prospěšné subjekty požadavek, aby nabyly majetek z poctivých zdrojů a své jmění hospodárně využívaly k veřejně prospěšnému účelu.
Hospodárně využívá jmění k veřejně prospěšnému účelu právnická osoba, jejíž zakladatelské právní jednání určuje, že
1.
Zisk z její činnosti lze použít pouze pro naplnění jejího poslání.
2.
Mezi její zakladatele, členy, zaměstnance, členy jejích orgánů nebo osoby jim blízké se nerozděluje zisk; cílem tohoto opatření je zabránit vyvádění prostředků z právnické osoby. Zákaz rozdělovat zisk mezi vymezený okruh osob nevylučuje podnikání právnické osoby s právem na zápis statusu, a to ani jako hlavní činnost. Podstatnou je však okolnost, že tento zisk po zdanění nebude rozdělen mezi výše uvedené osoby a bude využit k veřejně prospěšnému účelu.
3.
Tomu, jehož členství v této osobě zaniká, nebo jeho právnímu nástupci nebude na vypořádacím podílu, náleží-li mu podle jiného zákona, vyplaceno více, než je výše jeho splaceného nebo vneseného vkladu do základního kapitálu v době ukončení jeho členství, a
4.
na podílu na likvidačním zůstatku nebude tomu, komu náleží podle jiného zákona, vyplaceno více, než je výše jeho splaceného nebo vneseného vkladu do základního kapitálu, v době splatnosti podílu na likvidačním zůstatku, a že zbylý likvidační zůstatek nabídne likvidátor právnické osobě se statusem s obdobným účelem; v zakládací listině obecně prospěšné společnosti může být také určeno, že likvidátor nabídne likvidační zůstatek právnické osobě se statusem s obdobným účelem.
K prokázání poctivosti zdrojů majetku, který právnická osoba nabyla, a hospodárnosti využívání jejího jmění k veřejně prospěšnému účelu slouží účetní závěrka, přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích (u právnické osoby vedoucí jednoduché účetnictví) za účetní období bezprostředně předcházející dni podání návrhu na zahájení tohoto řízení, zpráva auditora o ověření účetní závěrky, je-li právnická osoba povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Návrh obsahuje také speciální ustanovení pro případy, podá-li právnická osoba návrh na rozhodnutí o právu na zápis statusu do veřejného rejstříku do jednoho roku od svého vzniku. V případě právnické osoby, jejíž obrat překročí hranici 5 mil. Kč, je třeba, aby účetní závěrka byla ověřena auditorem.
 
Zřízení kontrolního orgánu
Dalším požadavkem zákonodárce je povinnost zřídit kontrolní orgán, a to s ohledem na zvýšenou potřebu efektivnosti a transparentnosti hospodaření právnických osob se statusem veřejné prospěšnosti. Návrh definuje činnosti, které má tento orgán vykonávat (např. dohlíží, zda jsou záležitosti právnické osoby vedeny řádně, kontroluje, jak je vedeno její účetnictví, přezkoumává účetní závěrku).
Aby byla zaručena skutečná nezávislost členů kontrolního orgánu, vyloučen střet zájmů a nejednalo se o pouhé formální ustavení kontrolního orgánu, stanoví návrh neslučitelnost funkcí. Členem kontrolního orgánu veřejně prospěšné právnické osoby nesmí být osoba, která je členem statutárního orgánu nebo osobou v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu této osoby, osobou, která má rozhodující vliv na činnost veřejně prospěšné právnické osoby, osobou blízkou členům statutárního orgánu a osobám, které mají rozhodující vliv na činnost veřejně prospěšné právnické osoby, v pracovním nebo obdobném poměru vůči této osobě; to neplatí, nepřesahuje-li počet těchto členů jednu třetinu počtu všech členů kontrolního orgánu nebo stanoví-li jiný zákon, že členem kontrolního orgánu musí být osoba v pracovním nebo obdobném poměru vůči právnické osobě, zvolená zaměstnanci.
 
Další povinnosti právnických osob se statusem
Návrh obsahuje povinnost právnické osoby se statusem vyhotovit a uložit do sbírky listin veřejného rejstříku zprávu o své činnosti za každé uplynulé účetní období, přičemž nezbytnou součástí zprávy o činnosti právnické osoby se statusem veřejné prospěšnosti je i přehled nákladů na její správu. Dle předkladatele návrhu je rozsah těchto nákladů, popř. jejich poměr k nákladům na samotnou činnost přispívající k dosahování obecného blaha,
relevantní
pro posouzení, zda právnická osoba hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu, tj. zda naplňuje jeden z pojmových znaků veřejně prospěšné osoby ve smyslu § 146 obč. zák.
Návrh obsahuje pravidla o střetu zájmů. Uzavírá-li právnická osoba se statusem smlouvu se zakladatelem, členem, členem jejího orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu, osobou v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu nebo s osobou jim blízkou, přičemž hodnota předmětu smlouvy představuje alespoň 5 % ročního úhrnu čistého obratu za bezprostředně předcházející účetní období, nejméně však 50 000 Kč, vypracuje kontrolní orgán a založí bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy do sbírky listin veřejného rejstříku zprávu, ve které posoudí, zda byla cena obvyklá, jde-li o úplatné nabytí nebo zcizení majetku, anebo zda byla uzavřena za podmínek obvyklých, je-li předmětem smlouvy výkon práce nebo služby nebo bezúplatné plnění ve prospěch spřízněné osoby. Návrh dále obsahuje pravidla týkající se nesplnění podmínek stran obvyklé ceny, hlasování členů statutárního orgánu pro smlouvu nesplňující tuto podmínku či nevypracování nebo nezveřejnění zprávy kontrolního orgánu.
Status
u pobočných spolků
Pobočný spolek může statusu veřejné prospěšnosti dosáhnout dvěma způsoby. Pobočný spolek může
status
získat nezávisle na statusu hlavního spolku (tedy získá-li pobočný spolek
status
, nezíská jej automaticky i hlavní spolek). Samostatné nabytí statusu pobočným spolkem však může být stanovami hlavního spolku vyloučeno (a to i fakticky s ohledem na rozsah práv pobočného spolku nebo předmět jeho činnosti), neboť platí, že právní osobnost pobočného spolku je odvozena od právní osobnosti hlavního spolku a pobočný spolek může nabývat práva a povinnosti jen v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku.
Návrh respektuje úpravu obsaženou v § 231 obč. zák., podle níž nabytím statusu pro hlavní spolek nabývají
status
automaticky všechny jeho pobočné spolky. V tomto případě je
status
pobočnému spolku zapsán na základě jeho zápisu k hlavnímu spolku, který pro dané účely doloží pouze to, že podmínky práva na zápis statusu splňuje sám. Nemusí rovněž dokládat, že tyto podmínky pro zápis statusu splňují i všechny jeho pobočné spolky.
Pobočný spolek může povinnost týkající se zveřejnění zprávy o činnosti splnit prostřednictvím hlavního spolku se statusem veřejné prospěšnosti, a to uveřejněním příslušných údajů a dokumentů ve zprávě o činnosti tohoto hlavního spolku. Je třeba zdůraznit, že jde o povinnost pobočného spolku, takže při porušení těchto povinností některým z pobočných spolků může být
status
odňat pouze jemu, nikoli hlavnímu spolku (i s důsledky pozbytí statusu pro jeho ostatní pobočné spolky). Získá-li pobočný spolek
status
veřejné prospěšnosti samostatně (tj. v případě, že sám hlavní spolek
status
nemá či se o něj neuchází), tato speciální úprava se neuplatní a pro pobočný spolek se statusem platí obecný režim.
Co se týče odnětí statusu, pakliže je odňat hlavnímu spolku, ztrácí jej také všechny pobočné spolky, které jej nabyly v důsledku nabytí statusu hlavním spolkem. Pobočnému spolku může být
status
i samostatně odňat nebo se jej může samostatně vzdát, a to v obou případech nezávisle na tom, zda tento
status
nabyl samostatně nebo v důsledku jeho nabytí hlavním spolkem.
 
Procesní otázky udělení a odebrání statusu
Kromě definice podmínek pro získání statusu veřejné prospěšnosti upravuje návrh také problematiku rozhodování o právu na zápis statusu do veřejného rejstříku a jeho zápis do veřejného rejstříku. Pro řízení ve věcech statusu veřejné prospěšnosti je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Řízení o zápisu statusu se vede pouze na žádost právnické osoby, která k návrhu doloží splnění podmínek stanovených zákonem. V takovém případě soud, který vede veřejný rejstřík, ve kterém je právnická osoba zapsána, zapíše do veřejného rejstříku nabytí statusu. Soud je povinen rozhodnout o právu na zápis statusu veřejné prospěšnosti do 15 dnů ode dne doložení všech dokumentů prokazujících splnění podmínek pro rozhodnutí o právu na zápis statusu. V případě, že soud právo na zápis statutu žádající právnické osobě nepřizná, může tato podat odvolání. Nepřiznání statusu nezakládá překážku věci rozsouzené; návrh může právnická osoba podat opětovně, přičemž není stanovena žádná lhůta, po jejímž uplynutí by mohl být nový návrh podán. Pokud nově již podmínky pro zápis splňuje, bude jí přiznán.
Návrh také obsahuje pravidla pro odnětí statusu právnické osobě. Soud o odnětí statusu rozhodne i bez návrhu v případě, že právnická osoba se statusem přestane splňovat některou z podmínek pro přiznání práva na zápis statusu do veřejného rejstříku a nedostatek ani na výzvu soudu v přiměřené lhůtě neodstraní; soud rozhodne o odnětí statusu také tehdy, nesplňovala-li právnická osoba se statusem některou z těchto podmínek v době rozhodování o tomto právu.
 
Zpoplatnění získání statusu
Dle § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je nyní řízení ve věci přiznání statusu veřejné prospěšnosti osvobozeno od soudního poplatku. Předkladatel však navrhuje, aby toto řízení od soudního poplatku osvobozeno nebylo. Právnická osoba ucházející se o přiznání statusu by tak byla povinna zaplatit soudní poplatek stanovený zákonem o soudních poplatcích.33) Předkladatel argumentuje fiskální a regulační funkcí soudního poplatku. Fiskální hledisko předpokládá, že žadatelé by měli přispět k úhradě nákladů spojených s činností soudů. Regulační funkce spočívá v cíli odradit od svévolných, šikanózních, malicherných a jiných bezdůvodných návrhů, které by soudy zbytečně zatěžovaly. Teprve právnická osoba, která již
status
veřejné prospěšnosti má, by měla být osvobozena od poplatků ve věcech veřejného rejstříku, což představuje jeden z benefitů pro právnické osoby s tímto statusem.
1) Vládní návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který byl navržen spolu s dalšími zákony v souvislosti s rektifikací soukromého práva, byl v září 2013 zamítnut Senátem.
2) Sněmovní tisk č. 1005, volební období 2013–2017. Projednávání tisku je zařazeno na pořad 55. schůze Poslanecké sněmovny konané od 21. 2. 2017.
3) V sazebníku poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích) není a nemá být poplatek za řízení ve věci přiznání statusu výslovně uveden. Bude tak třeba toto řízení podřadit pod položku 11 bodu 1. písm. c), která upravuje poplatek za návrh na změny nebo doplnění zápisu ve veřejném rejstříku ve výši 2 000 Kč.