Vydáno: 29. 5. 2017
Prošlo odborným dohledem
Vybrané praktické případy, kdy nelze uplatnit nárok na odpočet DPH Mgr. Ing. Alena Dugová Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) je základním stavebním prvkem DPH, který zaručuje fungování principu neutrality DPH. Jde o základní zákonem stanovené právo (nikoliv povinnost) příjemce plnění si odečíst DPH zaplacenou za nakoupené zboží či služby za předpokladu splnění zákonných podmínek. Tento článek se zaměřuje na vybrané praktické případy, u kterých platí určité omezení pro uplatnění nároku na odpočet DPH, a pravidla vysvětluje na praktických příkladech. Při uplatnění nároku na odpočet DPH by měl plátce DPH pečlivě zvažovat, zda naplňuje podmínky stanovené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), či podmínky vyplývající ze soudní judikatury. V praxi se totiž nelze spoléhat na samotný daňový doklad, který je plátci DPH dodavatelem zboží či poskytovatelem služeb vystaven a doručen. Pro nárok na odpočet DPH totiž platí různá specifika a omezení stanovená zákonem o DPH. Navíc musí také příjemce plnění obezřetně zvažovat, zda je režim DPH či uplatněná sazba DPH uvedená na daňovém dokladu v souladu se zákonem o DPH, a dále musí být schopen unést důkazní břemeno pro prokázání nároku na odpočet DPH. Plátce DPH se také může dostat v praxi do svízelné situace, kdy mu zákon o DPH ani současná judikatura Nejvyššího správního soudu či Soudního dvora Evropské unie (EU) neposkytuje jasnou odpověď na otázku, zda je možné si u daného plnění nárok na odpočet DPH uplatnit.