Pro podnikatele je v podnikání hlavním motivem zpravidla dosažení zisku. K tomuto volí každý z nich nejrůznější střednědobé strategie a krátkodobé taktiky. V dnešní době komunikačních technologií se veškeré vzdálenosti zkracují a konkurence nabývá nesmírných rozměrů. Je proto více než zřejmé, že se hlavní boj odehrává v oblasti získání a udržení zákazníka. Významnou součástí konkurenčního boje jsou nejrůznější motivační opatření pro zákazníka (bonusy) v peněžní či nepeněžní formě, kterým je věnován i následující příspěvek
Bonus od obchodního partnera
Ing.
Milan
Mareš,
daňový poradce/associate partner, Rödl & Partner
Sleva z ceny – nejčastější peněžní forma bonusu pro zákazníka
Mezi podnikatelskými subjekty je nejběžnější formou sleva z ceny. Zákazník realizuje nižší cenu, poskytovatel slevy zpravidla vyšší obrat. Za hodnotu odebraných výrobků či služeb (ať již vyjádřeno v peněžních nebo jiných jednotkách) získává zákazník slevu vyjádřenou v peněžních jednotkách. Sleva z ceny nemusí být vázána na obrat, souvisí s marketingovou strategií firmy.
Zajímavý je pohled, jak tuto skutečnost vyjádřit v účetnictví dodavatele v běžném účetním období. V případě očekávané slevy půjde o dohadnou položku (daňově uznatelný náklad v daném období) nebo o rezervu (v daném období daňově neuznatelnou, daňově se projeví až v dalším období), eventálně o časové rozlišení. Každá z těchto možností má své dopady. Konkrétní postup se bude odvíjet od smluvních ujednání (například bonus/sleva z ceny bude určena na základě výsledků minulého zdaňovacího období, přičemž k vyúčtování dojde do tří měsíců po skončení zdaňovacího období). Podstatné je ovšem, aby byla očekávaná sleva v účetnictví zachycena. Tento postup by měl být zachycen i v interních účetních směrnicích.
Primárně se vystavování příslušných účetních dokladů bude řídit smlouvou či všeobecnými obchodními podmínkami, popřípadě jiným ujednáním. Zpravidla vystavuje fakturu dodavatel (vystavování dokladů zákazníkem je spíše doménou nadnárodních koncernů). Dodavatel vystaví dobropis – je nutno dodržet příslušná ustanovení zejména zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, například odkaz na původní plnění – nejspíše až v následujícím účetním období. Z hlediska daně z příjmů jde o náklad uplynulého období (proto jsme vytvářeli dohadnou položku či rezervu), z hlediska daně z přidané hodnoty půjde o plnění v období, kdy zákazník dobropis obdržel (finanční úřad vyžaduje většinou potvrzený, tj. podepsaný dobropis – formalismus správce daně je permanentně přítomen).
Nepeněžní forma motivačních opatření
Jak by to bylo v případě, kdy obchodní firma (firma A) zabývající se prodejem ručního nářadí poskytuje svým zákazníkům (dalším obchodním firmám), respektive jejich vybraným pracovníkům, zimní bundu s logem firmy A? Například podmínkou pro získání tohoto oděvu je roční obrat nad 1 mil. Kč (kromě vazby na obrat se v praxi setkáváme také s vazbou na objem uhrazených pohledávek).
Jedná se o dar, nebo o náklady na reklamu?
K posouzení skutečnosti, zda jde o dar, je třeba vycházet ze znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Konkrétně jde o § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů:
„Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar; za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně.“
Je zřejmé, že zákon o daních z příjmů posuzuje dar jako darování ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kde základním znakem daru je bezúplatné poskytnutí, tj. bez nároku na jakékoli protiplnění.
Naproti tomu náklady na reklamu musí splňovat základní podmínku daňové uznatelnosti všech nákladů, konkrétně podmínku v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů:
„Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. ...“
V našem konkrétním případě uvažujme obchodního zástupce zákazníka, který od firmy A obdrží výše uvedenou bundu v hodnotě 3 000 Kč. Neměl by bundu obdržet přímo zákazník? Podmínek pro poskytnutí tohoto bonusu totiž nedosáhl obchodní zástupce zákazníka, nýbrž zákazník sám, a jedině sám zákazník by měl rozhodovat o tom, jak s danou věcí získanou v rámci podpory prodeje naloží. Vzhledem k uskutečněným odběrům zboží totiž nejde zřejmě o bezúplatné plnění.
Nyní se věnujme úvaze, zda náhodou nejde o bezúplatné plnění – tím rozumíme dar – na straně obchodního zástupce zákazníka. S největší pravděpodobností ano, neboť dar byl poskytnut bezúplatně, určitě bez protiplnění. Vzhledem k tomu, že příjem z obdrženého daru je zdaňován podle zákona o daních z příjmů a příjemcem je fyzická osoba, je pro účely zdanění rozhodná částka v Kč, kterou je oceněna zmiňovaná bunda. Bude-li mít hodnotu nižší než 15 000 Kč, je tento příjem osvobozen od daně z příjmů, jinak ne (viz § 4a a § 10 zákona o daních z příjmů).
Jak to ale bude v takovém případě na straně firmy A? Půjde-li o dar obchodnímu zástupci, pak se s největší pravděpodobností jedná o náklad, který nelze daňově uplatnit (od uzavření smlouvy o reklamě mezi obchodním zástupcem zákazníka a firmou A abstrahujeme, protože ve svém důsledku hrozí zdanění příjmu ze závislé činnosti). Navíc, při extenzivním výkladu zákona o daních z příjmů se bude u obchodního zástupce jednat o příjem ze závislé činnosti, protože byl přijat v souvislosti s výkonem jeho zaměstnání. Pak by byl poskytovatel tohoto plnění povinen odvést z jeho hodnoty nejen zálohu na daň ze závislé činnosti, ale i sociální a zdravotní pojištění. K této praxi finanční úřady zatím ve větší míře nepřistoupily. Důvodem není jejich blahovůle ve vztahu k daňovým subjektům, ale skutečnost, že poskytnutí výše uvedených plnění jsou v praxi obtížně zjistitelná.
Daňové subjekty se tomuto brání zpravidla důslednou dokumentací předaných reklamních předmětů. Tento postup je ovšem běžný a odůvodnitelný u kontraktačních jednání, kde jsou předávány výrobky coby vzorky, a ne u reklamních předmětů/darů nesplňujících zákonnou definici.
Jinak to může být v případě, že bundu skutečně obdrží zákazník. Pak se na straně firmy A může jednat o náklady na reklamu. Zde je nutno posoudit, zda se jedná o reklamu, či o reprezentaci firmy [viz § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů
versus
§ 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů].Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží. Zároveň šiřitelem reklamy je právnická nebo fyzická osoba, která reklamu veřejně šíří, tj. náš zákazník. Rozdíl mezi reklamou a reprezentací firmy je v daném případě nepatrný, proto je třeba vše řádně odůvodnit. Řešením by mohlo být například ukotvení principu poskytnutí reklamní služby v kupní smlouvě, popřípadě ve všeobecných obchodních podmínkách. V každém případě je třeba připravit se na důkladnou diskusi se správcem daně (prokázání souvislosti mezi předaným reklamním předmětem a zvýšeným příjmem z prodeje ručního nářadí).
Závěrem
Poskytování podobných bonusů je v tuzemsku i zahraničí běžné. Zásadní je prodat, ne vyrobit. Jednoznačný výklad k výše uvedené problematice neexistuje. Lze se ovšem domnívat, že daňově uznatelný bude pouze takový
bonus
, u kterého existuje přímá souvislost výdajů na bonus
a následných příjmů (prokázání podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů).Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.