K novele insolvenčního zákona s účinností od 1. 7. 2017, 1. část

Zákonodárce byl při tvorbě novely veden jistě pozitivním záměrem zlepšit právní prostředí insolvenčního práva, avšak v řadě případů zůstala jeho práce tzv. v půli cesty a v některých případech působí novela natolik nešťastně, že zřejmě bude na insolvenčních soudech, aby se v praxi chopily výkladu. V době přípravy tohoto článku byla zároveň v prvním čtení další novela insolvenčního zákona (sněmovní tisk č. 1030/0).

Novela provedená zákonem č. 64/2017 Sb. předně stanovuje novou domněnku pro osvědčení úpadku, a to v rámci § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen „IZ“: Má se za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen „mezera krytí“) stanovený ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků, anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis, auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.

V § 3 odst. 6 IZ novela provedená zákonem č. 64/2017 Sb. dále stanoví: Obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, a požadavky na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo výhledu vývoje likvidity, stanoví prováděcí právní předpis.

Zřejmě pozitivně lze chápat snahu zákonodárce, že přikročil k nové definici podnikatele - dlužníka, který je schopen své splatné peněžité závazky plnit, avšak stalo se tak poměrně neurčitou výkladovou formou, když není zcela jasně vyjádřeno, co se myslí tím, že jde o podnikatele, který vede účetnictví (a zda není tento způsob definice diskriminační vůči těm, kteří jej třeba ze zákona nevedou) a kdo by měl tuto poměrně kvalifikovanou otázku posoudit. Snad pomůže předvídaný prováděcí právní předpis.

Novela provedená zákonem č. 64/2017 Sb. se zaměřila i na obranu proti tzv. shopping, tedy v poměrech insolvenčního řízení na snahu dlužníka - podnikatele měnit své sídlo, tedy i místní příslušnost insolvenčního soudu tím, že v § 7b odst. 1 IZ nově stanovila ...: Pro insolvenční řízení proti dlužníku, který je zapsán v obchodním rejstříku, je příslušný soud, v jehož obvodu byl obecný soud dlužníka ke dni, který předchází o 6 měsíců okamžik zahájení insolvenčního řízení; není-li takový soud, je příslušný soud podle věty první. Podle důvodové zprávy k novele k realizaci změny sídla těsně před zahájením insolvenčního řízení docházelo právě ze strany podnikatelů.

Značnou měrou došlo ke změnám v oblasti působnosti insolvenčních správců. Důvodová zpráva uvádí, že dosavadní právní úprava motivovala insolvenční správce ke zřizování poboček, přičemž nebylo účelem jejich zřízení být k dispozici dlužníkům (viz § 25 IZ a § 5 odst. 5 a § 17 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích). Nejde-li o reorganizaci, obecně platí, že insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu. Další připravovaná novela (sněmovní tisk č. 1030/0) dále navrhuje dovětek, že obdobně se postupuje v případě dlužníků, kteří jsou manžely. Důvodová zpráva k novele uvádí, že tato změna sleduje zásady procesní ekonomie, i hledisko hospodárnosti a rychlosti řízení, kdy je vhodné manželům určit toliko jediného insolvenčního správce. Z praxe insolvenčních soudů plyne, že toto pravidlo je fakticky v zásadě již delší dobu používáno, protože z logiky věci nemá opodstatnění, aby v případě úpadku dlužníků - manželů, u kterých jde v zásadě o oddlužení jejich společného jmění manželů, byli v řízení ustanoveni dva insolvenční správci - každý pro jednoho z manželů, když jde o zbytečné náklady vynaložené na činnosti „druhého“ z insolvenčních správců.

V § 29 IZ na konci odst. 1 zákonodárce doplnil větu: Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je toto usnesení přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek.

Důvodová zpráva klade důraz na snahu bránit ovládnutí insolvenčního řízení ze strany nejsilnějšího věřitele. S tím souvisí i změna v § 34, kam zákonodárce doplnil odst. 3 IZ, podle kterého: ... Byl-li insolvenční správce odvolán postupem podle § 29 z funkce, insolvenční soud jej s jeho souhlasem ustanoví odděleným insolvenčním správcem k přezkumu pohledávky, kterou před svým odvoláním popřel, a k vedení s tím souvisejících incidenčních sporů a uplatňování majetkových práv vůči věřiteli, který hlasoval pro jeho odvolání z funkce, nestanoví-li insolvenční soud jinak.

V § 38 odst. 6 IZ nově stanoví v případě řešení úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře povinnost insolvenčnímu správci uložit z měsíčních splátek částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva zřízený za účelem ukládání těchto záloh.

Konkrétněji je upravena i povinnost soudního exekutora ve vztahu k poskytnutí potřebné součinnosti insolvenčnímu správci, přičemž podle § 43 odst. 3 IZ na jeho písemnou žádost poskytne insolvenčnímu správci údaje o majetku a závazcích a o jiných zjištěních k hospodářské situaci dlužníka získané v exekučním řízení, na žádost vydá nebo zapůjčí insolvenčnímu správci také znalecký posudek vypracovaný k ocenění majetku dlužníka nebo jeho části. Náklady na vypracování znaleckého posudku jsou pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jestliže nebyly v exekučním řízení uhrazeny.

V případě řešení úpadku oddlužením došlo ke změně v § 47 odst. 1 IZ ve vztahu ke svolání schůze věřitelů. S účinností od 1. 7. 2017 tedy platí, že schůze věřitelů může být svolána z iniciativy insolvenčního soudu, správce či věřitelského výboru a dále není-li způsobem řešení úpadku oddlužení alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek; je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, svolá ji na návrh nadpoloviční většiny všech věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek.

Ust. § 53 IZ nově koncipuje zákaz výkonu hlasovacího práva v případě věřitele, který tvoří s dlužníkem koncern či je osobou dlužníkovi blízkou. Insolvenční soud smí v souladu s § 53 odst. 4 IZ zákazy výkonu hlasovacího práva moderovat. Důvodová zpráva k novele zákona č. 64/2017 Sb. uvádí, že díky zavedení povinnosti doložit svého skutečného majitele (§ 177 odst. 2 až 7) se insolvenčnímu soudu dostává do rukou důležitý nástroj, pomocí něhož bude moci posoudit nezbytnost vyloučení hlasovacího práva věřitele (jemuž není uložen zákaz výkonu hlasovacích práv ) na základě § 53 odst. 5 ve spojení s § 52 odst. 2. Rozhodnutím o zákazu výkonu hlasovacího práva však insolvenční soud není vázán; není tedy vyloučeno, že pro účely další schůze věřitelů insolvenční soud připustí, aby věřitel, jemuž dříve znemožnil výkon hlasovacího práva podle § 53 odst. 5, napříště hlasoval (§ 52 odst. 3).

Nově vložené ust. § 80a IZ stanoví povinnost osob, kterým podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, byly povinně zřízeny datové schránky, činit veškerá podání vůči insolvenčnímu soudu pouze prostřednictvím těchto datových schránek nebo elektronickou cestou s uznaným elektronickým podpisem. Pokud tyto osoby neučiní podání v elektronické podobě, budou insolvenčním soudem vyzvány k nápravě.

Důvodová zpráva k tomu uvádí, že povinnost elektronické komunikace s insolvenčním soudem není uložena pouze účastníku řízení, kterému se zřizuje datová schránka bez žádosti. Dopadá také na jeho právního zástupce, který činí podání za účastníka (byť tento účastník není osobou, jíž se zřizuje datová schránka bez žádosti), jestliže je mu zřízena datová schránka bez žádosti, též se ukládá kvalifikovanému subjektu, který činí v zastoupení dlužníka podání (insolvenční návrh, návrh na povolení oddlužení, případně jejich doplnění či opravy) podle § 390a odst. 1 IZ; akreditované osoby tedy budou povinny nechat zřídit datovou schránku na žádost nebo opatřit kvalifikovaný certifikát elektronického podpisu.

Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 64/2017 Sb. dále nově vložila § 100a IZ, který by měl chránit dlužníky, vůči kterým byl zjevně bezdůvodně podán insolvenční návrh. Jde o to, aby zahájením a zveřejněním „dlužníka“ v insolvenčním rejstříku na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem - insolvenčním navrhovatelem zjevně s úmyslem „dlužníka“ šikanovat, byly negativní účinky podání takového návrhu co nejmenší. Novela proto stanoví, že ... má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem (§ 128a), rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují; učiní tak neprodleně, nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu (§ 100a odst. 1 IZ).

Další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení, a pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení. Novela v § 107 odst. 3 IZ stanoví, že dříve uvedené ohledně přistoupení k řízení neplatí, byl-li další insolvenční návrh podán v době, po kterou se na základě rozhodnutí podle § 100a odst. 1 IZ insolvenční návrh dříve podaný věřitelem ani jiné dokumenty v insolvenčním spise nezveřejňují v insolvenčním rejstříku. Dříve podaný insolvenční návrh se považuje za přistoupení k řízení zahájenému později podaným insolvenčním návrhem zveřejněným v insolvenčním rejstříku.

Toto ustanovení může působit poněkud nekoncepčně, nicméně je třeba mít na paměti, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem, který nebyl zveřejněn, když insolvenční zákon nestanoví, že by nezveřejněným insolvenčním návrhem nedošlo k zahájení insolvenčního řízení (z povahy věci se insolvenční soud nezveřejněným návrhem fakticky zabývá, proto nelze konstatovat, že neexistuje insolvenční řízení tímto návrhem zahájené). Je otázkou, zda určité stanovisko k tomuto problému později projeví .

Rozhodne-li insolvenční soud podle § 100a odst. 1 a neodmítne-li insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu poté, co uplynula lhůta podle § 128a odst. 1. Odmítne-li insolvenční soud v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu po vydání rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost změněno (§ 101 odst. 3 IZ).

Se shora uvedeným souvisí novelizace § 128a IZ, na základě kterého rozhoduje insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost.

Nově se s účinností od 1. 7. 2017 stanoví, že za zjevně bezdůvodný lze považovat i takový insolvenční návrh, pokud insolvenční navrhovatel neuhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení splatnou spolu s podáním insolvenčního návrhu.

Za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu smí insolvenční soud insolvenčnímu navrhovateli uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Další sankcí pro insolvenčního navrhovatele je možnost podání nového insolvenčního návrhu vůči témuž dlužníka až po šesti měsících od právní moci rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a odst. 1 IZ, ledaže byl insolvenční návrh odmítnut proto, že spolu s insolvenčním návrhem nebyla složena záloha na náklady insolvenčního řízení.

Ust. § 105 IZ nově stanoví povinnost insolvenčního navrhovatele - věřitele doložit existenci splatné pohledávky za dlužníkem. Je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona (např. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví), povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje.

Není-li pohledávka věřitelem, kterému je uložena povinnost doložit svého skutečného majitele v souladu s § 177 odst. 2 IZ (věřitel, který nabyl pohledávku postoupením nebo obdobným způsobem po zahájení insolvenčního řízení anebo v posledních 6 měsících před zahájením insolvenčního řízení), doložena čestným prohlášením o jeho skutečném majiteli, nemůže takový věřitel vykonávat do doby, než svou povinnost podle § 177 odst. 2 IZ splní, hlasovací práva spojená s takovou pohledávkou, a pro insolvenčního navrhovatele platí stav, že neosvědčil existenci své pohledávky za dlužníkem, což povede k zamítnutí insolvenčního návrhu.

Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 64/2017 Sb. s účinností od 1. 7. 2017 stanoví rovněž nová pravidla ve vztahu k zálohám na náklady insolvenčního řízení.

Nově bude s účinností od 1. 7. 2017 platit, že: je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1 (přistoupení k řízení).

Nezaplacení zálohy na náklady řízení, která je splatná spolu s podáním věřitelského insolvenčního návrhu, je jedním z důvodů pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost. Důvodová zpráva k novele dále uvádí, že ... zákon vychází z předpokladu, že by insolvenční řízení mělo být vedeno primárně na náklady účastníků řízení, nikoliv na útratu státu, potažmo daňových poplatníků. Nedostane-li se na náhradu nákladů insolvenčního řízení z prostředků z majetkové podstaty, použije se záloha k jejich úhradě. Je-li však v majetkové podstatě dlužníka dostatek prostředků alespoň na úhradu zapodstatových pohledávek, dostanou věřitelé částku zaplacenou na zálohu zpět, neboť zákon pohledávce na náhradu na zálohy na náklady insolvenčního řízení přiznává privilegované postavení (§ 108 odst. 5).

Pokračování příště.