Společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku z právního, účetního a daňového pohledu

Vydáno: 22 minut čtení

V § 2716 až 2746 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ “), je obsažena právní úprava společnosti, která vzniká, zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci. Touto právní úpravou společnosti byla s účinností od 1. 1. 2014 nahrazena předchozí obdobná právní úprava smlouvy o sdružení podle § 829 až 841 dřívějšího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ), přičemž z přechodného ustanovení § 3028 NOZ vyplývá, že smlouvy o sdružení uzavřené před uvedeným datem podle předchozí právní úpravy zůstávají v původní podobě a bez nutnosti změny nadále platné, pokud mezi stranami nebylo sjednáno jinak.

Společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku z právního, účetního a daňového pohledu
Ing.
Jiří
Vychopeň
Společnost podle § 2716 a násl. NOZ (dále jen „společnost“) je nutno odlišit od tiché společnosti, která je upravena v § 2747 a násl. NOZ (podle § 2474 odst. 1 NOZ se smlouvou o tiché společnosti tichý společník zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku), a také od obchodních společností, které jsou upraveny zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (pro označení obchodních společností je v uvedeném zákoně použita legislativní zkratka „společnost“).
Společnost není právním subjektem, tudíž nemůže v právních vztazích vystupovat svým jménem a nemůže být nositelem práv a povinností. Společnost je ze své podstaty
závazkovým vztahem,
neboť na základě uzavřené smlouvy o sdružení vznikají práva a povinnosti jen společníkům společnosti, kteří v právních vztazích mezi sebou i k jiným osobám vystupují svými jmény a nesou odpovědnost za svá jednání v rámci společnosti.
Účel, k jehož dosažení se společníci do společnosti sdruží, může (ale také nemusí) souviset s podnikáním. Společnosti, které vznikají za účelem společného podnikání, nejsou nikde registrovány, nejedná se o účetní jednotky ani daňové subjekty. Účetní a daňové povinnosti při společném podnikání ve společnosti vznikají jednotlivým společníkům.
Pro uzavření smlouvy o společnosti zákon nevyžaduje písemnou formu. Pokud se ale společníci zavázali vložit do společnosti nějaký majetek (např. peníze, věci), vyžaduje se k platnosti smlouvy o společnosti soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Tento soupis slouží zejména k rozlišení majetku, který do společnosti vložili ze svého majetku společníci, od majetku získaného společnou činností společníků za trvání společnosti.
U
majetku vloženého do společnosti
je nutno rozlišovat majetek, který se stává spoluvlastnictvím společníků, a individuální majetek jednotlivých společníků. Podle § 2719 NOZ se peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle druhu vložené do společnosti stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli. Jiné věci se stávají spoluvlastnictvím společníků jen tehdy, byly-li oceněny penězi. Je-li předmětem vkladu do společnosti věc zapsaná do veřejného seznamu, stávají se společníci spoluvlastníky této věci až zápisem jejich spoluvlastnictví do příslušného veřejného seznamu. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil.
K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného požívání. To se týká zejména věcí jednotlivě určených, např. nemovitých věcí a silničních motorových vozidel.
Příklad 1
Společník poskytne pro společnou podnikatelskou činnost ve společnosti svůj osobní automobil, který má zahrnutý ve svém obchodním majetku (tj. vede jej jako hmotný majetek v daňové evidenci pro účely daně z příjmů a uplatňuje u něj daňové odpisy).
V daném případě se jedná o vložení do společnosti věci jednotlivě určené, tudíž společník bude nadále výlučným vlastníkem automobilu a bude moci nadále z tohoto hmotného majetku zahrnutého v obchodním majetku uplatňovat daňové odpisy; ostatní společníci budou moci tento automobil bezplatně užívat pro společnou činnost ve společnosti, nestanou se ale jeho spoluvlastníky.
Podle § 2717 NOZ platí:
vkládá-li společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně ustanovení o koupi,
vkládá-li společník pouze právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu, a
vkládá-li společník právo věc požívat, použijí se přiměřeně ustanovení o pachtu.
zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu.
Podle § 2722 odst. 1 NOZ platí:
kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k jinému příspěvku,
kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o dosažení společného účelu jiným způsobem.
Společník, který se zavázal přispět společnému účelu jen činností, má podle § 2720 NOZ právo užívat věci vložené do společnosti, ale nemá právo tyto věci požívat ani se nestává spoluvlastníkem těchto věcí.
Majetek získaný společnou činností společníků za trvání společnosti
se stává spoluvlastnictvím všech společníků. Pokud smlouva neurčí poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, jsou jejich podíly stejné. Obdobně to platí i pro podíl na zisku nebo ztrátě.
Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy.
Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně.
Společníky společnosti mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných záležitostí způsobem, jaký uznají za vhodný. Neučiní-li to, je každý společník vzhledem k těmto záležitostem příkazníkem ostatních společníků. Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého středu, anebo i třetí osobu. Správce vede řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti; společníkům podává pravidelně vyúčtování majetku společnosti včetně příjmů a výdajů, jakož i zisku nebo ztráty, nejméně jednou za kalendářní rok, nejpozději do dvou měsíců po jeho ukončení.
 
Zánik členství ve společnosti a zánik společnosti
K
zániku členství ve společnosti
může dojít dvojím způsobem:
vystoupením společníka ze společnosti (viz § 2739 NOZ),
vyloučením společníka ze společnosti (viz § 2740 NOZ).
Společník ale může vystoupit ze společnosti nebo z ní být vyloučen také tehdy, není-li ochoten zvýšit svůj příspěvek v situaci, kdy se poměry ve společnosti změní tak, že bez zvýšení příspěvku nelze dosáhnout společného účelu.
Společník, jehož členství ve společnosti zaniklo, má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí v penězích. Společník při zániku členství vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán.
K
zániku společnosti
dochází v těchto případech:
dohodnou-li se o tom společníci,
splní-li se podmínky ujednané ve společenské smlouvě,
uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána,
dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena,
stane-li se účel společnosti nemožným.
Společnost, která má dva společníky, zaniká také v případě, že jeden ze společníků zemře, aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro jeho dědice.
Zanikne-li společnost, podá správce společníkům vyúčtování nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.
 
Společnost z pohledu účetních předpisů
V § 1 odst. 2 písm. g) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je stanoveno, že účetní jednotkou jsou také fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. a) až f) nebo h) až l) ZÚ. Podle § 4 odst. 5 ZÚ jsou účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. g) ZÚ povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém:
a)
se staly společníky sdruženými ve společnosti, nebo
b)
se některý ze společníků sdružených ve společnosti stal účetní jednotkou,
a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být společníky sdruženými ve společnosti, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo h) ZÚ.
Příklad 2
Podnikatel A (fyzická osoba, která dosud nevede účetnictví) uzavřel dne 1. 6. 2017 s podnikatelem B (fyzickou osobou, která vede účetnictví) smlouvu o společnosti za účelem společného podnikání. Z uvedeného důvodu se podnikatel A stal účetní jednotkou s povinností vést účetnictví od 1. 1. 2018.
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že:
položky „C.II.1.5.1. Pohledávky za společníky“ a „C.II.2.4.1. Pohledávky za společníky“ obsahují i pohledávky za společníky sdruženými ve společnosti,
položky „C.I.9.1. Závazky ke společníkům“ a „C.II.8.1. Závazky ke společníkům“ obsahují i dluhy ke společníkům sdruženým ve společnosti.
V Českém účetním standardu pro podnikatele č 017 je stanoveno, že:
pohledávky za společníky sdruženými ve společnosti se zaúčtují v účtové skupině 35 – Pohledávky za společníky (viz bod 3.8.5.),
dluhy ke společníkům sdruženým ve společnosti se zaúčtují v účtové skupině 36 – Závazky ke společníkům (viz bod 3.9.6.),
převodu nákladů a výnosů mezi společníky sdruženými ve společnosti se účtuje v účtové skupině 39 – Opravná položka k zúčtovacím vztahům a vnitřní zúčtování s tím, že případný zůstatek příslušného účtu této účtové skupiny se koncem roku vyrovná zaúčtovanou pohledávkou či dluhem za příslušnými společníky sdruženými ve společnosti na příslušných účtech v účtových skupinách 35 – Pohledávky za společníky nebo 36 – Závazky ke společníkům (viz bod 3.12.3.).
V praxi se obvykle postupuje tak, že účetní případy týkající se společnosti vede ve svém účetnictví pověřený společník, který po skončení účetního období rozdělí náklady a výnosy ze společné činnosti mezi jednotlivé společníky ve smlouvou určeném poměru a předá ostatním společníkům k zaúčtování doklad o jejich podílu na společných nákladech a výnosech včetně dalších údajů potřebných pro vedení účetnictví a pro zjištění základu daně z příjmů.
Společnost z pohledu zákona o daních z příjmů
Pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), není poplatníkem společnost, ale poplatníky daně z příjmů jsou jednotliví společníci sdružení ve společnosti, přičemž:
společníci, kteří jsou fyzickými osobami, jsou poplatníky daně z příjmů fyzických osob,
společníci, kteří jsou právnickými osobami, jsou poplatníky daně z příjmů právnických osob.
Pro společníky sdružené ke společnému podnikání ve společnosti, kteří jsou poplatníky daně z příjmů fyzických osob, platí podle § 7 odst. 13 ZDP, že pokud tito společníci nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP, jsou povinni vést daňovou evidenci podle § 7b ZDP, která obsahuje údaje o jejich:
a)
příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
b)
majetku a dluzích.
Vede-li každý ze společníků sdružených ke společnému podnikání ve společnosti daňovou evidenci podle § 7b ZDP, mohou podle § 7 odst. 13 ZDP vést i daňovou evidenci, ve které evidují
společné příjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů; přitom na konci zdaňovacího období nebo při ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období uvedou jednotliví společníci do své daňové evidence:
podíl na společných příjmech a
podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
U společníka společnosti, který vede účetnictví, se pro stanovení základu daně (dílčího základu daně) z příjmů vychází z podílu společníka na výsledku hospodaření (zisku nebo ztrátě) ze společné činnosti ve společnosti.
Ve výdajích (nákladech) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, které jsou rozdělovány na společníky sdružené ve společnosti, mohou být zahrnuty i výdaje (náklady) na údržbu a opravy hmotného a nehmotného majetku používaného pro účely společnosti.
U hmotného a nehmotného majetku získaného společnou činností společníků za trvání společnosti (na tomto majetku se podle § 2728 NOZ podílejí společníci buď ve stejném, nebo v určeném poměru) lze u každého společníka uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů
daňové odpisy ze vstupní ceny podle § 29 odst. 1 ZDP ve výši hodnoty spoluvlastnického podílu společníka na tomto majetku.
Naopak, pokud společník nemá na hmotném či nehmotném majetku spoluvlastnický podíl, nemůže uplatnit ani část odpisů tohoto majetku.
U hmotného a nehmotného majetku určeného podle druhu (tento majetek se podle § 2719 NOZ stává spoluvlastnictvím společníků při jeho vložení do společnosti) se při uplatňování daňových odpisů postupuje podle § 30 odst. 10 písm. l) ZDP, tj. společníci pokračují v odpisování započatém původním vlastníkem při zachování způsobu odpisování, přičemž každý společník pokračuje v odpisování ze vstupní ceny, ze které odpisoval původní vlastník, ve výši hodnoty jeho spoluvlastnického podílu. Obdobně pokračuje v odpisování i poplatník při zániku společnosti nebo členství ve společnosti u majetku určeného podle druhu, který jím byl do této společnosti vložen.
Z § 2728 odst. 1 NOZ vyplývá, že příjmy dosažené při společné činnosti ve společnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují mezi společníky:
v poměru určeném ve smlouvě o společnosti, nebo
stejným dílem.
U příjmů plynoucích ze společného podnikání ve společnosti mohou poplatníci daně z příjmů fyzických osob také uplatňovat výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP, ale podle § 12 odst. 1 ZDP platí, že pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, mohou poplatníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši.
Příklad 3
Tři poplatníci daně z příjmů fyzických osob společně podnikají na základě smlouvy o společnosti, ve které je sjednán podíl na společných příjmech:
u společníka A ve výši 50 %,
u společníka B ve výši 30 %,
u společníka C ve výši 20 %,
a ve stejném poměru jsou sjednány i podíly na společných výdajích.
V tomto případě platí, že společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti se rozdělují mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, tudíž každý ze společníků může u svého podílu na společných příjmech uplatnit namísto podílu na společných výdajích v prokázané výši výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP.
Příklad 4
Dva poplatníci daně z příjmů fyzických osob společně podnikají na základě smlouvy o společnosti, ve které je sjednán:
podíl na společných příjmech u společníka A ve výši 60 % a u společníka B ve výši 40 %,
podíl na společných výdajích u společníka A ve výši 50 % a u společníka B ve výši 50 %.
Jelikož se v tomto případě společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti nerozdělují mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, nemůže žádný ze společníků uplatňovat výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP.
V případě, že se společníkem sdruženým ke společnému podnikání ve společnosti spolupracuje manželka nebo další osoby žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, může být podíl společníka na společných příjmech a na společných výdajích rozdělen mezi společníka a s ním spolupracující osobu (osoby) podle § 13 ZDP.
Poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob, který je společníkem sdruženým ve společnosti, nemůže být stanovena daň paušální částkou podle § 7a ZDP.
V současné době zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), obsahuje speciální úpravu registrace a postupů při uplatňování a správě DPH ve společnosti, která ale nemá ve všech svých ustanoveních oporu ve směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a není zcela v souladu ani s obecnými principy daně z přidané hodnoty, nehledě na to, že aplikace této právní úpravy je v některých případech dosti obtížná.
V § 6a ZDPH je stanoveno, že:
osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, je
plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků,
nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve,
osoba povinná k dani, která se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je
plátcem ode dne, kdy se stala společníkem.
Podle § 94 odst. 2 ZDPH je společník povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem podle § 6a ZDPH.
Pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane plátcem, je podle § 95 ZDPH povinna o tom informovat ostatní společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem.
Nejčastějším důvodem, pro který se osoba povinná k dani stává plátcem, je překročení stanoveného limitu obratu. Podle § 4a odst. 3 ZDPH se do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, zahrnuje obrat dosahovaný:
a)
touto osobou samostatně mimo společnost a
b)
celou společností.
Příklad 5
Pan Pokorný, který dosud nebyl plátcem, podniká jednak samostatně, ale také s jinými podnikateli v rámci společnosti (tito podnikatelé rovněž dosud nebyli plátci).
Do obratu pro účely ZDPH se u pana Pokorného zahrnuje nejen jeho individuální obrat dosahovaný za sledované období při samostatném podnikání, ale rovněž tak i celkový obrat dosažený ve sledovaném období při společném podnikání s jinými podnikateli ve společnosti. V případě, že takto zjišťovaný obrat přesáhl stanovený limit 1 mil. Kč např. k 31. 3. 2017, byl pan Pokorný povinen podle § 94 odst. 1 ZDPH podat do 15. 4. 2017 přihlášku k registraci a podle § 6 odst. 2 ZDPH se stal plátcem od 1. 5. 2017, přičemž podle § 95 ZDPH byl povinen do 15. 5. 2017 informovat o této skutečnosti ostatní společníky společnosti [ti se podle § 6a písm. a) ZDPH stali plátci také již od 1. 5. 2017, přičemž byli podle § 94 odst. 2 ZDPH povinni podat přihlášku k registraci do 15. 5. 2017].
Podle § 106c odst. 1 ZDPH může plátce, který je společníkem společnosti, požádat o zrušení registrace pouze v těchto případech:
a)
zaniklo-li jeho členství ve společnosti, nebo
b)
při zániku společnosti po vypořádání majetku.
Podle § 106c odst. 2 ZDPH se pro účely zrušení registrace stanoví obrat společníka společnosti jako součet obratu:
a)
tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a
b)
dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na tohoto společníka; obrat připadající na každého společníka společnosti je stejný, neurčí-li společenská smlouva jiný poměr.
Podle § 100 odst. 4 ZDPH jsou plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, povinni vést evidenci pro účely DPH za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost
určený společník, který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky.
Určený společník je podle stávající právní úpravy povinen:
uvádět ve svém daňovém přiznání plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své činnosti a plnění s nárokem na odpočet daně a daň z činnosti celé společnosti [viz § 101b odst. 2 ZDPH]. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své vlastní činnosti,
podávat za společnost kontrolní hlášení [viz § 101c odst. 2 ZDPH],
podávat za společnost souhrnné hlášení [viz § 102 odst. 4 ZDPH].
Podle § 73 odst. 7 ZDPH platí, že u plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti,
uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost.
V § 73 odst. 7 ZDPH je dále stanoveno, že:
společníci společnosti, kteří jsou plátci, mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních,
je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti.
Novelou ZDPH, která byla dne 28. 4. 2017 podepsána prezidentem a měla by spolu s dalšími změnami zákonů v oblasti daní nabýt účinnosti patnáctým dnem po vydání ve Sbírce zákonů (v době zpracování tohoto příspěvku se předpokládá účinnost od 1. 7. 2017), se celá dosavadní právní úprava registrace a postupů při uplatňování a správě DPH ve společnosti ruší a podle nové právní úpravy již bude každý společník povinen postupovat při registraci a při uplatňování a správě DPH samostatně podle standardních pravidel, přičemž bude nově možné, aby někteří společníci téže společnosti byli plátci DPH a jiní nikoliv. Podle nové právní úpravy bude možné, aby společníci společnosti byli součástí skupiny podle § 5a a násl. ZDPH, což stávající právní úprava neumožňuje.
Novela ZDPH by měla obsahovat také tato přechodná ustanovení:
Společníci společnosti mohou do 31. 12. 2018 postupovat podle ustanovení ZDPH, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této novely, upravujících společnost, přitom postupují podle ZDPH, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této novely ZDPH.
Pokud společníci společnosti již nepostupují podle předchozího bodu, oznámí určený společník tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo naposledy podle tohoto předchozího bodu postupováno. Oznamovací povinnost nevzniká, pokud je tímto posledním zdaňovacím obdobím zdaňovací období, které končí 31. 12. 2018.
V této souvislosti je však potřeba podtrhnout, že se tato změna v DPH nijak nedotýká ani účetnictví ani daně z příjmů, kde k žádným změnám nedochází ani po přijetí zmiňované novely. Účetní a daňové souvislosti společnosti v ZDP nedoznají žádné změny.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.