Na semináři nám bylo tvrzeno, že se daňový bonus, jak měsíční, tak z ročního zúčtování, přičítá k částce čisté mzdy, ze které se dále odečítá nezabavitelná částka na poplatníka a eventuálně na další vyživované osoby. Toto tvrzení opírali o zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád ) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád “). Opačný názor jsem mimo jiné zachytila i v přiloženém textu („... výčet příjmů v zákoně č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „OSŘ “], z nichž jsou srážky prováděny, je taxativní, a nelze je proto rozšiřovat na jiné příjmy. Není proto například žádná opora v zákoně pro provedení srážek z vratky přeplatku na dani z příjmů ze závislé činnosti při jejím ročním zúčtování, a ani z daňového bonusu, který je součástí daňového zvýhodnění na vyživované děti“). Prosím vás tedy o platné stanovisko.
Otázky a odpovědi: Použití daňového bonusu pro exekuční srážky
Vydáno:
2 minuty čtení
Otázky a odpovědi: Použití daňového bonusu pro exekuční srážky
JUDr.
Bořivoj
Šubrt
Odpověď:
Názor, že se daňový
bonus
přičítá pro srážky ze mzdy k čisté mzdě, je nesprávný, a pokud to vykládá lektor na semináři, je to nezodpovědné. To již vyvrátilo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 3 VSOL 852/2011–A–10. Jinak tomu může být při oddlužení dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, kdy se řídíme rozhodnutím insolvenčního soudu nebo požadavkem insolvenčního správce. Výčet příjmů, z nichž se provádějí exekuční srážky ze mzdy, je v ustanovení § 299 OSŘ skutečně taxativní
– úplný - a nelze jej výkladem rozšiřovat. Argumentace exekučním řádem není namístě, neboť podle jeho § 60 je dáno, že na exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů se použijí přiměřeně ustanovení OSŘ upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, pokud by tento zákon nestanovil jinak (což nečiní). Platné stanovisko ale může dát jen soud, což již učinil.