Minimální mzda a její úloha ve zdravotním pojištění

Vydáno: 27 minut čtení
Minimální mzda a její úloha ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
je odborníkem na zdravotní pojištění
Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále uvedených situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2017 částku 11 000 Kč. Podívejme se nyní blíže na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance.
I. Minimální vyměřovací základ musí být zaměstnavatelem dodržen
V právních podmínkách roku 2017 musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minima 11 000 Kč, případně alespoň z jeho poměrné části, zejména při:
a)
provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 11 000 Kč; to znamená, že nejde o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec;
b)
provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce - jde především o situace, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci a z tohoto důvodu zaměstnanci třeba zůstanou doma s náhradou mzdy, sníží se rozsah pracovních úvazků apod.;
c)
provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů;
d)
dopočtu pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.;
e)
odvodu pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci - pokud pro zaměstnance platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být toto minimum zaměstnavatelem dodrženo, v podstatě bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci;
f)
řešení přečerpané dovolené, kdy musí být zákonem stanovené minimum dodrženo i tehdy, pokud je zaměstnanci v daném kalendářním měsíci odúčtována náhrada mzdy z titulu přečerpané dovolené;
g)
neplatném rozvázání pracovního poměru - jestliže zaměstnanec nepatří mezi výjimky, pro které minimum neplatí, musí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ za ty kalendářní měsíce, na které osobu jako zaměstnance se zpětnou platností přihlašuje. Zaměstnavatel doplatí dlužné pojistné, podá opravné Přehledy a může požádat o prominutí penále, které zdravotní pojišťovna z tohoto důvodu vyměří.
Proti tomu se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu u tzv. nekolidujícího zaměstnání, kdy tento příjem nesmí v roce 2017 převýšit polovinu minimální mzdy, tedy 5 500 Kč.
II. Osoba bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který v rámci příslušného kalendářního měsíce není ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů činí v roce 2017 měsíčně 1 485 Kč.
III. Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen
Když zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci příjem nižší než 11 000 Kč, musí této okolnosti vždy věnovat zvýšenou pozornost, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují. Za účelem předejití případným problémům v souvislosti s placením pojistného za zaměstnance právě s ohledem na minimální vyměřovací základ jsou v tomto bodě uvedeny doklady, resp. postupy, při jejichž použití odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu. Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je výše uvedené zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:
1.
Veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 8 000 Kč a příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 6 000 Kč). Pro účely minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.
Obecně platí, že se každý - typově odlišný - pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, proto nelze v takovém případě například započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.
Současně však platí, že se od data 1. 1. 2015 ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání (a dodržení zákonného minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. To také znamená, že například nelze sečíst v rámci jednoho kalendářního měsíce příjem u jednoho zaměstnavatele na dohodu o provedení práce třeba 9 800 Kč s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 2 400 Kč - takový zaměstnanec může být kupříkladu osobou bez zdanitelných příjmů (viz výše).
2.
Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno v roce 2017 z vyměřovacího základu alespoň 11 000 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku 11 000 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.
V tomto případě by však měl být zaměstnavatel s příjmem zaměstnance nižším než minimum obezřetný. Vezměme si situaci z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že ten za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se ke druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl zpraven.
Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:
„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data skončení tohoto zaměstnání.“
3.
Doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele:
a)
zaměstnavatel neprovádí dopočet - například při příjmu 8 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 5 000 Kč,
b)
zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen - například při příjmu 4 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 3 000 Kč.
Stejně jako v bodě 1) nelze tento postup použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 2 500 Kč.
Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 11 000 Kč, si vyžádá (třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné) potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.
4.
Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2017 částka 1 906 Kč. I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy nehradil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako fyzickou osobou - podnikatelem.
Ve zdravotním pojištění platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být zákonné minimum dodrženo v jedné z těchto činností - to fakticky znamená buď odvodem pojistného za zaměstnance nejméně z minimálního vyměřovacího základu, nebo placením alespoň minimálních záloh osobou samostatně výdělečně činnou.
5.
Doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. Oznamování vzniku, resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, pokud se k němu taková informace dostane. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě jde o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby, je-li zaměstnavateli tato skutečnost známa, přichází příslušná zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu ve výši 920 Kč (od 1. ledna 2017). Od 1. ledna 2018 se tato platba zvyšuje na 969 Kč.
6.
Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.
Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.
Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou - od 1. 12. 2011 již desetiletou - promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Při nástupu do zaměstnání přihlašuje zaměstnavatel takovou osobu standardně kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“, resp. „T“, pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát. V textu (jakéhokoli) čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě - tato změna má v podstatě vždy dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.
7.
Musí jít o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let).
Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.
8.
Doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P. Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 šlo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.
IV. Zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody, případně příjem z titulu funkčního požitku
Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění zejména podléhá:
a)
bez ohledu na jeho výši příjem:
-
na základě pracovní smlouvy,
-
charakteru funkčního požitku podle ustanovení § 6 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,
b)
u dohody o pracovní činnosti příjem ve výši alespoň 2 500 Kč,
c)
u dohody o provedení práce příjem převyšující 10 000 Kč.
U těchto tří skupin osob jako zaměstnanců však současně platí, že nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem 11 000 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, s výjimkou osob, pro které minimum neplatí podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Specificky se však postupuje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel z pohledu zdravotního pojištění neřeší případy, kdy výše příjmu na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhne 2 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč. V případě trvajících dohod a při poklesu příjmu pod rozhodné částky 2 500 Kč (dohoda o pracovní činnosti), resp. na úroveň 10 000 Kč a nižší (dohoda o provedení práce), musí zaměstnavatel zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit. V této souvislosti doplňuji, že ve zdravotním pojištění se rovněž neberou v úvahu podmínky tzv. zaměstnání malého rozsahu.
Činí-li však příjem z dohody o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč nebo u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč, přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny a odvádí pojistné podle zákona, případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu.
V. Chybné postupy zaměstnavatele
Na základě poznatků a zkušeností z praxe si předvedeme nesprávný postup zaměstnavatele při výpočtu výše pojistného v návaznosti na aktuální výši minimální mzdy.
Příklad č. 1:
Hrubý příjem zaměstnance činí 6 000 Kč, zaměstnavatel tedy provádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu. Pojistné z „rozdílové“ částky 5 000 Kč ve výši 675 Kč odvedl tím způsobem, že jednu třetinu (225 Kč) srazil zaměstnanci a dvě třetiny (450 Kč) uhradil zaměstnavatel.
Správně měl zaměstnavatel srazit celou částku doplatku pojistného 675 Kč zaměstnanci, pokud nejde o situaci ve smyslu § 207 až § 209 zákoníku práce (viz příklad č. 3). Při dopočtu a následném doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance platí, že doplatek hradí v plné výši buď zaměstnavatel, nebo zaměstnanec, dělení na třetiny se v takové situaci neprovádí.
Příklad č. 2:
Vyměřovací základ zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek činí u pracovní smlouvy 9 200 Kč, přičemž zaměstnanec prohlašuje, že má ještě další pravidelné příjmy u jiného zaměstnavatele ve výši 4 000 Kč.
Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, musí mít průkazně potvrzeno, že jiným zaměstnavatelem je buď odváděno pojistné nejméně ze zákonného minima, nebo musí být dokladována výše příjmu v příslušném kalendářním měsíci.
V takových případech nelze spoléhat na nepodložené prohlášení či tvrzení zaměstnance, ale patřičný doklad musí být vyžadován buď po zaměstnavateli, nebo jej doloží samotný zaměstnanec. Tímto dokladem může být i potvrzení o příjmu u dohody o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč nebo u dohody o provedení práce v částce vyšší než 10 000 Kč.
Není-li v rozhodném období kalendářního měsíce úhrnem všech zúčtovaných příjmů dosaženo částky 11 000 Kč, musí být pověřeným zaměstnavatelem proveden dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.
Příklad č. 3:
Zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, rozhodl v důsledku výrazného poklesu odbytu interním předpisem o poskytování náhrady mzdy zaměstnancům ve výši 60 % průměrného výdělku. U zaměstnance s hrubým příjmem 12 000 Kč tak došlo k situaci, že se vyměřovací základ snížil na 7 200 Kč. Zaměstnavatel provedl dopočet do minima 11 000 Kč, nicméně doplatek pojistného ve výši 513 Kč (13,5 % z částky 3 800 Kč) strhl zaměstnanci.
V popisované situaci byl pokles vyměřovacího základu pod minimum 11 000 Kč zapříčiněn jednou z překážek v práci na straně zaměstnavatele, v tomto případě konkrétně ve smyslu ustanovení § 209 zákoníku práce. Pokud vychází potřeba provedení doplatku do minimálního vyměřovacího základu z důvodů uvedených v ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce, přechází povinnost jeho úhrady na zaměstnavatele. To znamená, že zaměstnanci se strhne pojistné pouze ve výši jedné třetiny ze 13,5 % ze skutečně dosaženého příjmu. Zbývající pojistné - tedy dvě třetiny, hrazené zaměstnavatelem z dosaženého příjmu (648 Kč) včetně plných 13,5 % z doplatku (513 Kč) - zaplatí zaměstnavatel.
Příklad č. 4:
Student řádně ukončil studium na střední škole maturitou a rozhodl se, že po prázdninách již nebude v dalším studiu pokračovat. Dne 3. 7. nastoupil do zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 6 800 Kč. V měsících červenci i srpnu stanovil zaměstnavatel vyměřovací základ na úrovni 6 800 Kč, od září pak prováděl doplatek pojistného do 11 000 Kč.
V měsíci červenci odvede zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu, dopočet a doplatek do 11 000 Kč se neprovádí proto, že zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, neboť ještě v tomto měsíci se jednalo o soustavnou přípravu na budoucí povolání podle § 13 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Ovšem v měsíci srpnu již doplatek musí být proveden a zaměstnavatel nesmí opomenout oznámit zdravotní pojišťovně kódem „F“ k datu 31. 7. ukončení nezaopatřenosti takto zaměstnané osoby, neboli ukončení jejího zařazení v kategorii osob, za které platí pojistné stát, a to z toho důvodu, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc srpen.
Příklad č. 5:
Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy s příjmem 9 000 Kč a současně na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 000 Kč. Při poklesu příjmu na dohodu na 2 300 Kč zaměstnavatel neprovedl dopočet do minima 11 000 Kč.
Pro účel stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného se každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně. Vzhledem k tomu, že příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod „rozhodnou“ částku 2 500 Kč, nevzniká zaměstnavateli povinnost platit z tohoto příjmu pojistné. V důsledku této skutečnosti však vyplývá pro zaměstnavatele povinnost provést dopočet z titulu příjmu u pracovní smlouvy, kde výší příjmu není minimum zajištěno.
Příklad č. 6:
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 12. 7. 2017. Za tento měsíc dosáhl příjmu 8 600 Kč, zaměstnavatel však provedl dopočet do minimálního vyměřovacího základu 11 000 Kč.
V takových případech se dopočet do minimálního vyměřovacího základu neprovádí, protože je výší příjmu v tomto měsíci zabezpečen odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v částce 7 096,77 Kč [(20: 31) x x 11 000], což je v souladu s ustanovením § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. Dopočet do hodnoty 7 096,77 Kč by zaměstnavatel provedl pouze tehdy, pokud by vyměřovací základ zaměstnance nedosáhl za měsíc červenec této částky.
Poznámka: Obdobně se dopočet do minima 11 000 Kč neprovádí ani tehdy, jestliže je zaměstnanec po část kalendářního měsíce nemocen.
Příklad č. 7:
Zaměstnanec současně podniká a jako OSVČ na „Přehledu“ prohlašuje, že samostatná výdělečná činnost je pro něj vedlejším zdrojem příjmů. Mzdová účetní naproti tomu tvrdí, že jí zaměstnanec sdělil, že je jeho samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů. Zaměstnavatel to nemá doloženo písemně. Zaměstnanec vykonával funkci jednatele s příjmem 2 499 Kč, dopočet do minimálního vyměřovacího základu prováděn nebyl.
V takové situaci by mzdová účetní měla mít (resp. musí mít) písemné prohlášení, ve kterém zaměstnanec čestně prohlásí, že jako OSVČ platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy - pak se v zaměstnání odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do povinného minima.
Jestliže však zaměstnavatel takové čestné prohlášení nemá, provádí příslušný dopočet. Z hlediska dodržení minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí postupovat tím způsobem, že pokud zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do minima), pak vždy musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a který předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny, což je třeba toto čestné prohlášení.
Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být v některé z těchto činností dodržen minimální vyměřovací základ, což je zajištěno:
-
v zaměstnání odvodem pojistného alespoň z vyměřovacího základu 11 000 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendář měsíc, nebo
-
v samostatné výdělečné činnosti placením alespoň minimálních záloh v částce 1 906 Kč.
Minimum nemusí být dodrženo u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., a u OSVČ uvedených v § 3a odst. 3 téže právní normy.
VI. Souběh příjmů
V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním, nebo vedlejším zdrojem příjmů. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je podstatné, které příjmy pojištěnec sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.
Samostatná výdělečná činnost - hlavní zdroj příjmů:
-
OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši,
-
pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2016, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2017 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2016, od ledna 2017 však nejméně v částce 1 906 Kč,
-
jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2017, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 1 906 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší,
-
zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2017 a je-li současně osobou, za kterou platí pojistné stát, není povinna platit v roce 2017 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2018. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2017 kladný hospodářský výsledek (zisk), bude v roce 2018 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá Přehled.
Samostatná výdělečná činnost - vedlejší zdroj příjmů
-
v tomto případě není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné a pojistné (bez nutnosti dodržení minima platného pro OSVČ) doplatí jednorázově v roce 2018,
-
pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 11 000 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.
V roce 2017 (ani v letech následujících) není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ zaměstnance, resp. zaměstnavatele, a ani pro OSVČ.
VII. Vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele
Za účelem zajištění postupu zaměstnavatele při placení pojistného podle zákona se za konkrétních podmínek vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje.
Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda) potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto zaměstnání odvádět zaměstnavatel pojistné nejméně ze zákonného minima 11 000 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance. Jestliže však zaměstnavatel tímto potvrzením nedisponuje, musí provádět dopočet.
Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, pak fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením vlastně garantuje, že je u konkrétního zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět případný dopočet do aktuální výše minimální mzdy. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových podkladových materiálech plátců pojistného - zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ, či nikoliv.
Z praktického hlediska nepovažuji za nezbytné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo při každém zvýšení minimální mzdy. V této souvislosti pouze nabádám k obezřetnosti v situaci, kdy bylo takové potvrzení dříve vystaveno a příjem zaměstnance byl (nebo aktuálně je) nižší než minimální mzda. V tomto případě musí být součinností příslušných zaměstnavatelů v úhrnu zúčtovaných příjmů minimum 11 000 Kč dodrženo, jinak provádí pověřený zaměstnavatel dopočet dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
VIII. Nedodržení odvodu pojistného ve vazbě na zákonné minimum
Jak má zaměstnavatel správně postupovat, když neprovedl odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, byť se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele - plátce pojistného) tato povinnost vztahuje?
Pokud zaměstnavatel nesprávně odvede pojistné ze skutečné výše příjmu nižšího než minimální mzda, ačkoliv měl zajistit odvod pojistného z minima 11 000 Kč, musí provést dopočet (a následný doplatek) pojistného do stanoveného minimálního vyměřovacího základu 11 000 Kč. Doporučuji prověřit, zda k obdobné chybě nedošlo i v dřívějším období, a pokud byl nesprávný postup uplatněn i v některém z předcházejících měsíců (s ohledem na aktuálně desetiletou promlčecí dobu), promptně sjednat nápravu. To znamená urychleně vypočítat a odvést dlužné pojistné a za příslušné měsíce podat zdravotní pojišťovně opravné Přehledy. Na vyměřené penále si lze podat žádost o jeho prominutí.
IX. Závěr
Při placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.
Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení, nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z ostatních, tzv. třetích zemí.