Zdravotní pojištění pro začínající

Základní právní úpravu, kterou se odborní pracovníci ve své práci řídí, představují ve zdravotním pojištění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.), a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“).

Zaměstnavatel, resp. pověřený pracovník (zpravidla mzdová účetní), musí především řádně vypočítat pojistné za své zaměstnance, toto následně odvést správné zdravotní pojišťovně a současně plnit některé další povinnosti, například předkládat zdravotní pojišťovně každý měsíc řádně vyplněný formulář Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele. Pokud nemá zaměstnavatel personalistu, pak mzdová účetní zajišťuje i plnění oznamovací povinnosti, což představuje především sdělování nástupů a odchodů zaměstnanců a oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem (bude dále vysvětleno) na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele.

Zaměstnavatel jako plátce pojistného je povinen si pojistné sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Zaokrouhlování jiných hodnot právní úprava zdravotního pojištění nepředepisuje. To znamená, že se nezaokrouhluje vyměřovací základ a ani se nezaokrouhlují dílčí části pojistného hrazeného zaměstnavatelem a zaměstnancem dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb.

Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je nejpoužívanější variantou situace, kdy zaměstnavatel:

Tento výpočet výše pojistného lze použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu (viz dále).

Pojistné platí zaměstnavatel samostatnými platbami na příslušné příjmové účty těch zdravotních pojišťoven, u kterých jsou pojištěni jeho zaměstnanci.

Je-li zúčtovaný příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, což je ve zdravotním pojištění v roce 2017 minimální mzda 11 000 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, a pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem proveden dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále).

Aby byl zaměstnavatel povinen odvádět pojistné, musí být zaměstnaná osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. a zúčtovaný příjem musí být zdaňován podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), případně musí být dosaženo určité výše příjmu, například u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Pokud však bude jako zaměstnanec vyjmenována osoba, která je zařazena v některé ze sedmi skupin osob dle § 5 písm. a) bodů 1.–7. zákona č. 48/1997 Sb., pak tyto osoby nejsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance, zaměstnavatel je nepřihlašuje u zdravotní pojišťovny a ani neplní žádné další povinnosti ve zdravotním pojištění. Na druhé straně je však pravdou, že takto zaměstnaná osoba nemá ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah (neboli pojistné za ni není zaměstnavatelem placeno), proto musí být v příslušném kalendářním měsíci nebo alespoň po jeho část evidována u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec v jiném zaměstnání, ze kterého se zdravotní pojištění platí, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 1 906 Kč, anebo jako osoba, za kterou platí pojistné stát (například uchazeč o zaměstnání, poživatel některého z důchodů, žena na mateřské nebo osoba rodičovské dovolené apod. – blíže viz § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.).

V právních podmínkách roku 2017 se tedy ve zdravotním pojištění za zaměstnance nepovažují osoby taxativně vyjmenované v již citovaném ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1.– 7. zákona č. 48/1997 Sb., kdy se například jedná o žáky nebo studenty s příjmy ze závislé činnosti pouze za práci z praktického výcviku nebo o členy okrskových volebních komisí.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc a pojistné za příslušný měsíc je splatné v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní den.

U osob samostatně výdělečně činných (a v případě maximálního vyměřovacího základu – do roku 2012) je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zdravotním pojištění jedinou skupinou plátců, která hradí pojistné formou záloh (je-li placení záloh povinností) a případného doplatku pojistného.

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP, a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Výčet těchto plnění je uveden v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. a s účinností od 1. 1. 2015 je znění tohoto ustanovení následující:

Vyměřovací základ zaměstnance podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se snižuje o:

Ve srovnání s právní úpravou platnou do konce roku 2014:

Pokud nelze nalézt důvody, na jejichž základě by se ze zúčtovaného plnění nemělo odvádět pojistné na zdravotní pojištění [například některý z příjmů vyjmenovaných v § 3 odst. 2 písm. a) – e) zákona č. 592/1992 Sb., plnění osvobozené od daně nebo dani nepodléhající dle § 6 odst. 7 nebo § 6 odst. 9 ZDP], zahrnuje se příslušná částka v daném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance.

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (11 000 Kč, musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 1 485 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima, takže vyměřovací základ může být i méně než 11 000 Kč.

Je-li zaměstnanci zúčtován za kalendářní měsíc příjem nižší než 11 000 Kč, přičemž se na něho vztahuje povinnost dodržet při odvodu minimální vyměřovací základ, je postup zaměstnavatele dle příkladu následující:

Vyměřovací základ zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti činí 7 200 Kč.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(11 000 – 7 200) x 0,135 = 513 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 11 000 = 1 485 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(7 200 x 0,135) : 3 = 324 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 324 + 513 = 837 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 485 – 837 = 648 Kč.

Za této situace je již zajištěn odvod pojistného ze zákonem stanoveného minima. Doplatek 513 Kč by hradil zaměstnavatel pouze v případě, kdyby se jednalo o důvody uvedené v § 207 až 209 zákoníku práce.

Podotýkám, že ve zdravotním pojištění nerozhoduje například rozsah pracovního úvazku, ale výhradně výše příjmu, zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci za rozhodné období kalendářního měsíce.

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem u výše uvedených zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o příjmy podle § 3 odstavce 1), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Zákonem č. 500/2012 Sb. došlo k faktickému zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013–2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) . Zaměstnavatelé i OSVČ tak měli odvádět pojistné nanejvýš z maxima až v rozhodném období kalendářního roku 2016.

Přijetí novely ZDP a dalších zákonů č. 267/2014 Sb. však tuto situaci zcela zásadním způsobem změnilo. V části jedenácté, novelizující zákon č. 592/1992 Sb., byla kompletně vypuštěna ustanovení o maximálním vyměřovacím základu při placení pojistného na zdravotní pojištění, takže s účinností od 1. 1. 2015 je ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ trvale zrušen.

Do konce roku 2014 z obecného pohledu platilo, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádělo (navyšoval se vyměřovací základ zaměstnance), výjimky byly taxativně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) – c) zákona č. 592/1992 Sb. V případě vykázané neomluvené absence se pojistné platilo vždy, zde žádné výjimky neexistovaly.

Zmíněný zákon č. 267/2014 Sb. provedl několik změn i v oblasti zdravotního pojištění, kdy jednou z nich byla změna § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. a zrušení souvisejícího § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., řešících v podobě platné do konce roku 2014 problematiku placení pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance.

V důsledku této významné změny již zaměstnavatelé od 1. 1. 2015 sice neodvádějí pojistné z neplaceného volna a ani z neomluvené absence (nenavyšuje se vyměřovací základ), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:

V roce 2017 činí vyměřovací základ pro platbu pojistného státem částku 6 814 Kč a pojistné, náležející příslušným zdravotním pojišťovnám za každého takového pojištěnce, pak 920 Kč měsičně. A právě částka vyměřovacího základu 6 814 Kč představuje od ledna 2017 výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek dále uvedených.

Při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2017 následující:

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2017 lze odpočet uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, což znamená, že se toto zvýhodnění nevztahuje na žádné jiné zaměstnance registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát, a ani na osoby samostatně výdělečně činné.

Za OBZP se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci OBZP.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1. 1. 2017 částku 1 485 Kč.

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele (mzdové účetní) je pravidelně, tj. každý měsíc, předkládat všem zdravotním pojišťovnám, jejichž pojištěnce zaměstnává, řádně vyplněný formulář přehled o platbě pojistného zaměstnavatele (dále jen „přehled“). Tato povinnost byla zaměstnavatelům uložena novelou č. 127/1998 Sb., která nabyla účinnosti dnem 30. 6. 1998. Na základě této novelizace jsou zaměstnavatelé povinni zasílat požadované přehledy od července 1998. Tyto přehledy představují pro zdravotní pojišťovny důležitý zdroj dat, na jehož základě lze informativně celkem snadno analyzovat platební morálku zaměstnavatele.

Přehled podává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento 20. den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, lze tento přehled předat zdravotní pojišťovně ještě nejbližší následující pracovní den.

Přehled podávaný zaměstnavatelem obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru), a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Do celkového počtu zaměstnanců se zahrnují například i ti zaměstnanci, kterým nebyl v příslušném měsíci, za které se pojistné platí, zúčtován žádný příjem (například nemoc, žena na mateřské nebo rodičovské dovolené stále vedená jako zaměstnanec apod.). Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více příjmů zakládajících účast na zdravotním pojištění, započítává se takový zaměstnanec do přehledu pouze jedenkrát, neboť zákon hovoří o počtu zaměstnanců, nikoli o počtu pracovněprávních vztahů.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří povinnost oznamovat v zákonné osmidenní lhůtě zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, všechny skutečnosti související s placením pojistného. Zejména se jedná o přihlášení (a odhlášení) zaměstnance, za kterého bude zaměstnavatel odvádět pojistné, a oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem – přiznání nebo odejmutí důchodu, nástup ženy na mateřskou dovolenou, počátek pobírání rodičovského příspěvku, zahájení nebo ukončení studia apod. K tomuto účelu se používá formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele, kde se vyplňují příslušné kódy. Jak mají zaměstnavatelé správně postupovat při řešení některých specifických situací?

Pokud zaměstnavatel zaměstnává osoby ze států Evropské unie, případně Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska, používá při plnění oznamovací povinnosti specifické kódy, čímž dá zdravotní pojišťovně najevo, že se nejedná o české občany, ale o osoby podléhající režimu dále uvedených nařízení.

K 1. 5. 2004 se stala Česká republika součástí Evropské unie, a v důsledku této skutečnosti se naši občané při svém pohybu v rámci Společenství začali řídit Nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72. V důsledku četných změn, reagujících přirozeným vývojem na počáteční stav této nadnárodní úpravy, se však stala tato nařízení příliš rozsáhlými a složitými. S účinností od 1. 5. 2010 byla tato nařízení nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009, podle kterých postupují všechny výše uvedené státy.

Příslušnost k pojištění se primárně odvíjí od výkonu výdělečné činnosti. To znamená, že osoba je pojištěna ve státě, na jehož území vykonává výdělečnou činnost (je zaměstnána, podniká). Na živitele jsou svým pojištěním navázáni i jeho nezaopatření rodinní příslušníci.

V případě postupu podle výše uvedených nařízení používají zaměstnavatelé při plnění oznamovací povinnosti (při přihlašování osoby jako zaměstnance) kódy „A“ a „E“, kdy jsou pod dále používanou zkratkou EU míněny všechny výše uvedené státy:

Kód „C“ použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance z jiných zemí než z EU bez trvalého pobytu v ČR, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska. Jedná se tedy o osoby – zaměstnance z tzv. „třetích zemí“. Do kolonky pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození.

V případě nesplnění oznamovací povinnosti může uložit příslušná zdravotní pojišťovna zaměstnavateli ve správním řízení platebním výměrem pokutu až do výše 200 000 Kč, při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, tj. maximálně v částce 400 000 Kč. K uložení pokuty však zdravotní pojišťovna zpravidla přistoupí v opakovaných případech porušování oznamovací povinnosti, ke sjednání nápravy mnohdy postačí již (důrazné) upozornění adresované v předmětné záležitosti zaměstnavateli.

Zaměstnavatelé musí věnovat mimořádnou pozornost oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem. Pokud totiž zaměstnavatel tuto svoji zákonnou povinnost nesplní, přičemž mu zaměstnanec příslušnou skutečnost včas sdělil, přichází zdravotní pojišťovna o pravidelnou měsíční platbu pojistného od státu za tohoto zaměstnance (pojištěnce), jejíž výše představuje v roce 2017 částku 920 Kč.

Do konce roku 2007 byla účast zaměstnanců na zdravotním pojištění vázána na jejich účast na nemocenském pojištění. V této souvislosti došlo k zásadní změně k datu 1. 1. 2008, od kterého se při přihlašování a odhlašování zaměstnanců ve zdravotním pojištění vychází z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Z obecného pohledu lze konstatovat, že u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) se za den nástupu zaměstnance do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru. V této souvislosti upozorňuji na řešení některých specifických situací.

Může nastat varianta, kdy zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu od pondělí 1. květ­na 2017, přičemž zaměstnanec fakticky nastoupí do zaměstnání (začne pracovat) v úterý dne 2. května. Ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce lze pro účely zdravotního pojištění považovat za den nástupu zaměstnance do práce i den pracovního klidu. Ve vazbě na plnění oznamovací povinnosti přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 1. 5. 2017.

Kdyby však byla pracovní smlouva uzavřena od 2. 5. 2017, proběhlo by přihlášení zaměstnance k tomuto datu, přičemž má tato okolnost ve zdravotním pojištění z praktického hlediska dopad ve dvou případech.

1) Pokud by tento zaměstnanec byl současně OSVČ a tato samostatná výdělečná činnost by byla vedlejším zdrojem jeho příjmů, musela by být za měsíc květen zaplacena příslušná (zpravidla minimální) záloha na pojistné. V tomto případě totiž není splněna podmínka trvání zaměstnání po celý kalendářní měsíc ve smyslu ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., včetně dovětku.

2) Vzhledem k tomu, že zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc květen, snižuje se zákonné minimum na poměrnou část 10 645,16 Kč [(30:31) x 11 000]. To znamená, že například při příjmu 10 700 Kč je v měsíci květnu zajištěn postup podle zákona a žádný dopočet se neprovádí.

Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. a reálně představují více než polovinu populace České republiky. Z této skutečnosti lze vyvozovat, že právní úprava řešící ve zdravotním pojištění tuto skupinu pojištěnců se dotýká širokého okruhu obyvatel. Proto je zapotřebí, aby tyto osoby (resp. jejich zaměstnavatelé) věnovaly této problematice patřičnou pozornost. Z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je totiž rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány, či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát, zaměstnáni, plní veškeré povinnosti vůči zdravotní pojišťovně zaměstnavatel. Příslušné skutečnosti však musí zaměstnanec zaměstnavateli sdělit. V opačném případě se takové osoby musí o povinné náležitosti postarat samy, kdy sdělují zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě například přiznání nebo odejmutí důchodu, nástup na mateřskou dovolenou, zahájení studia apod.

Podle § 45 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 100 000 Kč.

Veškeré formuláře používané ve zdravotním pojištění zaměstnavatelem lze – případně i s poučením – nalézt na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven.

I když zaměstnanec hradí částku pojistného například v případě dopočtu do minimálního vyměřovacího základu (je mu zaměstnavatelem stržena), je zapotřebí ctít zásadu, že zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Veškeré úhrady pojistného za zaměstnance probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.

Zaměstnavatel si musí být vědom skutečnosti, že pokud neplatí za zaměstnance pojistné podle zákona, je zdravotní pojišťovna povinna vymáhat jak dlužné pojistné, tak související penále. Pouze v případě porušení jiných zákonných povinností (kupříkladu nepřihlášení zaměstnance nebo nepodání přehledu za zaměstnance) je zdravotní pojišťovna oprávněna k tomu, aby dle vlastní úvahy zvolila odpovídající postup, tedy aby buď uložila pokutu, nebo preventivně použila jinou (mírnější) formu sjednání nápravy zjištěných nedostatků, například domluvu či důrazné upozornění.