Vznik povinnosti hradit penále

Přestože se toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týká výkladu ustanovení nyní již neúčinného zákona o správě daní poplatků, lze na jeho stěžejní závěry poukázat, neboť jejich zobecnění může být významné i pro aktuální praxi. Nejvyšší správní soud se zde zabýval otázkou, zda daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně, jestliže k doměření daně došlo po podaném daňovém přiznání, ve kterém daňový subjekt uvedl jak tvrzení daň zvyšující, tak i tvrzení daň snižující. Správce daně tvrzení daň zvyšující uznal a tvrzení daň snižující neuznal, v důsledku čehož došlo k doměření daně. Podle Nejvyššího správního soudu v takové situaci daňovému subjektu povinnost uhradit penále nevzniká. Popisovaný rozsudek vychází z toho, že byla-li daň doměřena na základě dobrovolného tvrzení daňového subjektu v daňovém přiznání, pak takové doměření nelze dle zákona penalizovat. Penalizaci přitom nemůže založit ani neuznání jiného tvrzení uvedeného ve stejném dodatečném daňovém přiznání. Po podání dodatečného daňového přiznání je tedy pro účely otázky stanovení penále třeba zabývat se tím, zda se liší posledně stanovená daň od daně doměřené, a jestliže ano, zda byla daň doměřena na základě tvrzení obsaženého v dodatečném daňovém přiznání. Jestliže byla daň doměřena na základě tvrzení obsaženého v dodatečném daňovém přiznání, tak se penále neuplatní, neboť došlo k dobrovolnému podání dodatečného daňového přiznání, které vedlo ke zvýšení daně. Jestliže však dochází k doměření daně nad rámec tvrzení uplatněných v dodatečném daňovém přiznání nebo z jiných okolností, než jsou okolnosti uplatněné v dodatečném daňovém přiznání, tak i přes podání dodatečného daňového přiznání se z takto nad rámec daňových tvrzení doměřené daně penále stanoví.