Téměř každoročně dochází k 1. 1. nového kalendářního roku k četným novelám zákonů anebo alespoň k zásahům typu doplňků slov či celých odstavců, zrušení určitých paragrafů či úpravě stávajícího znění. V tomto příspěvku se zabýváme právy a povinnostmi zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů a také právy a povinnostmi osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), týkajících se srážek ze mzdy a příjmů. Podrobněji se zabýváme srážkami z mezd a příjmů pro účely sociálního zabezpečení zaměstnanců, dále pak sociálním pojištěním OSVČ.
Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – sociální zabezpečení – 1. část
Ing.
Jana
Bellová,
Ph.D.,
Ing.
Jaroslav
Zlámal,
Ph.D.
Sociální pojištění v České republice (ČR) se skládá z několika složek. Jedná se především o zdravotní pojištění a dále o sociální pojištění, jehož součástí je námi dále zkoumané sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení je definováno hned několika rozhodujícími zákony, podíváme se tak na všechny složky sociálního zabezpečení v ČR dle těchto zákonů
v aktuálním znění pro rok 2017.
Nejprve si definujeme základní pojmy s ohledem na účel zkoumání. Vymezení pojmu „zaměstnanci“ a osob, které jsou považovány za osoby samostatně výdělečně činné pro účely sociálního zabezpečení
Pojem „zaměstnanec“
Zaměstnanec v obecném vyjádření je osoba, která je v pracovněprávním vztahu vůči svému zaměstnavateli, pro něhož vykonává své zaměstnání. Je v závislém postavení. V prvé řadě je závislým především na samotné existenci svého zaměstnavatele, v druhé řadě pak na jeho ekonomické úspěšnosti. S ukončením činnosti zaměstnavatele končí své zaměstnání i jeho zaměstnanci, pokud již předtím neodejdou z důvodů, které definuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Právem zaměstnanců je měnit své zaměstnavatele, jakožto i míti více zaměstnavatelů současně, pro ně může pracovat na několik typů smluv či dohod. Právem zaměstnance je ucházet se o zaměstnání u kteréhokoliv konkrétního zaměstnavatele, právem zaměstnavatele je naopak právo vybrat si vhodného zaměstnance z řad uchazečů.
Pracovní poměr zaměstnance se zakládá pracovní smlouvou, ostatní vedlejší pracovní vztahy vesměs dohodami, resp. i smlouvami. V případě dohod o pracích mimo pracovní poměr platí, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru a v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhovat zaměstnanci pracovní dobu.
Pracovní poměr a smlouva o pracovním poměru je definována ve zmíněném zákoníku práce, stejně jako dohoda o provedení práce (§ 75 zákoníku práce), dohoda o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce), zatímco například smlouvu o dílo (a další smlouvy) pak definuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (smlouva o dílo § 2586 a násl.).
Pracovní poměr ukládá povinnost platit zdravotní pojištění a sociální zabezpečení
Zaměstnanec je především plátcem svého podílu na zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení. Druhou povinnou osobou je v tomto směru i
zaměstnavatel
, který je dle zákonů o zdravotním pojištění (zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a zákonů o sociálním pojištění: –
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
–
zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“),
–
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“),
–
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
–
zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců,
–
vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
–
zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, a dalších navazujících právních norem,
povinen spolupodílet
se na úhradách plateb za své zaměstnance.Je povinností zaměstnavatele tyto částky vypočítat, strhnout (srážky ze mzdy) a odvést na příslušné instituce.
Pojem „OSVČ“
Za OSVČ
se podle zákona č. 155/1995 Sb. považuje osoba, která dle § 9 ukončila povinnou školní docházku a dosáhla aspoň 15 let věku a:-
vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo
-
spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, jestliže podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.
Z uvedených podmínek vyplývá, že osobu, která nesplňuje výše uvedené podmínky pro výkon samostatné výdělečné činnosti, tj. především, že neukončila povinnou školní docházku a nedosáhla uvedeného věku,
nelze považovat za OSVČ.
U spolupracujících osob
přináší zákon ještě jedno omezení. U spolupracujících osob, které sice jsou (nebo byly) v daném kalendářním roce OSVČ, nelze použít rozdělení příjmů a výdajů ještě i z jiných důvodů uvedených v zákoně o daních z příjmů. V § 13 zákona o daních z příjmů se uvádí, že rozdělovat příjmy a výdaje nelze ani na tyto osoby:–
manžela, na něhož je uplatněna sleva na manžela,
–
poplatníka, který zemřel,
–
na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě.
Výkon samostatné výdělečné činnosti je definován ve zmíněném zákoně č. 155/1995 Sb. Rozumí se jím:
a)
„podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona
(§ 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů),b)
provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona
[§ 10 a 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)], c)
činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,
d)
výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění další zvláštní sazbou daně
[zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb.],e)
výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů
[např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., a zákona č. 275/1994 Sb.], která není uvedena v písmech a) až d) a výkon činnosti mandatáře konané na základě mandátní smlouvy uzavřené podle
(§ 566 až 575 obchodního zákoníku); podmínkou zde je, že jsou tyto činnosti konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost mandatáře, též to, že mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Za výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů se vždy považuje činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a správce, popřípadě dalšího správce,
f)
výkon činností neuvedených v písmenech a) až e) a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení přijmu
[§ 7 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.]; za výkon těchto činností se nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí
[§ 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.],pokud se příjmy dosažené výkonem činností uvedených v písmenech a) až f) považují podle zákona o daních z příjmů za příjmy ze samostatné činnosti
[§ 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů].“(Citováno ze zákona č. 155/1995 Sb., v aktuálním znění pro rok 2017.)Povinné pojištění
Každý člověk, pokud splňuje podmínky dané zákonnými předpisy, může být v ČR v právním postavení zaměstnance (jednoho i více zaměstnavatelů), ale
současně i v postavení OSVČ
. V takové pozici je řada lidí především z oblasti zdravotnictví, školství, uměleckých oborů a dalších činností. Řada lidí vykonává svou profesi v hlavním i vedlejším pracovním poměru, k tomu mají navíc příležitostně anebo stabilně celoročně uzavřené dohody o provedení práce nebo provedení činnosti či smlouvy o dílo. U řady profesí se tyto kombinace i předpokládají, v některých oborech se i vyžadují (například publikační, grantová, výzkumná i jinak kreativní činnost vysokoškolských učitelů). Každý ekonomický subjekt může mít i vlastní zaměstnance. To se týká také OSVČ. V takovém případě pro ni platí právní předpisy vztahující se k povinnostem zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jakož i práva vyplývající z tohoto vztahu. Ty jsou dány především:
–
Zákoníkem práce a právními předpisy s ním souvisejícími, zejména:
–
zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů,
–
zákonem č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů,
–
vyhláškou č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů,
–
nařízením vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, ve znění pozdějších předpisů,
–
nařízením vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ve znění pozdějších předpisů,
–
nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a četné další.
–
Mzdovými a platovými předpisy představovanými především:
–
zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů,
–
nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě a práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími.
–
Základní ekonomickou povinností zaměstnavatele je provádět srážky z hrubé mzdy zaměstnanců
, tj. vypočítat, srazit a odvést příslušným orgánům za každého zaměstnance jeho daň z příjmů a částky zdravotního a sociálního pojištění, případně další povinné srážky stanovené například soudním rozhodnutím apod. Kromě toho může provádět i další srážky na základě dohody o srážkách s daným zaměstnancem (například spoření).Srážky ze mzdy
Srážky ze mzdy (platu, příp. odměn z dohod) se týkají vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel.
Zaměstnavatel je povinen je vypočítat, strhnout a odvést na účet příslušné zdravotní pojišťovny zaměstnance a částky sociálního pojištění pak na účet místně příslušné správy sociálního zabezpečení. Při jejich výpočtu zaměstnavatel
vychází z hrubé mzdy
zaměstnance.Srážky ze mzdy zaměstnanců
Srážky ze mzdy zaměstnanců
lze provést v případech stanovených zákoníkem práce (dle § 145 až 150), popřípadě zvláštními zákony (viz níže uvedené), dále jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance. Rovněž mohou být provedeny srážky k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace. Jinak smí zaměstnavatel srazit
ze mzdy nebo platu dle § 147 odst. 1 zákoníku práce pouze následující:–
daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti,
–
pojistné na sociální zabezpečení,
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,–
zálohu na mzdu, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy nebo platu,
–
nevyúčtovanou zálohu na náhradu cestovní náhrady, popřípadě jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění jeho úkolů,
–
náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na níž zaměstnanec ztratil nárok nebo na níž mu právo nevzniklo, a náhradu mzdy nebo platu podle § 192 zákoníku práce, na níž zaměstnanci právo nevzniklo.
Srážky ze mzdy se přednostně provedou jen podle zmíněného § 147 odst. 1 zákoníku práce v pořadí prvních dvou předepsaných srážek.
Další částky může zaměstnavatel srazit zaměstnanci na základě zmíněných zvláštních zákonů, jedná se o částky postižené výkonem rozhodnutí nařízených soudem, správním úřadem nebo orgánem, jemuž to umožňuje zákon:
–
výkon rozhodnutí (
exekuce
) nařízených nebo vedených soudem, soudním exekutorem se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,–
správcem daně, dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů,
–
orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
Zákoník práce dále definuje, které srážky zaměstnavatel provádět nesmí, ale také umožňuje dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem k dalším (nepovinným) srážkám dle dohody uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (většinou se jedná o srážky na spoření, splátky hypoték, alimentační povinnosti, splácení úvěrů atd.).
Jak je to u osob samostatně výdělečně činných
Osoba samostatně výdělečně činná si žádné mzdy sobě nevyplácí, z pokladny nebo z účtu si bere peníze ve výši, kterou si sama volí a kterou uzná za vhodnou a potřebnou. Jedná se o položku označenou v zákoně o daních z příjmů jako „osobní potřeba“. Tyto částky pak tvoří výdaje neovlivňující jeho podnikatelské daňové zatížení (nezahrnované do základu daně z podnikání či výkonu profese), znamená to, že je plně zdaňuje.
Povinné srážky OSVČ se pak provádějí rozdílně od zaměstnanců.
Sociální pojištění v České republice
Sociální pojištění v ČR se skládá z několika složek, a to z veřejného zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení, které zahrnuje jednak nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Obr. 1 – Skladba sociálního pojištění v České republice
Jak vyplývá z obrázku, je součástí sociálního pojištění kromě veřejného zdravotního pojištění ještě rozsáhlejší oblast sociálního zabezpečení, která obsahuje důchodové a nemocenské pojištění a také příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Oficiálně se sociální zabezpečení definuje jako „pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“, jak zní přesnější název této části sociálního pojištění.
Platby na toto pojištění se odvádějí na účet místně příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení, která je detašovaným útvarem České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze. Vybrané částky jsou určeny na důchodové zabezpečení (tj. na různé druhy důchodů), nemocenské pojištění (tj. dávky z důvodu pracovní neschopnosti) a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tedy převážně na výplaty sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti, ale i celkové aktivity úřadů práce jako například
dotace
na pořádání rekvalifikačních kurzů apod.). Tento příspěvek je významným výrazem sociální solidarity společnosti. Funkce a smysl sociálního zabezpečení v České republice
Sociální systémy se v různých zemích světa od sebe liší, od naprosté absence společnosti na sociálním zabezpečení svých členů, až po poměrně sofistikované a bohatě celospolečensky (nebo i firemně) dotované příspěvky v různých sociálních situacích lidí. V ČR se skládá ze zmíněných tří složek, jejichž funkcí a smyslem je pomoc členům společnosti v určitých etapách pracovního života, pomoc při mateřství a rodičovství, jakož i zabezpečení stáří.
Důchodové pojištění
zabezpečuje osoby v případě dlouhodobé nebo trvalé neschopnosti pracovat, resp. po dosažení věku odchodu do důchodu (starobní důchody, invalidní důchody, pozůstalostní důchody vdovské, sirotčí atd.).Státní politika zaměstnanosti
je zaměřena na řešení pomoci v době nezaměstnanosti v aktivním pracovním věku, podporuje tak jedince v produktivním věku, kteří nejsou momentálně schopni najít jiné pracovní uplatnění a nejsou tak dočasně schopni zajistit své potřeby. Patří sem peněžitá podpora v nezaměstnanosti, ale i aktivní politika zaměstnanosti, čili podpora vytváření nových pracovních míst, podpora vzniku chráněných dílen, realizace rekvalifikačních kurzů a další aktivity úřadů práce).Nemocenské pojištění
zabezpečuje peněžitou pomoc lidem, kteří z důvodu nemoci či úrazu nemohou pracovat a získávat tak mzdu či plat (z pracovního poměru) nebo odměny (z dohod) a nejsou tak schopni krátkodobě zajišťovat své životní potřeby (nemocenská, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství aj.). Poplatníci a plátci sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Kdo je poplatníkem tohoto pojištění určují uvedené zákony:
–
Zaměstnavatelé
(čili právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složky státu, v nichž jsou zaměstnanci buď v pracovním poměru, anebo pracují na základě dohod, jakožto i služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby).Zaměstnavatelé jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance (tudíž veškerých forem sociálního pojištění).
–
Zaměstnanci
v pracovním poměru (za zaměstnance v pracovním poměru se považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik). –
Zaměstnanci
činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, jakožto i členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci. Zaměstnanci jsou poplatníky pojistného na důchodové pojištění, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou
účastni důchodového pojištění
podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění
podle předpisů o nemocenském pojištění. Za tohoto zaměstnance se považuje rovněž fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy, jež jsou započitatelné do vyměřovacího základu.–
Další kategorie
pracovníků
u zákonem taxativně jmenovaných profesí, jako jsou například jmenované nebo volené osoby do různých funkcí správních úřadů, soudci, poslanci a senátoři, osoby ve výkonu trestu či ve výkonu zabezpečovací detence
zařazení do práce, prokuristé, likvidátoři, státní zaměstnanci dle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další osoby. Těmito kategoriemi se v dalším textu nezabýváme, neboť nejsou ve vztahu zaměstnanců a OSVČ, jímž je ohraničen tento příspěvek. –
Osoby samostatně výdělečně činné
jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění, a za podmínek stanovených tímto zákonem také zálohy
na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nejsou povinny platit na své nemocenské pojištění,
avšak musí tak činit, jestliže se dobrovolně k tomuto pojištění přihlásily.–
Osoby dobrovolně účastné
důchodového pojištění jsou za dobu této dobrovolné účasti na důchodovém pojištění pak povinny platit pojistné na důchodové pojištění.–
Zahraniční zaměstnanci
jsou po dobu dobrovolné
účasti na nemocenském pojištění povinni platit pojistné na nemocenské pojištění. (Zahraničním zaměstnancem se rozumí zaměstnanec toho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je-li činný v ČR ve prospěch tohoto zaměstnavatele). Velkým problémem je v tomto směru množství ilegálně zaměstnávaných zahraničních pracovníků, který se pak projevuje nejen v oblasti nemocenského pojištění (v případě nemoci nebo úrazu jsou tito lidé nepojištěni), ale zvláště výrazně v oblasti zdravotního pojištění. Tam je zcela primární povinnost poskytnout pomoc, vymáhání úhrad je pak často neúčinné nebo zdlouhavé. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je pak v největší míře odváděno přímo zaměstnavatelem (plátcem), a to i za zaměstnance.
Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní nebo vedlejší výdělečnou činnost a její povinnosti
Z hlediska sociálního zabezpečení se rozlišují OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (dále jen „OSVČ-vedlejší“) a na OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost (dále jen „OSVČ-hlavní“).
Tyto dvě skupiny OSVČ pak mají rozdílné podmínky účasti na důchodovém pojištění a mají také rozdílnou výši minimálního ročního a měsíčního vyměřovacího základu.
OSVČ-hlavní je vždy
účastna na důchodovém pojištění
, kdežto OSVČ-vedlejší nemusí být vždy účastna důchodového pojištění
, pokud účastna není, pak neplatí ani pojistné. OSVČ-hlavní
je definována v části „Vymezení pojmu ‚zaměstnanci‘ a osob, které jsou považovány za osoby samostatně výdělečně činné pro účely sociálního zabezpečení“ tohoto příspěvku. Je možné ji definovat i negativním způsobem (jako je tomu v § 9 odst. 9 zákona č. 155/1995 Sb.), kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se dle níže uvedených parametrů pro vedlejší činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.Za
OSVČ-vedlejší se považuje osoba,
která:–
vykonávala zaměstnání,
–
měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,
–
měla nárok na rodičovský příspěvek nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění, nebo osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nebo stupni III (těžká závislost), anebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud osoba, která je závislá na péči jiné osoby, je osobou blízkou, anebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou v domácnosti, není-li osobou blízkou,
–
vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách ČR, pokud nejde o vojáky z povolání,
–
byla nezaopatřeným dítětem.
Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší v těch kalendářních měsících, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, a v této době výkonu samostatné výdělečné činnosti aspoň po část této doby trvaly výše uvedené skutečnosti.
Vyměřovací základ a rozhodné období
Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období:
–
u zaměstnanců a zaměstnavatelů i v roce 2017 platí, že z vyměřovacího základu za rozhodné období
platí 6,5 % zaměstnanec a 25 % zaměstnavatel
, celou částku pak odvádí zaměstnavatel (31,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance), –
u OSVČ
činí sazba pojistného 29,2 %
z vyměřovacího základu (z toho jde na důchodové pojištění 28 %),–
u osoby dobrovolně účastné
na důchodovém pojištění činí sazba pojistného 28 %
z vyměřovacího základu,–
u zahraničního zaměstnance
pak činí sazba pojistného 2,3 %
z vyměřovacího základu. Vyměřovací základ zaměstnance
Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění.
(Zúčtovacím příjmem se rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru, anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem.)
Příklad 1
Ve většině případů je vyměřovacím základem zaměstnance jeho hrubá mzda. Ale je třeba započítat i nepeněžní plnění a plnění, které bylo připsáno k jeho dobru, například příspěvky na důchodové připojištění zaměstnance hrazené zaměstnavatelem, příspěvek na zotavenou apod.
Na druhé straně je třeba do vyměřovacího základu zaměstnance
nezapočítávat
některé příjmy, které zákon č. 589/1992 Sb. taxativně vyjmenovává, jako například odstupné, náhrada škody, odměna po skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních předpisů, či věrnostní příplatek horníků.Příklad je uveden v základním znění dle zákona o daních z příjmů, další možné kombinace a další možnosti dále nerozvíjíme.
Příklad 2
Zaměstnavatel poskytl svému zaměstnanci jednorázovou sociální výpomoc k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, tj. zatopení bytu v případě povodně, ve výši 40 000 Kč.
Tato částka se nebude započítávat do vyměřovacího základu zaměstnance.
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné
Vyměřovací základ OSVČ se liší v závislosti na tom, zda OSVČ vykonává svou činnost jako hlavní nebo vedlejší:
a)
Obecně platí, že vyměřovacím základem OSVČ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 50 % daňového základu.
(Daňovým základem se v tomto případě rozumí základ daně stanovený podle § 7 zákona o daních z příjmů ze samostatné činnosti po úpravě dle § 5 a 23 zákona o daních z příjmů, pokud se nestanoví jinak.)
b)
Vykonávala-li OSVČ v kalendářním roce
hlavní samostatně výdělečnou činnost
i vedlejší
samostatně výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala samostatně výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový základ poměrná část daňového základu. (Tato část se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost.)
c)
Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem
z vedlejší
samostatně výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky. [Rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářním roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. K tomu:
–
Výši všeobecného vyměřovacího základ za kalendářní rok stanoví prováděcí předpis do 30. 9. následujícího kalendářního roku, a to ve výši průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem (dále jen „ČSÚ“) za kalendářní rok.
–
Přepočítací koeficient se stanoví rovněž jako podíl průměrné měsíční mzdy zjištěné ČSÚ dle § 17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.]
Příklad 3
V loňském roce podnikala OSVČ na základě živnostenského oprávnění, vedla daňovou evidenci, příjmy zahrnované do základu daně činily 800 000 Kč, uznatelné výdaje pak 425 000 Kč. Současně byla společníkem v. o. s. a její podíl na zisku, který je daňovým základem, činil 160 000 Kč.
V Přehledu tedy uvedeme v příjmech 960 000 Kč, ve výdajích 425 000 Kč, minimální vyměřovací základ činil 50 % z částky 535 000 Kč, tzn. 267 500 Kč. Z této částky budeme nyní vycházet při dalších výpočtech, bez ohledu na to, zda se jedná o OSVČ-hlavní či OSVČ-vedlejší, pokud by si OSVČ ale nezvolila dobrovolně vyměřovací základ vyšší.
Jestliže by však v. o. s. na naši OSVČ převedla naopak podíl na ztrátě ve výši 120 000 Kč, potom není možné k této ztrátě přihlížet. V Přehledu by byly příjmy ve výši 800 000 Kč a ve výdajích 425 000 Kč a vyměřovacím základem by pak bylo 50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji jen z činnosti OSVČ provozované na základě živnostenského oprávnění, čili 375 000 Kč. Minimální vyměřovací základ by činil 50 % z 375 000 Kč, tj. 187 500 Kč.
Pokud by činnost vykonávala OSVČ-vedlejší, při dalších výpočtech budeme vycházet z tohoto vyměřovacího základu.
Jestliže konala OSVČ v kalendářním roce hlavní samostatně výdělečnou činnost i vedlejší samostatně výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatně výdělečnou činnost,
není účastna důchodového pojištění,
považuje se za daňový základ poměrná část
daňového základu; tato část se určí tak, že se daňový základ podělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní
samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti se pro účely stanovení příjmu nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc OSVČ měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění OSVČ. Kalendářním měsícem se v tomto smyslu považuje i jeho část, po kterou OSVČ vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval celý měsíc.
Vyměřovací základ osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění
Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.
Vyměřovací základ zahraničního zaměstnance
Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je možnost volby ponechána na samotném zaměstnanci. Buď to může být částka, kterou si určí ve výši stejné, jako je tomu u osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění (tedy jedné čtvrtiny průměrné mzdy), anebo ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.
Povinnosti osoby samostatně výdělečně činné v sociálním zabezpečení
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna oznámit místně příslušné správě sociálního zabezpečení následující dny:
–
den zahájení (příp. znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti,
–
zahájení (příp. znovuzahájení)
spolupráce
při výkonu samostatné výdělečné činnosti s uvedením dne, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat, (spolupracující osoba je současně povinna oznámit rovněž jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo OSVČ, s níž spolupracuje),
–
ukončení samostatné výdělečné činnosti,
–
zánik oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,
–
den, od kterého jí byl pozastaven výkon samostatné výdělečné činnosti,
–
den, od kterého nemá nárok na výplatu:
–
plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu,
–
rodičovského příspěvku,
–
den, kdy přestala osobně pečovat o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost), anebo ve stupni IV (úplná závislost);
–
kdy přestala vykonávat vojenskou (nebo civilní) službu,
–
kdy přestala být nezaopatřeným dítětem, nebo
–
byla propuštěna z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trvající déle než tři kalendářní měsíce, pokud ohlásila a doložila vznik těchto skutečností pro účely výkonu vedlejší samostatně výdělečné činnosti.
Všechny OSVČ jsou povinny
bez ohledu na výši očekávaného nebo dosahovaného příjmu (to se týká i OSVČ, která skončila v účetní ztrátě):–
podat na místně příslušné správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise a ve stanovené lhůtě oznámení o zahájení činnosti,
–
podávat každoročně Přehled o příjmech a výdajích za předcházející kalendářní rok,
–
podat na místně příslušnou správu sociálního zabezpečení ve stanovené lhůtě oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti.
Osoba samostatně výdělečně činná, která je v kalendářním roce důchodově pojištěna, je povinna za takový rok zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Osoba samostatně výdělečně činná, která zahajuje nebo znovu zahajuje samostatnou výdělečnou činnost, je povinna podat „Oznámení o zahájení činnosti“, a to na tiskopise, který je k dispozici na místně příslušné správě sociálního zabezpečení, popřípadě jej zaslat elektronicky na formuláři staženém z webových stránek České správy sociálního zabezpečení (má-li elektronický podpis).
Oznámení o zahájení činnosti je třeba podat do 8. dne měsíce po měsíci, v němž bylo podnikání zahájeno.
Příklad 4
Je-li například dnem zahájení činnosti 1. 4., 15. 4. nebo až 30. 4., oznámení musí být podáno ve všech případech do 8. 5.
Na základě podaného oznámení se v roce zahájení činnosti OSVČ neplatí zálohy na pojistné.
Namísto oznámení může OSVČ podat i přihlášku, v tom případě pak musí
platit
od měsíce, v němž podala přihlášku, zálohy a je povinně účastná důchodového zabezpečení ode dne zahájení činnosti,
i kdyby v roce zahájení činnosti dosáhla nižšího příjmu, než který zakládá povinnou účast na důchodovém pojištění. Funkce a činnost České správy sociálního zabezpečení
Podle § 6 odst. 4 písm. l) zákona č. 582/1991 Sb. poskytují občanům a organizacím odbornou pomoc i správu ve věcech sociálního zabezpečení orgány sociálního zabezpečení, což jsou:
–
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
–
Česká správa sociálního zabezpečení,
–
Okresní správy sociálního zabezpečení, a dále pro občany určitých povolání tři ministerstva, a to:
–
Ministerstvo vnitra,
–
Ministerstvo spravedlnosti a
–
Ministerstvo obrany.
Hlavní tíha běžných výkonů na úseku sociálního zabezpečení leží na místně příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení. Mezi základní působnosti Okresní správy sociálního zabezpečení patří zejména:
–
provádění nemocenského pojištění u pracovníků malých organizací a OSVČ,
–
vedení agendy důchodového zabezpečení, předstihové řízení, evidenční listy důchodového zabezpečení apod.,
–
posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů, invalidizace, kontrolní činnost apod.,
–
kontrola plnění povinností občanů a organizací v sociálním zabezpečení a nemocenském pojištění.
Nadřízeným orgánem Okresní správy sociálního zabezpečení je Česká správa sociálního zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení má svá detašovaná pracoviště ve všech krajských městech; detašovaná pracoviště mají shodné sídlo s Okresní správou sociálního zabezpečení v krajském městě. Česká správa sociálního zabezpečení podle § 5 zákona č. 582/1991 Sb. řídí a kontroluje činnost Okresních správ sociálního zabezpečení.
Česká správa sociálního zabezpečení je orgánem státní správy řízeným Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vykonává působnost v oblastech důchodového pojištění, nemocenského pojištění a lékařské posudkové služby. Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, plní úkoly vyplývající z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení, vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kontroluje plnění povinností subjektů sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely sociálního zabezpečení, vede evidenci práce neschopných občanů a v určených případech provádí nemocenské pojištění.
Pro příslušníky ozbrojených sil (vojáky z povolání, policisty, příslušníky vězeňské stráže a další) a pozůstalé po nich plní obdobné povinnosti orgány sociálního zabezpečení ministerstev vnitra, obrany a spravedlnosti. Specifické úkoly na úseku důchodového pojištění občanů ČR plní i obce a živnostenské úřady.
Použitá literatura:
–
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
–
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
–
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
–
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
–
Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.
–
Vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
–
Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, dávkách v mateřství a přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a dalších navazujících právních norem.
Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – nemocenské pojištění – 2. část
Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – důchodové pojištění – 3. část
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.