Registrace a její zrušení v zákoně o DPH

Nejčastěji se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku plátcem, když za období 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne obrat 1 mil. Kč. Výjimkou je osoba povinná k dani, která uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet [§ 6 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o DPH”].

Osobou povinnou k dani je každá fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost – zjednodušeně každý podnikatel (§ 5 odst. 1 a 2 zákona o DPH), ale i veřejný subjekt typu obcí, jejich svazků a dalších institucí, pokud tak nečiní v rámci výkonu veřejné správy a nenarušuje svojí činností hospodářskou soutěž.

Na rozdíl od tuzemských podnikatelů se ti, kteří mají sídlo mimo tuzemsko, nestávají plátci při překročení obratu, ale při uskutečnění zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku bez ohledu na výši plnění. Výjimku, která nevede k registraci, představují u těchto osob povinných k dani se sídlem mimo tuzemsko plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována.

Častým prohřeškem osob neusazených v tuzemsku je opomenutí registrace dle § 6c odst. 3 zákona o DPH. To je situace, kdy osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, dodá zboží z ČR do jiného členského státu. Děje se tak často v případech, kdy mateřská společnost z Evropské unie (EU) má v ČR dceřinou společnost, plátce DPH, která uskutečňuje pro mateřskou korporaci práci na movité věci, ale finální výrobek dodává zákazníkovi z ČR do jiného státu EU mateřská společnost.

Další důvody, kdy se osoba povinná k dani stane ze zákona plátcem DPH jsou vymezeny v § 6b až 6e zákona o DPH. V těchto případech se osoba povinná k dani stává plátcem hned ode dne, kdy je uskutečněno něco, co je důvodem vzniku plátcovství, například nabytí majetku od plátce nabytím obchodního závodu.

Poměrně častým důvodem vzniku plátcovství ze zákona je přeměna obchodní v situaci, kdy na osobu povinnou k dani v rámci přeměny přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované obchodní , která byla plátcem (§ 6b odst. 2 zákona o DPH). Plátcem se v tomto případě stává osoba povinná k dani dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

Obdobně jako při přechodu jmění v rámci přeměny obchodní se plátcem stává i dědic, který nabyl majetek po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností. V souladu s § 6e zákona o DPH je tento dědic plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele.

Kromě již popsaných případů, kdy se osoba povinná k dani se sídlem nebo bez sídla v tuzemsku stane ze zákona plátcem DPH, existuje i ustanovení § 6f zákona o DPH, které umožňuje dobrovolnou registraci. Rozumné je to zejména pro osoby povinné k dani, které mají za zákazníky plátce, kteří si DPH na vstupu mohou nárokovat zpět, protože sami si pak jako dobrovolní plátci mohou při splnění zákonných podmínek nárokovat odpočet z přijatých plnění a přitom se pro zákazníky plátce nestanou dražšími.

V případě osob povinných k dani se sídlem mimo tuzemsko je pak dobrovolná registrace výhodná v situaci, kdy bez registrace mohou žádat o vrácení daně přes § 82a zákona o DPH, což trvá podstatně déle, než vrácení nadměrných odpočtů přes daňové přiznání. Dlužno dodat, že co je výhodné pro osobu povinnou k dani, není již tak výhodné pro správce daně, kterému každý další registrovaný plátce přináší další práci spojenou s daňovou správou. A proto je v praxi proces dobrovolné registrace obvykle zdlouhavější než té zákonné, protože u dobrovolné registrace je třeba doložit současné nebo budoucí uskutečňování plnění s nárokem na odpočet.

Plátcem se u dobrovolné registrace stává osoba povinná k dani následující den po dni, kdy obdrží rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.

Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku podává přihlášku k registraci svému místně příslušnému finančnímu úřadu. Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, podává přihlášku Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště Ostrava I. V obou případech je povinnost podat přihlášku elektronicky. V případě osoby, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku, je potřeba přihlášku doplnit o osvědčení o registraci k DPH v jiné zemi a o výpis z obchodního rejstříku či oprávnění k provozování činnosti. Byť je u přihlášky k registraci povinné elektronické podání, tak přílohy v podobě úředních překladů jsou (nebo alespoň byly v době nedávno minulé, kdy se přihlášky posílaly na Finanční úřad pro hlavní město Prahu) vyžadovány k zaslání klasickou neelektronickou poštou.

U zákonné registrace se vyplňuje datum rozhodného dne, od něhož se tato registrace odvíjí, u dobrovolné registrace její důvod a předpokládaná částka ročního obratu. U obou typů registrace se ještě vyplňuje důvod dle konkrétního ustanovení zákona o DPH a částka obratu za nejbližších 12 předchozích po sobě jdoucích kalendářních měsíců.

Součástí přihlášky je i uvedení čísel bankovních účtů s určením, zda je daný účet určen ke zveřejnění, či nikoliv. V této souvislosti je třeba doplnit, že v současné době má zveřejnění bankovního účtu jako prostředek eliminace rizika ručení vliv pouze u bankovních účtů vedených v ČR, protože v případě bankovních účtů vedených v zahraničí je příjemce zdanitelného plnění ručitelem za nezaplacenou daň z tohoto plnění i v případě, že je úplata zaslaná na sice zveřejněný účet, ale u poskytovatele platebních služeb mimo tuzemsko [§ 109 odst. 2 písm. b) zákona o DPH].

V souladu s § 79 zákona o DPH má osoba povinná k dani, která se stala plátcem, nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí jejího obchodního majetku. Tento odpočet vztahující se k přijatým plněním před dnem registrace je možné uplatnit jen v prvním daňovém přiznání, a to na speciálním řádku 45, kde se neuvádí základ daně, ale jen výše nárokovaného odpočtu.

Tak jako při vzniku plátcovství vzniká nárok na odpočet ze zdanitelných plnění před vznikem registrace, tak při zrušení registrace je na druhou stranu povinnost snížit uplatněný odpočet u majetku, který byl ke dni zrušení registrace obchodním majetkem. Kromě zásob se to týká například i dlouhodobého majetku, u kterého ještě neuplynula doba pro úpravu odpočtu dle § 78 zákona o DPH.

Správce daně zruší registraci z moci úřední v souladu s § 106 zákona o DPH, pokud plátce přestal uskutečňovat ekonomickou činnost, neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet.

Správce daně také zruší registraci plátce, který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně a současně jeho obrat nepřekročil za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 mil. Kč, nebo za předchozích 12 měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo. Správce daně zruší registraci i plátci, který závažným způsobem porušuje své povinnosti ve vztahu ke správě daní a zároveň je skupinou.

Zrušit registraci lze i na žádost, za předpokladu, že již uplynul více než jeden rok ode dne, kdy se stal žádatel o zrušení registrace plátcem, jeho obrat za posledních 12 měsíců nepřesáhl v součtu 1 mil. Kč nebo uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet nebo přestal uskutečňovat ekonomické činnnosti.

Podle § 106d odst. 3 zákona o DPH přestává být plátce plátcem dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace.

Plátce, kterému byla zrušena registrace na žádost, se může stát identifikovanou osobou.

Zavedením identifikovaných osob do zákona o DPH se ulevilo těm subjektům, které nechtěly být plátci, ale přitom chtěly uskutečňovat nebo přijímat plnění v rámci EU. Identifikovaná osoba se z pohledu EU jeví jako plátce, ale v rámci plnění v tuzemsku se chová jako neplátce.

Osoba povinná k dani se velmi často stane identifikovanou osobou v případě, kdy pořídí z EU zboží v hodnotě převyšující 326 000 Kč za kalendářní rok. Překročením této hranice začíná běžet lhůta 15 dnů, kdy je osoba povinná k dani povinna podat přihlášku k registraci. Po registraci bude identifikovaná osoba dávat svým dodavatelům z EU české daňové identifikační číslo (DIČ), aby mohla nakupovat zboží ze států EU bez DPH. Protože z pořízeného zboží je povinna přiznat daň dle § 108 odst. 1 písm. b) zákona o DPH i identifikovaná osoba, musí za období, kdy zboží pořídila, podat daňové přiznání. Zároveň i v tomto případě platí, že nemá nárok na odpočet, takže při plnění v sazbě 21 % uvede jen daň na ř. 3, ale již nikoliv odpočet na ř. 43 daňového přiznání. V praxi to tedy znamená, že místo například německé daně bude mít nákup zatížený českou DPH.

Dále se český podnikatel stává identifikovanou osobou, když přijme službu s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v ČR.

Stejně jako v případě plátce DPH se i identifikovaná osoba může dobrovolně zaregistrovat a taktéž může její plátcovství skončit buď rozhodnutím z moci úřední, nebo na žádost identifikované osoby.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.