Zákoník práce v kontextu zdravotního pojištění

Vydáno: 17 minut čtení

Zdravotní pojištění je navázáno na spoustu souvisejících právních předpisů. Jednou z důležitých norem je při plnění zákonných povinností zaměstnavatele a placení pojistného zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. V následujícím příspěvku se blíže podíváme na vybrané tematické okruhy, ve kterých zdravotní pojištění návazně vychází právě z právní úpravy stanovené zákoníkem práce .

Zákoník práce v kontextu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek dále uvedených. Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:
přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a
odvádí pojistné podle zákona, tedy:
alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2017 hodnota minimální mzdy ve výši 11 000 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), například pokud je zaměstnanec nemocen, nebo
z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) se při splnění zákonných podmínek stává i osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, postupující podle koordinačních pravidel Evropské unie – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 29. 4. 2004 č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 16. 9. 2009 č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, anebo cizinec z tzv. „třetí země“, tedy mimo státy v tomto odstavci uvedené.
 
Pracovní smlouva
Pokud zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu, pak vždy vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, protože zaměstnanci jsou zúčtovány příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru, anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Do vyměřovacího základu zaměstnance se naopak nezahrnují příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4 ZDP, § 4 a 4a ZDP, a zejména pak dle § 6 odst. 7 ZDP a § 6 odst. 9 ZDP.
 
Oznamovací povinnost ve specifické situaci
V případě pracovní smlouvy přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny „klasicky“ ke dni jeho nástupu do zaměstnání. Je však také pravdou, že dnem nástupu zaměstnance do práce může být i státní svátek, kterým může být i tento den, neboť každá pracovní smlouva musí obsahovat den nástupu zaměstnance do práce. Takže pokud je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu zaměstnance do práce státní svátek (například 1. 1. nebo 1. 5.), přihlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, který je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu zaměstnance, tedy použije kód „P“ k 1. 1., resp. k 1. 5. Není přitom podstatné, kdy zaměstnanec do práce fakticky nastoupí, což reálně může být právě státní svátek, anebo kterýkoli další den. Tento postup zaměstnavatele vychází z § 34 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a § 36 zákoníku práce. Při přihlašování zaměstnanců se odlišně postupuje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy se zaměstnanec přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci.
 
Zkušební doba
Podmínky týkající se zkušební doby, resp. zrušení pracovního poměru ve zkušební době (§ 35 a 66 zákoníku práce), nepochybně zaujímají v oblasti pracovního práva významné postavení. Pokud dojde ke skončení pracovněprávního vztahu v jejím průběhu, v podstatě bez ohledu na to, z vůle které ze smluvních stran, musí zaměstnavatel postupovat ve zdravotním pojištění v souladu s platnou právní úpravou. To především znamená, že musí řádně splnit oznamovací povinnost (přihlásit a odhlásit zaměstnance na dobu trvání zaměstnání) a odvést pojistné podle zákona, zejména s přihlédnutím k minimu platnému ve zdravotním pojištění pro zaměstnance.
Příklad 1
Pracovní smlouva byla uzavřena od 1. 8. 2017 a v rámci zkušební doby ukončena 10. 8. Dosažený příjem činil 3 900 Kč.
V tomto případě musí zaměstnavatel kromě řádného přihlášení a odhlášení zaměstnance v zákonné osmidenní lhůtě taktéž přihlédnout k tomu, zda byla u zaměstnance dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za 10 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci. Tato poměrná část minima činí 3 548,38 Kč [(10 / 31) x 11 000], proto zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu 3 900 Kč, dopočet do minima 11 000 Kč se v takových případech neprovádí.
Rozhodne-li se zaměstnanec ukončit zaměstnání v průběhu zkušební doby, pak je z pohledu zdravotního pojištění výhodnější skončit třeba až počátkem následujícího měsíce. Totiž, pokud by zaměstnání skončilo kupříkladu dne 4. 9., má pojištěnec čtyřmi kalendářními dny trvání zaměstnání pokrytý ve zdravotním pojištění ještě celý měsíc září a svoji osobní situaci musí začít řešit až od října.
 
Odstupné
V § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. je deklarováno, že vyměřovací základ zaměstnance podle odst. 1 se snižuje mimo jiné o odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, u odstupného je tímto předpisem zákoník práce.
Odstupné je poskytováno podle § 67 zákoníku práce a toto plnění není od daně osvobozeno. Jelikož je však taxativně vyjmenováno mezi příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, pojistné se neodvádí, třebaže se toto plnění zdaňuje. Podotýkáme, že pojistné se z odstupného neplatí pouze tehdy, je-li zúčtováno za podmínek stanovených zákoníkem práce. Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci plnění (například podle interního předpisu), které by nazval odstupným a nejednalo by se tudíž o odstupné podle zákoníku práce, pojistné by se v tomto případě platilo.
Zákoník práce hovoří v § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z organizačních důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru – s ohledem na délku jeho trvání – odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.
Kdyby byl ukončen pracovní poměr a zaměstnanci by bylo poskytnuto odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) zákoníku práce (zdravotní důvod – úraz nebo onemocnění nemocí z povolání), nezahrnovala by se celá částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť odstupné bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.
Kdyby však bylo zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru poskytnuto plnění jako „odstupné“ podle § 52 písm. e) zákoníku práce, nešlo by v tomto případě o odstupné podle zákoníku práce, a proto by se zahrnulo do vyměřovacího základu zaměstnance.
Odstupné zaměstnavatel zpravidla vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Tato základní zásada znamená, že povinnost vyplatit odstupné v tomto termínu se týká celé výše nároku, který zaměstnanci jako odstupné náleží. Ustanovení § 67 odst. 4 zákoníku práce však umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na výplatě odstupného jiným způsobem, tedy v den skončení pracovního poměru, anebo v podstatě na jakémkoliv pozdějším termínu výplaty. Není proto vyloučeno, aby byla se zaměstnancem sjednána dohoda o tom, že odstupné mu bude vyplaceno v jakémkoli dohodnutém pozdějším termínu anebo že mu bude vypláceno postupně v jednotlivých termínech, které budou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně dohodnuty. Zákoník práce tím, že připouští možnost odchylného ujednání o termínu výplaty odstupného,
de facto
nevylučuje i jakoukoliv dohodu účastníků pracovního poměru o jeho postupném vyplácení po částech.
 
Dohody
Lze konstatovat, že maximálně přípustný rozsah práce vykonávané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (§ 75 a 76 zákoníku práce) nehraje ve zdravotním pojištění zásadní roli, neboť pro vznik zaměstnání s navazujícími povinnostmi zaměstnavatele je rozhodující dosažená výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce, a neřeší se ani podmínky platné u zaměstnání malého rozsahu. Je-li zaměstnanci zúčtován na základě některé z dohod (popřípadě více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) příjem potřebný pro vznik zaměstnání, pak zaměstnavatel plní oznamovací povinnost, tedy přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny, a platí pojistné podle zákona.
Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce nebo dokonce jen jeden den. V roce 2017 zaměstnání v kalendářním měsíci vzniká, pokud u jednoho zaměstnavatele příjem:
u dohody o provedení práce (jedné či více) převyšuje 10 000 Kč, nebo
u dohody o pracovní činnosti (jedné či více) činí alespoň 2 500 Kč.
Zaměstnanec pracující na některou z dohod se přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána. Pokud u jednoho zaměstnavatele na sebe dohody plynule navazují, pak zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nic neoznamuje, neboť pracovněprávní vztah nadále běží, resp. není přerušen – třeba v situaci, kdy jedna dohoda o pracovní činnosti skončí dnem 31. 5. a další dohoda o pracovní činnosti je uzavřena od 1. 6. za podmínek, že:
zaměstnanec dne 1. 6. skutečně začne pracovat a
příjem v každém z měsíců května i června činí alespoň 2 500 Kč.
Kdyby však zaměstnanec začal pracovat třeba až 5. 6. (i kdyby byla dohoda sjednána od 1. 6.), musel by zaměstnavatel použít kód „O“ k datu 31. 5. a poté kód „P“ k datu 5. 6. s tím, že by se mimo jiné v červnu snížil minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část 9 533,33 Kč [(26 / 30) x 11 000]. Jsou-li v jednom měsíci sjednány dvě dohody, takzvaně „za sebou“, které z časového hlediska netrvají celý kalendářní měsíc, pak musí zaměstnavatel zaměstnance dvakrát přihlásit a odhlásit, do počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele však v tomto měsíci započte tohoto zaměstnance jedenkrát.
 
Konkurenční doložka
V případě konkurenční doložky podle § 310 zákoníku práce má toto plnění povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí. Tento bývalý zaměstnanec se nezapočítává do počtu zaměstnanců na Přehledu a jako pojištěnec účastný českého systému veřejného zdravotního pojištění si sám musí řešit svůj pojistný vztah u zdravotní pojišťovny, třeba registrací v kategorii osoba bez zdanitelných příjmů. I v tomto případě bychom zaměstnavatele v dané souvislosti upozornili, že kdyby vyplácel bývalému zaměstnanci toto plnění po dobu jednoho roku například od prosince roku 2016, měl by si ověřit, zda dotyčná osoba nezměnila po skončení zaměstnání zdravotní pojišťovnu, což mohla učinit k 1. 1. 2017 anebo k 1. 7. 2017. V dané záležitosti dodáváme, že konkurenční doložku nelze sjednat s pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a pedagogickými pracovníky v zařízeních sociálních služeb, jakož i s úředníky územních samosprávných celků.
 
Neplatné rozvázání pracovního poměru
Neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je řešeno zejména v § 69 zákoníku práce. Pokud nedojde v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru k dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, obrátí se zaměstnanec za účelem uplatnění svých práv na příslušný soud se žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Bude-li o zaměstnancem podané žalobě rozhodnuto v jeho prospěch, řeší zaměstnavatel ve zdravotním pojištění v návaznosti na neplatné rozvázání pracovního poměru následující:
1.
Dodatečně přihlásí zaměstnance.
Na období neplatné výpovědi je zaměstnavatel povinen zaměstnance dodatečně zpětně přihlásit.
2.
Odvede pojistné z přiznané náhrady mzdy.
Z pohledu zdravotního pojištění není náhrada mzdy, zúčtovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru, vyjmenována mezi plněními, ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, z tohoto důvodu podléhá toto plnění platbě pojistného.
3.
Provede dopočet pojistného do zákonného minima.
Pokud by se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahovala povinnost dodržet za celé období neplatné výpovědi minimální vyměřovací základ, musel by zaměstnavatel provést úhradu minimální částky pojistného za každý kalendářní měsíc tohoto období. Jelikož se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele, platil by celou částku pojistného zaměstnavatel. Z částky pojistného uhrazeného v minimální výši za uvedené měsíce (tedy
de facto
opožděně) se odvíjí i penále, o jehož prominutí může zaměstnavatel požádat prostřednictvím institutu odstranění tvrdosti.
Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Dopočet do zákonného minima za jednotlivé měsíce se netýká osob, které:
nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát),
byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy,
po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako osoba samostatně výdělečně činná.
4.
Podá opravné Přehledy.
Protože zpětně dochází ke změně v počtu zaměstnanců a zpravidla i ve výši vyměřovacího základu a v částce pojistného, podává zaměstnavatel za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází, opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovna musí disponovat relevantními údaji.
 
Důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance
Tyto překážky, specifikované v § 191 a následujících zákoníku práce, snižují minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část, kdy se typicky jedná o nemoc či ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti. To znamená, že při odvodu pojistného nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ zaměstnance, musí být však dodržena poměrná část tohoto minima.
Příklad 2
Zaměstnanec začal pracovat dne 4. 5. 2017 a za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 28 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu činí 9 935,48 Kč [(28 / 31) x 11 000].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 9 935,48 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 342 Kč (9 935,48 x 0,135). S ohledem na příjem 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 935,48 Kč, tj. 532 Kč. Tento doplatek, tedy 532 Kč, hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku pouze z důvodů uvedených v § 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 342 Kč zaplatí standardně zaměstnanec 802 Kč (270 + 532) a zaměstnavatel 540 Kč.
Příklad 3
Zaměstnanec byl nemocen v období od 10. 7. do 25. 7. a jeho příjem za červenec činil 6 480 Kč.
Vyměřovací základ za měsíc červenec jako poměrná část minima musí za období mimo trvání nemoci činit alespoň 5 322,58 Kč [(15 / 31) x 11 000].
Jelikož dosažená výše příjmu převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, odvede zaměstnavatel celkové pojistné v částce 875 Kč (6 480 x 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona.
 
Důležitá upozornění závěrem
Příslušný dopočet (viz příklad 2) se neprovádí u osob nebo situací vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – zde je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.