Dne 29. 7. 2017 vstoupila v účinnost novela zákona o zaměstnanosti . Její součástí je i článek IV, který mění zákon o inspekci práce. Tato novela přináší správní trestání porušení § 316 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “).
Nové delikty týkající se porušení soukromí na pracovišti (novela zákona o inspekci práce)
JUDr.
Eva
Janečková
Ustanovení § 316 zákoníku práce se týká dvou problémů.
Podle § 316 odst. 2 a 3 zákoníku práce zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.
Z toho ustanovení vyplývá, že zaměstnanec má právo na určitou míru soukromí na pracovišti. To ostatně již mnohokrát konstatovaly i evropské soudy. Uvedly, že respektování soukromého života musí zahrnovat právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Dále pak soud rovněž uvedl, že neexistuje důvod pro to, aby způsob chápání pojmu „soukromý život” vylučoval aktivitu profesní nebo obchodní povahy, protože právě během své pracovní činnosti má většina lidé značnou, ne-li největší příležitost rozvíjet vztahy s vnějším světem.
Nicméně toto právo není bezbřehé. Jak vyplývá z citovaného ustanovení, zákoník práce nepovažuje soukromí na pracovišti za zcela nedotknutelné, ale naopak připouští některé výjimky, a to pro případy závažného důvodu spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele. Zákonodárce zde měl patrně na mysli takové činnosti zaměstnavatele, kde je třeba dbát zvýšených nároků na chování zaměstnanců (např. vzhledem k ochraně utajovaných skutečností, povinnosti mlčenlivosti, ochraně obchodního tajemství, vyšších majetkových hodnot, know how apod.). Zákoník práce dále stanoví i určité pojistky proti zneužívání těchto výjimek v těch případech, kdy je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení těchto kontrolních mechanismů (podle § 316 odst. 2 zákoníku práce). Zaměstnavatel je v těchto případech totiž povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění (§ 316 odst. 3 zákoníku práce). Znamená to tedy, že má-li zaměstnavatel důvod předpokládaný zákonem, má právo zavést určité kontrolní mechanismy.
Podle § 316 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v § 3 zákoníku práce. Nesmí vyžadovat informace zejména o:
a)
těhotenství,
b)
rodinných a majetkových poměrech,
c)
sexuální orientaci,
d)
původu,
e)
členství v odborové organizaci,
f)
členství v politických stranách nebo hnutích,
g)
příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti,
h)
trestněprávní bezúhonnosti.
To, s výjimkou písmen c), d), e), f) a g), neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob.
I toto ustanovení tedy do značné míry chrání soukromí zaměstnance.
Problematickým na této úpravě bylo především to, že porušení výše uvedených povinností prakticky nebylo možné stíhat, neboť zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, neobsahoval správní delikty, které by bylo možné na jednání porušující soukromí zaměstnance vztáhnout.
Novela přináší tři nové skutkové podstaty:
a)
narušení soukromí zaměstnance,
b)
neinformování zaměstnance o kontrole,
c)
vyžadování nedovolených informací od zaměstnance.
Podle důvodové zprávy k zákonu č. 206/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se zavádí nové skutkové podstaty přestupků, resp. správních deliktů na úseku ochrany soukromí zaměstnanců, které jsou odrazem jednotlivých práv a povinností zaměstnavatele stanovených v § 316 zákoníku práce. K nim jsou pak systematicky přiřazeny příslušné sankce, jejichž výše horní hranice vychází zejména z výše horních hranic sankcí obdobného charakteru stanovených zákonem na ochranu osobních údajů.
Trest za přestupek pod bodem b) je až 100 000 Kč. Za přestupky pod body a) a c) až 1 000 000 Kč.
Podle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů nově přijatá opatření v oblasti ochrany soukromí zaměstnance počítají se zachováním spolupráce mezi Úřadem pro ochranu osobních údajů a orgány inspekce práce v podobě předávání poznatků a podnětů ke kontrole, neboť rozsah zmocnění ke kontrole a objekt chráněných zájmů není totožný. Delikty však nebude stíhat Úřad pro ochranu osobních údajů, ale Státní úřad inspekce práce. Důvodem je, že se nejedná o porušení ochrany osobních údajů, ale o zásah do soukromí zaměstnance.1)
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.