Členské příspěvky ve spolku

Vydáno: 21 minut čtení

Realizaci činnosti, kterou hodlá spolek vykonávat, si nelze představit bez zajištění finančních prostředků. Častým zdrojem financování činnosti spolku jsou právě členské příspěvky, o kterých pojednává následující text.

Členské příspěvky ve spolku
JUDr.
Václav
Dobrozemský
 
Placení příspěvků v kontextu členských práv a povinností
Spolek podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), je právnickou osobou – korporací, jejímž základním pojmovým prvkem je existence členů, členské základny. Dle § 210 odst. 1 obč. zák. korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Jednou z obligatorních náležitostí základního dokumentu spolku – stanov – je určení práv a povinností členů, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat.
Prostřednictvím práv a povinností členů dochází k naplňování účelu spolku. Zákon neříká, jaká práva a povinnosti členové spolku mají mít. Vymezení členských práv a povinností je věcí stanov, proto je jejich úprava v zákoně velice stručná.
Práva členů je možné rozdělit do třech kategorií:
1.
Spolurozhodování
– tímto se členové podílejí na tvorbě vůle spolku. Jedná se o právo podílet se na činnosti spolku, účasti na schůzi nejvyššího orgánu spolku (členská schůze), právo vyjadřovat se, podávat návrhy, hlasovací právo, právo volit a být volen do orgánů spolku (aktivní a pasivní volební právo), právo být informován o činnosti spolku a jeho jednotlivých orgánů, právo podílet se na výstupech spolku a možnost přispívat k dosahování společného zájmu, k jehož naplňování byl spolek založen.
2.
Užívací práva (právo na majetkové výhody)
– jedná se o majetkové právo užívat např. objekty či předměty ve vlastnictví spolku, účastnit se jeho akcí; může se také jednat o poskytování různých příspěvků členům; tyto příspěvky však nebudou mít charakter podílu na zisku.1)
3.
Ochranná práva
– v širším smyslu sem můžeme zařadit právo člena na vystoupení ze spolku a právo žalovat spolek o náhradu škody, v užším smyslu pak ochranu účelu spolku.
Povinnosti členů lze dělit do dvou kategorií:2)
1.
Osobní
– sem můžeme zařadit povinnost dodržování stanov, účast na činnosti a při dosahování cílů spolku, loajalitu a respektování poslání spolku, zákaz poškozování jeho pověsti a dobrého jména. Některé spolky mohou mít povinnou účast na členské schůzi, u funkcionářů spolku může být stanovena povinnost seznámit se s povinnostmi plynoucími z jejich funkce. Na členy orgánů spolku budou aplikovány obecné požadavky kladené na členy orgánů právnické osoby (např. povinnost jednat s péčí řádného hospodáře).
2.
Majetkové
– nejvýznamnější majetkovou povinností je placení členských příspěvků.
 
Účel členských příspěvků
Povinnost platit členské příspěvky lze vnímat jako majetkovou povinnost členů podílet se příspěvky na materiálním zabezpečení činnosti spolku. Na rozdíl od chápání prvorepublikové judikatury3) nepojímá současné právo výběr členských příspěvků jako výdělečnou činnost, ale jako možný základ pro financování činnosti spolku, který se nevymyká z „neziskového“ účelu spolku. Nelze než souhlasit s konstatováním uvedeným v tomto soudním rozhodnutí:4)
„Po občanském sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky na svoji činnost (alespoň v základní a pro samotnou činnost v nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků.“
Lze uzavřít, že členské příspěvky jsou vybírány v rámci hlavní činnosti spolku.
 
Zákonné vymezení
Zákonný základ pro možnost stanovení členských příspěvků ve spolku poskytuje § 235 obč. zák. Toto ustanovení říká, že
„[s]tanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku nebo určí, který orgán spolku určí výši a splatnost členského příspěvku a jakým způsobem“.
Záleží tedy na spolku, zda povinnost platit členské příspěvky vůbec zakotví, nejedná se o povinnost vyplývající ze zákona. Spolku samozřejmě ale nic nebrání, aby své členy nezatěžoval touto povinností a zajišťoval finanční prostředky na realizaci svých aktivit jinými cestami, např. získáváním dotací, darů, grantů, provozováním vedlejší hospodářské činnosti formou podnikání, využíváním (pronajímáním) svého majetku, poskytováním reklamy apod.
Zakotvení povinnosti platit členské příspěvky má pro spolek i daňové dopady, resp. výhody. Dle § 18a odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou členské příspěvky u veřejně prospěšného poplatníka5) předmětem daně z příjmů vždy. Členské příspěvky podle stanov přijaté spolkem jsou však dle § 19 odst. 1 písm. a) bodu 2 ZDP od daně z příjmů osvobozeny.
„Aby členské příspěvky mohly být od daně z příjmů osvobozeny, musí jít o příspěvky vymezené ve stanovách spolku a vymezené tak, aby byly identifikovatelné v absolutní výši za vymezené období nebo algoritmem jejich výpočtu […]“
6)
Osvobození členských příspěvků spolku od daně z příjmů nevylučuje, je-li v plném rozsahu pravomoc stanovit výši a splatnost členských příspěvků delegována na příslušný spolkový orgán.
Členský příspěvek
versus
vkladová povinnost
Jednou ze základních zásad spolkového práva je neexistence vkladové povinnosti členů na rozdíl od vkladové povinnosti společníka obchodní
korporace
. Členský příspěvek tak nelze chápat jako vklad člena do spolku s tím, že by mu vznikalo právo na jeho vrácení v případě zániku členství. Není však vyloučeno (zákon to nezakazuje), aby příslušný orgán spolku rozhodl o vrácení již přijatého členského příspěvku, případně jeho poměrné části v souvislosti se zánikem členství.
Placení členského příspěvku nelze vnímat tak, že by členům spolku vznikal z tohoto titulu nárok na podíl na výnosech vzniklých z činnosti spolku. Členský příspěvek je spolku poskytnut nenávratně k zajištění jeho fungování a naplňování stanoveného nevýdělečného cíle.7)
 
Forma a splatnost členského příspěvku
Zákon nestanoví formu ani splatnost členského příspěvku. Spolek tak může využít několik modifikací: od stanovení fixní výše a termínu splatnosti přímo ve stanovách přes určení způsobu výpočtu ve stanovách až po určení spolkového orgánu, který o těchto záležitostech bude v plném rozsahu rozhodovat. Členské příspěvky nelze vnímat pouze jako pravidelné (např. každoroční) platby. Může se jednat o
ad hoc
rozhodnutí příslušného orgánu motivované nutností zajistit financování spolku (např. uspořádání finančně náročné akce). Příspěvky mohou mít mimořádnou povahu v souvislosti s mimořádnými nenadálými událostmi (např. poškození či zničení majetku spolku, povinnost k úhradě sankce za protiprávní jednání apod.). Lze si také představit zakotvení vstupního příspěvku v souvislosti s nabytím členství ve spolku (jeho zaplacení může být podmínkou pro vznik členství jako takového). V tomto případě se opět nejedná o plnění vkladové povinnosti. Zákon nestanoví, že by členský příspěvek musel být poskytován pouze v peněžní formě. Lze si tak představit i poskytnutí příspěvku spolku v materiální formě.
Jednou ze zásad spolkového práva je, že zisk se nerozděluje členům. Proto členové nemohou očekávat z tohoto titulu od spolku finanční plnění. Právní úprava vychází ze zásady oddělení majetku spolku a majetku jeho členů; členové proto nemají vkladovou povinnost a neručí za dluhy spolku.8)
Povinnost platit členské příspěvky vyplývá přímo ze stanov; v nich může být kromě ní stanovena i částka (fixní či způsob jejího určení) a splatnost, avšak s ohledem na fungování spolku, které by si v případě nutnosti provedení změn vyžádalo změnu stanov, se toto řešení nejeví praktickým a účelným. Lze tak doporučit řešení spočívající v tom, že stanovy spolku určí orgán, který o těchto záležitostech bude rozhodovat. Může jím být členská schůze jako nejvyšší orgán spolku, statutární orgán či jiný výkonný orgán spolku (např. výbor, rada, grémium apod.).
Stanovy mohou určit různé typy členství a v návaznosti na to mohou být stanovami či příslušným orgánem spolku diferencovány různé výše členských příspěvků pro různé skupiny členů. Může se jednat např. o:
rozdílné sazby pro členy – fyzické osoby a členy – právnické osoby (mohou vycházet např. z počtu členů spolku – právnické osoby),
čestné členství s nulovým (sníženým) příspěvkem,
zakladatelé spolku s nulovým (sníženým) příspěvkem,
snížený příspěvek v případě, že je více rodinných příslušníků členem spolku,
odlišné sazby pro výdělečně činné, důchodce, studenty apod.,
stanovení příspěvku jako určité procento ze zdanitelných a jiných příjmů člena,
sazby reflektující využívání spolkového majetku atd.
Je-li organizační struktura spolku složitější, např. s ohledem na existenci pobočných spolků, může být členský příspěvek vybírán každou „úrovní“, tj. hlavním i pobočnými spolky. Vždy bude záležet na vymezení ve stanovách či rozhodnutí příslušného spolkového orgánu.
Stanovy či rozhodnutí příslušného spolkového orgánu také mohou při stanovení povinnosti platit členské příspěvky a určení jejich výše a splatnosti zohledňovat i okamžik vstupu zájemce do spolku a vznik jeho členského poměru. Může tak být zakotvena např. povinnost člena uhradit poměrnou část ročního členského příspěvku v případě vstupu do spolku v průběhu kalendářního roku.
Členský příspěvek může být stanoven opakovaně na danou periodu (např. kalendářní rok), může být stanoven i na období delší.
Splatnost členského příspěvku (termín, v němž má být příspěvek spolku uhrazen) může být stanovena konkrétním datem (např. do 31. 3. daného kalendářního roku) nebo jinak určeným způsobem (např. do 30 dnů po schválení výroční zprávy či uzávěrky registrace členů pro daný kalendářní rok). Členský příspěvek může být placen v konkrétní periodě (jednou ročně, pololetně, čtvrtletně, měsíčně).
Spolek však musí při stanovení povinnosti platit členské příspěvky respektovat
kogentní
ustanovení § 212 odst. 1 obč. zák., které hovoří o tom, že
„korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy“
. Je proto vhodné, aby stanovami či rozhodnutím příslušného spolkového orgánu byly nastaveny objektivní podmínky, které musí člen spolku splnit, aby bylo možné stanovit, zda na něj povinnost platit členský příspěvek dopadá, a do jaké kategorie pro placení členských příspěvků jej případně zařadit.
 
Následky nezaplacení členského příspěvku
Existuje-li povinnost členské příspěvky spolku platit, vzniká tím spolku pohledávka za daným členem a dluh člena vůči spolku. Neuhrazený členský příspěvek může být spolkem následně, po uplynutí lhůty splatnosti, vymáhán jako dluh. Obč. zák. veden zásadou spolkové autonomie a primárního nevměšování se státu do záležitostí spolku obsahuje speciální pravidlo v § 265. Je-li zřízena rozhodčí komise (jedná se o orgán zřizovaný fakultativně), rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku. Výsledek řízení tohoto orgánu (rozhodčí nález) má účinky rozhodčího nálezu dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, jde o exekuční titul nahrazující soudní rozhodnutí a je základem pro výkon rozhodnutí.
Judikatura
se již za platnosti předchozí právní úpravy vyjádřila k otázce vztahu mezi občanským sdružením a jejím členem ohledně placení členských příspěvků.9)
Obč. zák. v souvislosti s neplacením členských přípěvků konstruuje jeden z důvodů pro zánik členství ve spolku. Ust. § 238 stanoví:
„[n]eurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení, ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn“.
Zákon tak stanoví sankci za nesplnění povinnosti k úhradě stanoveného členského příspěvku ve formě zániku jeho členského poměru ke spolku. Jedná se v tomto případě o jeden ze zákonných způsobů zániku členství, přičemž se v tomto případě nevyžaduje jakékoliv další formální rozhodnutí některého z orgánů spolku. Zánik členství nastane přímo ze zákona po splnění zákonem stanovených podmínek:
existence povinnosti platit členský příspěvek ve stanovách,
nezaplacení členského příspěvku v řádně stanovené lhůtě,
výzva spolku členovi s určením dodatečné přiměřené lhůty a upozorněním na následek; výzva musí být dostatečně určitá a srozumitelná a musí být prokazatelně doručena meškajícímu členovi,
nezaplacení členského příspěvku ani této v přiměřené lhůtě.
Členství ve spolku zanikne dnem následujícím po marném uplynutí stanovené lhůty. O této skutečnosti spolek nemá povinnost dotyčného informovat. Členství ve spolku zaniká ze zákona splněním výše uvedených podmínek. Nedoprovází jej tedy žádné rozhodnutí spolkového orgánu, proti kterému by mohla osoba, které členství ve spolku zaniklo, podat opravný prostředek v rámci vnitřní organizace spolku nebo návrh soudu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami. V takovém případě je k dispozici žaloba o určení členství ve spolku.
Zákonná kritéria jsou kogentního charakteru, tudíž se od nich nelze odchýlit. Nelze např. ve stanovách zaslání výzvy s určením dodatečné přiměřené lhůty vyloučit; takové ustanovení stanov by bylo pro hrubý rozpor se zákonem absolutně neplatné.
Nebude-li člen prodlévající s úhradou příspěvku ve výzvě poučen o důsledku neuhrazení příspěvku, tedy o zániku členství, členský poměr v případě dodatečného neuhrazení příspěvku nezanikne. „
Práva člena spolku je nutno chránit tím, že bude o následcích vlastní nečinnosti náležitě zpraven. V
opačném případě by bylo možno jednání spolku vedoucí k
vyřazení člena z účasti na spolkové činnosti – pro jeho neoprávněnost způsobenou nedodržením zákonem předepsaného procedurálního postupu – napadnout buď u kompetentního vnitřního orgánu, nebo u soudu (nabízí se žaloba o určení členství ve spolku).“
10)
Obč. zák. neobsahuje výslovné ustanovení o délce přiměřené dodatečné lhůty. Záleží vždy na okolnostech konkrétního případu.
„Obecně však platí, že lhůta musí reálně umožnit, aby k
zaplacení mohl člen, jehož se výzva týká, přistoupit. Při stanovení délky lhůty přitom není spolek povinen přihlížet ke zvláštním okolnostem na straně meškajícího člena.“
11) S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, že jako přiměřená dostatečná lhůta by mělo být stanoveno alespoň sedm dnů ode dne doručení této výzvy meškajícímu členovi. Lze dovodit, že i v případě, že by lhůta stanovená ve výzvě členovi spolku byla nepřiměřeně krátká, by zákonem stanovený důvod pro zánik členství nemohl být uplatněn.
S ohledem na znění zákona „
[n]eurčí-li stanovy jinak…“
, může spolek aplikaci tohoto pravidla vyloučit, resp. nemusí nezaplacení členského příspěvku vázat na zánik členství ve spolku. Stanovy mohou zakotvit důvod pro vyloučení člena pro neplacení (např. až v případě opakovaného) členského příspěvku k tomu určeným spolkovým orgánem.
S ohledem na jednoduchou skutkovou podstatu při nezaplacení členského příspěvku lze zákonný zánik členství ve spolku vnímat jako zjednodušení postupu při ukončení členství, a lze tedy tuto právní úpravu shledat jako pozitivní.
 
Vymahatelnost nezaplaceného příspěvku po zániku členství
Existují dva názory na problematiku, zda spolek může jako pohledávku vymáhat nezaplacený členský příspěvek po osobě, které zaniklo členství ve spolku, tedy po bývalém členovi. První názor vyslovuje myšlenku, že pohledávka z titulu nezaplaceného příspěvku vznikla spolku v době trvání členského poměru a nezaniká ukončením členství ve spolku. Spolek ji tedy může uplatňovat, případně soudně vymáhat i po zániku členství. Na dluh tohoto typu se bude vztahovat obecná zákonná promlčecí lhůta.
Opačný názor konstatuje, že
„[z]
ánik
členství pro nezaplacení členského příspěvku má za následek zánik povinnosti (teď již bývalého) člena členský příspěvek uhradit; dochází tu k zániku dluhu, neboť vznik povinnosti uhradit členský příspěvek je ze zákona vázán na existenci členství ve spolku.
Ergo
zaniká-li členství dlužníka, zaniká i dluh z nesplaceného členského příspěvku. Zánik členství tu má charakter zákonné rozvazovací podmínky, neboť se zánikem členství zaniká i povinnost hradit členské příspěvky (§ 548 odst. 2 věta druhá). Pokud ovšem členství dlužníka ve spolku nezaniká, pak je spolek oprávněn vymáhat uhrazení dlužného členského příspěvku, a to popř. i pořadem práva u obecných soudů“
.12
Je-li platba členských příspěvků uložena v souladu s obč. zák. a stanovami, jde o pohledávku, kterou lze proti členovi uplatnit před soudy a následně případně i exekučně vymáhat. V případě, že člen spolku příspěvek neuhradí a jeho členství za splnění podmínek stanovených v § 238 obč. zák. zanikne, je tento dluh vůči tomuto (již bývalému) členovi vymahatelným nárokem i po zániku jeho členství, samozřejmě jen za období, ve kterém byla daná osoba členem spolku a členovi vznikla povinnost příspěvek v dané lhůtě splatnosti uhradit. Důvodem je, že pohledávka za členem spolku vznikla z
kvazi
smluvního vztahu v podobě členství ve spolku za dobu trvání členství ve spolku.
Obligatorní
náležitostí stanov je i stanovení povinností členů spolku. Bylo-li jednou z povinností člena placení příspěvků, přičemž uchazeč o členství se zavázal při přijetí za člena dodržovat stanovy jako takové, tzn. i povinnosti člena v nich stanovené, jedná se v případě nezaplacení příspěvku ve své podstatě o porušení povinností člena, se kterou obč. zák. po splnění stanovených podmínek spojuje zánik členství ve spolku
ex lege
. Navíc v době trvání členství spolek, aby mohl být aplikován zákonný důvod zániku členství, musel meškajícího člena upozornit kvalifikovanou výzvou na neplnění povinností a s tím spojené následky, tedy uplatňoval zaplacení pohledávky vůči tomuto členovi již v době trvání jeho členství ve spolku. Vznikla-li a existovala-li pohledávka za tímto členem v době trvání členství ve spolku, nemá na existenci této pohledávky vliv zánik jeho členství v důsledku aplikace § 238 obč. zák. Jedná se o pohledávku, která vznikla v době trvání členského poměru a o peněžitý nárok související s členstvím (plněním povinností člena dle stanov) a pouze za dobu trvání členství ve spolku.
Spolek totiž již v době trvání členství meškajícího člena mohl tomuto členovi zaslat předžalobní výzvu k úhradě dluhu a následně dluh uplatňovat a vymáhat prostřednictvím rozhodčí komise dle § 265 obč. zák., resp. u soudu, případně v následném exekučním řízení. V případě, že by spolek postupoval tímto způsobem, neuplatnil by kvalifikovanou výzvu dle § 238 obč. zák., a dluh by byl v konečném důsledku (ať už tímto členem dobrovolně, či vymožením v exekučním řízení) uhrazen, členství tohoto člena ve spolku by nadále trvalo, i když fakticky po určitou dobu povinnosti člena porušoval.
Z výše uvedeného vyplývá, že pohledávka spolku z titulu neuhrazeného členského příspěvku existuje nejen v průběhu trvání členského poměru, ale i po jeho zániku ze zákonem či stanovami stanoveného důvodu. Zánik členství nemá na existenci pohledávky žádný vliv. Pravděpodobně však situace, kdy by spolek vymáhal po již bývalém členovi dlužný členský příspěvek, nebude příliš častá.
Pro úplnost zbývá jen dodat poznámku k promlčecí lhůtě. Obecná délka promlčecí lhůty je zákonem stanovena na tři roky. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (což tato peněžitá pohledávka je), počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V případě pohledávky z titulu nezaplaceného členského příspěvku jím bude den následující po dni, který byl stanovami či příslušným spolkovým orgánem stanoven jako den splatnosti členských příspěvků. Promlčecí lhůta tedy nebude běžet až ode dne následujícího po uplynutí lhůty dodatečně stanovené ve výzvě spolku meškajícímu členovi dle § 238 obč. zák.
1) SVEJKOVSKÝ, J.; DEVEROVÁ, L. a kol.
Právnické osoby v novém občanském zákoníku. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 197.
2) RONOVSKÁ, K.
Spolkové a nadační právo.
1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 35–36.
3) Rozhodnutí NSS ČSR 1103/36 (Boh. Fr. 9010/1938):
„Vybírá-li spolek členské příspěvky za tím účelem, aby členům klubu mohla být poskytnuta příležitost pěstovati sport, a za účelem povznesení sportu, jde tu o výdělečnou činnost.“
4) Usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 40/2007-41 ze dne 4. 11. 2007. Dle § 17a odst. 1 ZDP
„Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním“.
Spolky tedy budou spadat do kategorie veřejně prospěšných poplatníků.
5) PELC, V.
Daňové podmínky působení neziskových subjektů.
Praha: C. H. Beck, 2010, s. 25–26.
6) RONOVSKÁ, K.; VITOUL, V.; BÍLKOVÁ, J. a kol.
Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích.
Praha: Leges, 2014, s. 115.
7) Samozřejmě je nad rámec této obecné zásady možné, aby členové ručili za dluhy spolku na základě smluvního vztahu (§ 2018 obč. zák.).
8) Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 269/2003 ze dne 30. 11. 2004:
„Vztah mezi odborovou organizací a jejím členem ohledně placení členských příspěvků je vztahem regulovaným zvláštním právním předpisem, jímž je zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen ‚zákon o sdružování občanů‘, který vlastní úpravu práv a povinností členů (tedy i úpravu tzv. příspěvkové kázně) svěřuje stanovám odborové organizace (srov. § 3 odst. 2 zákona o sdružování občanů).“
9) BÍLKOVÁ, J. Komentář k § 239 obč. zák. In LAVICKÝ, P. a kol.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654).
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1166.
10) DVOŘÁK, T. Komentář k § 239 obč. zák. In ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I.
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 702.
11) DVOŘÁK, T. Komentář k § 239 obč. zák. In ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I.
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 701.