Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014-61 , www.nssoud.cz
Nevyhovění výzvě k podání dodatečného tvrzení
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Teprve v případě, že správcem daně učiněná výzva k podání dodatečného daňového tvrzení bude oslyšena, je na místě, aby správce daně uvážil, zda bude postupovat podle § 145 odst. 2 věty druhé daňového řádu a stanoví daň kvalifikovaným odhadem podle pomůcek, anebo zahájí daňovou kontrolu a podle jejích výsledků stanoví daň (dokazováním, anebo opět podle pomůcek). Úvahy o dalším postupu by přitom neměly být založeny na svévoli a měly by vycházet z toho, jaké informace má správce daně o daňovém subjektu k dispozici. Pokud jsou skutečnosti či důkazy získané správcem daně mimo daňovou kontrolu takového druhu, že naznačují izolované pochybení v tvrzení daně daňovým subjektem, které se omezuje jen na tyto skutečnosti, resp. důkazy, je na místě stanovení daně podle pomůcek; jimi mohou být samozřejmě i dotyčné skutečnosti či důkazy. Pokud však informace dostupné správci daně naznačují nedostatky obecného rázu ve stanovení daňové povinnosti daňového subjektu, je vhodné provést u něho daňovou kontrolu. V tomto ohledu správci daně přísluší široké uvážení, limitované nicméně základní zásadou správy daní již vícekrát zde zmíněnou, a sice stanovit daň správně.
Vyzve-li správce daně daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení, načež ten nereaguje, nabízí zákon dvojí řešení. Buďto stanovení daně pomůckami, případně zahájení daňové kontroly. Nejvyšší správní soud pak v rozšířeném senátu posuzoval, kdy by mělo dojít k využití které možnosti. Dle jeho názoru je stanovení daně pomůckami na místě tam, kde správce daně nalezl ojedinělé a snadno uchopitelné pochybení daňového subjektu. Je-li však pochybení koncepční, je na místě daňová kontrola.
Uvedené je zajímavé zejména ve vztahu k pomůckám. Ty jsou totiž ze zákona koncipovány tak, že správce daně vyhledá podobný daňový subjekt, jehož daňovou povinnost po nezbytných úpravách přisoudí daňovému subjektu, jemuž je stanovována daň. To je však zásadně odlišné od zde uvedených představ rozšířeného senátu, který pomůcky chápe jako poslední známou daňovou povinnost daňového subjektu očištěnou od správcem daně nalezeného pochybení. Uvedené tak zcela jednoznačně ukazuje, že otázka pomůcek je i po mnoha letech věcí stále nepoznanou a jednoznačně nevyjudikovanou.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.