Parametr minimální mzdy hraje ve zdravotním pojištění důležitou roli, neboť přímo ovlivňuje placení pojistného zaměstnavateli (za zaměstnance) a osobami bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 1. 2018 se zvyšuje minimální mzda na 12 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí ve zdravotním pojištění všechny dotčené subjekty po datu 1. 1. 2018 z této nové částky. Proberme si nyní blíže konkrétní situace, ve kterých se dle jednotlivých ustanovení zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “), projeví zvýšení minimální mzdy.
Kdy se zvýšení minimální mzdy projeví ve zdravotním pojištění?
Ing.
Antonín
Daněk
Minimální vyměřovací základ zaměstnance
Vyměřovacím základem pro placení pojistného je ve zdravotním pojištění úhrn příjmů ze závislé činnosti, zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, které jsou zúčtovány zaměstnavatelem zaměstnanci za podmínek stanovených zejména v jednotlivých ustanoveních § 3 zákona č. 592/1992 Sb. Nicméně zaměstnavatelé nesmějí zapomínat, že pokud se na zaměstnance podle § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.
Příklad č. 1
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu neurčitou (pracovní smlouva nebo některá z dohod) s měsíčním hrubým příjmem 10 800 Kč.
Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky: (12 200 – 10 800) x 0,135 = 189 Kč.
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši:
0,135 x 12 200 = 1 647 Kč.
Zaměstnavatel strhne zaměstnanci z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(10 800 x 0,135) / 3 = 486 Kč;
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 486 + 189 = 675 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
1 647 – 675 = 972 Kč.
Příklad č. 2
Hrubý příjem zaměstnance činí 16 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od ledna roku 2018 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 9 600 Kč.
Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky 2 600 Kč (12 200 – 9 600) x 0,135 = 351 Kč (hradí dle níže uvedeného zaměstnavatel).
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši:
0,135 x 12 200 = 1 647 Kč.
Zaměstnavatel strhne zaměstnanci z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(9 600 x 0,135) / 3 =
432
Kč,
což představuje celkovou platbu zaměstnance.Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 9 600 Kč, tj. 864 Kč,
a dále doplatek pojistného 351 Kč, tj. celkem
1 215
Kč.
Protože se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 209 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), přechází povinnost úhrady doplatku do zákonného minima (tj. 351 Kč) v plné výši na zaměstnavatele.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance
Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:
–
zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto zaměstnání ukončil v průběhu měsíce),
–
zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (například nemoc, ošetřování dítěte mladšího 10 let),
–
zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:
a)
osobou, za kterou platí pojistné stát,
b)
osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
c)
osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
d)
osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.
V následujícím textu se v příkladech č. 3 až 6 zaměříme na postupy zaměstnatele v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Příklad č. 3
Zaměstnanec byl nemocen v období 5. 3.–23. 3. 2018 a za tento měsíc mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem 5 850 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně: PČminVZ = (12 / 31) x 12 200 = 4 722,58 Kč.
Kde:
PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
12 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce března (tedy období mimo nemoci)
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci
12 200 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2018
Pmin = 4 722,58 x 0,135 = 638 Kč
Pmin = minimální pojistné
Za měsíc březen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 4 722,58 Kč, tj. minimálně v částce 638 Kč. Odvodem pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 5 850 Kč je zabezpečen postup podle zákona, dopočet do minimálního vyměřovacího základu 12 200 Kč se v takových případech neprovádí. Pokud by však vyměřovací základ zaměstnance nedosáhl částky 4 722,58 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet do této poměrné části minima podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. a § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. Obdobně by zaměstnavatel postupoval při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného i tehdy, kdyby nemoc trvala ještě v dalším (předcházejícím nebo následujícím) kalendářním měsíci.
Podmínky uvedené v tomto příkladě platí při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, mohlo by se však také jednat například o jediný příjem člena statutárního orgánu. V případě dohody o provedení práce by se pojistné (bez ohledu na dobu trvání nemoci) neplatilo, neboť příjem za měsíc březen nepřevýšil 10 000 Kč.
Poznámka:
Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní dny.
Příklad č. 4
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek ukončil své jediné zaměstnání dne 19. 1. 2018 a za odpracované dny mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč.
V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu, kdy tato poměrná část minima činí: 7 477,41 Kč [(19 / 31) x 12 200].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 7 477,41 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 010 Kč (7 477,41 x 0,135). S ohledem na příjem 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 477,41 Kč, tj. 200 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, zaměstnavatel hradí doplatek v plné výši tehdy, pokud se jedná o překážky v práci na jeho straně podle § 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 010 Kč zaplatí zaměstnanec standardně 470 Kč (270 + 200) a zaměstnavatel 540 Kč.
Příklad č. 5
Zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou dne 2. 1. 2018. Je povinna doplatit zdravotní pojištění z minimální mzdy za státní svátek 1. 1.?
Odpověď je ano. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění platí, že se minimální vyměřovací základ snižuje podle počtu kalendářních dnů na poměrnou část i tehdy, pokud registrace ve státní kategorii netrvá po celý kalendářní měsíc [§ 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.]. Pokud není za den 1. 1. zúčtován žádný příjem (což je tento případ), musí být odvedeno pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za tento jeden kalendářní den, což představuje platbu ve výši 54 Kč [(1 / 31) x 12 200 x 0,135]. Tuto částku pojistného hradí plně zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele.
Kdyby však byla zaměstnankyni za den 1. 1. zúčtována náhrada mzdy nebo platu anebo kdyby pracovala a její vyměřovací základ by činil alespoň 393,54 [(1 / 31) x 12 200], odvedlo by se pojistné standardně z tohoto vyměřovacího základu a žádný doplatek by se již neprováděl.
Příklad č. 6
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek dne 15. 2. 2018 a jeho zúčtovaný hrubý příjem činil za odpracované dny celkem 3 200 Kč. Musí zaměstnavatel provádět dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, když zaměstnanec v tomto měsíci současně pracoval ještě u jiného zaměstnavatele?
Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje, nemusí provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že:
1.
obdrží potvrzení o výši příjmu v měsíci únoru od jiného zaměstnavatele a úhrnná výše zúčtovaných příjmů bude činit nejméně 12 200 Kč, nebo
2.
bude disponovat potvrzením, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance (a to i v měsíci únoru) pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Při řešení takového případu dle bodu 1. je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že pro účely placení pojistného a stanovení minimálního vyměřovacího základu se sčítají příjmy zaměstnance, zakládající povinnost zaměstnavatele platit pojistné, kterých zaměstnanec v rozhodném období kalendářního měsíce dosáhne. Nicméně, vždy je zapotřebí, aby výše zúčtovaných příjmů byla u zaměstnavatele prokazatelně doložena. Při splnění podmínek v bodě 1. odvede zaměstnavatel pojistné ze zúčtované hrubé mzdy 3 200 Kč. Dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu by se neprováděl ani v případě:
–
kdyby se jednalo o zaměstnance – osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., nebo
–
kdyby si tento zaměstnanec současně platil měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) nejméně v částce 2 024 Kč, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením.
Pokud by však nebylo doloženo potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele v rozhodném období kalendářního měsíce února a ani potvrzení dle bodu 2., musel by být proveden dopočet (a doplatek) pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, což je za 14 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci únoru hodnota 6 100 Kč [(14 / 28) x 12 200] s minimální výší pojistného 824 Kč.
Zaměstnavatelé a zaměstnanci bez minima
Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
c)
kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
d)
kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna roku 2018 nejméně v částce 2 024 Kč),
e)
za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem bez ohledu na další okolnosti, například jiné zaměstnání, poskytnuté neplacené volno nebo vykázanou neomluvenou absenci, souběžnou podnikatelskou činnost apod. Netrvají-li příslušné skutečnosti (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. – viz výše) po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část.
Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů
S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění považuje za osobu bez zdanitelných příjmů takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.
Pojištěnec, který chce být zařazen v této kategorii, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné. Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda. S účinností od 1. 1. 2018 činí výše pojistného 13,5 % z minimální mzdy 12 200 Kč. To znamená, že měsíční platba pojistného osob bez zdanitelných příjmů se od ledna roku 2018 zvyšuje na částku 1 647 Kč.