Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku

Vydáno: 3 minuty čtení

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, čj. 2 Afs 347/2016-59

Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
K předpisům:
Povinnost vrátit vratitelný přeplatek ve lhůtě dle § 254 odst. 3 a 4 daňového řádu vzniká pouze tehdy, pokud ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně došlo z důvodu jeho nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně.
Z hlediska významu tohoto rozhodnutí je podstatné, že v dané věci vyvstal spor mimo jiné o to, zda vratitelný přeplatek dle § 254 odst. 4 daňového řádu vznikne jen tehdy, pokud bylo rozhodnutí správce daně zrušeno z důvodu jeho nezákonnosti nebo nesprávného úředního postupu, nebo v důsledku jakéhokoli zrušení nebo změny rozhodnutí o stanovení daně. Sporné tak bylo, zda na vrácení přeplatku dopadala patnáctidenní lhůta dle § 254 odst. 3 ve spojení s odst. 4 daňového řádu, či třicetidenní dle § 155 odst. 3 téhož zákona. Stěžovatelka měla v dané věci na osobním daňovém účtu vratitelný přeplatek, který jí dle jejího názoru měl být vrácen i bez žádosti v patnáctidenní lhůtě. Nejvyšší správní soud v daném rozhodnutí připomněl, že z textu § 254 daňového řádu, jakož i z důvodové zprávy k daňovému řádu, je zřejmé, že úrok z neoprávněného jednání správce daně je peněžitou sankcí pro finanční správu za nezákonné vyměření daně, která byla daňovým subjektem zaplacena, a náleží daňovému subjektu tehdy, pokud svou platební povinnost splnil na základě zrušeného, změněného nebo nicotného rozhodnutí správce daně nebo v souvislosti s ním, a to bez ohledu na výši vratitelného přeplatku. Ačkoli v § 254 odst. 4 daňového řádu (na rozdíl od odst. 1 téhož paragrafu) absentuje uvedení okolností, za nichž má ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně dojít, nelze ho číst izolovaně a podstatné je zejména jeho systematické zařazení. Ustanovení § 254 odst. 4 daňového řádu má souviset s nezákonným jednáním správce daně či s jiným jednáním, jímž správce daně porušil své povinnosti při správě daní. Z kontextu celého paragrafu a jeho systematického zařazení je pak nepochybné, že vratitelný přeplatek, jehož se § 254 odst. 4 daňového řádu týká, musí vzniknout v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně. Bylo by nelogické a v rozporu se systematikou části čtvrté daňového řádu, aby se všechny ostatní odstavce § 254 daňového řádu vztahovaly k rozhodnutí, jež bylo změněno, zrušeno nebo prohlášeno za nicotné z důvodu nezákonnosti nebo pro nesprávný úřední postup správce daně, a pouze jeden z odstavců by byl navázán na rozhodnutí, jež bylo změněno, zrušeno nebo prohlášeno za nicotné z jakéhokoli důvodu. Proto Nejvyšší správní soud uzavřel, že správce daně je povinen vrátit vratitelný přeplatek v patnáctidenní lhůtě podle § 254 odst. 3 a 4 daňového řádu pouze tehdy, pokud ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně došlo z důvodu jeho nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád