Změny ve zdravotním pojištění v roce 2017 a k 1. 1. 2018

Vydáno: 19 minut čtení

V následujícím příspěvku se blíže podíváme na změny jak konkrétně v právní úpravě zdravotního pojištění, tak v souvisejících právních předpisech (s dopady do oblasti zdravotního pojištění), přijaté, resp. účinné v průběhu roku 2017 a k datu 1. 1. 2018.

Změny ve zdravotním pojištění v roce 2017 a k 1. 1. 2018
Ing.
Antonín
Daněk
Nebudeme-li brát v úvahu koordinační nařízení Evropské unie [speciálně nařízení Evropské parlamentu a Rady (ES)
č. 883/2004
ze dne 29. 4. 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“), a č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 987/2009“)], postavená právní vahou nad národní předpisy jednotlivých států, pak základní právní úpravu českého systému veřejného zdravotního pojištění představují tyto normy:
zákon č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“),
zákon č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“),
zákon
o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 280/1992 Sb.,
o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.
 
Změny v průběhu roku 2017
 
Změna od 1. 2. 2017
Od tohoto data je účinná Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou republikou o sociálním zabezpečení, která se týká i oblasti zdravotního pojištění a poskytování zdravotní péče.
Základním pravidlem pro určení státu pojištění je místo výkonu výdělečné činnosti. Nestanoví-li podmínky smlouvy jinak, osoba vykonávající činnost jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná na území jednoho ze smluvních států podléhá, pokud jde o tuto činnost, právním předpisům pouze tohoto smluvního státu. Na základě smlouvy s Albánií se český pojištěnec zaměstnaný či podnikající v této zemi stává
účastníkem tamního systému zdravotního pojištění
(a naopak). To zároveň znamená, že se musí v
České republice
(ČR) odhlásit ze zdravotního pojištění.
Albánský občan samostatně výdělečně činný v ČR je nově pojištěn v českém veřejném systému zdravotního pojištění.
Při poskytování zdravotní péče smlouva zaručuje pojištěnci jednoho státu nárok na neodkladnou péči během krátkodobého pobytu ve druhém státě. Pro tento účel si musí český pojištěnec před cestou do Albánie vyžádat u své zdravotní pojišťovny formulář CZ/AL 111.
 
Změna od 1. 7. 2017
Zákon o zahraniční službě č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahranič­-ní službě), upřesnil § 7 odst. 1 písm. n) zákona č. 48/1997 Sb., kdy stát platí pojistné za:
„manžele nebo registrované partnery státních zaměstnanců podle zákona o státní službě nebo jiných zaměstnanců v organizačních složkách státu, pokud je následují do místa jejich vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu služby v zahraničí se souhlasem této organizační složky státu, a nemají příjem ze závislé činnosti nebo nejsou osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu služby v zahraničí,“
Z novelizované úpravy tak vyplývá, že od 1. 7. 2017 je umožněno zaměstnancům (manželům a registrovaným partnerům státních zaměstnanců), aby byli současně evidováni v zaměstnání i ve „státní kategorii“ – typicky v období poskytnutého neplaceného volna.
 
Změny k 1. 1. 2018
Od tohoto data dochází nejen ke změnám majícím vliv na placení pojistného jednotlivými skupinami plátců.
 
Průměrná mzda a zdravotní pojištění
Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb., ze dne 25. 9. 2017, o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018, představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016 hodnotu 28 250 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0612. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2018 ve výši
29 979 Kč.
Institut průměrné mzdy ovlivňuje následující segmenty zdravotního pojištění.
 
Vznik zaměstnání u vybraných skupin zaměstnanců
Povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u třech níže uvedených skupin osob tehdy, je-li jim zúčtován příjem ve výši alespoň 2 500 Kč. Výše této „rozhodné částky“, odvíjející se právě od hodnoty průměrné mzdy, je stanovena od 1. 1. 2012 a platí i pro rok 2018. V této souvislosti lze konstatovat, že v těchto případech přetrvává od roku 2008 (v podstatě jako jediná) určitá návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění, ovšem pouze co se týká výše příjmu, neboli rozhodné částky, dosažením které vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání.
V právních podmínkách platných od 1. 1. 2018 vzniká dosažením příjmu 2 500 Kč zaměstnání u:
1.
Osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele.
2.
Členů družstev ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/1997 Sb.
V roce 2018 se ve zdravotním pojištění za zaměstnance nepovažuje člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 2 500 Kč. V této souvislosti platí, že výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 2 500 Kč a vyšší, případně i s přihlédnutím k minimálnímu vyměřovacímu základu zaměstnance.
3.
Dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.
Jedná se o nepříliš početnou skupinu osob – zaměstnanců, u kterých je taktéž rozhodnou částkou 2 500 Kč.
Poznámka:
Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení této rozhodné částky činit 3 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda dosáhne alespoň 30 000 Kč, což vzhledem k její výši pro rok 2018 (29 979 Kč) určitě bude od 1. 1. 2019.
 
Zvýšená minimální záloha a minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné
Minimální měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) pro rok 2018 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 29 979 Kč, tj. 14 989,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2018 se vypočte jako 13,5 % z částky 14 989,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2018 z dosavadních 1 906 Kč na 2 024 Kč.
Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:
-
zálohu za prosinec 2017 ve výši 1 906 Kč zaplatí nejpozději dne 8. 1. 2018,
-
zálohu za leden 2018 ve výši 2 024 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2018.
Od měsíce podání Přehledu za rok 2017 (tedy například od dubna roku 2018) platí OSVČ nadále zálohu 2 024 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2017 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 024 Kč.
Částka 2 024 Kč také představuje nejnižší možnou výši zálohy v situaci, kdy je OSVČ, pro kterou platí zákonné minimum, povoleno zdravotní pojišťovnou snížení výše placené zálohy.
 
Minimální mzda a zdravotní pojištění
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část, a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 1. 2018 se zvyšuje minimální mzda na 12 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé a osoby bez zdanitelných příjmů z této nové částky.
Problematika odvodu pojistného za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ je řešena zejména v ustanoveních § 3 odst. 4 až 10 zákona č. 592/1992 Sb. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami nebo situacemi uvedenými v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (to znamená, že není povinností stanovené minimum v takových případech dodržet – viz dále), musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 12 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností (například jde o případ, kdy zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc).
Z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance ovlivňuje minimální vyměřovací základ placení pojistného především v těchto situacích:
zaměstnanci je zúčtován příjem nižší než 12 200 Kč
Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 647 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu a tuto částku zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru. Jednu třetinu takto vypočteného pojistného (rovněž případně zaokrouhlenou na celou korunu nahoru) srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny, neboli rozdíl, hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec.
Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele, a to z těchto důvodů:
zaměstnanci je poskytnuto neplacené volno nebo má vykázánu neomluvenou absenci
S účinností od 1. 1. 2015 došlo v této oblasti k zásadní změně. V případě poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání se pojistné neplatí, přesněji, z těchto důvodů se nenavyšuje vyměřovací základ. Nicméně, bez ohledu na počet kalendářních dnů takové nepřítomnosti v práci musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu, případně z jeho poměrné části, s výjimkou osob, pro které ustanovení o minimálním vyměřovacím základu neplatí dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
zaměstnanec má současně více zaměstnání
Pro placení pojistného na zdravotním pojištění se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance, zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů nebo potvrzení o tom, že jiný zaměstnatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu). Naopak dopočet a doplatek pojistného se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc v úhrnu alespoň 12 200 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů nižší než 12 200 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.
vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele
Může nastat situace, kdy má pojištěnec současně dvě nebo více zaměstnání, přičemž v některém zaměstnání nedosahuje minima 12 200 Kč. Aby tento zaměstnavatel nemusel provádět dopočet pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí mít k dispozici potvrzení od jiného („hlavního“) zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud takové potvrzení obdrží, odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. V opačném případě, tedy pokud takové potvrzení nemá, dopočítává pojistné do vyměřovacího základu 12 200 Kč.
při zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek
Ve vazbě na placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.
u zaměstnané osoby ze zahraničí
Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evrop­ské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcar­ska ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie (nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009), nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z tzv. „třetích“ zemí, tedy mimo tyto státy.
Naopak, odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu nemusí být proveden například v těchto situacích:
minimum nemusí být dodrženo ze zákona
Právní úprava platná ve zdravotním pojištění pamatuje na určité skupiny osob (zaměstnanců) formou jistého zvýhodnění, kdy jejich zaměstnavatelé nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, ale vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem, tedy v roce 2018 i částka nižší než 12 200 Kč. Tyto osoby jsou taxativ­ně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se z hlediska četnosti jedná především o osoby, za které je plátcem pojistného současně i stát. Aby zaměstnavatel nemusel dopočítávat a doplácet pojistné do minima 12 200 Kč, musí mít k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu zaměstnanci, rozhodnutí Úřadu práce o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu a další). Takový doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
souběh zaměstnání s evidencí na úřadě práce
Tento souběh dvou kategorií je ve zdravotním pojištění přípustný tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu nepřesáhne v kalendářním měsíci za podmínek stanovených v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, polovinu minimální mzdy, tedy v roce 2018 částku 6 100 Kč. Při splnění této základní podmínky odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu.
 
Zvýšení odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance
Nařízením vlády č. 140/2017 Sb., o stanovení vyměřovacího základu u osoby, za kterou je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění stát, ze dne 10. 4. 2017, se od 1. 1. 2018 zvyšuje vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 7 177 Kč. To znamená, že za každého tzv. „státního pojištěnce“ obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 2018 měsíčně 969 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2017. Tento postup je legislativně v souladu s ustanovením § 3c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., kdy částku vyměřovacího základu může vláda vždy do 30. 6. změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. 1. roku následujícího, přičemž se přihlíží k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Od 1. 1. 2018 se tak částka odpočtu zvyšuje na 7 177 Kč. Tento nárok může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.
Zákonem č. 297/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se zvýší vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu od 1. 1. 2019 na částku 7 540 Kč a od 1. 1. 2020 na částku 7 903 Kč.
 
Osoby bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se ve zdravotním pojištění považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem nebo OSVČ nebo osobou, za kterou platí pojistné stát. Osobou bez zdanitelných příjmů je tak například zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem nižším než 2 500 Kč nebo žena v domácnosti, která není zaměstnána, nepodniká, a ani nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát. Platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů činí 13,5 % z minimální mzdy 12 200 Kč, tedy 1 647 Kč.
Může nastat situace, kdy si pojištěnec bude v průběhu roku 2018 platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, a ke dni 10. 3. 2018 mu bude přiznán starobní důchod. Jelikož není zaměstnán, sám musí oznámit zdravotní pojišťovně v osmidenní lhůtě počátek povinnosti státu platit pojistné, a ukončení kategorie osoby bez zdanitelných příjmů bude ke dni 28. 2. 2018. Poslední platbou pojištěnce v této kategorii bude za únor roku 2018 částka 1 647 Kč, splatná nejpozději dne 8. 3. 2018.
 
Rozšíření kategorie osob, za které platí pojistné stát
V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. se doplňuje písm. r), podle kterého je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 zákona č. 48/1997 Sb.; za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.
Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.
 
Snížené limity na doplatky
Novelou č. 290/2017 Sb., kterou se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se s účinností od 1. 1. 2018 stanovují nové limity na doplatky. Cílem tohoto opatření je snížit spoluúčast pojištěnců patřících do sociálně zranitelných skupin obyvatelstva na doplatcích na léčivé přípravky částečně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Pokud celková částka uhrazená pojištěncem nebo za něj jeho zákonným zástupcem za doplatky za předepsané ze zdravotního pojištění částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, vydané na území ČR, překročí v kalendářním roce limit:
u dětí mladších 18 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršily 18. rok věku, a u pojištěnců starších 65 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 65. rok věku, ve výši 1 000 Kč a
u pojištěnců starších 70 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 70. rok věku, ve výši 500 Kč,
je zdravotní pojišťovna povinna uhradit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci částku, o kterou je tento limit překročen.
Pokud tedy například 71letý pacient zaplatí na započitatelných doplatcích za léky v průběhu roku 2018 v úhrnu 8 000 Kč, vrátí mu zdravotní pojišťovna 7 500 Kč.