Zvýšení minimální mzdy, průměrné mzdy a další změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2018

Minimální výše pojistného tak pro zaměstnavatele a zaměstnance, u kterých musí být toto minimum při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dodrženo, a u osob bez zdanitelných příjmů činí od 1. 1. 2018 částku 1 647 Kč.

Zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2018 se v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem projeví především při:

Naopak, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u osob – zaměstnanců, vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. U těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem, bez ohledu například na délku trvání pracovněprávního vztahu v rámci příslušného kalendářního měsíce nebo případné neplacené volno či neomluvenou absenci, souběžné příjmy z jiných zaměstnání apod.

Placení pojistného v návaznosti na minimální mzdu jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění značně problémovou oblast, na kterou se zdravotní pojišťovny v rámci výkonu kontrolní činnosti u zaměstnavatele hodně zaměřují.

V přímé návaznosti na placení pojistného zaměstnavatelem, s přihlédnutím k povinnosti případně dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ, se při řešení neplaceného volna a neomluvené absence vychází zejména z § 3 odst. 4, 6, 8, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb. Pro placení pojistného jsou v zákoně č. 592/1992 Sb. důležitými například i § 4 odst. 1 (rozhodné období pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance) a § 13 (odvod pojistného při souběhu příjmů).

V důsledku této poměrně zásadní změny již zaměstnavatelé od 1. 1. 2015 neodvádějí pojistné z neplaceného volna nebo z titulu neomluvené absence (nenavyšují z tohoto důvodu vyměřovací základ zaměstnance), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:

Ve smyslu výše uvedeného lze konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda u těchto případů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání (ne)musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum.

Podle aktuálně platného § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení a novely účinné od 29. 7. 2017 nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost, nikoli však již na základě dohody o provedení práce, pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1. 1. 2018 částku 6 100 Kč.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání, a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018, ze dne 25. 9. 2017, představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016 hodnotu 28 250 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0612. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2018 ve výši 29 979 Kč. Institut průměrné mzdy ovlivňuje následující segmenty zdravotního pojištění.

Povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u třech níže uvedených skupin osob tehdy, je-li jim zúčtován příjem ve výši alespoň 2 500 Kč. Výše této „rozhodné částky“, odvíjející se právě od hodnoty průměrné mzdy, je stanovena od 1. 1. 2012 a platí, pravděpodobně naposledy, i pro rok 2018. V této souvislosti lze konstatovat, že v těchto případech přetrvává od roku 2008 (v podstatě jako jediná) určitá návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění, ovšem pouze co se týká výše příjmu, neboli rozhodné částky, jejímž dosažením vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání.

V právních podmínkách platných od 1. 1. 2018 vzniká dosažením příjmu 2 500 Kč zaměstnání u:

Při zaměstnávání osob na základě dohody o pracovní činnosti musejí zaměstnavatelé přihlížet k tomu, aby zajistili odvod pojistného v souladu se zákonem, tedy případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ. Z pohledu zdravotního pojištění se však zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 2 500 Kč. Činí-li však tento příjem alespoň 2 500 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky, vyplývajícími pro zaměstnavatele z této skutečnosti.

Příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč (a u dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč) sice nezakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné, současně však neřeší pojistný vztah dotyčné osoby, tedy její pojištění u zdravotní pojišťovny.

Lze konstatovat, že pokud je zaměstnanci na základě dohody o pracovní činnosti zúčtován hrubý příjem alespoň 2 500 Kč (a současně méně než 12 200 Kč), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu pouze ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., tedy jen u osoby, pro kterou minimum neplatí – například se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát. V opačném případě se provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pokud příjem zaměstnance, případně i v úhrnu s příjmy z ostatních zaměstnání, nedosáhne v daném kalendářním měsíci částky 12 200 Kč, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do tohoto zákonného minima ve smyslu § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Zaměstnavatele musí zajímat nejen výše minimálního vyměřovacího základu (12 200 Kč), ale i jeho poměrná část, což je specifikováno v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. (viz příklad 2). Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, pokud:

V roce 2018 se ve zdravotním pojištění za zaměstnance nepovažuje člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 2 500 Kč. V této souvislosti platí, že výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 2 500 Kč a vyšší, případně i s přihlédnutím k minimálnímu vyměřovacímu základu zaměstnance.

Jedná se o nepříliš početnou skupinu osob – zaměstnanců, u kterých je taktéž rozhodnou částkou 2 500 Kč.

Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení této rozhodné částky činit 3 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda dosáhne alespoň 30 000 Kč, což zcela nepochybně bude k datu 1. 1. 2019.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2018 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 29 979 Kč, tj. 14 989,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2018 se vypočte jako 13,5 % z částky 14 989,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna roku 2018 z dosavadních 1 906 Kč na 2 024 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

Od měsíce podání Přehledu za rok 2017 (tedy například od dubna roku 2018) platí OSVČ nadále zálohu 2 024 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2017 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 024 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není v roce 2018 omezena.

Pokud zaměstnavatel anebo OSVČ nepředloží zdravotní pojišťovně příslušný Přehled, může zdravotní pojišťovna za účelem kvantifikace svých pohledávek stanovit nesvědomitému plátci tzv. pravděpodobné pojistné.

Pravděpodobná výše pojistného pro rok 2018 se stanoví ve výši 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, což je hodnota 28 250 Kč. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného činí u zaměstnavatele 42 375 Kč (1,5 x 28 250), 13,5 % pojistného pak po zaokrouhlení 5 721 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato měsíční hodnota pravděpodobného pojistného poloviční (2 861 Kč).

V oblasti placení pojistného se především jedná o zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které je plátcem pojistného stát (včetně problematiky odpočtu od dosaženého příjmu), a zvýšené pojistné osob bez zdanitelných příjmů, jakož i o rozšíření kategorie osob, za které platí pojistné stát.

Nařízením vlády č. 140/2017 Sb. ze dne 10. 4. 2017 se od 1. 1. 2018 zvyšuje vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 7 177 Kč. To znamená, že za každého „státního pojištěnce“ obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 2018 měsíčně 969 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2017. Tento postup je legislativně v souladu s § 3c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., kdy částku vyměřovacího základu může vláda vždy do 30. 6. změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. 1. roku následujícího, přičemž se přihlíží k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění.

Zákonem č. 297/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se zvýší vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu od 1. 1. 2019 na částku 7 540 Kč a od 1. 1. 2020 na částku 7 903 Kč.

Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, tedy 7 177 Kč, je současně roven částce odpočtu od dosaženého příjmu, a to však pouze ve značně specifické situaci u zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří postupují podle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat v roce 2018 následující:

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2018 lze odpočet 7 177 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může poživatel důchodu uplatnit odpočet u každého zaměstnavatele.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje od 1. 1. 2018 částku 1 647 Kč, do prosince roku 2017 činila tato platba 1 485 Kč.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. se doplňuje písmeno r), podle kterého je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 zákona č. 48/1997 Sb.; za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.

Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

Pro doplnění k výše uvedeným změnám zmiňujeme některé tematické oblasti zdravotního pojištění, ve kterých ke změnám po datu 1. 1. 2018 nedochází.

Pokud do konce roku 2016 příjem u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem.

Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než minimální mzda, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet do zákonného minima při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.

V této fázi je maximální vyměřovací základ trvale zrušen, maximum neplatí ve zdravotním pojištění od roku 2013.

Pojistné placené zaměstnavatelem za jednotlivé kalendářní měsíce splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Osoby bez zdanitelných příjmů a osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné, resp. zálohu na pojistné, za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 8. dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den těchto lhůt na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen například od 2. dne kalendářního měsíce (například od 2. 1. 2018) až do jeho konce, neboli 1. den kalendářního měsíce (státní svátek 1. 1.) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.

Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 1. 2018, je nemocný po celý zbytek ledna a za den 1. 1. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za kalendářní den 1. 1., kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup vychází z § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.

To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

(1 / 31) x 12 200 x 0,135 = 54 Kč (po zaokrouhlení).

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Pokud samoplátci nebo zaměstnavatelé nezaplatí pojistné (zálohu na pojistné včetně případného doplatku pojistného) včas a ve správné výši, vznikne těmto skupinám penále, jehož aktuální sazba činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Toto penále je příslušná zdravotní pojišťovna podle zákona povinna plošně vymáhat.

K penalizaci plátce pojistného dochází za situace, kdy příslušná platba:

Každá platba penále se zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok. Zdravotní pojišťovna rovněž nepředepíše penále v případě, kdy plátce pojistného prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

Je-li plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy, musí respektovat jejich pořadí, které je zakotveno v § 15 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

Uhradí-li plátce nejprve například penále, je zdravotní pojišťovna oprávněna převést takto provedenou platbu třeba na úhradu evidovaného dluhu na pojistném. Použití takového postupu však musí plátci oznámit.

Do 30. 11. 2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Změnou § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb. byla tato lhůta od 1. 12. 2011 prodloužena na 10 let, čímž dostaly zdravotní pojišťovny podstatně delší období pro vyměření a následné vymáhání svých pohledávek. Je také pravdou, že ani relativně dlouhá pětiletá promlčecí doba mnohdy nestačila k vyměření pohledávek nebo alespoň k provedení tzv. kvalifikovaného (neboli nároky zdravotní pojišťovny zachovávajícího) úkonu. Tímto úkonem se přerušil běh promlčecí doby, a pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová (nyní již desetiletá) promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě deseti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

Zdravotní pojišťovnu lze standardní cestou změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí. Přihláška ke změně zdravotní pojišťovny se podává nejpozději tři měsíce před požadovaným dnem změny. To znamená, že přihláška se podává od 1. 1. do 31. 3., aby byl pojištěnec přehlášen k 1. 7. téhož roku, nebo od 1. 7. do 30. 9., aby byl přehlášen k 1. 1. roku následujícího. Ve druhém a ve čtvrtém čtvrtletí kalendářního roku přihlášku k jiné zdravotní pojišťovně podat nelze.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.