Počítání stravného při dvoudenní tuzemské pracovní cestě

Vydáno: 6 minut čtení

Novela zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), s účinností od 1. 1. 2012, přinesla zásadní změnu pro počítání stravného při dvoudenních tuzemských pracovních cestách zaměstnanců. A navzdory uplynulým rokům od zmíněného data, činí tato právní úprava v řadách podniků a organizací (u jejich pracovníků zabývajících se právě problematikou poskytování cestovních náhrad při pracovních cestách zaměstnanců a dalších osob) stále problémy.

Počítání stravného při dvoudenní tuzemské pracovní cestě
Marie
Salačová
Aplikace ustanovení § 163 odst. 4 zákoníku práce v praxi
Těžiště problému spočívá v aplikaci § 163 odst. 4 zákoníku práce. V tomto ustanovení je stanoveno, že při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.
Aplikace zmíněného § 163 odst. 4 zákoníku práce se stále ukazuje jako dosti problematická, ale snad lze již konstatovat, že určitého ustálení a správného postupu v praxi se konečně pomalu přibližujeme po novele účinné od 1. 1. 2012.
 
Kdy je možné ustanovení uplatnit
Na úplném začátku je třeba zdůraznit, že právě podle uvedené novely zákoníku práce, účinné od 1. 1. 2012, platí, že toto ustanovení je možné uplatňovat již pouze a výhradně při dvoudenních tuzemských pracovních cestách. Tedy nesmí být u zaměstnance při předmětných dvoudenních pracovních cestách pobyt v zahraničí po žádnou dobu. Nelze již tedy sčítat dvoudenní pracovní cesty podle § 163 odst. 4 zákoníku práce v případě, že zaměstnanec bude během předmětné dvoudenní pracovní cesty určitou dobu setrvávat v zahraničí.
Tato skutečnost vyplývá z novely § 166 odst. 1 téhož zákoníku práce (toto ustanovení upravuje zahraniční pracovní cesty) – do tohoto ustanovení byla totiž vsunuta změna „s výjimkou odstavce 4“ (tj. mimo počítání podle odst. 4) – a tato změna tedy prakticky znamená, že zmíněný § 163 odst. 4 zákoníku práce lze použít od 1. 1. 2012 pouze u dvoudenních tuzemských pracovních cest. V uvedeném § 166 odst. 1 zákoníku práce, který řeší druhy cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě, je totiž přesně stanoveno, že zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 zákoníku práce (tj. tuzemské stravné za dobu pracovní cesty po území České republiky), s výjimkou § 163 odst. 4 zákoníku práce (tj. mimo aplikaci odst. 4 a mimo zahraniční stravné za dobu pobytu v zahraničí), a náhradu jednotlivých druhů náhrad za pobyt v zahraničí (tj. dalších jmenovaných náhrad, tedy těch, co jsou dále jmenovány za dobu trvání zahraniční pracovní cesty neboli pobytu v zahraničí).
Důležitou poznámku je vhodné v této souvislosti bezpochyby věnovat ještě samotné formulaci předmětného § 163 odst. 4 zákoníku práce. Zde je přesná formulace
„při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, ….“.
Tuto formulaci je nutno chápat podle autorky tak, že to pokrývá skutečně pouze pracovní cesty v trvání od 0.00 hodin jednoho kalendářního dne do 24.00 hodin druhého kalendářního dne. Autorka nesouhlasí v žádném případě s výkladem, že lze podle zmíněného ustanovení sčítat první a poslední den při vícedenních pracovních cestách. Autorka je přesvědčená, že při sčítání prvního a posledního dne při vícedenní pracovní cestě, například pětidenní, desetidenní atd., se nejedná o dvoudenní pracovní cestu, nýbrž vícedenní – v daném příkladu pětidenní nebo desetidenní atd.
 
Stanovený limit 24 hodin
Další důležitou změnou v souvislosti s aplikací předmětného § 163 odst. 4 citovaného zákoníku práce podle stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí je stanovený limit 24 hodin pro určení stravného při součtu hodin za oba kalendářní dny pracovní cesty. Jedná se konkrétně o to, že pokud by součet hodin trvání pracovní cesty za dva kalendářní dny činil více než 24 hodin, například 33 hodin – první den 21 hodin a druhý den 12 hodin – zaměstnavatel musí počítat pouze s 24 hodinami a přiznávat stravné maximálně ve výši horního limitu platného pro rozpočtovou sféru, tj. v kalendářním roce 2017 ve výši 86 Kč, 132 Kč a 205 Kč, pokud nechce, aby docházelo ke zdanění navýšení tohoto stravného. Tato skutečnost se opírá o princip snižování (krácení) tohoto stravného v důsledku poskytnutí bezplatného stravování [bezplatného (ných) jídla (jídel) během pracovní cesty].
Pro jasnější pochopení výkladu uvádíme následující příklady.
Příklad 1
Stravné stanovené vyhláškou Ministerstva práce
a sociálních věcí
č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, pro rozpočtovou sféru v horním limitu je v částkách 86 Kč, 132 Kč a 205 Kč pro jednotlivá časová pásma.
Stravné určené zaměstnavatelem pro jednotlivá časová pásma je v částkách 84 Kč, 129 Kč a 203 Kč.
Dvoudenní tuzemská pracovní cesta:
první den trvá pracovní cesta 21 hodin – stravné určené 203 Kč,
druhý den trvá pracovní cesta 12 hodin – stravné určené 84 Kč.
Oddělené počítání:
Počítá se nejdříve každý den samostatně, tj. první den se jedná o třetí časové pásmo – více než 18 hodin; a druhý den se jedná o první časové pásmo – 5 až 12 hodin. První den činí stravné 203 Kč, druhý den 84 Kč, celkem tedy činí stravné 287 Kč.
Neoddělené počítání:
Doby trvání pracovní cesty se za oba dny sečtou, tj. 21 + 12 = 33 hodin – stravné náleží za třetí časové pásmo, tj. 203 Kč; zaměstnavatel musí dodržet limit 24 hodin.
Situace, kdy zaměstnanci byla během pracovní cesty poskytnuta bezplatná jídla:
Při odděleném počítání:
První den poskytnuta dvě bezplatná jídla, druhý den poskytnuto jedno bezplatné jídlo:
první den – stravné sníženo (kráceno) o 2 x 25 % – tj. o 101,50 Kč,
druhý den – stravné sníženo (kráceno) o 70 % – tj. o 58,80 Kč.
Stravné k výplatě činí 161,30 Kč.
Při neodděleném počítání:
Musí být omezen součet hodin trvání pracovní cesty za oba dva dny na 24 hodin a za ty přiznat stravné ve výši 203 Kč a toto snížit (zkrátit) za tři bezplatně poskytnutá jídla, tj. o:
3 x 25 %, tedy 3 x 50,75 Kč, tj. o 152,25 Kč.
Stravné k výplatě činí 50,75 Kč.
Z uvedeného vyplývá, že pro zaměstnance je v daném případě výhodnější oddělené počítání stravného při předmětné dvoudenní tuzemské pracovní cestě.
Příklad 2
Jedná se o situaci, kdy zaměstanci nebylo poskytováno bezplatné stravování.
Oddělené počítání:
první den trvá pracovní cesta čtyři hodiny – stravné nenáleží,
druhý den trvá pracovní cesta 15 hodin – stravné náleží ve výši 129 Kč.
Stravné k výplatě činí 129 Kč.
Neoddělené počítání:
Předmětná dvoudenní pracovní cesta trvá celkem 19 hodin (4 + 15), tedy zaměstnanci náleží stravné ve výši 203 Kč.
V daném případě je pro zaměstnance výhodnější neoddělené počítání stravného.