Vydáno: 2. 2. 2018
Schváleno redakční radou
Ustanovení § 143 odst. 3 daňového řádu aneb je vždy před zahájením daňové kontroly nezbytné vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání? Mgr. Tomáš Rozehnal, Ph.D., Odvolací finanční ředitelství Článek se věnuje problematickému vztahu výzvy k podání dodatečného daňového přiznání a daňové kontroly. V určitých případech je totiž správce daně povinen upřednostnit výzvu. Bude tomu skoro rok, kdy se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k této otázce vyjádřil. V článku se snažím poukázat na fakt, že i přes usnesení rozšířeného senátu není ve věci úplně jasno. 1) 1. Případ posuzovaný rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu Celý příběh začal rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 45 Af 25/2012 (všechny v článku uvedené rozsudky jsou dostupné na stránkách www.nssoud.cz). Krajský soud posuzoval situaci, kdy správce daně zahájil daňovou kontrolu v plném rozsahu zdaňovacího období. Výsledkem daňové kontroly bylo doměření daně. Jelikož se jednalo o doměření daně na základě výsledku daňové kontroly, bylo současně doměřeno i penále dle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). To se nakonec stalo i předmětem sporu. Daňový subjekt argumentoval, že správce daně měl postupovat dle § 145 odst. 2 daňového řádu a před zahájením daňové kontroly vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání (dále jen „DODAP“). Je-li totiž doměřována daň na základě podaného DODAP, penále z doměřené částky nevzniká. Daňový subjekt svůj nesouhlas s postupem správce daně opíral právně o ust. § 143 odst. 3 daňového řádu, které stanoví, že v případě, kdy správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, postupuje podle § 145 odst. 2 daňového řádu. Skutkově se daňový subjekt opíral o fakt, že správce daně v okamžiku zahájení daňové kontroly disponoval seznamem nezaúčtovaných daňových dokladů, které mu byly postoupeny orgánem činným v trestním řízení. Správce daně naopak byl toho názoru, že jeho úmyslem bylo podrobit daňové kontrole zdaňovací období nejen v rozsahu získaných daňových dokladů, ale v rozsahu plném, což skrze institut výzvy dle § 145 odst. 2 daňového řádu není možné.