Prominutí příslušenství daně

V dané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou naplnění podmínek podle § 259c odst. 2 a 3 daňového řádu nutných k prominutí příslušenství daně (penále). Dospěl přitom k závěru, že ve vztahu k posuzované právní otázce existují dvě srovnatelně přesvědčivé výkladové alternativy. Podle jedné z nich z dobrodiní prominutí penále budou vyloučeni všichni, kdo se v rozhodné době zachovali nepřijatelným způsobem, bez ohledu na vztah tohoto jednání ke vzniku penále (i jednání, jež bylo právním a skutkovým základem uložení penále by bylo takto automaticky diskvalifikující). Na druhé straně existují přesvědčivé důvody pro výklad vycházející z pojetí podmínky bezúhonnosti jako jednoho z motivačních nástrojů k tomu, aby se daňové subjekty chovaly řádně a aby byly „“ za předchozí řádné chování, jednaly-li výjimečně nepřijatelným způsobem. Nejvyšší správní soud k této otázce v návaznosti na svoji předchozí judikaturu připomněl, že ne každá interpretační nejasnost vede v daňovém právu k výkladu výhodnému pro soukromou osobu. Bude tomu tak pouze tehdy, budou-li proti sobě stát srovnatelně přesvědčivé výkladové alternativy. V dané věci dovodil, že obě alternativy jsou velmi dobře hajitelné a srovnatelně přesvědčivé, neboť jsou opřeny o racionální argumentaci a obecně uznávané výkladové metody, a žádná z nich není zjevně přesvědčivější než alternativa opačná. Proto se přiklonil k té, která je pro soukromou osobu (žadatele o prominutí penále) výhodnější. Uzavřel tedy, že pro účely splnění podmínky § 259c odst. 2 a 3 daňového řádu se nebere v úvahu jednání, jež je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, nýbrž pouze jiná jeho daňově a účetně jednání v době tří let před vydáním rozhodnutí o žádosti o prominutí penále. K uvedenému však dodal, že v rámci správního uvážení správce daně může přihlédnout k povaze porušení daňových nebo účetních právních předpisů, jež je skutkovým a právním základem penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, a s ohledem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti tohoto porušení penále neprominout i přesto, že z pohledu podmínky podle § 259c odst. 2 a 3 daňového řádu by toto porušení bylo irelevantní.