Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 22. listopadu 2017, ve věci C-251/16 , Cussens a další, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Zneužití práva
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
1.
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že se bez ohledu na vnitrostátní opatření, které ji provádí do vnitrostátního právního řádu, může přímo použít za účelem odmítnutí osvobodit od daně z přidané hodnoty takové prodeje nemovitostí, jako jsou prodeje, o které se jedná ve věci v původním řízení, jež byly uskutečněny před vyhlášením rozsudku ze dne 21. února 2006, Halifax a další (C-255/02, EU:C:2006:121), aniž tomu brání zásady právní jistoty a ochrany legitimní očekávání.
2.
Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, že musí být na základě zásady zákazu zneužití změněna kvalifikace plnění dotčených ve věci v původním řízení, mohou ta z těchto plnění, která nepředstavují takové zneužití, podléhat dani z přidané hodnoty na základě příslušných ustanovení vnitrostátních právních předpisů upravujících takovou povinnost.
3.
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že k určení podle bodu 75 rozsudku ze dne 21. února 2006, Halifax a další (C-255/02, EU:C:2006:121) toho, zda bylo hlavním účelem plnění dotčených v původním řízení získat daňové zvýhodnění, je třeba vzít v úvahu samostatně účel nájemních smluv předcházejících prodejům nemovitostí dotčeným v původním řízení.
4.
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že taková dodání nemovitostí, jako jsou dodání, o která se jedná ve věci v původním řízení, mohou vést k získání daňového zvýhodnění v rozporu s cílem příslušných ustanovení šesté směrnice 77/388/EHS, pokud tyto nemovitosti nebyly před prodejem třetím osobám skutečně užívány majitelem nebo nájemcem. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak je ve sporu v původním řízení.
5.
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že se použije v takové situaci, jako je situace, jež je dána ve věci v původním řízení, která se týká případného osvobození dodání nemovitostí od daně z přidané hodnoty.
Žalobci byli spoluvlastníky rozvojové zóny, kde postavili patnáct rekreačních domů určených k prodeji. Než přistoupili k těmto prodejům, uskutečnili žalobci řadu transakcí se spřízněnou společností Shamrock Estates Limited. S touto společností uzavřeli dvě nájemní smlouvy, a to nájemní smlouvu, na jejímž základě jí od tohoto data pronajali dané nemovitosti na dobu 20 let a jednoho měsíce (dále jen „dlouhodobý pronájem“), a nájemní smlouvu, kterou společnost Shamrock Estates pronajala žalobcům v původním řízení tytéž nemovitosti zpět na dobu dvou let. Následně byly obě nájemní smlouvy smluvními stranami vzájemně vypovězeny, čímž se žalobcům v původním řízení vrátil plný výkon vlastnického práva k nemovitostem dotčeným v původním řízení. Teprve po té prodali žalobci všechny předmětné nemovitosti třetím osobám, které se staly jejich vlastníky v plném rozsahu. Tím se vyhnuli prvnímu zdanění, neboť podle tamního zákona o DPH nepodléhaly tyto prodeje DPH, jelikož nemovitosti dotčené v původním řízení byly předtím předmětem prvního dodání podléhajícího DPH v rámci dlouhodobého pronájmu. Podle tamní právní úpravy, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, podléhal DPH pouze dlouhodobý pronájem.
Není podstatné, že tuzemská úprava je odlišná, důležité je, že tento rozsudek nabízí kritéria, jakým způsobem nahlíží SDEU na zneužití práva, se kterým, ač se nám to líbí nebo nelíbí, musíme stále kalkulovat.