Oznamování změn registračních údajů

Vydáno: 41 minut čtení

Za účelem zajištění aktuálnosti vedené evidence registračních údajů ohledně daňových subjektů je každý daňový subjekt povinen oznamovat správci daně změnu registračních údajů. Daňový subjekt je povinen ve stanovených lhůtách a zákonným způsobem tyto změny oznamovat, aby splnil řádně a včas svoji zákonnou oznamovací povinnost a zamezil tak uložení pokuty ze strany správce daně a dalším potenciálním negativním důsledkům. Daňový subjekt by měl znát a respektovat také pravidla pro používání daňového identifikačního čísla, které patří mezi nejdůležitější identifikační údaje používané při správě daní.

Oznamování změn registračních údajů
Mgr. Ing.
Alena
Dugová
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), obsahuje pravidla pro postup při plnění oznamovací povinnosti pro daňové subjekty. Některá další pravidla jsou také obsažena v informacích Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Daňový subjekt je povinen tato pravidla respektovat, jinak čelí potenciální pokutě ze strany správce daně, případně může neoznámení změny registračních údajů vést k negativním důsledkům, jako může být nedoručení písemností od správce daně či až k prohlášení nespolehlivosti pro účely DPH.
Prakticky nejdůležitějším identifikátorem pro každý daňový subjekt je daňové identifikační číslo (dále jen „DIČ“), které je přiděleno po registraci každému daňovému subjektu. Úpravu formátu a využívání DIČ obsahuje také daňový řád, ale
relevantní
jsou i další předpisy, jako je zejména zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). V případě nesprávného postupu ohledně používání DIČ (například při úhradě daňové povinnosti) může daňový subjekt také čelit negativním dopadům, a proto je v praxi nezbytné tato pravidla využívání DIČ respektovat.
 
Co je daňový subjekt povinen oznamovat a jak?
Mezi registrační povinnosti každého daňového subjektu patří i povinnost oznamovat změny všech údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět v přihlášce k registraci. V přihlášce k registraci je přitom daňový subjekt povinen uvádět předepsané údaje potřebné pro správu daní.
Oznámení změn se povinně provádí prostřednictvím tiskopisu „Oznámení o změně registračních údajů“ vydaném Ministerstvem financí České republiky nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. Do tiskopisu se přitom vyplňují pouze údaje, u nichž došlo ke změně.
Pokud má daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, pak je takový daňový subjekt povinen tento tiskopis podat kvalifikovaným elektronickým způsobem (tj. z datové schránky ve formátu „.xml“ či formou aplikace „EPO“ spolu s příslušným podpisem). Pokud není dodržena elektronická forma podání, tak správce daně udělí automaticky pokutu ve výši 2 000 Kč, protože daňový subjekt učinil podání jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky.
Podle vymezeného tiskopisu „Oznámení o změně registračních údajů“ se oznamuje změna těchto údajů:
telefon,
email,
oprávnění k podnikání vydané mimo Českou republiku,
přerušení podnikatelské činnosti,
čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb,
číslo účtu pro vracení přeplatků na DPH,
zákonný zástupce nebo opatrovník,
adresa pro doručování,
organizační složky podniku,
změny údajů týkajících se plátcovy pokladny,
změna údajů týkajících se organizačních složek obchodního závodu,
změna údajů týkající se osob, které nemají v tuzemsku trvalý pobyt, sídlo ani provozovnu,
registrace k DPH v jiných členských státech Evropské unie (EU),
vstup do společnosti či výstup ze společnosti,
skutečné sídlo.
V rámci tiskopisu jsou obsaženy i pokyny k vyplnění, které stanoví, že všechny údaje, na něž není dostatek místa na formuláři, a všechny další údaje, které daňový subjekt považuje za závažné, se uvedou na zvláštní příloze tiskopisu.
Některé stanovené údaje není daňový subjekt povinen oznamovat, protože si dané údaje může správce daně zjistit automatizovaně z různých rejstříků či evidence. Tento přístup odpovídá v podstatě zásadě hospodárnosti. V souladu s daňovým řádem správce daně vymezuje tyto údaje formou uveřejnění na úřední desce. Toto osvobození od oznamovací povinnosti se však nevztahuje na osoby, které nemají v tuzemsku trvalý pobyt, přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů ani sídlo, a tyto daňové subjekty musí oznamovat všechny změny údajů.
Mezi údaje, které se nemusí oznamovat, patří:
jméno daňového subjektu,
příjmení daňového subjektu,
název právnické osoby,
právní forma,
identifikační číslo,
adresa místa pobytu,
adresa místa podnikání,
adresa sídla,
identifikátor datové schránky.
Změnu registračních údajů je daňový subjekt povinen oznámit do 15 dnů ode dne, kdy příslušná změna nastala. Případně je daňový subjekt povinen požádat o zrušení registrace, pokud jsou pro zrušení registrace dány důvody (například odejmutí živnostenského oprávnění).
Oznamované změny je vhodné prokázat důkazními prostředky, pokud k těmto důkazním prostředkům nemá správce daně automatický přístup, přičemž některé důkazní prostředky je dokonce daňový subjekt povinen správci daně poskytnout. Všechny důkazní prostředky by měly být přeloženy do českého jazyka. Navíc platí, že pokud si správce daně vyžádá oficiální překlad do českého jazyka, tak je daňový subjekt povinen tento oficiální překlad doložit. Například se může jednat o tyto důkazní prostředky:
Při hlášení změny bankovního účtu lze doložit existenci a vlastnictví bankovního účtu smlouvou o bankovním účtu či výpisem z bankovního účtu.
Při hlášení nové registrace k DPH v jiném členském státě EU lze doložit potvrzení o registraci pro účely DPH v jiném členském státě EU.
Při oznámení skutečného sídla lze doložit toto skutečné sídlo fotodokumentací z porad vedení, notářskými zápisy o konání různých jednání, zápisy z porad vedení.
Při hlášení nového oprávnění k podnikání vydaného mimo Českou republiku lze doložit toto oprávnění například oprávněním vydaným příslušnou institucí mimo Českou republiku.
Daňový subjekt je povinen navíc předložit správci daně příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, popřípadě další listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu tato listina byla doručena, nebo kdy ji potvrdil, dále rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popřípadě rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno, a smlouvu o koupi obchodního závodu nebo jeho části, a to 15 dnů od jejího uzavření.
Změnu registračních údajů provádí správce daně na základě podaného oznámení o změně registračních údajů, případně na základě vlastního zjištění při vyhledávací činnosti, a to pouze formou úředního záznamu. Pokud by daňový subjekt potřeboval potvrzení, že danou změnu správce daně zaregistroval, tak si může daňový subjekt požádat o výpis z daňového spisu prokazující danou skutečnost. Správce daně na žádost daňového subjektu vydá z veřejné části spisu doslovné opisy, kopie, výpisy nebo potvrzení o skutečnostech obsažených ve spisu a na žádost daňového subjektu správce daně také ověří za poplatek shodu s obsahem spisu a o pořízení listiny a vydání ověřovací doložky provede úřední záznam. V některých případech se po oznámení změny vydává i rozhodnutí, které správce daně nemusí odůvodnit, pokud správce daně rozhodne zcela v souladu s tiskopisem oznámení o změně registračních údajů. Zaevidování změny si může daňový subjekt zjistit také ve své daňové informační schránce či v registru plátců DPH, kde však informace mají pouze informativní charakter.
Daňový řád obsahuje i speciální pravidlo týkající se odstraňování obsahových vad v tiskopise oznámení o změně registračních údajů. Správce daně prověří údaje uvedené daňovým subjektem v tomto oznámení a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit. Pokud daňový subjekt vyhoví výzvě ve stanovené lhůtě, tak se hledí na oznámení o změně registračních údajů, jako by bylo podáno bez vady v den původního podání. Pokud je výzvě vyhověno až po uplynutí lhůty, považuje se oznámení o změně registračních údajů za podané tímto pozdějším dnem. Pro odstraňování ostatních vad podání platí obecná pravidla zakotvená v daňovém řádu.
Příklad 1
Změna příjmení daňového subjektu
Paní Marie Nováková je občanem České republiky a od roku 1998 podniká jako osoba samostatně výdělečně činná jako provozovatelka hotelu a je registrována jako plátce DPH se zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Paní Marie se v lednu roku 2018 bude vdávat a bude mít jméno po manželovi. Paní Marie přemýšlí, zda má tuto skutečnost oznámit finančnímu úřadu.
Změnu příjmení není třeba správci daně oznamovat, protože příjmení daňového subjektu je jedním z údajů, které není třeba oznamovat, protože by tento údaj měl správce daně obdržet automatizovaným způsobem z registru obyvatelů. V praxi lze doporučit při podání přiznání k DPH po změně příjmení napsat do textové přílohy přiznání k DPH, že došlo ke změně příjmení, protože daňový subjekt nemá jistotu a ani možnost zjistit, kdy správce daně z hlediska času informaci získá a provede změnu registračních údajů. Tímto postupem lze
eliminovat
, že správce daně bude prověřovat odlišné příjmení daňového subjektu pod DIČ paní Novákové.
Příklad 2
Změna u silniční daně
Daňový subjekt se při vzniku společnosti 1. 12. 2015 registroval k dani z příjmů právnických osob a dobrovolně se registroval k DPH. Na začátku podnikání společnost nepoužívala žádné motorové vozidlo, a proto se neregistrovala k silniční dani. Od ledna roku 2018 bude společnost nakupovat dva osobní automobily, které bude používat k podnikání. Jakým způsobem oznámí daňový subjekt tuto změnu?
Tato změna se neprovádí formou podání tiskopisu oznámení o změně registračních údajů. Daňový subjekt se ale musí nově zaregistrovat k silniční dani. Registrace se provádí na stejném tiskopisu jako registrace k dani z příjmů, kde jsou kolonky také k registraci k silniční dani.
Příklad 3
Změna daňového poradce
Daňový subjekt se nechal zastoupit ve věci podávání přiznání k DPH daňovým poradcem. S jeho službami však nebyl spokojen a rozhodl se změnit daňového poradce. Jakým způsobem oznámí daňový subjekt tuto změnu?
Tato změna se neprovádí formou podání tiskopisu oznámení o změně registračních údajů. Podle daňového řádu platí speciální pravidlo, které stanoví, že pokud si daňový subjekt zvolí nového zmocněnce, tak se okamžikem uplatnění nové plné moci u správce daně automaticky vypovídá plná moc dosavadnímu zmocněnci v rozsahu, ve kterém byla udělena plná moc novému zmocněnci. Stačí tedy podat novou plnou moc a změnu není nutné nikterak oznamovat a ani není nutné vypovídat původní plnou moc.
Příklad 4
Změna názvu společnosti
Společnost změnila k 1. 12. 2017 svůj název. Tato změna byla zapsána do obchodního rejstříku. Společnost v souvislosti s touto změnou také změnila logo a doménu webových stránek a dále byly změněny i emailové adresy všech zaměstnanců společnosti. Jak se tato změna oznámí?
Změna názvu společnosti se nemusí správci daně oznamovat, protože tuto změnu získá správce daně automatizovaným způsobem. Protože je však email jeden z registračních údajů, tak by měl být nový email oznámen prostřednictvím tiskopisu oznámení o změně registračních údajů. Emaily jsou často v praxi využívány k neformální komunikaci ze strany správce daně. Protože emailová komunikace nepředstavuje oficiální cestu komunikace ze strany správce daně, tak by měl daňový subjekt pečlivě zvážit, zda na emaily vůbec reagovat, a ještě více zvážit, zda emailem správci daně odpovídat.
 
Jakým pokutám daňový subjekt čelí při neoznámení změn?
Za nesplnění registrační, ohlašovací či jiné oznamovací povinnosti nebo nesplnění záznamní nebo jiné evidenční povinnosti stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně může správce daně uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy až do výše 500 000 Kč. Tato pokuta přitom může být uložena, pokud daňový subjekt nesplní svoji oznamovací povinnost vůbec, anebo ji splní pouze částečně anebo ji splní pozdě. Správce daně přitom nezasílá daňovému subjektu žádnou výzvu ke splnění oznamovací povinnosti, protože tato povinnost plyne daňovému subjektu přímo ze zákona. Podle statistiky „Informace o činnosti Finanční správy České republiky za rok 2016 č.j.: 79455/17/7500-10202-110033“1) bylo v roce 2016 uděleno 156 pokut za nesplnění registrační, ohlašovací či jiné oznamovací povinnosti v celkové výši 1 568 800 Kč (tj. průměrná výše pokuty tedy činí přibližně 10 000 Kč). Dalšími negativními konsekvencemi neoznámení změn registračních údajů mohou být různé praktické komplikace například při doručování na nesprávnou adresu či neexistující email a následné ignorování výzev, což může být vyhodnoceno jako stav, kdy daňový subjekt je nekontaktní. Dále například při neoznámení změny bankovního účtu mohou nastat komplikace při vrácení přeplatku na dani na nesprávný účet.
Příklad 5
Vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty
Švédská společnost (plátce DPH) registrovaná k DPH v České republice přestala v říjnu roku 2017 uskutečňovat ekonomickou činnost v rámci České republiky. Plátce DPH byl každý měsíc v daňové povinnosti na DPH, a jelikož hradil daňovou povinnost z různých bankovních účtů vedených v zahraničních bankách, tak zasílal každý měsíc o 100 EUR vyšší platbu daně, aby v důsledku směnných kursů používaných správcem daně (přepočet kursem České národní banky, který nemůže daňový subjekt ovlivnit) nezaplatil českému finančnímu úřadu méně. Při registraci k DPH v roce 2015 uvedla v přihlášce k registraci společnost svůj bankovní účet vedený u švýcarské banky. Tento švýcarský bankovní účet společnost označila i ke zveřejnění jakožto spolehlivý účet uvedený v registru plátců DPH a dále jej označila v kolonce 11a tiskopisu přihlášky k registraci k DPH jakožto účet pro vracení přeplatků na DPH. V roce 2017 však společnost zrušila tento bankovní účet a zřídila si bankovní účet ve švédské bance. Tato změna registračních údajů však nebyla oznámena českému finančnímu úřadu. V rámci žádosti o zrušení registrace k DPH z důvodu ukončení ekonomické činnosti v České republice požádala společnost o vrácení přeplatku na DPH nakumulovaného na osobním daňovém účtu v důsledku vyšších plateb daňových povinností na DPH. Bude přeplatek vrácen bez problémů?
Protože správce daně eviduje jakožto bankovní účet pro vracení přeplatků na DPH švýcarský bankovní účet, který již neexistuje, tak pravděpodobně nedojde k vrácení DPH bez administrativních obtíží. Společnost bude muset oznámit prostřednictvím tiskopisu oznámení o změně registračních údajů nový bankovní účet a spolu s tímto tiskopisem i zaslat důkazní prostředek o existenci tohoto bankovního účtu (například smlouvu s bankou či bankovní výpis přeložené do českého jazyka). Poté bude pravděpodobně nutné podat novou žádost o vrácení přeplatku na dani.
Příklad 6
Ignorování výzvy k podání dodatečného přiznání k DPH
Španělská společnost (plátce DPH) registrovaná k DPH v České republice při podání přihlášky k registraci k DPH v roce 2015 uvedla adresu místa podnikání ve městě Madrid. Veškerá tvrzení k DPH podává plátce DPH přes aplikaci EPO s využitím kvalifikovaného elektronického podpisu. Společnost nemá v České republice zmocněnce ani pro doručování, protože tato povinnost ze zákona pro subjekty z EU nevyplývá. Za dobu registrace k DPH nebyl plátce DPH českým finančním úřadem kontaktován. V lednu roku 2017 společnost změnila oficiální sídlo do Barcelony, kam se přestěhovala většina administrativních pracovníků. V Madridu zůstala pouze výrobní hala. Tuto změnu společnost českému správci daně neoznámila. Plátce DPH byl vyzván výzvou doručenou poštou 20. 4. 2017 k odstranění pochybnosti týkající se uplatněného nároku na odpočet DPH. Správce daně požadoval prokázat, že byl nárok na odpočet DPH uplatněn v souladu s § 72 a 73 zákona o DPH. Výzvu textovanou v českém jazyce v madridské výrobní hale převzal vrátný, který však dokument dále nepředal. Na tuto výzvu tedy společnost nikterak nezareagovala. Jaké plynou z tohoto postupu důsledky pro společnost?
Zahraniční daňový subjekt je povinen oznámit změnu registračních údajů českému správci daně. Protože tak společnost neučinila, může správce daně udělit pokutu za nesplnění povinností registrační povahy. Negativním důsledkem však zejména bude, že správce daně pravděpodobně zamítne uplatněný nárok na odpočet DPH z titulu neprokázání a doměří tak společnosti DPH včetně úroků z prodlení za pozdní úhradu. Dále pokud by tříletá lhůta pro uplatnění nároku na odpočet DPH prekludovala, tak se může stát, že společnost zcela ztratí nárok na odpočet DPH. Správce daně je také oprávněn, pokud neposkytne daňový subjekt potřebnou součinnost k odstranění pochybností, stanovit daň podle pomůcek, proti čemuž je obtížné se bránit. Správce daně by navíc mohl vyhodnotit, že společnost je nekontaktní a že tak dochází k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru DPH, neboť plátce neposkytuje požadovanou součinnost, tj. nereaguje řádně na výzvu nebo výzvy správce daně nebo nepředloží bez řádného odůvodnění požadované údaje nezbytné pro řádnou správu daně, což je důvod pro prohlášení nespolehlivosti plátce DPH. Aby se společnost obdobným komplikacím vyhnula, tak si může zvolit v České republice zmocněnce pro doručování či si zřídit datovou schránku, kam by správce daně doručoval písemnosti elektronicky namísto doručování poštou. Pokud ani jednu možnost společnost nevyužije, tak je nezbytné ohlásit změnu sídla a reagovat včas na doručované písemnosti.
 
Změna místní příslušnosti a skutečné sídlo
V případě, že se změna registračního údaje týká změny sídla společnosti či bydliště fyzické osoby, tak následuje ze strany správce daně příslušná změna místní příslušnosti, která se právě podle tohoto kritéria určuje. Pokud dojde ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti, tak dosavadní příslušný správce daně stanoví rozhodnutím den, k němuž přechází místní příslušnost na nového správce daně. Podstatné je, že místní příslušnost se nemění ke dni změny daného sídla či pobytu, ale až dnem, který určí správce daně formou rozhodnutí. Až do dne uvedeného v rozhodnutí zasílá daňový subjekt veškerá podání na původní finanční úřad.
Ve vztahu k místní příslušnosti by zvláštní pozornost měla být věnována povinnosti oznámit správci daně tzv. skutečné sídlo. Podle zákona o DPH se skutečným sídlem u právnické osoby rozumí adresa místa vedení osoby povinné k dani, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se jejího řízení, popřípadě místo, kde se schází její vedení, a v případě fyzické osoby, pokud tato nemá místo svého vedení, tak se rozumí sídlem místo jejího pobytu. Tento údaj je již obsažen v tiskopise registrace pro účely DPH, a proto platí i povinnost hlásit změnu tohoto skutečného sídla. K tomuto registračnímu údaji vydalo GFŘ speciální informaci „Upozornění GFŘ – k registračnímu údaji „skutečné sídlo“ č.j.: 5636/15-7100-20116-0122872). Podle informace platí, že v případě nenahlášení skutečného sídla osoby povinné k dani nebo neoznámení jeho změny může správce daně přistoupit k uložení sankce za porušení povinností při správě daní (tj. až do výše 500 000 Kč), nebo v případě plátce DPH může správce daně rozhodnout o jeho nespolehlivosti podle zákona o DPH. Podle tohoto materiálu GFŘ by měla být osoba povinná k dani ve svém sídle pro správce daně plynule kontaktní, dohledatelná, poskytovat z tohoto místa požadovanou
relevantní
součinnost za účelem výkonu řádné správy daní a umožnit výkon zákonných pravomocí (tj. například odpovídající reakce na výzvy správce daně, umožnění průběhu daňové kontroly a požadovaných šetření včetně dostupnosti záznamů a prověřování ekonomické činnosti osoby povinné k dani, buď dílčí, nebo jako celku apod.). Podle skutečného sídla může správce daně navíc v rámci institutu
delegace
určit i místně příslušného správce daně, protože podle daňového řádu platí, že na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejblíže společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti.
Ohledně
delegace
místní příslušnosti kvůli skutečnému sídlu existuje i soudní rozhodnutí prozatím krajského soudu (čj. 29 Af 69/2015-31). V tomto případě byla daňovému subjektu na základě aplikace institutu
delegace
změněna místní příslušnost z Prahy do Zlína. Daňový subjekt s takovým rozhodnutím nesouhlasil a brojil argumenty pro zachování místní příslušnosti v Praze. Podle rozsudku lze konstatovat, že podle názoru soudu svá tvrzení, že se v Praze schází vedení společnosti, daňový subjekt neprokázal (například fotodokumentací předmětného nebytového prostoru), ačkoli k tomu měl příležitost, a naopak zjištění orgánů finanční správy se mají za skutkově podložená (správce daně totiž provedl místní šetření a v daný okamžik na dané adrese nikoho nezastihl). Rozsudek se mimo jiné zabývá i pojmem „účelnost“, který je obsažen právě v právní úpravě institutu
delegace
. Podle krajského soudu
„Delegace místní příslušnosti sledovala zcela legitimní cíl, a to zjednodušit a zefektivnit komunikaci mezi správcem daně a žalobcem, resp. umožnit správci daně nadanému znalostí místních poměrů například provádět efektivněji místní šetření či daňovou kontrolu. Je zcela logické, že místní šetření či daňovou kontrolu, které mohou vést ke správnému vyměření daňové povinnosti, nebude možné účelně provést v místě formálního sídla žalobce. Účelnost
delegace
přitom nemusí nutně spočívat pouze ve snížení nákladů souvisejících se správou daní, nýbrž například i v uspořeném čase v důsledku zkrácení vzdálenosti mezi delegovaným správcem daně a žalobcem či možnostem efektivnější kontroly stěžovatele ze strany správce daně.“
Zajímavé je také konstatování krajského soudu, že
„žalobce není (a to ani do budoucna) nijak krácen na svém právu určit si sídlo dle vlastní volby. Na jeho sídle se totiž provedenou delegací ničeho nemění, pouze je ke správě některých daní příslušný jiný správce daně. Současně nelze dovodit, že by existovalo právo daňového subjektu
na volbu správce daně
.“
Příklad 7
Frekventovaná daňová kontrola a přestěhování do Prahy
Daňový subjekt má továrnu a místo svého vedení v malé obci v Libereckém kraji. Společnosti se nelíbí, že správce daně (příslušné územní pracoviště v rámci Finančního úřadu pro Liberecký kraj) přichází na daňovou kontrolu každý rok. Společnost se dočetla v médiích, že pravděpodobnost daňové kontroly v Praze je méně než jednou za sto let a rozhodla se pronajmout si na Praze 1 kancelář, kam si zapíše sídlo pro účely obchodního rejstříku. Je tento postup pro společnost pro účely daňové kontroly výhodný?
Podle současné úpravy daňového řádu platí, že daňovou kontrolu může provádět kterýkoliv správce daně po celé České republice, takže změna sídla do Prahy daňovému subjektu nikterak nepomůže co do frekvence kontrolních postupů, protože tyto může provádět stále stejné územní pracoviště v rámci Finančního úřadu pro Liberecký kraj. Navíc ještě často správci daně delegují místní příslušnost podle skutečného sídla společnosti.
 
Oznámení změny zdaňovacího období
Pokud daňový subjekt zvažuje změnu zdaňovacího období a naplňuje pro takovou změnu zákonné podmínky, tak je povinen takovou změnu zdaňovacího období včas oznámit správci daně.
V případě DPH se plátce DPH může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok bude kalendářní čtvrtletí, pokud jeho obrat pro účely DPH za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 mil. Kč, není nespolehlivým plátcem DPH, není skupinou pro účely DPH a změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku. Pokud by nebyla změna z měsíčního zdaňovacího období na kalendářní čtvrtletí včas oznámena, tak plátci DPH zůstane měsíční zdaňovací období. V praxi se změna oznamuje podle pokynů k přiznání k DPH v příslušné kolonce tak, že se vyplní kolonka kód zdaňovacího období následujícího roku, a to v řádném přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. V této kolonce se uvede „Q”, pokud je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc a pokud se plátce DPH rozhodl, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok bude kalendářní čtvrtletí. V kolonce se uvede „M”, pokud zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí a plátce se rozhodl, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok bude kalendářní měsíc, nebo již nesplňuje podmínky pro čtvrtletní zdaňovací období. Plátce, kterému se zdaňovací období v následujícím kalendářním roce nemění, kód zdaňovacího období nevyplňuje. Uvedení kódu v přiznání k DPH se za poslední zdaňovací období kalendářního roku nahrazuje oznámením o změně zdaňovacího období. Pokud však není přiznání k DPH podáno do 31. 1. příslušného kalendářního roku, tak plátce DPH změnu zdaňovacího období oznámí správci daně jiným způsobem (například osobně do protokolu či oficiální písemností). Změnu zdaňovacího období přitom ale nelze provést pro kalendářní rok, v němž byl plátce DPH registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce DPH podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce DPH registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok, a takto podaná žádost se považuje za oznámení.
Zdaňovací období lze také změnit u daně z příjmů právnických osob, a to podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Účetní jednotky (kromě organizační složky státu, územního samosprávního celku nebo účetní jednotky vzniklé nebo zřízené zvláštním zákonem), totiž mohou obecně uplatnit hospodářský rok. Podmínkou pro uplatnění hospodářského roku je oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně tři měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno. Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou. Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodářského roku na kalendářní rok. Uplatnit hospodářský rok za stejných podmínek může také účetní jednotka do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo nástupnická účetní jednotka, nebo rozdělovaná účetní jednotka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny do veřejného rejstříku.
 
Pravidla pro daňová identifikační čísla
Každému daňovému subjektu přiděluje správce daně po provedení registrace DIČ, které slouží pro řádnou identifikaci daňového subjektu. DIČ obsahuje vždy kód „CZ“ a kmenovou část tvořenou obecným či přiděleným identifikátorem. DIČ je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech, které se týkají daně, ke které byl pod tímto DIČ registrován, při styku se správcem daně a dále v případech stanovených zákonem. Z důvodové zprávy k daňovému řádu lze citovat, že existuje:
„… povinnost používat přidělené DIČ v případech týkajících se daňových povinností, a to jak při komunikaci se správcem daně, tak v případě obchodního styku, pokud tak zákon stanoví, jako např. náležitosti daňového dokladu v případech nepřímých daní.“
Prakticky se DIČ uvádí v každém tvrzení či podání podávaném správci daně, při telefonické komunikaci se správcem daně či při úhradě, kde se DIČ (bez kódu „CZ“) uvádí jako variabilní symbol pro platbu daňové povinnosti. Platnost a předání DIČ také může představovat kritérium, které určí režim uplatnění DPH (například aplikace režimu přenesení daňové povinnosti, pokud nakupuje vstup subjekt vykonávající zároveň ekonomickou a neekonomickou činnost).
Pro DIČ platí tato pravidla:
U fyzické osoby je obecným identifikátorem rodné číslo, popřípadě jiný obecný identifikátor, pokud tak stanoví zákon.
U právnické osoby je obecným identifikátorem identifikační číslo společnosti.
V případě, že není obecný identifikátor daňovému subjektu přidělen, přidělí mu správce daně rozhodnutím vlastní identifikátor. Tento případ může být
relevantní
pro zahraniční fyzickou osobu, která nemá rodné číslo.
Skupina pro účely DPH má DIČ ve tvaru začínající CZ699XXXXXX.
Zahraniční registrace k DPH má DIČ ve tvaru začínající CZ68XXXXXXX.
Zejména pro účely DPH je vhodné či až nezbytné si platnost DIČ obchodního partnera prověřit jakožto jeden z několika kontrolních mechanismů například v databázi registru plátců DPH3), který spravuje Ministerstvo financí České republiky, či v databázi VIES4), kterou spravuje Evropská komise, a opatřit se tak důkazním prostředkem, že v době příslušné transakce bylo DIČ protistrany platné a plátce DPH si toto prověřil a nezaznamenal ani informaci o nespolehlivém plátci DPH. Platnost DIČ je totiž nezbytnou podmínkou pro účely aplikace osvobození od DPH při dodání zboží do EU a je také nezbytnou náležitostí řádného daňového dokladu, na základě kterého se uplatňuje nárok na odpočet DPH. Předání DIČ může také ovlivnit režim DPH při zvláštním režimu přenesení daňové povinnosti či pro volbu režimu DPH u nájmu nemovité věci.
Používání rodného čísla u fyzické osoby jakožto DIČ se může jevit jako poměrně kontroverzní téma z hlediska možnosti zneužití tohoto osobního údaje a ochrany osobních údajů. Každá podnikající fyzická osoba je totiž dohledatelná v Administrativním registru ekonomických subjektů5), a pokud je daná fyzická osoba plátcem DPH, tak je prostřednictvím možnosti „prokliknutí“ dohledatelná právě registrace k DPH v registru plátců DPH, kde je uvedeno DIČ fyzické osoby, tj. její rodné číslo.
Příklad 8
Daňové identifikační číslo jako náležitost daňového dokladu
Plátce DPH, samostatný IT specialista, nakoupil přes e-shop kancelářský stůl a židli v hodnotě 12 100 Kč včetně DPH. Tento nábytek bude využívat výhradně pro ekonomickou činnost. E-shop zaslal formou emailu zákazníkovi daňový doklad, kde byl IT specialista uveden jako příjemce plnění (jméno a příjmení, adresa, identifikační číslo pro podnikání). Faktura obsahuje všechny předepsané náležitosti daňového dokladu v souladu se zákonem o DPH. Plátce DPH chce uplatnit nárok na odpočet DPH z tohoto nákupu, ale jeho účetní poukazuje na skutečnost, že daňový doklad neobsahuje DIČ, a proto nárok na odpočet nevzniká. Má účetní pravdu?
Podle zákona o DPH platí, že v případě, že daňový doklad neobsahuje všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, tak lze nárok na odpočet DPH prokázat jiným způsobem za pomoci dalších důkazních prostředků. Jestliže daňový doklad obsahuje dostatečnou identifikaci příjemce plnění, tak lze nárok na odpočet DPH uplatnit. Chybějící náležitost, tj. DIČ, lze v případě požadavku správce daně doložit například osvědčením o registraci k DPH, výpisem z registru plátců DPH, výpisem z databáze VIES. Pro úplnost lze dodat, že DIČ bylo povinnou náležitostí daňového dokladu pro nárok na odpočet DPH v období od 1. 4. do 31. 12. 2011, kdy platilo, že když nebylo na daňovém dokladu DIČ uvedeno, tak plátce nebyl oprávněn nárok na odpočet DPH uplatnit. Dále lze dodat, že pokud nesdělí IT specialista dodavateli DIČ, tak nebude správně daňový doklad vykázán v kontrolním hlášení. Daňové doklady nad 10 000 Kč včetně DPH se vykazují v kontrolním hlášení v sekci A4 (u dodavatele), respektive B2 (u odběratele), kde se uvádí daňové doklady v detailu každého daňového dokladu včetně evidenčního čísla daňového dokladu, DIČ protistrany, částek na základu DPH a DPH a data povinnosti přiznat DPH. V případě, že IT specialista nesdělí dodavateli DIČ, tak dodavatel předpokládá, že zákazník nakupuje vstup pro soukromou spotřebu, a proto dodavatel vykáže plnění v kontrolním hlášení v sekci A5, kde se reportuje kumulativní hodnota. Naopak, IT specialista jako odběratel by vykázal plnění v sekci B2 v detailu. Došlo by tak k nesouladu v kontrolních hlášeních a správce daně by pravděpodobně vyzval plátce DPH k odstranění pochybností či nesouladu v kontrolním hlášení. V praxi je tedy vhodné v rámci souladu kontrolních hlášení požádat o opravu daňového dokladu se zahrnutím DIČ a upozornit na správné vykazování.
Příklad 9
Aplikace osvobození od DPH při pouhém předání DIČ
Česká společnost, plátce DPH, se zabývá výrobou jeřábů. Jeden jeřáb byl v lednu roku 2017 prodán slovenské společnosti, která je osobou registrovanou k dani na Slovensku. Společnost poskytne české společnosti DIČ ve tvaru SK123456789. Česká společnost si prověří v registru VIES platnost slovenského DIČ. Společnost nepožaduje přepravit jeřáb na Slovensko, jelikož v rámci České republiky bude provádět stavební práce pro jiného českého plátce DPH. Protože je slovenská společnost osobou neusazenou v České republice a bude poskytovat plnění s místem plnění v tuzemsku (služby spojené s nemovitou věcí) jinému českému plátci DPH, tak se v České republice nemusí slovenská společnost povinně registrovat k DPH. Jeřáb tedy fakticky neopustí území České republiky. Po skončení stavebních prací je plánováno, že bude jeřáb fyzicky zlikvidován, protože jeho náročnost přepravy a opotřebení pravděpodobně vyloučí možnost dalšího využití. Slovenská společnost požaduje na základě předání DIČ českému plátci DPH vystavit daňový doklad v režimu osvobození od DPH, protože tvrdí, že nákup jeřábu uvede ve svém slovenském přiznání k DPH jako nákup v reverse-charge. Stačí pouhé předání platného DIČ pro aplikaci osvobození podle § 64 zákona o DPH?
Osvobození od DPH není možné v tomto případě aplikovat, protože se jedná o tuzemské dodání zboží. Protože není jeřáb fakticky přepraven do jiného členského státu EU, tak není přípustné aplikovat osvobození od DPH. Pouhé předání, byť platného slovenského DIČ a vystavení daňového dokladu na slovenské DIČ, nepředstavuje splnění podmínek pro aplikaci osvobození od DPH. Dodání jeřábu tedy představuje zdanitelné plnění podléhající české DPH, které se vykáže na řádku 1 přiznání k DPH a v kontrolním hlášení v kumulativní sekci A5, protože jde o dodání zboží na jiné než české DIČ. Slovenská společnost je oprávněna při splnění podmínek požádat o vratku DPH prostřednictvím žádosti o vrácení DPH.
Příklad 10
Nedostatečné prověření daňového identifikačního čísla
Česká společnost, plátce DPH, uzavřela v dubnu roku 2016 obchod týkající se dodání zboží (oblečení) slovenskému plátci DPH. Slovenská společnost poskytla české společnosti svoje slovenské DIČ ve tvaru SK123456789, které bylo v dubnu roku 2016 podle registru VIES platné. Česká společnost si však nearchivovala provedení kontroly DIČ z VIES. Česká společnost si dále slovenskou společnost nikterak kromě platnosti DIČ neprověřovala. Dopravu zboží si zajistila sama slovenská společnost a zboží si vyzvedla ve skladu v Brně a česká společnost nemá žádné doklady prokazující přepravu na Slovensko. Při převzetí řidič dodávky podepsal písemné prohlášení, že zboží bude přepraveno na Slovensko. Česká společnost vyúčtovala plnění jako dodání zboží do jiného členského státu EU v režimu reverse-charge a uplatnila osvobození od DPH s odkazem na § 64 zákona o DPH. V srpnu roku 2017 otevřel u českého plátce DPH správce daně daňovou kontrolu, protože bylo zjištěno, že s předmětným plněním byl spáchán karuselový podvod. Slovenský odběratel neprovedl samovyměření DPH na Slovensku a je nekontaktní a ve slovenském registru plátců DPH je uveden jako nespolehlivý. Správce daně vyžaduje v rámci daňové kontroly prokázat splnění podmínek pro aplikace osvobození od DPH. Prokáže česká společnost splnění podmínek?
Česká společnost spoléhala na platnost DIČ v registru VIES, což je pro prokázání splnění podmínek pro osvobození od DPH nedostačující. O prověření platnosti DIČ si navíc společnost nepořídila důkaz. Písemné prohlášení, které má společnost k dispozici, není obvykle akceptováno jako dostatečně průkazný důkazní prostředek. Česká společnost navíc ani neprokáže dobrou víru při aplikaci osvobození od DPH, protože nepřijala žádná kontrolní opatření, aby zamezila účasti na podvodu na DPH. Jelikož český plátce DPH nemá k dispozici důkazní prostředky, tak bude pravděpodobně DPH doměřena včetně souvisejících sankcí.
Příklad 11
Úroky z prodlení při platbě na nesprávné daňové identifikační číslo
Společnost (plátce DPH) provozující přepravu zboží vykázala v lednu roku 2017 daňovou povinnost za rok 2016 na silniční dani. Platba byla poukázána 20. 1. 2017 na správný účet správce daně. Doplatek na silniční dani činil 200 000 Kč. Při zadání bankovního příkazu však administrativní pracovnice uvedla nedopatřením DIČ sesterské společnosti. Společnost nebyla správcem daně ve věci nedoplatku kontaktována. V prosinci roku 2017 se finanční ředitel společnosti účastnil školení a zjistil, že existuje možnost zřídit si přístup do daňové informační schránky, což provedl. Při přihlášení do daňové informační schránky byl v přehledu zjištěn nedoplatek na dani a vyměřené úroky z prodlení. Je tento postup správce daně oprávněný?
V případě úhrady na nesprávný variabilní symbol vzniká danému daňovému subjektu nedoplatek na dani, takže postup správce daně při vyměření úroků z prodlení je správný. Správce daně navíc nemusí daňový subjekt o nedoplatku vyrozumět, protože podle daňového řádu platí pravidlo, že správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Do budoucna je tedy vhodné kontrolovat správné vyplnění variabilního symbolu při úhradách daňové povinnosti a případně provádět pravidelně monitoring placení daní v aplikaci daňové informační schránky. Pro úplnost lze dodat, že daňový subjekt může zkusit požádat o prominutí úroků z prodlení, protože jako ospravedlnitelný důvod pokyn GFŘ-D-21 k promíjení příslušenství daně č.j. 4260/15/7100-401236) uvádí, že se promíjí 100 % úroků z prodlení, pokud je původní platba daně daňovým dlužníkem vykonána omylem na jiný variabilní symbol nebo jiný účet správce daně, přičemž se současně nejedná o nejasnou platbu.
Příklad 12
Role předání daňového identifikačního čísla
Obec je plátcem DPH a v říjnu roku 2017 si objednala od jiného plátce DPH stavební práce prováděné v budově, kde obec vykonává veřejnou správu (tj. neekonomická činnost obce). Část této budovy je pronajímána plátcům DPH pro jejich podnikání v režimu zdanění DPH (tj. ekonomická činnost obce), ale i v režimu osvobození od DPH (tj. ekonomická činnost obce). Šlo o stavební práce, u kterých se aplikuje režim přenesené daňové povinnosti při poskytování mezi dvěma plátci DPH. V písemné objednávce obec uvedla svoje platné DIČ. Jaký režim DPH bude uplatněn?
Poskytovatel stavebních práci v praxi nemá informaci, zda obec v budově poskytuje kromě veřejné správy také ekonomickou činnost. Protože však obec sdělila svoje DIČ a prakticky poskytovateli oznámila, že vystupuje v pozici plátce DPH, tak by stavební společnost měla aplikovat režim přenesení daňové povinnosti. Tento přístup podporuje také koordinační výbor č. 359/22.02.12 – Režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona o DPH, který mimo jiné uvádí, že pokud odběratel poskytne svému dodavateli platné DIČ (tj. deklaruje se v pozici plátce DPH), tak se na něj pohlíží bez dalšího jako na osobu jednající jako osoba povinná k dani, potažmo plátce DPH a z tohoto pohledu je splněna podmínka pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti. Obec pak jako příjemce plnění samovyměří DPH v základní sazbě a případně si uplatní nárok na odpočet DPH (zřejmě půjde zároveň o odpočet DPH krácený a poměrný zároveň).
Příklad 13
Zajištění a daňové identifikační číslo
Plátce DPH uzavřel písemnou smlouvu s jiným plátcem DPH na dodání zboží v hodnotě 1 210 000 Kč včetně DPH. Plátce DPH by měl uhradit plnění na bankovní účet, který byl uveden na daňovém dokladu. Tento bankovní účet však není zveřejněn v registru plátců DPH jako „spolehlivý“ účet pro účely DPH. Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí částku na tento bankovní účet, tak ze zákona ručí za případně nezaplacenou DPH z tohoto plnění. Finanční ředitel odmítá proplatit tento daňový doklad. Jak lze situaci vyřešit?
Jedním ze způsobů řešení je, že dodavatel nahlásí bankovní účet jako „spolehlivý“. Toto ohlášení se provede podáním tiskopisu oznámení o změně registračních údajů, kde se uvede, že daný bankovní účet je určen ke zveřejnění. Druhým ze způsobů řešení je aplikace zajištění, kdy příjemce plnění zaplatí DPH přímo na bankovní účet správce daně pod příslušnými platebními údaji (bankovní spojení správce daně poskytovatele plnění, variabilní symbol, specifický symbol a zpráva pro příjemce). Při zajištění se používá speciální předčíslí 80039 a jako variabilní symbol se uvádí kmenová část DIČ poskytovatele plnění (tj. DIČ bez CZ) a jako specifický symbol se uvádí kmenová část DIČ příjemce zdanitelného plnění. Dále se do zprávy pro příjemce uvádí datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty anebo datum dne přijetí vybraných výrobků z jiného členského státu EU.
 
ZÁVĚR
Daňový subjekt by neměl opomíjet svoji oznamovací povinnost týkající se oznamování změn registračních údajů, aby se vyhnul potenciálním sankcím či jiným případným negativním důsledkům. Většina změn se oznamuje prostřednictvím speciálního tiskopisu, nicméně, existují i údaje, které se oznamovat nemusí nebo se oznamují jiným způsobem. Daňový subjekt by měl také respektovat pravidla pro využívání DIČ, protože pomocí DIČ se daňový subjekt před správcem daně identifikuje a dále DIČ může hrát klíčovou roli v některých případech při rozhodování ohledně uplatnění zdanění (zejména u DPH).
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.
5) Dostupné na internetové adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz.