Korekce vyměřovacího základu zaměstnance po zvýšení minimální mzdy k 1. 1. 2018 v příkladech

Vydáno: 11 minut čtení

Pokud zaměstnavatel standardně zúčtuje zaměstnanci za rozhodné období kalendářního měsíce příjem převyšující od 1. 1. 2018 zákonné minimum 12 200 Kč, pak se snadno vypočítá částka pojistného ve výši 13,5 % z příjmů započitatelných do vyměřovacího základu. Nicméně ve zdravotním pojištění vznikají různé situace, ve kterých musí zaměstnavatel zohlednit další skutečnosti mající přímý vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, jak bude rozebráno v příkladech. Z tohoto důvodu se nelze vždy bezvýhradně spolehnout na počítačový program zpracovávající mzdy. Na základě vlastních praktických zkušeností při výkonu kontrolní činnosti může autor potvrdit, že občas dochází k chybám při výpočtu a následném odvodu pojistného právě v důsledku nedostatečně propracovaného mzdového programu. Proto rozhodně doporučujeme zejména složitější situace pro jistotu raději prověřit předtím, než bude dán finální pokyn k výplatě mzdy a souvisejícím odvodům.

Korekce vyměřovacího základu zaměstnance po zvýšení minimální mzdy k 1. 1. 2018 v příkladech
Ing.
Antonín
Daněk
Podívejme se nyní blíže na postupy zaměstnavatele, kdy především dále popisované situace představují určité specifikum zdravotního pojištění.
 
Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance
Příklad 1
Zaměstnanec úklidových firem, na kterého se vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, má sjednány dva pracovní poměry na dobu neurčitou se zkráceným pracovním úvazkem. U zaměstnavatele A dosahuje měsíčně příjmu ve výši 5 000 Kč a u zaměstnavatele B příjmu ve výši 4 000 Kč.
Součet výdělků u obou zaměstnavatelů činí 9 000 Kč, což je méně než minimální mzda 12 200 Kč. Zaměstnanec musí prostřednictvím jednoho zaměstnavatele, kterého si zvolí, doplatit pojistné z rozdílu minimální mzdy a součtu dosažených příjmů, a to ve výši 13,5 %.
Doplatek: 0,135 x (12 200 – 9 000) = 0,135 x 3 200 = 432 Kč.
Zaměstnanec se rozhodl pověřit odvodem doplatku zaměstnavatele, u kterého dosahuje vyššího měsíčního příjmu, v našem případě tedy zaměstnavatele A:
Ten odvede nejprve pojistné ve výši 13,5 % z 5 000 Kč, tedy: 0,135 x 5 000 = 675 Kč.
Z toho zaměstnanci srazí 1/3 pojistného 675 / 3 = 225 Kč a dále odvede i doplatek za zaměstnance = 432 Kč.
Celkem zaměstnavatel A odvede 675 + 432 = 1 107 Kč.
Zaměstnanci strhne celkem 225 + 432 = 657 Kč.
Zaměstnavatel A uhradí 1 107 – 657 = 450 Kč.
U zaměstnavatele B bude výpočet odvodu pojistného na zdravotní pojištění podstatně jednodušší:
Tento zaměstnavatel odvede: 0,135 x 4 000 = 540 Kč.
Zaměstnanci srazí 1/3 pojistného: 540 / 3 = 180 Kč.
Ze svých prostředků uhradí: 540 – 180 = 360 Kč.
Aby mohl zaměstnavatel B odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, musí mít písemně potvrzeno, že zaměstnavatelem A je u tohoto zaměstnance zabezpečen odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.
 
Doplatek pojistného hrazený zaměstnavatelem
Příklad 2
Hrubý příjem zaměstnance činí v roce 2018 částku 16 000 Kč. V důsledku poklesu odbytu vyráběné produkce se zaměstnavatel podle § 209 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), dohodl s odborovou organizací na náhradě mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku, a to od měsíce března. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 9 600 Kč.
Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky 2 600 Kč (12 200 – 9 600) x 0,135 = 351 Kč (hradí plně zaměstnavatel, neboť se jedná o překážku v práci na jeho straně).
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 12 200 = 1 647 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 9 600 Kč, tj. 864 Kč,
a dále doplatek pojistného 351 Kč, tj. celkem
1 215 Kč.
Kdyby zaměstnanec patřil do některé ze skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ [§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“)], popisovaný dopočet by se neprováděl a vyměřovacím základem by byla částka 9 600 Kč.
 
Dopočet pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu
Příklad 3
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek dne 25. 5. 2018 a za odpracované dny mu byla zúčtována hrubá mzda 2 200 Kč.
Ve smyslu § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů v případě, kdy zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). V praxi to tedy znamená, že v měsíci květnu musí být odvedeno pojistné podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, a to nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, kterou vypočteme následovně:
PČ min VZ = (7 / 31) x 12 200 = 2 754,83 Kč
Pojistné = 2 754,83 Kč x 0,135 = 372 Kč
Kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
7 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci
12 200 = aktuálně platná výše minimální mzdy
0,135 = sazba pojistného
Vzhledem k tomu, že zúčtovaná výše příjmu je nižší než částka 2 754,83 Kč, musí být zaměstnavatelem proveden dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel nejprve provede výpočet výše pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 2 200 Kč:
13,5 % z částky 2 200 Kč: 297 Kč,
sraženo zaměstnanci: 99 Kč,
úhrada zaměstnavatele: 198 Kč.
Protože však není za této situace zabezpečen odvod pojistného podle zákona, musí být proveden dopočet (a doplatek) pojistného takto: 13,5 % z částky 554,83 Kč = 75 Kč.
Tento doplatek (jakož i ostatně každý doplatek do minimálního vyměřovacího základu) platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, pouze v případech vyjmenovaných v ustanoveních § 207 až 209 zákoníku práce přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
Celková výše pojistného: 372 Kč,
platba zaměstnance: 174 Kč (99 + 75),
platba zaměstnavatele: 198 Kč.
Obdobným způsobem postupuje zaměstnavatel i tehdy, když se jedná o některou z překážek v práci na straně zaměstnance podle § 191 a následujících zákoníku práce, anebo když vznikne (zanikne) zaměstnanci nárok na registraci v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát.
 
Placení pojistného v případě poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci
Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence.
Také platí, že identicky se nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda u těchto případů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání (ne)musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum.
Příklad 4
Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 12 200 Kč ve výši 1 647 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Příklad 5
Hrubý příjem zaměstnance činil v měsíci březnu roku 2018 částku 26 000 Kč a zároveň bylo zaměstnanci v tomto měsíci poskytnuto neplacené volno v rozsahu tří kalendářních dnů.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky 26 000 Kč, k počtu vykázaných kalendářních dnů neplaceného volna se nepřihlíží.
 
Více okolností ovlivňujících stanovení vyměřovacího základu zaměstnance
Příklad 6
Zaměstnanci byl odejmut invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, počínaje dnem 10. 5. 2018 již není ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát, vztahuje se tedy na něho v této souvislosti povinnost odvodu pojistného alespoň z (poměrné části) minimálního vyměřovacího základu. V květnu však pracoval pouze do pátku 18. 5. a od pondělí 21. 5. mu byla vystavena pracovní neschopnost, trvající až do června. Za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 5 200 Kč. Jak v tomto případě postupuje zaměstnavatel při výpočtu výše pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ?
Dnem odejmutí důchodu přestává být tento zaměstnanec ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát a vztahuje se tedy na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy). Nicméně v měsíci květnu je zapotřebí vzít v úvahu dvě okolnosti, snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část, a to ve vazbě na kalendářní dny, ve kterých tyto skutečnosti (tj. odejmutí důchodu a nemoc) trvaly. Jelikož byl tento zaměstnanec do dne 9. 5. registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ a od 21. 5. byl uznán práce neschopným, musí být z hlediska placení pojistného odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za kalendářní dny, ve kterých nejsou účinné okolnosti snižující minimální vyměřovací základ. Protože se jedná celkem o 11 kalendářních dnů (10. 5. až 20. 5.), vypočte se poměrná část minimálního vyměřovacího základu následovně:
PČ min VZ = (11 / 31) x 12 200 = 4 329,03 Kč.
Pojistné za měsíc květen roku 2018 musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z vyměřovacího základu 4 329,03 Kč, tedy nejméně v částce 585 Kč (13,5 % z částky 4 329,03 Kč, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru). Vzhledem k tomu, že hrubý příjem zaměstnance činil v tomto měsíci 5 200 Kč, je pojistné odvedeno v souladu se zákonem. Za této situace již výše uvedený výpočet sice nemá praktický význam, nicméně za účelem porovnání poměrné části minima a skutečně dosaženého příjmu musí být proveden. Pokud by však byla hrubá mzda zaměstnance nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu vypočtená výše uvedeným způsobem, musel by zaměstnavatel provést z rozdílu vyměřovacích základů příslušný doplatek pojistného. Tento doplatek by hradil zaměstnanec za předpokladu, že nižší zúčtovaný příjem nebyl zapříčiněn překážkami na straně zaměstnavatele ve smyslu § 207 až 209 zákoníku práce.
 
Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností
Příklad 7
Hrubý příjem zaměstnance činí 6 000 Kč (pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti). Tento zaměstnanec současně podniká a zaměstnavateli vystavil čestné prohlášení o tom, že odvádí zálohy na pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, platného pro osobu samostatně výdělečně činnou. Koncem měsíce dubna však zaměstnavateli oznámil, že od měsíce května bude jeho samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů.
V důsledku této změny bude zaměstnavatel od měsíce května provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu ve smyslu § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Příklad 8
Zaměstnanci bylo poskytnuto nepeněžní bezúplatné plnění (do konce roku 2013 nepeněžní dar) z fondu kulturních a sociálních potřeb v hodnotě 5 000 Kč.
Podle § 6 odst. 9 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je od zdanění, a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u zaměstnance, poskytnutého zaměstnanci za podmínek specifikovaných v tomto zákonném ustanovení. Proto bude do vyměřovacího základu zaměstnance započtena v měsíci poskytnutí tohoto plnění i částka 3 000 Kč, podléhající zdanění a návazně i odvodu zdravotního pojištění.
 
Závěr
Výše popisovaný postup zaměstnavatele vychází především z § 3 zákona č. 592/1992 Sb. V souvislosti s placením pojistného v těchto zvláštních případech musí zaměstnavatel především:
věnovat zvýšenou pozornost těm zaměstnancům, jejichž příjem se pohybuje kolem minimální mzdy, v zákonem vyjmenovaných situacích i kolem její poměrné části,
mít na zřeteli, zda se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima či nikoliv (minimum 12 200 Kč neplatí pro osoby jako zaměstnance vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.) atd.
Všechny rozhodné skutečnosti (například doklady o době trvání pracovní neschopnosti, o příjmu u jiného zaměstnavatele, o nároku na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát) musí zaměstnavatel v případě potřeby předložit kontrolnímu orgánu v prokazatelné formě.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.