Vydáno: 5. 3. 2018
Prošlo odborným dohledem
Příjmy zdaněné v cizině patří do daňového přiznání v Česku Ing. Martin Děrgel Příjmy českých občanů a firem ze zahraničních zdrojů jsou v praxi poměrně časté, ovšem stejně jako s nimi spojené dotazy a problémy. Podstatné je si uvědomit, že do daňového přiznání k české dani z příjmů musí daňový rezident ČR obecně uvést veškeré své příjmy – a to v hrubé výši – bez ohledu na to, jestli byly v cizině (u zdroje příjmu) zdaněny nebo ne. Není třeba se příliš obávat toho, že tyto příjmy u nás zdaníme podruhé, tomu totiž efektivně čelí velká flotila smluv o zamezení dvojího zdanění. Souvisejícím druhým častým omylem bývá podcenění rizika odhalení příležitostných malých příjmů ze zahraničí, např. ze sběru jahod v Anglii. Věřte tomu, že ohledně zdanění příjmů jsou finanční úřady téměř celého světa vzájemně spolčeny a nic před nimi neutajíme. Cizinec není našinec Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty jen jednoho státu, pak obvykle není otázkou, komu patří daň z příjmů. Když je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude činit nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (sídlo plátce nebo majetek) a také důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím však neomezoval mezinárodní obchod, přeshraniční závislá činnost ani pohyb kapitálu – které jsou přínosem pro oba dotčené státy – jsou uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.