Nová pravidla zdaňování společností (sdružení)

Vydáno: 15 minut čtení

Novela č. 170/2017 Sb. zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), účinná od 1. 7. 2017, zcela změnila zdaňování společností, dříve označovaných jako sdružení. Společnosti existující před účinností novely musí přejít na nový systém nejpozději 1. 1. 2019, nově vzniklé společnosti se již musí řídit novými pravidly. Ty mají dopad především na fakturaci, a proto s nimi přijdou do styku i firmy, které se společnostmi obchodují.

Nová pravidla zdaňování společností (sdružení)
Ing.
Petr
Vondraš
Moore Stephens, s. r. o.
 
Zdaňování společností před novelou
Společnost, dříve sdružení bez právní subjektivity, upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v § 2716–2746. Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Podle § 2737 odst. 1 občanského zákoníku i nadále platí, že jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků. Proto i v zákoně o DPH vystupoval vůči správci daně jeden pověřený společník, který podával daňové přiznání za činnost celé společnosti. Společníci se většinou sdružovali jednorázově kvůli velkým stavebním projektům nebo dlouhodobě pro vzájemnou podporu v podnikání.
Příklad 1
Na začátku roku 2017 bylo vypsáno výběrové řízení na výstavbu multifunkční haly v obci XY. Kromě jiných se řízení zúčastnily i firmy A a B, které se pro účely tohoto výběrového řízení sdružily do společnosti AB. Výběrové řízení společnost AB vyhrála a v březnu roku 2017 se staly firmy A a B dobrovolnými plátci DPH. Určeným společníkem pro vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty a pro podávání daňových přiznání za společnost byla pověřena firma A, protože společnost AB nemá právní subjektivitu, a proto nemůže samostatně podávat daňová přiznání.
Pověřený společník podával daňové přiznání, kontrolní či souhrnné hlášení za celou společnost, ostatní společníci uváděli ve svých daňových přiznáních jen činnosti mimo společnost.
Příklad 2
Pověřený společník, firma A, využila možnosti „jet“ podle přednovelových pravidel do konce roku 2018, a tak stále uvádí do svého daňového přiznání údaje týkající se činnosti celé společnosti AB. Firma B, druhý společník společnosti AB, vykazuje ve svém daňovém přiznání jen činnosti, které se týkají jiných projektů, než je ten, kvůli kterému se firma B sdružila s firmou A do společnosti AB.
Podle již zrušeného § 73 odst. 7 zákona o DPH uplatňoval nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vedl evidenci a podával daňové přiznání za celou společnost. Pokud si chtěl nárokovat odpočet z přijatých plnění určených pro činnost společnosti jednotlivý společník, měl vystavit daňový doklad na plnění pro pověřeného společníka. V případě, že předmětem plnění společnosti byly stavební práce podléhající režimu přenesení daňové povinnosti, tak společník, který si uplatnil odpočet z dokladu od dodavatele, nemohl svoji práci pro pověřeného společníka fakturovat v režimu přenesení daňové povinnosti, ale musel tak učinit v běžném režimu s daní na výstupu.
Příklad 3
Firma B, druhý společník společnosti AB, dostala od dodavatelů faktury s DPH za materiál, který použila pro realizaci zakázky společnosti AB. Výstavbu multifunkční haly bude obci fakturovat společnost AB v režimu přenesení daňové povinnosti. Firma B vystaví daňový doklad pro pověřeného účastníka A, který je pověřený vedením evidence pro účely DPH, aby je zahrnula do daňového přiznání. Nicméně firma B se rozhodla uplatnit si odpočet z nákupu materiálu ve svém daňovém přiznání a faktury si nechala vystavit jen na sebe. Aby měla nárok na odpočet, musela pak elektrikářské práce pro společnost AB fakturovat pověřenému společníkovi A s DPH na výstupu. Pokud by si firma B odpočet nechtěla uplatnit ve svém daňovém přiznání, ale nechala doklad za materiál vystavit na společnost AB a následně jej předala firmě A k vykázání v jejím daňovém přiznání jakožto pověřené společnosti, nebyly by poskytnuté elektrikářské práce firmou B pro společnost AB předmětem DPH.
 
Přechodné ustanovení
Společnosti vzniklé po 1. 7. 2017 musí povinně postupovat podle nových pravidel, společnosti vzniklé dříve, které byly k datu 1. 7. 2017 plátci, mohou využít přechodného ustanovení a přejít na nová pravidla nejpozději od 1. 1. 2019. Byť to z přechodných ustanovení nevyplývá, tak dle Informace Generálního finančního ředitelství vydané k uplatňování DPH u společníků společnosti od 1. 7. 2017, nemohou odsunutí přechodu na nová pravidla využít společníci společností, kteří nebyli k 1. 7. 2017 plátci DPH. V praxi to tedy znamená, že od 1. 7. 2017 bude těmto společníkům daňová správa počítat obrat pro registraci podle nových pravidel, což znamená, že do obratu za měsíc červenec roku 2017 si již každý ze společníků počítal obrat dosažený mimo sdružení i svůj obrat dosažený v rámci činnosti sdružení. Na rozdíl od pravidel před novelou, kdy okamžikem vzniku plátcovství jednoho společníka společnosti se stávali plátci všichni společníci, může být po 1. 7. 2017 společnost tvořena plátci i neplátci. To, že společnost, která nebyla 1. 7. 2017 plátcem DPH, nemůže využít přechodných ustanovení a odsunout postup podle nových pravidel, má za následek, že jakmile se stane jakýkoliv společník plátcem, bude muset postupovat podle nových pravidel. Taktéž jakýkoliv přistoupivší společník-plátce bude muset postupovat dle aktuálního znění zákona.
 
Vystavování daňových dokladů
Podle nové právní úpravy byly zrušeny všechny odlišnosti plátce-společníka od běžného plátce. Jak mají tedy plátci-společníci vystavovat daňové doklady?
 
1. Jeden doklad od jednoho společníka
To je varianta, kdy se společníci domluví, že za společnost vystaví zákazníkovi daňový doklad jeden ze společníků, například společník A, kterému ostatní společníci B a C vyfakturují plnění ve výši svého podílu na činnosti pro zákazníka společnosti.
Pokud by byl společník A neplátce a společníci B a C byli plátci, tak společníci B a C budou svoje podíly na činnosti pro společnost fakturovat společníkovi A s DPH a společník A jako neplátce bude fakturovat zákazníkovi bez DPH. Jakožto neplátce si samozřejmě nebude moci DPH z faktur od společníků B a C nárokovat.
Pokud budou všichni společníci plátci DPH a plnění vůči zákazníkovi bude podléhat režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona o DPH, protože půjde o stavební nebo montážní práce uvedené v klasifikaci produkce CZ-CPA pod kódem 41-43, budou i jednotliví společníci B a C muset společníkovi A fakturovat v režimu přenesení daňové povinnosti, byť by jejich služba poskytnuta společnosti přímo tomuto režimu nepodléhala. Jiná situace je, když režimu přenesení daňové povinnosti podléhá plnění podle § 92f zákona o DPH, tedy plnění uvedené v příloze č. 6 zákona o DPH, které režimu přenesení daňové povinnosti podléhá v případech, kdy je dodáno zboží v hodnotě vyšší než 100 000 Kč. V tomto případě se částka pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti při fakturaci mezi společníky B a A a C a A posuzuje nezávisle na režimu fakturace mezi společníkem A a zákazníkem, takže je možné, že společník A bude zákazníkovi fakturovat v režimu přenesení daňové povinnosti, protože mu bylo společností dodáno zboží za více než 100 000 Kč a zároveň společníci B a C budou společníkovi A fakturovat svůj podíl na plnění společnosti v běžném režimu s DPH na výstupu.
 
2. Jeden doklad pro zákazníka, v němž budou uvedena rozpisem plnění od všech společníků
Společníci mohou na dokladu rozepsat buď jimi skutečně provedená plnění – například společník A uvede elektrikářské práce v základu daně 150 000 Kč, společník B zednické práce v základu daně 450 000 Kč, nebo mohou být plnění společníků uvedena podílem na celkovém plnění. Společník A by uvedl realizaci zakázky dle smlouvy o dílo v podílu 15 % a vyčíslil základ daně 150 000 Kč a daň, popřípadě by uvedl, že se jedná o přenesení daňové povinnosti. Taktéž by učinil společník B i společník C. Na rozdíl od varianty 1) by zákazník takovýto doklad musel uvést v kontrolním hlášení ve třech řádcích, protože by měl na jednom dokladu plnění od třech poskytovatelů, z nichž každý uvedl do svého kontrolního hlášení jen jím na dokladu fakturovaný základ daně. Tím, že každý ze společníků by měl na daňovém dokladu pro zákazníka uvedené své plnění, nemusel by již fakturovat svoji práci žádnému ze společníků, jak tomu bylo ve variantě 1), kdy společníci B a C fakturovali svůj podíl, svoji práci na společníka A.
 
3. Zákazník obdrží doklad od každého společníka společnosti
Od varianty 2) se tato třetí varianta liší jen v tom, že zákazník obdrží místo jedné faktury hned tři – rozpis plnění uskutečněného každým ze společníků na společné faktuře ve variantě 2) by byl nyní na samostatné faktuře. Každý ze společníků by dal do kontrolního hlášení svoji fakturu a zákazník by zaúčtoval tři faktury a uvedl každou z nich na samostatném řádku kontrolního hlášení.
 
Přijaté faktury
Společníci společnosti mají nárok na odpočet podle stejných pravidel § 72 a 73 zákona o DPH jako jakýkoliv jiný plátce DPH. Pokud uplatňují daň na výstupu v rozsahu (poměru), jakým se podílejí na celkovém zdanitelném plnění, mají i ve vztahu k odpočtu nárok na odpočet jen v tomto poměru. U přijatých faktur lze v praxi očekávat, že se dodavatelé budou přiklánět spíše k variantě jedné faktury na jednoho společníka společnosti, byť mohou být i případy, kdy dodavatel rozdělí plnění do více faktur každému společníkovi
extra
. V takovém případě si každý ze společníků bude nárokovat odpočet z přijaté faktury za předpokladu, že bude předmět fakturace využit pro zdanitelné plnění. Pokud ale dodavatel vystaví jen jednu fakturu, bude muset společník, na něhož bude faktura vystavena, přefakturovat předmět dodání v poměru daném podílem na zdanitelném plnění společníka vůči zákazníkovi. Kdyby to společník neučinil, nemohl by si z přijaté faktury nárokovat celý odpočet, ale jen odpočet ve výši svého podílu na realizaci zakázky.
Jak již bylo uvedeno, může být nově společníkem jedné společnosti zároveň plátce i neplátce. Pokud přijme za společnost plnění plátce a další společník je neplátce, musí mu plátce jeho podíl na přijatém plnění taktéž přefakturovat, protože jinak by si plátce nemohl uplatnit celé DPH z přijaté faktury. Neplátce samozřejmě nárok na odpočet z přefakturace od plátce nemá.
Společník, kterému je dodavatelem fakturováno všechno zboží, nemusí ostatním společníkům přefakturovávat jejich podíly na samostatných fakturách, ale může každému společníkovi vystavit souhrnný daňový doklad za podmínek uvedených v § 31b zákona o DPH. Bez přefakturace by si ostatní účastníci odpočet nárokovat nemohli, protože nárok na odpočet nemůže uplatnit osoba, která není uvedena na daňovém dokladu jako příjemce zdanitelného plnění.
 
Pořízení majetku
Majetek pořízený ze společných prostředků společnosti je ve spoluvlastnictví jednotlivých společníků. Nárok na odpočet si společníci u tohoto majetku mohou uplatnit ve stejné logice, jaká je popsána v předchozí části, tedy ve výši poměru, v jakém se daný společník podílí na zdanitelném plnění společnosti vůči zákazníkovi.
Příklad 4
Pro výstavbu multifunkční haly si společnost AB koupila nové lešení v částce 100 000 Kč bez DPH. Faktura za lešení byla vystavena na společníka A, který se dle dohody, uzavřené při vzniku společnosti, podílí na realizaci výstavby ze 60 %, společník B se podílí ze 40 %. Společník A proto vystaví daňový doklad na společníka B se základem daně 40 000 Kč. Společník B si na základě tohoto dokladu uplatní odpočet ze 40 000 Kč a společník A si uplatní celý odpočet z faktury od dodavatele ze základu daně 100 000 Kč, protože 60 % je jeho podíl na zdanitelném plnění (na výstavbě multifunkční haly) a 40 % vyfakturoval druhému společníkovi s daní na výstupu jako podíl druhého společníka na výstavbě haly.
 
Vložení majetku do společnosti
Společník může do společnosti vložit svůj majetek s tím, že buď si k němu ponechá vlastnické právo, nebo se po vložení stane spolu s ostatními společníky podílovým spoluvlastníkem. Vzhledem k tomu, že společnost nemá právní subjektivitu, nemůže ani nabývat vlastnická práva k majetku, a proto se v tomto případě při vkladu nejedná o dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. d) zákona o DPH. V praxi bude asi pravděpodobné, že si vkladatel buď vlastnické právo ponechá, nebo prodá podíly na majetku. Převod vlastnického práva k majetku za úplatu je podle § 13 odst. 3 písm. a) zákona o DPH dodáním zboží a bude podléhat dani z přidané hodnoty. Pokud budou nabyvatelé používat majetek, k němuž získali spoluvlastnický podíl ke zdanitelným činnostem, budou si moci z nabytí spoluvlastnického podílu na majetku uplatnit daň na vstupu.
Při vkladu majetku, kde si nechá společník plné vlastnické právo a ostatní společníci budou mít tento vložený majetek k bezplatnému požívání pro účely realizace zakázky, k níž se sdružili, tak tímto bezúplatným využíváním majetku společníka nedochází ke zdanitelnému plnění ve smyslu § 14 odst. 3 zákona o DPH a § 14 odst. 4 písm. b) zákona o DPH, neboť není splněna jedna z podmínek tohoto ustanovení, kterou je použití předmětného majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností vkladatele.
Příklad 5
Společník A dal k dispozici společníkovi B bezúplatně svoje lešení, aby společník B mohl uskutečnit svoje práce na výstavbě multifunkční haly. Společník B sice využil bezúplatně majetek, u něhož si společník A při pořízení uplatnil odpočet, ale v tomto případě byl majetek (lešení) použit i pro ekonomickou činnost společníka A, protože výstavba haly je i jeho zdanitelnou činností. Bezúplatné poskytnutí lešení proto nepodléhá DPH.
Příklad 6
Společník B měl kromě výstavby haly, pro kterou se sdružil se společníkem A, i řadu dalších zakázek, které již realizoval sám. Pro jednu z těchto zakázek potřeboval opět půjčit lešení, které mu společník A opět bezúplatně poskytl. V tomto případě nesouviselo poskytnutí lešení s ekonomickou činností společníka A, a proto bude v souladu s § 78 zákona o DPH muset provést úpravu původně uplatněného odpočtu.
 
Závěrem
Zrušením všeho, čím se odlišovali společníci společnosti od ostatních plátců DPH, je potřeba nastavit podmínky zdaňování a uplatňování odpočtu v souladu s obecnými pravidly zákona o DPH. Proto si jednotliví společníci společnosti přefakturovávají přijatá plnění, aby příjemce faktury od dodavatele měl nárok na odpočet celé částky DPH uvedené na dokladu a ostatní společníci měli nárok na odpočet v podílu, v jakém se podílejí na zdanitelné činnosti společnosti. Z toho důvodu není podle mého názoru potřeba z pohledu zákona o DPH přefakturovávat přijatá plnění, která jsou osvobozená od DPH (například pojištění), nebo plnění, která byla nakoupena od neplátců.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.