Legislativní novinky s komentářem - Nový zákon o platebním styku

Vydáno: 8 minut čtení

Dne 13. 1. 2018 nabyl účinnosti zákon č. 370/2017 Sb. , o platebním styku (dále jen „nový zákon o platebním styku “), který zrušil a nahradil zákon č. 284/2009 Sb. , o platebním styku (dále jen „původní zákon o platebním styku “), a který přináší do oblasti platebního styku mnohé změny, z nichž nejvýznamnější se týkají bezpečnosti plateb na internetu, posílení práv uživatelů platebních služeb a s tím související nové povinnosti pro poskytovatele platebních služeb, a v neposlední řadě reguluje moderní postupy placení. Účelem tohoto článku je shrnout ty nejpodstatnější změny a novinky, které přináší nový zákon o platebním styku .

Legislativní novinky s komentářem - Nový zákon o platebním styku
Michal
Jakoubek,
právní asistent
Hlavním důvodem pro přijetí nového zákona o platebním styku byla nutnost transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. 11. 2015, o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (dále jen „směrnice PSD2“), přičemž vzhledem k rozsahu změn byla z důvodu zajištění přehlednosti právního řádu dána přednost přijetí nového předpisu před novelizací původního1).
Směrnice PSD2 byla přijata především z důvodu výrazných technických inovací, rychlého nárůstu počtu elektronických a mobilních plateb a vzniku nových druhů platebních služeb na trhu pro malé platby. Ambicí směrnice PSD2 je tak usnadnění zavádění inovací v sektoru platebních služeb a s tím související otevření trhu a zavedení právního rámce pro činnost moderních fintechových společností2), zamezení vzniku bezpečnostních a regulatorních rizik a další posílení ochrany spotřebitele. Implementační lhůta směrnice PSD2 skončila právě dnem 13. 1. 20183).
Změnou oproti směrnici 2007/64/ES, která pro potřeby tohoto článku stojí za zmínku, je rozšíření působnosti směrnice PSD2 i na transakce v jiných měnách než v eurech a měnách členských států, pokud se na území Evropské unie (EU) nachází jeden z poskytovatelů platebních služeb, ve vztahu k těm částem dané platební transakce, které jsou prováděny v EU. Nový zákon o platebních službách v tomto ohledu stanovuje
dispozitivní
charakter určitých ustanovení v jinak
kogentní
úpravě, čímž dává smluvním stranám možnost působnost daných ustanovení vyloučit, přičemž některá ustanovení se v případě výše popsaných transakcí nepoužijí vůbec.
Nejdůležitější změny, jež nový zákon přináší do oblasti platebního styku, jsou tedy následující:
 
1) Silné ověření uživatele
Nový zákon o platebním styku zavádí, v souladu se směrnicí PSD2, opatření směřující k větší bezpečnosti platebních transakcí zadávaných přes internet, či jiný elektronický kanál, tedy tzv.
silné ověření uživatele.
Nehledě na to, že tento standard byl dodržován většinou bank již před účinností nového zákona o platebním styku, je 13. 1. 2018 dána povinnost silného ověření přímo zákonem. Při silném ověření je identita plátce ověřována ve dvou krocích, které musí kombinovat minimálně dva z následujících způsobů ověření:
údaj, který je znám pouze uživateli (PIN, přihlašovací údaje, heslo, atd.),
věc, kterou má uživatel ve své moci (typicky mobilní telefon),
biometrický údaj uživatele (otisk prstu, sken duhovky atd.).
 
2) Snížení limitu odpovědnosti uživatele při neautorizované transakci způsobené použitím ztracené/odcizené platební karty nebo zneužitím platební karty
Nový zákon posiluje práva uživatelů platebních služeb dále tím, že omezuje odpovědnost uživatelů v případě ztráty nebo odcizení a následného zneužití platební karty provedením neautorizované transakce. Nový zákon o platebním styku tedy v situaci zneužití platební karty, před tím, než ji uživatel stihne zablokovat, snižuje odpovědnost uživatele, tj. jeho spoluúčast, ze 150 EUR na 50 EUR. Ve zbytku banka uživateli peněžní prostředky vrátí. Z daného pravidla existují výjimky, a to v situaci, kdy se uživatel na podvodném jednání sám podílí nebo úmyslně či z hrubé nedbalosti poruší své povinnosti používat platební prostředek v souladu s rámcovou smlouvou, zejména okamžitě poté, co obdrží platební prostředek, přijat veškerá přiměřená opatření na ochranu jeho osobních bezpečnostních prvků, či bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit poskytovateli nebo osobě jím určené ztrátu, odcizení, zneužití nebo neoprávněné použití platebního prostředku, přičemž v takovém případě nese uživatel ztrátu z neautorizované platební transakce sám.
Pravidla o spoluúčasti uživatele na ztrátě z neautorizované platební transakce se nepoužijí v situaci, kdy uživatel nejednal podvodně, a ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku nemohl zjistit před provedením neautorizované platební transakce, nebo pokud byla ztráta, odcizení nebo zneužití platebního prostředku způsobena jednáním poskytovatele, ztráta vznikla poté, co plátce oznámil ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku, poskytovatel nezajistil, aby uživateli byly k dispozici vhodné prostředky umožňující kdykoli oznámit ztrátu, odcizení, zneužití nebo neoprávněné použití platebního prostředku, nebo poskytovatel porušil povinnost požadovat silné ověření uživatele.
 
3) Blokace peněžních prostředků
Do účinnosti nového zákona o platebním styku nebyla blokace peněžních prostředků nijak regulována. Jedná se typicky o případy rezervace ubytování v hotelu, kdy zákazník poskytne ubytovacímu zařízení (příjemci) číslo své platební karty, a ten následně blokuje odhadovanou částku ceny pobytu, za účelem zajištění dostatečného zůstatku na účtu zákazníka (uživatele). Dle nového zákona o platebním styku lze peněžní prostředky na účtu uživatele blokovat pouze se souhlasem uživatele, a to pouze v částce, k jejíž blokaci dal uživatel souhlas. To platí v případě, kdy není známa přesná částka příslušné transakce. Poskytovatel je povinen zrušit blokaci v okamžiku, kdy se dozví přesnou částku související karetní platební transakce, nejpozději však ihned po přijetí platebního příkazu k související karetní platební transakci.
 
4) Nepřímé dání platebního příkazu
Nový zákon o platebním styku zavádí službu nepřímého dání platebního příkazu (tzv. Payment Initation Service), která umožňuje zadávat platby z účtů prostřednictvím třetích stran, například v podobě mobilních a internetových aplikací pro správu osobních financí. Platební příkaz tak není zadáván přímo bance uživatele, ale proběhne prostřednictvím třetí strany. Jedná se o jakousi alternativu ke karetním transakcím na internetu, kdy příjemce dostane již v okamžiku zadání platebního příkazu informaci o tom, zda je na účtu dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož může příjemce již v tomto okamžiku expedovat zboží nebo poskytnout službu.
 
5) Informace o platebním účtu
Nový zákon o platebním styku dále zavádí službu informování o platebním účtu (tzv. Account Information Service), která by měla uživatelům umožnit získávání informací ze všech svých platebních účtů, a to i platebních účtů vedených u různých poskytovatelů, prostřednictvím jediné aplikace. Bude tedy možné, prostřednictvím jediné aplikace, spravovat a provádět platební transakce z několika účtů, byť jsou vedeny u různých bankovních institucí. Za tímto účelem zákon nově reguluje správce informací a platebním účtu, jenž je spolu s bankami, družstevními záložnami, platebními institucemi a institucemi elektronických peněz, subjektem oprávněným poskytovat službu informování o platebním účtu.
Z výše uvedeného výčtu nejdůležitějších novinek, které nový zákon o platebním styku přináší, je zřejmé, že nový zákon o platebním styku výrazně posiluje práva uživatelů platebních služeb, přizpůsobuje zákonnou úpravu poskytování platebních služeb inovacím v této oblasti a zavádí nové povinnosti poskytovatelům platebních služeb. K vyhodnocení účinnosti nově zaváděných opatření, jakož i vlivu nového zákona o platebním styku na trh platebních služeb, však bude třeba přistoupit až s časovým odstupem.
1) Důvodová zpráva k návrhu zákona o platebním styku.
2) Společnosti poskytující služby, spočívající v činnostech
na průsečíku moderních informačních technologií a tradičních finančních služeb
. K tomu viz DONÁT, J.
Směrnice PSD2 a revoluce v platebních službách
. Epravo.cz [online]. Publikováno 22. 8. 2016 [cit. 2017-11-26]. ISSN 1213-189X.
3) Směrnice PSD2.