Pracovní poměr na dobu určitou a zdravotní pojištění

Doba trvání pracovního poměru není nezbytnou obsahovou náplní pracovní smlouvy. Není-li tedy v pracovní smlouvě uvedena, nemá tato okolnost vliv na platnost uzavřené pracovní smlouvy a má se za to, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Jestliže však obě smluvní strany chtějí omezit dobu trvání pracovního poměru, pak musí být tato doba výslovně sjednána, což musí být ujednáno určitě a srozumitelně. V opačném případě by bylo takové ujednání považováno za neplatné s tím, že neplatné by bylo ujednání pouze o době trvání pracovního poměru, nikoli pracovní smlouva jako taková, a pracovní poměr by tak byl považován za sjednaný na dobu neurčitou.

Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZP“) upřednostňuje pracovní poměr na dobu neurčitou, což lze dovodit z § 39 odst. 1 ZP. Pokud tedy chtějí smluvní strany omezit dobu trvání pracovního poměru, pak si musejí tuto skutečnost výslovně smluvně upravit. Doba trvání pracovního poměru může být sjednána nejen v pracovní smlouvě, ale i v rámci samostatné smlouvy – například v dohodě o pracovních podmínkách. Omezení doby trvání pracovního poměru lze sjednat nejen při uzavírání pracovního poměru, ale i kdykoliv v průběhu jeho trvání, a to formou dohody o změně pracovní smlouvy.

Zákoník práce nestanoví, jak má být vyjádřen způsob určení doby, na kterou je pracovní poměr uzavírán. Nesmí však dojít k tomu, aby způsob určení této doby vzbuzoval pochybnosti o tom, ke kterému okamžiku pracovní poměr končí. Dobu určitou tak lze vyjádřit například přesným dnem skončení pracovního poměru nebo uvedením prací, po jejichž dobu má pracovní poměr trvat (například na dobu provozu koupaliště).

Pokud zaměstnavatel a zaměstnanec sjednali pracovní poměr na dobu určitou, pak tento skončí uplynutím sjednané doby bez nutnosti dalšího úkonu. Na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou nemá vliv nemoc zaměstnance, těhotenství zaměstnankyně či jiná ochranná doba, která by jinak zaměstnavateli znemožňovala dát zaměstnanci výpověď.

Při skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou nevzniká zaměstnanci nárok na odstupné.

Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou může skončit i dříve než uplynutím sjednané doby. Vycházeje z § 48 ZP to může být především dohodou, anebo také výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době.

Byla-li doba trvání pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem (§ 65 odst. 1 ZP).

V případě, že zaměstnanec po uplynutí sjednané doby pokračuje s vědomím zaměstnavatele nadále v konání prací, pak platí, že se ze zákona mění pracovní poměr, původně sjednaný na dobu určitou, na dobu neurčitou, aniž by k tomu bylo zapotřebí zvláštního právního jednání (§ 65 odst. 2 ZP).

Pokud trvá pracovní poměr, nemůže zaměstnanci vzniknout ve zdravotním pojištění problém. Veškeré povinnosti plní zaměstnavatel, zejména přihlašuje osobu jako zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny a platí pojistné podle zákona. Zaměstnanec však nesmí opomenout oznámit zaměstnavateli případnou změnu zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání.

Když zaměstnání skončí, mohou nastat ve zdravotním pojištění různé situace jak u zaměstnavatele, tak u zaměstnance. Proberme si některé z nich.

V souvislosti se skončením pracovního poměru na dobu určitou musí zaměstnavatelé každopádně řešit odhlášení zaměstnanců, příjem případně zúčtovaný po skončení zaměstnání anebo možné onemocnění zaměstnance.

Za kalendářní měsíc, ve kterém dochází k ukončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, musí být zaměstnavatelem odvedeno za zaměstnance pojistné podle zákona, tedy i s ohledem na minimální vyměřovací základ, případně na jeho poměrnou část. Tito zaměstnanci jsou v daném měsíci započítáváni do celkového počtu zaměstnanců i v případě, kdy by zaměstnání netrvalo po celý měsíc. K odhlášení zaměstnanců se ve lhůtě do osmi dnů standardně použije kód „O“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele.

Kdyby byl zaměstnanec ke dni skončení pracovního poměru registrován u zdravotní pojišťovny v některé ze „státních kategorií“ (například poživatel některého z důchodů, student, příjemce rodičovského příspěvku), pak zaměstnavatel ukončení této kategorie neoznamuje. Zařazení v kategorii osob, za které hradí pojistné stát, řeší pojistný vztah dotyčné osoby po celou dobu této evidence. Ukončení příslušné „státní kategorie“ posléze oznámí sám pojištěnec, pokud to neučiní případný další zaměstnavatel.

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o příjmy podle § 3 odst. 1), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odst. 2).

Zásady platné u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání a zahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance:

Příjemce dávek nemocenského pojištění je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát. Při skončení zaměstnání budou řešeny nejčastěji tyto situace:

V souvislosti s nemocí zaměstnance v ochranné lhůtě (resp. při skončení zaměstnání) sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně období pobírání nemocenských dávek tehdy, je-li mu tato skutečnost známa. Pokud oznámí zdravotní pojišťovně počátek pobírání těchto dávek kódem „N“, pak by si měl každopádně pohlídat i oznámení ukončení jejich pobírání kódem „K“ (například dohodou se zaměstnancem, kontaktem s příslušnou OSSZ apod.), zkrátka takovému případu je zapotřebí věnovat individuální pozornost.

Nejsou výjimkou situace, kdy má pojištěnec současně více zaměstnání nebo při zaměstnání ještě podniká. Skončí-li zaměstnání na dobu určitou, pak při souběžných příjmech platí následující:

Nicméně po skončení jediného zaměstnání na dobu určitou se musí pojištěnec začít starat sám o další bezproblémový průběh jeho zdravotního pojištění. To znamená, že v průběhu kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnání skončilo, musí:

Z obecného pohledu platí, že pro daný kalendářní měsíc postačí registrace v některé z těchto tří skupin osob třeba jen po část takového měsíce, nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.

Není-li využita ani jedna z možností uvedených v bodech 1) až 3), stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí v roce 2018 částku 1 647 Kč.

Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejpoužívanějšími možnosti jsou:

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytnutí hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.