Posuzování předmětu daně z příjmů

Nejvyšší správní soud v rámci tohoto rozhodnutí (při posuzování otázky předmětu daně z příjmů) zdůraznil, že při hodnocení zákonnosti rozhodnutí daňových orgánů je třeba vycházet z obsahu smluv a nikoliv na ně nahlížet pouze formalisticky. Při daňověprávní kvalifikaci soukromoprávních jednání nelze opomenout jejich hospodářskou podstatu a účel a je nutno je posuzovat ve vzájemných souvislostech. Pokud tak (jako v dané věci) ze smlouvy o smlouvách budoucích vyplývá vůle účastníků uzavřít sérii na sobě závislých převodů obchodních podílů, na jejichž konci dosáhnou transformace uspořádání vlastnických vztahů v jimi vlastněných obchodních společnostech, avšak bez získání jakýchkoliv skutečných příjmů kýmkoli z nich nad rámec toho, co měli před provedením transformace, nelze zpravidla nahlížet na jednotlivé převody obchodních podílů v takovéto sérii izolovaně a považovat každý z nich jednotlivě za zdroj příjmu bez zohlednění převodů ostatních. Teprve v případě, že by hodnoty jednotlivých „směňovaných“ obchodních podílů byly takové, že po provedení popsané komplexní transakce spočívající v provázaném systému převodů obchodních podílů by některý z účastníků transakce na jejím konci měl majetek ve vyšší hodnotě než na začátku, připadalo by podle Nejvyššího správního soudu v úvahu zdanění takovéhoto nárůstu majetku v podobě nepeněžního příjmu fyzické osoby podle § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.