Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ - nemocenské pojištění, 2. část

Vydáno: 46 minut čtení

Sociální zabezpečení v České republice (ČR) se skládá ze tří složek. Významná část pojištění připadá na nemocenské pojištění. Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. patří mezi často aktualizované zákony, například jen v roce 2017 byl rozšířen o znění zákonů č. 24/2017 Sb. , č. 99/2017 Sb. , č. 148/2017 Sb. , č. 183/2017 Sb. , č. 195/2017 Sb. , č. 259/2017 Sb. a č. 310/2017 Sb. Obecně bývá spojován víceméně jen s představou úhrad v době přechodné a dočasné nemoci, kdy pojištěnec dostává určitou částku za dobu nemoci. Jeho působnost je však širší, i když se pak týká jen vybraných skupin obyvatelstva nebo specifických případů. V následujícím příspěvku se zaměříme na srážky z mezd na tuto formu povinného pojištění u zaměstnanců, na povinnosti zaměstnavatele a na možnosti pojištění u osob samostatně výdělečně činných.

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – nemocenské pojištění – 2. část
Ing.
Jana
Bellová,
Ph.D.,
Ing.
Jaroslav
Zlámal,
Ph.D.
 
Nemocenské pojištění
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), rozděluje pojištěnce na dvě kategorie:
fyzické osoby taxativně uvedené v zákoně, které jsou
povinnými plátci
nemocenského pojištění (většina zaměstnanců v ČR),
fyzické osoby, které mohou být
dobrovolnými plátci
nemocenského pojištění, což jsou osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) anebo zahraniční zaměstnanci.
Ad) Zaměstnanci
1.
Zaměstnanci jsou povinnými pojištěnci
, jestliže vykonávají své zaměstnání na území ČR. To se týká i možnosti, že určitou část zaměstnání vykonávají v zahraničí, a mají tak i přechodný výkon své práce mimo území ČR, pokud však mají místo výkonu práce trvale v ČR.
Příklad 1
Pan Ing. Jan Sedláček, zaměstnanec firmy Farmak se sídlem v ČR v Olomouci, jenž má trvalý pobyt v obci Olšany v blízkosti Olomouce, byl dočasně na jeden rok přidělen na funkci obchodního zástupce pro oblast severní Francie s přechodným pobytem v městě Lille.
Zaměstnavatel mu sráží a odvádí jeho nemocenské pojištění v rámci sociálního zabezpečení zaměstnanců v ČR.
2.
Druhou možností pro toto povinné pojištění jsou pak zaměstnanci, kteří vykonávají zaměstnání v cizině, avšak pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, a to v případě, že místo výkonu jejich práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle právních předpisů toho státu, ve kterém vykonávají své zaměstnání, a přitom mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie.
Příklad 2a
Pan Mgr. Martin Roháček, zaměstnanec firmy Farmak se sídlem v Olomouci, jenž má trvalý pobyt ve městě Lille, pracuje pro tuto firmu trvale ve Francii, avšak není účastníkem důchodového pojištění ve Francii, nýbrž v ČR.
Další podmínkou, kromě výkonu zaměstnání a trvání pracovního poměru, pro povinné pojištění je požadavek, aby sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činila alespoň částku rozhodnou pro účast na pojištění, tzv.
rozhodný příjem.
Ten je v zákoně nyní nově stanoven ve výši
2 000 Kč.
Tato stanovená výše rozhodného příjmu se může měnit, jeho výši pak vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením, a to vždy s účinností od 1. 1. kalendářního roku.
Při výkonu zaměstnání malého rozsahu jsou zaměstnanci pojištěni jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhli částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu. Malý rozsah zaměstnání je dán nedosažením zmíněné částky nebo tím, že nebyl sjednán vůbec. Avšak zaměstnanci mohou mít u téhož zaměstnavatele sjednáno více prací malého rozsahu, a pokud jejich souhrnný příjem z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu, jsou účastni tohoto pojištění po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci, přitom za téhož zaměstnavatele se považuje i jeho právní nástupce.
Příklad 2b
Pan Zdeněk Dvořák vykonává ve firmě Farmak se sídlem v Olomouci dvě činnosti malého rozsahu (školení o bezpečnosti práce a dále kontrolu hasicích přístrojů), v souhrnu za ně pobíral měsíčně částku ve výši 3 500 Kč, a to v měsíci květnu a září. V těchto měsících je účastníkem daného pojištění. Firma Farmak vznikla právním nástupnictvím společnosti Farmakon.
Tato změna neměla na účast na nemocenském pojištění pana Dvořáka žádný vliv.
3.
Zahraniční zaměstnanci jsou pojištěni, pokud jsou podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dobrovolně účastníky důchodového pojištění jako zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele a přihlásili se písemně a na předepsaném tiskopisu k tomuto pojištění.
Příklad 3
Jean-Luc Chapelle z firmy Ives Saint Laurent mající pobočku v Olomouci, který již několik roků žije a bydlí v Olomouci a danou firmu zastupuje na území Moravy, je účastníkem nemocenského pojištění, neboť se stal dobrovolným účastníkem důchodového pojištění v ČR tím, že se dobrovolně přihlásil a hradí toto pojištění.
4.
Určitá část zaměstnanců může vykonávat svou činnost na základě
dohody o provedení práce.
Tato forma pracovní činnosti je definována v § 75 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Z tohoto paragrafu vyplývá, že dohoda o provedení práce nesmí přesáhnout 300 hodin v kalendářním roce. Do tohoto rozsahu se započítává i rozsah doby práce konané pro téhož zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě i jiné dohody o provedení práce.
V takovémto případě je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění, pokud splňuje podmínku uvedenou v předcházejícím textu pod body 1 anebo 2, při současném splnění podmínky, že mu byl zúčtován započitatelný
příjem v částce
vyšší než 10 000 Kč.
Avšak tímto účastníkem pojištění je tento zaměstnanec jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání dohody, do nichž mu byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší než uvedených 10 000 Kč. Vzhledem k podmínce uvedené v zákoníku práce o započítávání rozsahu doby práce do celkového počtu hodin i z více dohod o provedení práce téhož zaměstnavatele, platí i pro případ účasti na pojištění stejné pravidlo.
Zaměstnanec je tedy
účastníkem pojištění i v případě, že koná dle více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele
a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci alespoň částku zmíněných 10 000 Kč. Je však účasten tohoto pojištění nejvýše po dobu trvání takovýchto zaměstnání v takovémto kalendářním měsíci, přitom za téhož zaměstnavatele se považuje rovněž jeho právní nástupce.
Příklad 4
Pan architekt Novák pracoval pro firmu Stavoprojekt Olomouc na základě dvou dohod o provedení práce v celkovém rozsahu 250 hodin. Na základě prvé dohody bylo jeho úkolem obnovit poškozenou dokumentaci k jednomu projektu v rozsahu 160 hodin, druhá dohoda byla na vypracování posudku o možnosti, a případně i několika variant, realizace přístavby k existující památkově chráněné budově v rozsahu 90 hodin. Práce byly započaty v souladu s oběma dohodami v měsíci lednu, vykázány byly od ledna do května daného roku, přitom datum ukončení obou dohod bylo dne 16. 5. Příjem architekta byl vyšší než 10 000 Kč.
Architekt Novák byl v měsících leden až květen účasten nemocenského pojištění.
5.
U zaměstnanců je možné, že vykonávají i více zaměstnání, jejich počet není zákony omezen, nicméně je zřejmé, že den má 24 hodin, a tudíž výkon práce pro více zaměstnavatelů je možný pouze u omezeného okruhu povolání.
Souběh zaměstnání u více zaměstnavatelů,
jestliže každé takové zaměstnání zakládá účast na pojištění, znamená, že zaměstnanec je pak pojištěn u každého z nich. Zákon definuje výjimky, z našeho merita věci se jedná v oblasti podnikání jen o činnost jednatelů společnosti s ručením omezeným (s. r. o.), kde platí, že je-li současně jednatelem i společníkem s. r. o., pak je pojištěn z těchto činností pouze jednou.
Příklad 5
Typickým příkladem pro tuto variantu je souběh zaměstnání vysokoškolských učitelů. Docent Stříbro přednáší své předměty na Masarykově univerzitě v Brně a současně i jeden z těchto předmětů na Vysokém učení technickém v Brně, kde má zkrácený úvazek 0,1.
V obou případech podléhá jeho činnost pojištění, a tudíž odvodu dané částky z jeho obou příjmů.
V § 10 zákona o nemocenském pojištění je podrobně definován vznik a zánik pojištění zaměstnanců včetně uvádění důvodů a datování zejména v případech ukončení pojištění.
Ad) Osoby samostatně výdělečně činné
Osoby samostatně výdělečně činné jsou fyzické osoby, u nichž platí možnost být pouze
dobrovolnými plátci
nemocenského pojištění.
Osoby samostatně výdělečně činné jsou buď pojištěny stejným způsobem jako zaměstnanci (jejich pojištění se však určuje odlišným principem), nebo jsou pojištěny mimo působnost okresní správy sociálního zabezpečení (například u běžné komerční pojišťovny), popřípadě nejsou pojištěny vůbec. V posledním případě by tak v době své nemoci nedostávaly žádné dávky nemocenské a byly by odkázány jen na své soukromé finanční zdroje [například dle § 8, 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“)] či úspory.
Příklad 6
Pan Nováček pochází z Kutné Hory a má v Praze tři domy. Jako OSVČ se zabývá prodejen akvarijních rybek, což má spíše jen jako hobby, příliš to v Kutné Hoře nevynáší a není to nejdůležitějším zdrojem jeho obživy. Jeho hlavním finančním zdrojem je výnos z vlastnictví oněch tří domů v Praze ve formě souboru pravidelného měsíčního nájemného. To dalece přesahuje jeho měsíční příjmy z podnikatelské činnosti.
Pan Nováček se tedy nepřihlásil k nemocenskému pojištění. I kdyby nemohl měsíc pracovat, jeho příjmy dle § 9 zákona o daních z příjmů mu zajišťují slušnou částku k živobytí.
Jak vyplývá z příkladu 6, OSVČ není povinna být účastna nemocenského pojištění, může se však dobrovolně k tomuto pojištění přihlásit. To je možné v případě, že vykonává svou výdělečnou činnost na území ČR anebo i mimo toto území, pokud však má oprávnění k této činnosti dle právních předpisů ČR a přihlásila se k účasti na tomto pojištění na předepsaném tiskopisu.
Ze znění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že OSVČ může mít současně i více samostatných výdělečných činností, a to i v kombinaci živností volných, vázaných, řemeslných či případně i koncesí. V takovém případě (povšimněte si rozdílu oproti zaměstnancům), je ze všech z nich
pojištěna jen jednou.
Příklad 7
Pan Vojáček má koncesi na prodej buřtů na stánkovém prodeji na Horním náměstí a současně i živnostenské povolení pro stánkový prodej keramiky na Dolním náměstí.
Pan Vojáček je dobrovolným účastníkem nemocenského pojištění, platí pouze jednou.
Zákon o nemocenském pojištění definuje podrobně vznik a zánik tohoto pojištění OSVČ, v případě zániku pak dle jednotlivých důvodů a jejich datování.
 
Nárok na nemocenské
Nárok na nemocenské má pojištěný v případě, že byl uznán dočasně práce neschopným, popřípadě mu byla nařízena karanténa, pokud tyto skutečnosti
trvají déle než 14 kalendářních dnů.
V této pasáži již zákon o nemocenském pojištění nerozlišuje, zda se jedná o zaměstnance, OSVČ nebo zahraničního zaměstnance, základním předpokladem je, že daná osoba je pojištěna a nenastala žádná z okolností, které by nárok na nemocenské vylučovaly.
U OSVČ však zákon o nemocenském pojištění požaduje, aby byla splněna ještě jedna podmínka, a to, že OSVČ je účastníkem pojištění (jako OSVČ)
alespoň po dobu tří měsíců
bezprostředně předcházejících dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo dni, od něhož je nařízena karanténa.
Současně s definicí nároku na nemocenské zákon o nemocenském pojištění definuje i tři případy,
kdy nárok na nemocenské pojištěnec nemá.
Je to v případě, že:
Pojištěnec si sám úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost.
Pojištěnci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. V tomto případě tomuto pojištěnci zaniká nárok na nemocenské posledním dnem přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu.
U pojištěnce vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo v době útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo v době útěku osoby ve výkonu zabezpečovací
detence
z místa výkonu této zabezpečovací
detence
.
Tyto tři případy jsou dosti ojedinělé, nicméně případ s možností vzniku nároku na starobní důchod v době trvání pracovní neschopnosti nebo karantény může být s ohledem na věk a zdravotní stav řady potenciálních důchodců vcelku velmi reálný a frekventovaný, proto uvádíme následující příklad.
Příklad 8
Pan Janáček má dočasnou pracovní neschopnost vypsanou lékařem z dubna daného roku, čerpá již dávky nemocenské a pracovní neschopnost není dosud v květnu ukončena. Avšak od 4. 5. má nárok na starobní důchod.
Nárok na výplatu nemocenské tedy panu Janáčkovi zaniká dnem 3. 5.
Jak již bylo uvedeno, prvních 14 dní zákon u dočasně práce neschopného nezohledňuje, to znamená, že tzv.
podpůrčí doba u nemocenského
začíná až 15. kalendářním dnem
trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény. Tato doba pak končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa. Tato podpůrčí doba může trvat
nejdéle 380 kalendářních dnů
ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény (pokud se nestanoví v zákoně jinak). Je třeba ještě dodat, že pokud vznikla pracovní neschopnost dnem, kdy již zaměstnanec odpracoval směnu, považuje se za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti následující kalendářní den.
Příklad 9
Zaměstnanec, pan Jeřábek, odpracoval ranní směnu v úterý 3. 9. Přímo z práce šel k lékaři a ten ho uznal práce neschopným od téhož dne.
Za den vzniku pracovní neschopnosti se v tomto případě však bude považovat 4. 9.
 
Výše nemocenské
Výše nemocenské za kalendářní den činí:
60 % denního vyměřovacího základu do 30
.
kalendářního dne
trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
66 % denního vyměřovacího základu od 31
. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény
do 60
. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
72 % denního vyměřovacího základu od 61
. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.
Od 1. 2. 2018
se výše uvedené parametry považují v aktualizaci zákona pro rok 2018 za odstavec 1, a ten se doplňuje ještě o znění odstavce 2, který se v předcházejících letech nevyskytoval. Podle tohoto doplňku se výše nemocenského za kalendářní den upravuje
na 100 %
denního vyměřovacího základu, pokud jde o případy, kdy byl pojištěnec uznán za dočasně práce neschopného nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně
podílel v obecném zájmu
na hašení požáru, na provádění záchranných nebo likvidačních prací anebo na plnění úkolů ochrany obyvatelstva jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému. To platí obdobně i pro člena ostatní složky integrovaného záchranného systému, který k této složce není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru.
Výše nemocenské byla tedy již pro rok 2018 stanovena nově, dávky byly zvýšeny a okruh nemocných byl rozšířen.
Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.
Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců
před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost (s výjimkami taxativně vyjmenovanými v zákoně).
Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období.
Vyměřovacím základem OSVČ je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění.
Výše nemocenského za kalendářní den se však krátí ve třech případech definovaných v § 31 zákona o nemocenském pojištění, a to
na 50 %
, jestliže:
pracovní neschopnost vznikla jako bezprostřední následek opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek,
byla zaviněna účastí ve rvačce, jestliže se nejednalo o nutnou sebeobranu nebo pomoc napadenému,
dočasně práce neschopný spáchal úmyslný trestný čin nebo úmyslný přestupek.
 
Povinnosti práce neschopného
K dočasné pracovní neschopnosti se váže určitý
režim a povinnosti práce neschopného.
Ten stanoví ošetřující lékař a práce neschopný je povinen jej dodržovat. Režim zahrnuje především povinnost:
zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu (které pojištěnec uvedl lékaři při vzniku pracovní neschopnosti) a dodržovat rozsah a dobu případně povolených vycházek,
dodržovat individuální léčebný postup, včetně provádění případné pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje Úřad práce ČR,
v průběhu individuálního léčebného postupu je pojištěnec povinen dostavovat se k ošetření nebo kontrolám v termínech stanovených ošetřujícím lékařem.
K tomu je třeba uvést, že ošetřující lékař může ukončit pracovní neschopnost pojištěnému v případě, že se ten nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu v den, který je vyznačen na rozhodnutí lékaře, aniž by prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit. Ukončení pracovní neschopnosti provede lékař tímto dnem.
 
Povinnosti a oprávnění zaměstnavatele
V souvislosti se vznikem dočasné pracovní neschopnosti má své povinnosti, ale také určitá oprávnění i jeho zaměstnavatel. Mezi významná
oprávnění zaměstnavatele
patří zejména:
Požadovat písemně nebo v elektronické podobě od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek.
Dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance.
Provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem, též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, dodržuje své povinnosti stanovené tímto zákonem.
Mezi významné povinnosti zaměstnavatele patří zejména tyto povinnosti:
Přihlásit se na
nejpozději do osmi kalendářních
dnů
od svého vzniku na předepsaném tiskopise do registru zaměstnavatelů včetně všech svých peněžních ústavů, u nichž má otevřeny účty, stejně tak jako všechny své mzdové účtárny.
Zaměstnavatelé a jejich mzdové účtárny jsou pak povinni ve styku s okresní správou sociálního zabezpečení používat přidělený variabilní symbol zaměstnavatele a mzdové účtárny.
Zaměstnavatel je povinen se odhlásit na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do osmi kalendářních dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem. Stejně tak je povinen učinit při zrušení své mzdové účtárny, která byla zapsána v registru zaměstnavatelů.
V případě zániku zaměstnavatele bez právního nástupce je povinen ten, kdo byl pověřen jeho likvidací, odhlásit tohoto zaměstnavatele z registru zaměstnavatelů, a to rovněž do osmi kalendářních dnů od jeho zániku.
Všechny uvedené osoby, spjaté s nemocenským pojištěním, poskytováním dávek, ať již jde o osoby fyzické či právnické, zaměstnance, zaměstnavatele, poskytovatele pracovně lékařských služeb či likvidátory, se mohou dopustit při své činnosti či naopak nečinnosti, správních přestupků či deliktů, a být tak vystaveni různým sankcím.
Nejčastějšími přestupky a delikty na tomto úseku, jak vyplývá ze statistik vzniklých na základě kontrol jednotlivých účastníků, jsou přestupky pojištěnců. Ty jsou nejčastější především porušením režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, nedostavením se bez vážnějšího a omluveného důvodu na ošetření nebo kontrolu k ošetřujícím lékaři v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti, nezdržováním se na místě udaného místa pobytu či nedostaví-li se pojištěnec po ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče k ošetřujícímu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti. V takovýchto případech lze uložit pojištěnci pokutu až do výše 20 000 Kč. U zaměstnavatelů mohou být sankce ještě vyšší, a to až do výše 100 000 Kč, například v případě, že zaměstnavatel nesplní opatření k nápravě nedostatků zjištěných při provádění pojištění. Tohoto deliktu se mohou dopustit jak zaměstnavatelé – fyzické osoby, tak i zaměstnavatelé – právnické osoby, pokuta je v obou případech při spáchání stejného deliktu identická. Správních deliktů se mohou dopustit i lékaři či likvidátoři, závažné je toto chování hlavně u lékařů, kdy je pak postih odstupňovaný stejně jako u zaměstnavatelů dle jednotlivých deliktů od pokuty 10 000 Kč až k horní hranici 100 000 Kč.
Kromě pokuty může být pojištěnec potrestán v případě porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo nesplněním povinnosti součinnosti při kontrole rovněž
dočasným krácením nebo odnětím nároku na dávku,
a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu nebo nesplnění součinnosti při kontrole, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.
Příklad 10
Pan Boháček porušil léčebný režim v lázních, holdujíc alkoholu v místním baru až do rána. Následující den se nedostavil k pravidelné kontrole, neboť čas kontroly prospal. V malých lázních nelze nic utajit.
Na základě zjištění tohoto prohřešku mu byly kráceny dávky až do ukončení dočasné pracovní neschopnosti.
Jak je uvedeno v úvodu článku, zákon o nemocenském pojištění definuje skupiny případů a osob, které mohou využívat výhod nemocenského pojištění. Kromě uvedené klasické „nemocenské“ čili peněžité podpory v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény se jedná ještě o další formy pojištění. Zákon o nemocenském pojištění v současném znění stanovuje peněžité dávky v těchto případech:
nemocenskou
peněžitou pomoc v mateřství,
dávku otcovské poporodní péče (dále jen „otcovská“) –
nově zavedeno od 1. 2. 2018,
ošetřovné,
vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
dlouhodobé ošetřovné
(od 1. 6. 2018).
Jak je zřejmé, okruh dávek se v roce 2018 rozšířil o dvě nové dávky. Zákon v těchto oblastech podléhá dosti častým změnám, zejména se mění výše příspěvků, mění se ale i doba výplaty dávek.
 
Peněžitá pomoc v mateřství
Obecně platí, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství má dle zákona o nemocenském pojištění především pojištěnka, která porodila dítě. Má tento nárok již před porodem, a to nedříve
od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu.
Stejně tak mají nárok na výplatu pojistného alternativně ještě další pojištěnci, které zákon taxativně jmenuje.
Nárok na „mateřskou“ může mít
alternativně i muž,
a to v případě, že se jedná o pojištěnce, jímž je buď otec dítěte, nebo je manželem ženy, která dítě porodila, a který o dítě pečuje, zatímco matka dítěte:
nemůže nebo nesmí
o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou (a toto dlouhodobé onemocnění má trvat déle než jeden měsíc),
nebo pro kterou bylo vystaveno potvrzení ošetřujícím lékařem, který toto u dané pojištěnky a matky dítěte vydal,
přičemž pojištěnce se peněžitá pomoc v mateřství v souvislosti s výše uvedeným onemocněním nevyplácí a dítě bylo z tohoto důvodu v péči otce nebo manžela.
Příklad 11
Pan Kadeřávek pečuje o své dítě, malého Karlíka Kadeřávka, neboť jeho manželka je dlouhodobě hospitalizována na klinice.
Peněžité dávky pomoci tedy chodí panu Kadeřávkovi.
Poznámka autorů: K uvedenému příkladu je třeba dodat vysvětlení. Pojem věku dítěte zákon definuje v závislosti pro různé situace péče o dítě. V našem příkladu 11 i v následujícím příkladu 12 by za dítě Karla Kadeřávka a Marušku Novou bylo považováno dítě až do věku dosažení jednoho roku. Pro příklad 13 u Josefa Šafaříka platí, že se jedná o dítě, které ke dni převzetí dítěte do péče dospělého nedosáhlo věku 7 let, nejdéle však do dosažení věku 7 let a 31 týdnů.
Stejně tak nárok na peněžitou pomoc „v mateřství“ může obdržet i pojištěnec – muž, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, a jenž o dítě nyní pečuje, v případě, že s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude o dítě pečovat. Tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte a na dobu nejméně sedmi kalendářních dnů po sobě jdoucích.
Příklad 12
Pan Bohuslav Nový požádal o peněžitou pomoc v mateřství na základě oboustranně podepsané dohody se svou nemocnou a hospitalizovanou ženou, že bude o jejich dítě Marušku Novou pečovat, a to po dobu od dvou měsíců věku Marušky až po předpokládané ukončení dočasné pracovní neschopnosti své ženy za další měsíc.
Nárok na mateřskou mají i pojištěnci ve dvou životních situacích. Jednak pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, a také pojištěnec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Příklad 13
U malého Josefa Šafaříka došlo k tragické události, jeho matka po porodu zemřela, o dítě pečuje pan Šafařík.
Pan Šafařík má nárok na peněžitou pomoc v mateřství.
Podmínkou nároku
na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu
270 kalendářních dnů
v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Do této doby se však započítává rovněž:
doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole či konzervatoři považované za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového zabezpečení, jestliže toto studium bylo úspěšně dokončeno, a rovněž
doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala, pojištěná činnost.
Tyto doby se započítávají v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností.
Příklad 14
Paní Dana Kleinerová se vdala brzy po ukončení střední školy maturitou, ale v práci pak neodpracovala do doby nástupu na mateřskou dovolenou předepsaných 270 kalendářních dnů pro potřeby nemocenského pojištění vyplývajících z odvodů pojištění. Přesto nárok na získání peněžité pomoci v mateřství měla a danou částku obdržela, neboť do předepsané doby se započítala i doba studia na střední škole.
U OSVČ
jsou podmínky pro peněžitou pomoc v mateřství jen částečně odlišné. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má OSVČ, jestliže:
se jedná o pojištěnku, která porodila dítě,
se jedná o těhotnou pojištěnku, která byla uznána práce neschopnou k výkonu samostatné výdělečné činnosti nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu, který stanovil lékař,
v den přiznání peněžité pomoci v mateřství je účastna nemocenského pojištění OSVČ,
pojištění OSVČ trvalo před porodem po dobu alespoň
180 dnů
a zároveň v posledních dvou letech před porodem byla účastna nemocenského pojištění po dobu alespoň 270 dnů,
pojištěnka má zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění před vznikem nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
Ostatní obecné podmínky (jako je například započítávání doby úspěšně dokončeného studia nebo úspěšný porod apod.) jsou pro OSVČ stejné jako pro všechny ostatní pojištěnce.
Nově, dnem 1. 6. 2018, se zákon rozšiřuje o následující znění:
„Pojištěnci, který je osobou pečující nebo osobou v evidenci, jemuž vznikl nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství jako osobě pečující nebo osobě v evidenci, se tato dávka nevyplácí po dobu, po kterou je poskytována
odměna pěstouna
podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí druhému z manželů nebo z poručníků.“
Peněžitá pomoc v mateřství se vypočítá z denního vyměřovacího základu. Ten se stanoví z měsíčních vyměřovacích základů zjištěných v předchozím kalendářním roce. Není-li v předchozím roce žádný měsíční vyměřovací základ, zjišťuje se denní vyměřovací základ z měsíčních vyměřovacích základů kalendářní roku, v němž vznikl nárok na dávku.
Podpůrčí doba
u peněžité pomoci v mateřství činí:
28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila,
37 týdnů u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnka dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí,
22 týdnů u pojištěnce, který pečuje o dítě namísto matky (náhradní péče, matka zemřela nebo otec dítěte uzavřel s matkou dohodu, že bude o dítě pečovat),
31 týdnů u pojištěnce, který z důvodů jako v předcházejícím případě pečuje zároveň o dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí.
Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí
70 % denního vyměřovacího základu.
Jestliže dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, končí podpůrčí doba uplynutím dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, pokud by neskončila dříve.
 
Otcovská
Nově se dnem 1. 2. 2018 zavádí pojem dávky označené jako „otcovská“. Nárok na ni má pojištěnec, který:
pečuje o dítě, jehož je otcem,
pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě nedosáhlo ke dni převzetí do této péče 7 let věku.
Zákon dále stanovuje další podmínky, z nichž velmi důležitá je podmínka, že otcovská náleží jen, nastal-li nástup na dovolenou
v období 6 týdnů
ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. U OSVČ je rovněž důležitý termín účasti na pojištění, který musí být alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na dovolenou. Výše otcovské za kalendářní den činí
70 %
denního vyměřovacího základu.
 
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství doplňuje peněžitou pomoc v mateřství, a to v situacích, které jsou možným důsledkem těhotenství nebo mateřství u určitých druhů prací. Týká se to prací, které jsou ze zdravotního hlediska nevhodné pro těhotné ženy, kojící matky či ženy pečující o malé děti. Tyto ženy musí být dle zákoníku práce a ze zdravotních důvodů převedeny na jinou práci a dosahují tak většinou nižších příjmů než předtím.
Nárok
na vyrovnávací příspěvek má:
těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních předpisů
zakázána těhotným ženám
nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství,
zaměstnankyně, která je v období do konce devátého měsíce po porod převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů
zakázána matkám
do konce devátého měsíce po porodu nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství,
zaměstnankyně, která
kojí a je převedena na jinou práci,
protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána kojícím matkám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení,
těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže byla podle zvláštních právních předpisů odvolána z dosavadního služebního místa, neboť to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při práci, a byla ustanovena na jiné služební místo,
pokud žena dosahuje bez svého zavinění
nižšího započitatelného příjmu,
než před tímto převedením na jinou práci nebo ustanovením na jiné služební místo.
Příklad 15
Paní Věra Bradáčková byla po oznámení svému zaměstnavateli, že je ve třetím měsíci těhotenství, přeložena na jinou práci, neboť v předchozí práci nakládala s těžšími břemeny a ne vždy pracovala v hygienicky čistém prostředí. Na základě doporučení svého lékaře požádala svého zaměstnavatele o změnu prostředí i změnu práce tak, aby tato práce byla i fyzicky lehčí, zaměstnavatel ji okamžitě převedl na vhodnou práci, nicméně její započitatelný příjem byl nižší než předtím.
Paní Bradáčková má tedy nárok na vyrovnávací příspěvek.
Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má za stejných podmínek
i těhotná
žena činná v uměleckém oboru,
která je převedena na jinou práci nebo ustanovena na jiné služební místo, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat.
Příklad 16
Primabalerina baletního souboru profesionálního divadla paní Radka Slezáčková po zjištění těhotenství byla dočasně převedena na administrativní práci.
Její započitatelný příjem byl o něco nižší než při výkonu umělecké činnosti, má tedy nárok na vyrovnávací příspěvek.
Pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku jsou rovněž nárokové
i úpravy pracovních podmínek
spočívající v následujících změnách oproti předchozímu stavu:
ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, popřípadě zproštění výkonu některých prací, kterými se odstraní příčiny, na základě kterých je taková práce zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím matkám, nebo které ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení,
v přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převedení na jiné pracoviště z důvodu, že práce na dosavadním pracovišti je zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení,
ve zproštění výkonu noční práce (služby v noci).
Příklad 17
Paní Eva Poláčková, strojvedoucí lokomotivy, byla zproštěna povinnosti jezdit v noci, poté co ohlásila svému zaměstnavateli své těhotenství. Stejně tak bylo postupováno u paní Marty Macháčkové, která pracovala jako zdravotní sestra na infekčním oddělení místní nemocnice a v důsledku těhotenství byla přeložena na jiné pracoviště.
Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
není naopak uplatnitelný
u některých skupin zaměstnankyň, z nichž především jmenujeme ty, které jsou například:
činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce,
zahraniční zaměstnankyně či
jsou účastny pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu atd.
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí oprávněným za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo. Vyrovnávací příspěvek se stanoví
jako rozdíl
mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení.
 
Ošetřovné
Ošetřovné má v historii sociální pomoci spoluobčanům dlouhou tradici, i když samotný název prošel několikrát změnou označení a také se rozšiřoval okruh osob, které na tuto sociální dávku mají nárok. Kdysi matky zůstávaly doma s nemocným dítětem na lidové označení „paragraf“, dnes se tato dávka může týkat i mužů. Nicméně stabilním a zřetelně největším okruhem osob, jichž se tato sociální pomoc týká, jsou nadále matky pečující o dítě.
Nárok na ošetřovné
má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodů:
a)
Ošetřování:
dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz,
jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úraz vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou.
b)
Péče o dítě mladší 10 let:
protože školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči jinak dítě je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události,
protože dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči jinak dítě je, nebo docházet do školy, nebo
protože fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, porodila, byla jí nařízena karanténa či z jiných důvodů definovaných v zákoně, a proto nemůže o dítě pečovat.
Podmínkou
nároku na ošetřovné je, že osoba, o niž se pečuje,
žije se zaměstnancem v domácnosti,
což neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem.
Zaměstnanec ale nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně, jestliže jiná osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, což neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, porodila nebo jí byla nařízena karanténa či nastaly jiné situace uvedené v zákoně, a proto nemůže o dítě pečovat.
Podobně jako je tomu v případě vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, i v tomto případě platí, že i
některé osoby nárok na ošetřovné nemají.
Zákon je taxativně vyjmenovává. Opět si uveďme ty tři významné skupiny osob, které jsou stejné jako v případě předchozího příspěvku. Jsou to:
zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce,
zahraniční zaměstnanci, či
zaměstnanci, kteří jsou účastni pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu atd.
Nárok na výplatu ošetřovného v tomto případě ale nemá rovněž zaměstnanec v době prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.
Jak bylo řečeno, příspěvek na ošetřovné se netýká pouze matek, poživatelem může být i muž a nemusí se týkat pouze dětí, ale i jiných členů domácnosti.
Příklad 18
Pan Richard Svátek byl nucen informovat svého zaměstnavatele, že se nemůže dostavit do práce, neboť jeho manželka utrpěla včera úraz, byla v nemocnici ošetřena a fixována, nicméně odpoledne převezena do domácího ošetřování. Je neschopná pohybu a pan Svátek jí bude poskytovat nutnou péči.
Pan Svátek má nárok na ošetřovné.
Podpůrčí doba
ošetřovného činí nejdéle:
9 kalendářních dnů,
16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě, které neukončilo povinnou školní docházku.
[Za osamělého zaměstnance se považuje zaměstnanec svobodný (například svobodná matka), ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem (družkou) nebo v registrovaném partnerství, případně i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací
detence
, případně bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou nebo za mrtvou, a tento zaměstnanec nežije s družkou (druhem)].
Výše ošetřovného za kalendářní den činí
60 % denního vyměřovacího základu.
Vyměřovací základ se počítá stejným způsobem, jako je uvedeno v části Výše nemocenské.
Ošetřovné patří k velmi frekventovaným dávkám, každoročně dochází především u dětí k výskytu alergií, epidemií, úrazům a dalším nepříjemnostem, které vyžadují péči o děti zejména matkou.
 
Dlouhodobé ošetřovné
Tato část byla nově inkorporována do zákona
dnem 1. 6. 2018
do znění zákona o nemocenském pojištění, proto jí věnujeme větší pozornost. Nárok na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí a nevykonává zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, ani osobně nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.
Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které:
došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebné péče
alespoň 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích
, nejde-li
o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně, a
je předpoklad, že její zdravotní stav po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň
30 kalendářních dnů
.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že pojištěnec je:
manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby,
příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc,
manželem (manželkou), registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené v předcházející větě,
druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.
Příklad 19
Pan Piskoř si odvezl manželku po 10denní hospitalizaci v nemocnici, neboť utrpěla závažné poranění páteře po pádu ze schodů a je předpoklad, že bude, jako zatím nechodící pacient, potřebovat domácí péči a ambulantní rehabilitaci nejméně po dobu poloviny roku.
Pan Piskoř má nárok na dlouhodobé ošetřovné.
Pro realizaci uplatnění nároku na dlouhodobé ošetřovné platí
několik podmínek:
Uplatňuje-li nárok na dlouhodobé ošetřovné druh (družka) je další podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné shodné místo trvalého pobytu, a jde-li o cizince, shodné místo hlášeného pobytu v ČR nebo obdobného pobytu v cizině, a to
po dobu alespoň 3 měsíců
bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je zaměstnáním, je účast na pojištění zaměstnance alespoň
po dobu 90 kalendářních dnů
v posledních 4 měsících bezprostředně předcházejících dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, je účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné, alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče, což platí i pro zahraničního zaměstnance.
Je-li uplatňován nárok na dlouhodobé ošetřovné z více pojištění, musí být podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění.
Pojištěnci může vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.
Příklad 20
Paní Sedláková, zaměstnankyně společnosti Ámos, a. s., ošetřovala po dobu 126 dnů svého manžela v domácím léčení po jeho převozu z nemocnice. V daném roce měla nárok na dlouhodobé ošetřovné. V polovině roku si však přivodil těžký úraz její svobodný bratr, který po měsíčním pobytu v nemocnici byl propuštěn do domácího ošetřování.
Paní Sedláková v témže roce nárok na dlouhodobé ošetřovné svého bratra nemá, jeho domácí péči je třeba zajistit jiným způsobem.
Příklad 21
Pan Štěpánek, který je vdovcem a žije ve společné domácnosti s družkou, s vdovou paní Novotnou, je osobou samostatně výdělečně činnou. Paní Novotná po delší hospitalizaci v rozsahu 2 měsíců byla propuštěna do domácí péče a pan Štěpánek si ji sám odvezl jejich autem přímo z nemocnice. Po propuštění bude muset být paní Novotná pravidelně, po dobu nejméně půl roku, dopravována na ambulantní rehabilitaci. Pan Štěpánek provozuje svou živnost nepřerušeně již několik roků.
Pan Štěpánek má nárok na dlouhodobé ošetřovné.
Pro čerpání dlouhodobého ošetřovného je podstatné,
kdo na něj nárok nemá.
Jsou to tyto skupiny fyzických osob:
zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,
zaměstnanci účastni pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu,
odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací
detence
zařazené do práce,
pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,
vojáci ve výkonu vojenské činné služby,
osoby pečující a osoby v evidenci.
Příklad 22
Rotmistr Josef Pilný v činné službě nemůže žádat o dlouhodobé ošetřovné z důvodu ošetřování své manželky, která sice splňuje všechny ostatní potřebné atributy pro možné přiznání, avšak povolání jejího muže tuto možnost přímo ze zákona vylučuje.
Pan rotmistr Pilný si musí zajistit domácí péči pro svou manželku jinou formou.
Podpůrčí doba dlouhodobého ošetřovného trvá
nejdéle 90 dnů.
Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí
60 %
denního vyměřovacího základu.
 
Závěr
V článku jsme podrobněji analyzovali formy nemocenského pojištění tak, jak je definuje aktuální znění zákona o nemocenském pojištění, dle znění novel k době tvorby příspěvku, nicméně článek vychází ze znění relevantních zákonů pro rok 2018. Jako všechny právní normy sociálního působení i tento zákon reflektuje na vývoj sociálních vztahů ve společnosti, stupeň solidarity, názory převládající v Parlamentu a vládě ČR, odráží ekonomické parametry vývoje země a základní hodnoty společnosti. Dochází zejména k úpravám různých sazeb, podmínek i nároků. Příspěvek nemůže zachytit všechny aspekty vztahující se k nemocenskému pojištění, byly analyzovány jen významné a důležité regulace, podrobnější nebo specifické případy je třeba dohledat přímo v zákoně, respektive poradit se s právníky.
 
Použitá literatura
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – sociální zabezpečení – 1. část
Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – důchodové pojištění – 3. část
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
24/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti
99/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
148/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích
195/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
259/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
310/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony