Vydáno: 11. 6. 2018
Nejasnosti v souvislosti se zahraničními pracovními cestami JUDr. Marie Salačová Kompletní platnou právní úpravu pro poskytování náhrad cestovních výdajů obsahuje od 1. 1. 2007 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a to v zásadě jeho sedmá část v souvislosti s dalšími ustanoveními. V tomto článku bude věnována pozornost především zahraničním pracovním cestám. Je proto nezbytné začít definicí zahraniční pracovní cesty, kterou velmi stručně stanoví § 154 věta první zákoníku práce. Zde je formulace taková, že zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky. Prakticky to znamená, že zahraniční pracovní cestou se rozumí každá pracovní cesta, při které zaměstnanec překročí českou státní hranici směrem z České republiky. Druhá věta téhož ustanovení je ještě důležitější, protože stanoví okamžik, od kterého je zaměstnavatel povinen poskytovat náhrady cestovních výdajů v cizí měně. Zde je jednoznačně stanoveno, že dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo doba odletu z České republiky a příletu do České republiky při letecké přepravě.