Rozšíření informační povinnosti daňových poradců, účetních, advokátů a dalších osob dle novely daňového řádu

Projednávání novely bylo poznamenáno boji na půdě poslanecké sněmovny, zamítnutím celého návrhu zákona Senátem a následným přehlasováním Senátu Poslaneckou sněmovnou dne 23. 5. 2018 (123 hlasů pro). Proti vládou předložené novele se výrazně hned zpočátku postavila Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR, Komora daňových poradců a další dotčené profesní komory. Nesouhlas s novelou zveřejnila v tiskové zprávě i Česká bankovní asociace.

Důvodem předložení návrhu zákona Ministerstvem financí (dále jen „MF“) byla, dle vyjádření MF, nutnost kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní špinavých peněz, tzv. směrnice DAC 5. Směrnice je poměrně stručná a svým obsahem ukládá daňovým orgánům členských států povinnost zajištění přístupu k informacím, postupům, dokumentům pro boj proti praní peněz dle zákona AML, a to pro účely správní spolupráce mezi členskými státy.

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že v případě domněnky či zjištění podezřelého obchodu má již dnes dle (dále jen „AML zákon“ nebo „zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“), . AML zákon ukládá i další povinnosti, jako je identifikace běžných klientů a jejich kontrola. Orgánem, vůči kterému je nutné informační povinnost splnit, ať již z vlastního podnětu či na vyžádání, je Finanční analytický úřad (dále jen „FAÚ“), který podléhá přímo MF. Hlavním výstupem činnosti tohoto úřadu je dle webových stránek FAÚ podání trestního oznámení v případě podezření ze spáchání trestného činu a Celní správě a policii České republiky (ČR).

I přes existenci jak uvedeného zákona proti praní peněz, tak přes existenci FAÚ, a i přes to, že směrnice DAC 5 mluví výslovně o lepším přístupu daňových orgánů členských států k informacím pro boj proti praní peněz v souvislosti s výměnou informací mezi členskými státy, využilo MF nutnost transpozice směrnice k návrhu změny daňového řádu tak, aby finanční správa měla krajně citlivé a chráněné informace dosud poskytované pouze dle AML zákona z důvodu mezinárodního zájmu, tj. v boji proti terorismu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tento záměr MF se podařilo díky odporu profesních komor i odborné veřejnosti následnými pozměňovacími návrhy zmírnit, a to například omezeními v souvislosti s povinností mlčenlivosti advokátů, daňových poradců, notářů, auditorů a soudních exekutorů.

Níže jsou uvedena konkrétní konečná ustanovení novelizovaného daňového řádu včetně komentáře.

Tímto rozšířením informační povinnosti pro banky MF reagovalo mimo jiné i na nedávný případ, kdy a následně byla finančním úřadem za toto odmítnutí sankcionována dle § 247 odst. 2 daňového řádu za závažné maření a stěžování správy daní v důsledku porušení povinnosti k součinnosti. Dosavadní § 57 daňového řádu ukládal povinnost sdělit finančnímu úřadu na výzvu čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech a pohybech peněžních prostředků a údaje o poskytnutých úvěrech. Správce daně však po bance v tomto případě požadoval i další údaje, například údaje o disponentech účtu, e-mailovou adresu a telefonní číslo používané pro vzdálený přístup k účtu. Nejvyšší správní soud vyjádřil názor, že výčet povinně poskytovaných informací je a postavil se proti snahám finančních úřadů vyžadovat po bankách stále více informací nad rámec zákona (sp. zn. 4 Afs 177/2016).

Díky rozšíření informační povinnosti v novelizovaném ustanovení § 57 odst. 3 daňového řádu budou banky a další instituce na žádost poskytovat správci daně bez omezení účelu i tzv. údaje o jiných jedinečných identifikátorech, zmocněncích, údaje o příjemcích plateb i osobách, které peníze převedly nebo provedly vklad hotovosti. Co se týká jedinečných identifikátorů, v novele není upřesněno, co tím zákonodárce myslel. Identifikace klienta je definována v zákoně o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, dle kterého banka při identifikaci zjišťuje údaje běžně uváděné např. v občanském průkazu, a v případě, že získá podezření z nelegálního obchodu, například i údaje o telefonních číslech a e-mailových adresách.

Banky jako povinné osoby dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, již v současné době mají povinnost získávat informace o klientech, sledovat obchodní vztahy, posuzovat možná rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a tyto informace dále předávat Finančnímu analytickému úřadu na vyžádání, případně sami oznamovat jakékoliv podezřelé obchody.

Česká bankovní asociace ve svém prohlášení ze dne 21. 3. 2018 považuje za největší problém skutečnost, že podle nového ustanovení daňového řádu mají banky další vysoce citlivé informace týkající se jejich klientů ale i města a obce při vybírání místních poplatků. I přes to, že Česká bankovní asociace navrhovala centralizovat dotazování finanční správy, tj. více citlivé údaje o klientech by mohly být vyžadovány nadále pouze prostřednictvím FAÚ, který zaměstnává pouze desítky zaměstnanců, anebo prostřednictvím Generální finančního ředitelství (GFŘ), poslanecká sněmovna zůstala u původního návrhu.

Dle § 2 AML zákona jsou povinnými osobami kromě finančních institucí, daňových poradců a právníků takédále pak .

Údaji získanými při provádění identifikace klienta se rozumí údaje běžně dostupné z občanského průkazu či jiného dokladu totožnosti. V praxi to znamená, že si povinná osoba vyžádá u fyzické osoby občanský průkaz či jiný doklad totožnosti a údaje z tohoto dokladu zaznamená. Těmito údaji jsou dle § 5 a 8 AML zákona jméno, rodné číslo nebo datum narození, pohlaví, trvalý pobyt, státní občanství, číslo průkazu totožnosti a u podnikajících osob též místo podnikání a IČ. Povinnost identifikovat klienta mají tyto povinné osoby dle § 7 AML zákona především v těchto případech:

Kontrolu klienta provádí povinná osoba v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti, a to v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu nebo obchodu. Kontrola klientů dle § 9 odst. 2 písm. a) až c) AML zákona zahrnuje:

Údaji o způsobu získávání údajů podle písmen a) a b) bude patrně sdělení povinné osoby o způsobu vedení evidence a metodice sbírání údajů.

V souvislosti s novelou daňového řádu došlo ke změně zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 6 odst. 9, poslední větě: Významově stejným způsobem jsou změněna ustanovení týkající se mlčenlivosti v zákoně č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. Advokáti, notáři, daňoví poradci a soudní exekutoři se nově nemohou odvolávat na povinnosti mlčenlivosti v případech, kdy správce daně (GFŘ) zdůvodní své požadavky na informace výkonem mezinárodní spolupráce při správě daní.

Dle zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní GFŘ, které je dále nadřazeno Odvolacímu finančnímu ředitelství a jednotlivým finančním úřadům. Proto informace dle § 57a daňového řádu může . Zároveň by mělo GFŘ prokázat, že požadované informace mají být použity za účelem

Co se týká odkazu na použití § 26 AML zákona, ten obsahuje . Tyto osoby nemusí aktivně oznamovat Finančnímu analytickému úřadu zjištění tzv. podezřelého obchodu, ani nemusí poskytnout na výzvu informace týkající se jejich klientů, kromě případů, kdy , účetní, soudní exekutor nebo daňový poradce má za to, že žádá o právní poradenství za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu. Oznámení takového podezřelého obchodu Úřadu však v případě auditorů, soudních exekutorů a daňových poradců probíhá prostřednictvím příslušných profesních komor, které prozkoumávají, zda oznámení není v rozporu s povinností mlčenlivosti a v případě souladu s AML zákonem do 7 dnů ode dne zjištění podezřelého obchodu postoupí FAÚ. Informační povinnost na základě žádosti FAÚ však mají tyto osoby i bez součinnosti komory.

Podobná výjimka z důvodu respektování povinnosti mlčenlivosti se vztahuje v rámci AML procesů (§ 27) i kteří jsou povinnými osobami při výkonu některých činností, jako je správa cizího majetku včetně advokátních úschov, nebo při jednání jménem nebo na účet klienta v některých majetkových záležitostech. U advokátů a notářů platí, že žádost o poskytnutí informací FAÚ vyžaduje po advokátovi či notáři pouze prostřednictvím České advokátní nebo Notářské komory a odpověď na žádost putuje stejným způsobem zpět.

Ve věci podávání informací členy profesních komor se vyjádřila ministryně financí Alena Schillerová v průběhu schvalování novely daňového řádu dne 23. 5. 2018 takto: V rámci pozměňovacích návrhů nakonec MF souhlasilo nejen s tzv. úzkým hrdlem pro profesní komory, ale i s přechodným ustanovením zabraňujícím nežádoucí retroaktivitě u dříve poskytnutých informací v souvislosti s prolomením mlčenlivosti především u daňových poradců a advokátů.

Pro dokreslení celého procesu schvalování novely daňového řádu lze dodat, že Česká advokátní kancelář zpracovala analýzu, ze které vyplývá, že v zemích Evropské unie neexistuje prolomení advokátní mlčenlivosti ve vztahu ke správci daně. V Německu, Rakousku, Velké Británii i ve Francii je důvěrný vztah mezi advokátem a klientem chráněn a povinnost podání informace advokátem se vztahuje na zcela výjimečné případy, jako je například ohrožení národní bezpečnosti. Navíc, informace nejsou podávány přímo daňovým orgánům států (https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=18773). I přes tuto skutečnost byla zveřejněna tisková zpráva MF, dle které:

Závěrem je třeba poděkovat profesním komorám, senátorům i některým poslancům, kteří svým aktivním přístupem, nejen v rámci připomínkového řízení, alespoň zmírnily plánovaný dopad novely daňového řádu, a tedy (zatím) nedošlo k naprosto bezprecedentnímu prolomení mlčenlivosti advokátů, notářů a daňových poradců vůči všem správcům daně. Takto rozsáhlým prolomením mlčenlivosti, co se týká předmětu informací i jejich adresátů, by mohlo dojít ke ztrátě důvěry mezi právními a daňovými odborníky a jejich klienty a zároveň by nepochybně došlo k ohrožení ústavního práva na právní pomoc.