Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ - důchodové pojištění, 3. část

pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění osmi desítek dalších navazujících zákonů (včetně jednoho nálezu ÚS) – dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), patří tedy mezi jeden z nejčastěji aktualizovaných zákonů v České republice (ČR). V průměru tak připadají téměř čtyři aktualizace tohoto zákona během jednoho roku, v loňském roce těchto aktualizací bylo dokonce sedm.

Důchodové pojištění zabezpečuje osoby v případě dlouhodobé nebo trvalé neschopnosti pracovat, řeší tedy starobní důchody, invalidní důchody, pozůstalostní důchody – vdovské a vdovecké a důchody sirotčí.

Účastníky tohoto pojištění jsou taxativně vyjmenované přímo v zákoně. Účast na tomto pojištění je pro ně .

Ze souboru těchto osob jmenujeme zejména:

Shrneme-li uvedený výčet, pak lze v kostce říci, že do doby důchodového pojištění se započítává doba důchodového pojištění z důvodu zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti a doby dobrovolného důchodového pojištění.

Běžná doba důchodového pojištění pro nárok na starobní důchod se od roku 2010 postupně prodlužuje z původně stanovených 25 až na dnešních 35 let. To znamená, že u lidí, kteří dosáhnou důchodového věku po roce 2018, je stanovena na 35 let. Tento nárůst je v zákoně vyjádřen tabulkou v závislosti na roce narození. Do této doby se však započítává nejen doba pojištění, která vznikla v důsledku zaměstnání nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti, ale také doba tzv. náhradní doby pojištění, jak uvádíme dále.

Do výše důchodu se však nezapočítávají doby, které účast na důchodovém pojištění nezakládají. Ty jsou v zákoně taxativně vyjmenovány a rovněž jejich výčet se stále zvyšuje. Z vyloučených dob uvádíme například:

Pokud činí součet vyloučených dob více než 1825 kalendářních dnů (tj. 5 roků), omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu.

Může však nastat i situace, že běžné pojištění, ať již u zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných, je souběžné, čili tyto doby se naopak překrývají, pak se započítává doba pouze jedné z nich, a to doba delší. Dobu, která se započítává do nároku na důchod, si může zaměstnanec ověřit dle Evidenčního listu důchodového pojištění, který by měl každý zaměstnanec dostávat každoročně od svého zaměstnavatele (musí jej podepsat a tento výkaz je pak zaměstnavatel povinen zaslat místně příslušné pobočce České správy sociálního zabezpečení – dále jen „ČSSZ“), zaměstnanec by si měl druhý výtisk tohoto dokumentu uschovat. Třetí výtisk by měl zaměstnavatel archivovat ve svém vlastním archivu.

V našem příspěvku se dále zaměřujeme z výčtu povinných účastníků tohoto pojištění pouze na ony kategorie fyzických osob, které analyzujeme od počátku našeho seriálu o srážkách ze mzdy a platbách pojištění, tj. (a v souvislosti s nimi i na zaměstnavatele) .

Vyměřovacím základem je úhrn příjmů, které mu organizace zúčtovala. Z tohoto základu pak 6,5 % platí zaměstnanec a 25 % zaměstnavatel, celou částku pak odvádí zaměstnavatel.

Zaměstnavatel je povinen toto pojistné nejen vypočítat a strhnout z příjmu zaměstnance, ale hlavně je odvést na účet sociálního zabezpečení. V případě, že by právě tuto poslední povinnost nesplnil, je dnes již zabezpečeno, že pro nárok na důchod se zaměstnanci i v tomto případě tato doba započítává a dluh potom vymáhá přímo ČSSZ po zaměstnavateli.

Poznámka autorů: Nebylo tomu tak vždy, v devadesátých letech se vyskytlo několik případů, že zaměstnavatel částky sociálního zabezpečení sice vypočítal a zaměstnancům strhnul, avšak na účet ČSSZ neodvedl. Zaměstnanci pak při vzniku nároku na důchod byli překvapeni, že se jim tato doba nezapočetla (v případě jedné nemocnice to bylo dokonce po dobu dvou let a zaměstnanci byli tehdy nuceni sami tyto dlužné částky po svém zaměstnavateli vymáhat, tato situace vedla k tomu, že dnes je tato možnost ošetřena již výše uvedeným způsobem).

je vyměřovací základ stanoven složitěji. Pro správné určení výše pojistného je důležité nejprve definovat několik pojmů a k nim se vázajících povinností.

Samostatná výdělečná činnost se pokládá za vedlejší v těch kalendářních měsících, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, a současně byly splněny podmínky pro definici samostatné výdělečné činnosti. Recipročně platí, že za hlavní činnost se považuje činnost v období, ve kterém se samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší, avšak trvají podmínky pro definici samostatné výdělečné činnosti.

Jaký tedy bude vyměřovací základ OSVČ v závislosti na charakteru této činnosti ve smyslu výše uvedených pojmů?

Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Vyměřovací základ byl pro OSVČ účtující v jednoduchém účetnictví stanoven ve výši 50 % z částky, o kterou příjmy ze samostatné výdělečné činnosti přesáhnou v rozhodném období výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů (a toto procento platí již několik roků a platí dodnes), stejně tak platí i pro účtující OSVČ rovněž dosud 50 %, avšak ze základu daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Z toho pak pojistné na důchodové pojištění včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti činí pro příslušný rok 29,2 % z vyměřovacího základu, záloha na pojistné činí 29,2 % z měsíčního vyměřovacího základu (Poznámka autorů: Z toho jde 28 % na důchodové pojištění, 1,2 % tvoří příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.).

Vyměřovací základ se stanovuje za tzv. rozhodné období. Rozhodným obdobím pro OSVČ je kalendářní rok. To znamená, že do vyměřovacího základu OSVČ pro výpočet pojistného vcházejí příjmy a výdaje za celý kalendářní rok, v němž osoba vykonávala samostatnou výdělečnou činnost. Každoročně se mění, zvyšuje se částka tzv. minimálního vyměřovacího základu pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou činnost, stejně jako minimální měsíční vyměřovací základ a minimální měsíční záloha.

OSVČ je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň

Tato rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.

Pokud byla v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost i vedlejší samostatná činnost, stanoví se příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost.

Rozhodná částka se sníží o jednu dvanáctinu:

Tato dvanáctina se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

Výše uvedené důvody jsou příčinou skutečnosti, že se pak takový kalendářní měsíc, v němž nastaly tyto skutečnosti, nepovažuje za výkon samostatné hlavní výdělečné činnosti i vedlejší výdělečné činnosti. Jinými slovy, pokud výše uvedené podmínky neplatily celý kalendářní měsíc (čili v kalendářním měsíci byl alespoň jeden den, kdy činnost vykonávaná byla), potom se tento měsíc považuje za měsíc, v němž OSVČ činnost vykonávala.

Uvedená pravidla jsou celkem komplikovaná, ale skutečnost je ještě mnohem složitější. Osoba samostatně výdělečně činná nemusí například provozovat činnost nepřetržitě po celé rozhodné období, kromě toho se činnost OSVČ může v průběhu rozhodného období změnit z činnosti hlavní na činnost vedlejší a naopak. Osoba samostatně výdělečně činná může změnit vedlejší činnost a přejít s přetržkou nebo bez přetržky na jinou vedlejší či hlavní činnost atd. Specifickými důvody jsou pak případy ukončení činnosti. To vše má potom významný vliv na účast na důchodovém pojištění.

Osoba samostatně výdělečně činná, která dosáhla příjmu znamenajícího povinnost účasti na důchodovém pojištění, nemusí podávat přihlášku k účasti, její účast pak vzniká na základě podání Přehledu.

U OSVČ ve vedlejší činnosti platí, že po dosažení rozhodné částky má tato OSVČ povinnost platit zálohy na pojistné v daném roce ve výši dle příjmů za předcházející rok, nejméně však ve výši minima stanoveného pro vedlejší činnost na daný rok.

Přihláška k účasti na důchodovém pojištění (například při dobrovolném rozhodnutí k účasti na důchodovém pojištění) může být podána kdykoliv v průběhu kalendářního roku, za který se podává, a v následujícím roce až do podání Přehledu, včetně dne jeho podání. Podáním přihlášky vzniká pak účast na důchodovém pojištění povinně v těch měsících, v nichž byla činnost vykonávána. Pokud je OSVČ účastna důchodového pojištění, potom musí platit rovněž příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Pojistné na důchodové pojištění včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti činí, jak již bylo uvedeno v příkladu 8, na rok 29,2 % z vyměřovacího základu, záloha na pojistné pak činí rovněž 29,2 % z měsíčního vyměřovacího základu.

Roční vyměřovací základ i měsíční vyměřovací základ si OSVČ určuje sama. Měsíční záloha není omezena maximální výší, to znamená, že může být zaplacena ve výši, kterou si OSVČ určí, výše zálohy může být každý měsíc určena v jiné částce, jen musí být zachována její minimální výše. Osoba samostatně výdělečně činná si však nesmí zálohu určit nižší, než činí minimální výše pro ni platná. Zatímco u měsíčního vyměřovacího základu neplatí žádné omezení pro maximální výši, u ročního vyměřovacího základu si OSVČ nemůže stanovit vyšší vyměřovací základ, než je stanovené roční maximum, pokud vykonávala samostatnou výdělečnou činnost nebo spolupracovala ve všech kalendářních měsících kalendářního roku, za který platí pojistné.

Shrneme-li tyto možnosti, pak dostáváme tři možné druhy vyměřovacího základu:

Osoba samostatně výdělečně činná v hlavní činnosti je povinna platit zálohy vždy, povinnost platit zálohy v běžném roce zakládá příjem dosažený v roce předcházejícím, byla-li činnost vykonávána celý rok (výše zálohy v daném roce vychází z příjmů dosažených za předchozí rok).

Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat, pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru a pojistné, zálohy, penále, pokuty, nedoplatky a přeplatky se platí v české měně. U OSVČ platí, že do doby samostatné výdělečné činnosti může být do důchodu započítána doba výkonu této činnosti jen za předpokladu, že za tuto dobu OSVČ řádně odváděla odpovídající částky pojistného na důchodové pojištění.

V České republice byl zaveden průběžný státní důchodový systém. To znamená, že současní plátci sociálního pojištění hradí důchody nynějším příjemcům penzí. To může v nedaleké budoucnosti přinést problémy vzhledem k neuspokojivému demografickém vývoji, tj. nízké porodnosti a rychlému stárnutí obyvatelstva. Zvyšuje se tak podíl starších lidí, ubývá ekonomicky činné obyvatelstvo a počet narozených dětí na jeden pár je nižší než dvě. V řadě států na celém světě, zvláště pak v Evropě, se proto doporučuje důchodové připojištění, tzn. soukromé platby na účet pojišťovny, které budou po splnění podmínek buď postupně doplňovat „státní“ důchod, nebo budou naráz vyplaceny spořiteli. Pro zaměstnavatele to má vesměs ve všech státech, ČR nevyjímaje, příznivý daňový efekt. Je to jedna z cest, jak zmírnit uvedené negativní faktory demografického vývoje společnosti. V některých státech jsou pak firemní příplatky zaměstnancům základní složkou jejich důchodového zabezpečení, když stát garantuje pouze omezenou výši jejich důchodu.

Podmínky pro získání nároku na důchod jsou pro jednotlivé typy různé, avšak obecně platí, že na důchod mají nárok ti, kdož byli pojištěni alespoň po dobu stanovenou zákonem, dosáhli důchodového věku nebo mají sníženou schopnost k výdělečné činnosti, popřípadě pokud mohou připočítávat do potřebné doby kromě zaměstnání i tzv. náhradní dobu. Tato náhradní doba se skládá z:

Kromě toho lze platit dobrovolné pojištění v případě studia a nezaměstnanosti, které překračují výše uvedené limity a po dobu zaměstnání v cizině. Dobrovolné pojištění lze však započítat v maximální délce 15 let, za účast na pojištění přede dnem podání přihlášky k tomuto pojištění je však možné započítat nejvýše dobu v rozsahu jednoho roku před tímto dnem.

Částka vypláceného důchodu se skládá ze dvou složek, z tzv. základní složky a procentní složky. Tato procentní složka vyjadřuje specifický přínos občana pro společnost a je závislá na druhu práce (například zaměstnání v hlubinném hornictví), na délce náhradní doby pojištění (kdy se do doby pojištění započítává jen 80 % apod.), dále na délce pojištění, tedy době výkonu práce (například délce přesluhování bez čerpání důchodu) nebo výkonu práce důchodce (zvýšení o 0,4 % za každých 360 dní práce navíc) a dalších faktorech.

Jedním ze základních znaků důchodového zabezpečení občanů ČR je přímo v zákoně stanovené zvyšování částky důchodu. Toto zvyšování důchodů se provádí dle následujících parametrů:

Výše základní výměry důchodu byla nařízením vlády č. 343/2017 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018, stanovena pro rok 2018 ve výši 2 700 Kč. Zvýšení důchodů v roce 2018 v závislosti na uvedených parametrech pak činí 150 Kč u základní výměry důchodu a 3,5 % procentní výměry důchodu. U sazby výše procentní výměry starobního důchodu při výkonu pracovní činnosti a souběhu výplaty starobního důchodu (zvýšení o 0,4 %) nedošlo ke změně.

O vyplácení důchodu je třeba žádat. Tyto žádosti sestavují za zaměstnance buď přímo zaměstnavatelé, tzn. firmy, instituce nebo přímo okresní správy sociálního zabezpečení (podle místa trvalého bydliště žadatele), a to na předepsaných tiskopisech (elektronicky). Na okresní správě sociálního zabezpečení je možné také požádat o předběžný výpočet výše důchodu, definitivní výměr obdrží žadatel písemně přímo od ČSSZ z Prahy. Žadatel má možnost nechat si posílat důchod na svůj účet u vybrané banky nebo poštou.

ještě jedno optimistické upozornění. Dle § 67a zákona č. 155/1995 Sb. se procentní výměra vypláceného důchodu měsíčně ode dne, kdy poživatel důchodu dosáhl věku Tak se snažme.

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – sociální zabezpečení – 1. část

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – nemocenské pojištění – 2. část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.