Vydáno: 6. 8. 2018
Prošlo odborným dohledem
Nezapomínejte na zálohy na daně Ing. Martin Děrgel Daně jsou zpravidla stanovovány a placeny za určité časové úseky (rok, čtvrtletí, měsíc), které na sebe plynule navazují, aby nebyl ani den, který by se zdanění vyhnul. Vymezením takovýchto „zdaňovacích období“ se daňovým subjektům i správcům daně značně usnadňuje související administrativa. Například plátci daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) tak nemusejí běžet s daní samostatně za každou jednotlivou tržbu, ale jednoduše sečtou DPH ze svých zdanitelných plnění za celý měsíc (nebo čtvrtletí), od ní odečtou DPH z nákupů a pouze výslednou částku DPH pošlou finančnímu úřadu, případně jej požádají o její „vrácení“. Čtvrtletní, natožpak měsíční zdaňovací období DPH je krátké, obdobně je tomu u daní spotřebních, tzv. ekologických i u daně z hazardu. Naproti tomu u daní z příjmů trvá zdaňovací období obvykle jeden rok, a tak dlouho už veřejné rozpočty – které žijí z těchto daňových příjmů – nehodlají čekat. Proto byl u této rozpočtově významné „roční“ daně zaveden systém průběžných záloh na daň, které se vypořádají v „ročním“ daňovém přiznání, načež poplatník doplácí už jen nedoplatek, respektive žádá o vrácení přeplatku. Povinné zálohy provázejí rovněž roční silniční daň a překvapivě také daň z nabytí nemovitých věcí, ačkoli nemá vymezeno zdaňovací období, ale platí se při každé relevantní události. Naproti tomu roční daň z nemovitých věcí namísto záloh umožňuje její úhradu ve dvou splátkách, přesahuje-li 5 000 Kč. Na placení záloh na daň není radno zapomínat, protože jejich prodlení bude „odměněno“ obdobně jako pozdní úhrada daně. Zálohy na daň podle daňového řádu Než se podíváme na systém záloh jednotlivých daní, věnujeme pár slov jejich společnému, obecnému pojetí v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „“). Tuto procesní normu poplatníci a plátci daní otevírají jen výjimečně a neradi, předpokládají totiž, že je určena hlavně správcům daně. To ale není úplná pravda, spíše by se dalo říci, že stanoví pravidla „daňových her“ mezi daňovými subjekty a správci daně. Většinou si v praxi ani nijak neuvědomíme, jak důvěrně je tato obecná procesní norma provázána s hmotněprávními daňovými zákony upravujícími konkrétní daň. Často i zcela základní, praktické odpovědi, například kdy je splatná daň z příjmů, najdeme právě až v daňovém řádu, jak se snaží zjednodušeně ilustrovat příklad.