Když vedlejší výdaj nepředstavuje cíl, ale pouze prostředek k lepšímu využití hlavní poskytnuté služby

Vydáno: 6 minut čtení

Titulek k tomuto příspěvku jsem si vypůjčila přímo z rozsudku Nejvyššího správního soudu a myslím si, že je vhodné o něm vědět. Vycházím z předpokladu, že stejně jak já, tak i jiní plátci daně z přidané hodnoty řeší situaci, kdy jim dodavatel fakturoval zboží ve snížené sazbě DPH a související provize nebo doprava je fakturovaná v základní sazbě DPH. Někdy je těžké přesvědčit dodavatele, že provize a doprava jsou vedlejší výdaje, které jsou součástí základu daně dle § 36 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), a musí mít stejný daňový režim jako hlavní plnění, kterým je dodání zboží ve snížené sazbě daně. Upozorňuji na tento problém jen proto, že odběratel si může uplatnit nárok na odpočet jenom na daň uplatněnou podle zákona o DPH , i když vystavený řádný daňový doklad bude obsahovat správně vypočtenou nesprávnou sazbu daně k DPH.

Když vedlejší výdaj nepředstavuje cíl, ale pouze prostředek k lepšímu využití hlavní poskytnuté služby
Ing.
Mária
Mikulecká,
daňový poradce, DANĚ MIKULECKÁ s. r. o.
Při řešení s dodavatelem je vhodné argumentovat citací
rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) číslo 2 Afs 345/2016 ze dne 13. září 2017
, který se zabýval pronájmem závodního vozidla jako zdanitelným plněním a souvisejícím přefakturovaným smluvním ujednáním o havarijním pojištění jako plněním osvobozeným od DPH.
 
Podstata sporu
Dodavatel – plátce DPH ve zdaňovacím období březen až listopad roku 2012 pronajímal na základě smlouvy o spolupráci závodní automobily na různé rally soutěže. Nájemce ve smlouvě požadoval, aby pronajatý vůz byl vždy havarijně pojištěn, a toto pojištění bude nájemci v poměrné výši „přefakturováno“. Nájemné bylo fakturováno včetně základní sazby DPH a přefakturace havarijního pojištění byla s nulovou sazbou DPH, jako osvobozené zdanitelné plnění bez nároku na odpočet. Pro osvobozené plnění našel dodavatel oporu v § 36 odst. 11 zákona o DPH, včetně souvisejícího metodického pokynu k aplikaci tohoto ustanovení označený jako „Informace k § 36 odst. 11“ datovaný k 9. 12. 2008, čj. 18/86 193/2008, umístěný na webovém portálu finanční správy.
Zásadní otázkou proto bylo, zda přefakturace pojistného může být samostatným plněním osvobozeným od DPH, nebo jestli se jedná o součást plnění hlavního (nájem vozu), které musí být zatížené DPH jako toto hlavní plnění v souladu s ustanovení § 36 odst. 1 zákona o DPH.
Správce daně
po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v případě pojištění závodního vozidla se nejedná o samostatné plnění, ale že jde o vedlejší výdaj spojený s nájmem.
Dodavatel
se bránil, že postupoval v souladu nejen se zákonem o DPH, ale také v souladu s výše citovaným metodickým stanoviskem Ministerstva financí, které je dodnes platné a veřejně přístupné na stránkách finanční správy. Svoje stanovisko prezentoval dodavatel také v kasační stížnosti, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval.
Jako zásadní otázku v projednávané věci vidí NSS v posouzení, jestli je havarijní pojištění závodního vozidla (resp. jeho přefakturace) samostatným plněním, které se nezahrnuje do základu daně dle § 36 odst. 11 zákona o DPH, jak tvrdí dodavatel, nebo jestli se jedná o součást hlavního plnění (nájmu vozidla), které musí být zdaněno DPH jako toto hlavní plnění, jak uvedenou otázku posoudily daňové orgány.
Ačkoliv ani český zákon o DPH ani směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), neobsahují přesná kritéria, na základě kterých lze určit, zda jde o jedno nebo více plnění, jsou tato kritéria daná judikaturou Soudního dvora Evropské unie, která respektuje rovněž NSS, a v tomto rozsudku jsou citovaná.
Pro správné posouzení této otázky se musí použít objektivní kritéria, přičemž subjektivní pohled účastníků obchodní transakce není podstatný.
Za subjektivní pohled
soud považoval názor dodavatele, který na svou obranu uvedl stejný postup v leasingových smlouvách.
Objektivní pohled
soud vysvětlil především v bodu 24 svého rozhodnutí, ale obecně lze říci, že za vedlejší plnění musí být považované také plnění, které samo o sobě není pro zákazníka cílem, nýbrž prostředkem k získání prospěchu z hlavního plnění. O jediné plnění se jedná také tehdy, pokud dvě nebo více dílčích plnění je tak těsně spojeno, že objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospodářské plnění. V souladu s uvedenou judikaturou proto plyne, že havarijní pojištění pronajímaných závodních vozidel bylo s nájmem tak těsně spjato, že samo o sobě nemohlo představovat samostatné plnění. Navíc sám dodavatel v kasační stížnosti uvádí, že nájemce požaduje havarijní pojištění a bez tohoto pojištění by nebylo možné vůbec vozidlo pronajmout. Z uvedeného je zřejmé, že odběratel požadoval jako hlavní plnění pronájem auta a jako vedlejší plnění pak jeho havarijní pojištění. Z toho plyne, že havarijní pojištění vozidla nepředstavovalo cíl, ale pouze prostředek k lepšímu využití hlavní poskytnuté služby, tedy nájmu závodního vozidla. Lze proto konstatovat, že nájem vozidla byl hlavní službou a jeho havarijní pojištění službou vedlejší a toto dílčí plnění pak tvoří jediné plnění pro účely DPH.
Daňové orgány a potažmo také krajský soud dospěly ke správnému závěru, že v případě havarijního pojištění se jedná o vedlejší výdaj spojený s nájmem.
Důležité je také upozornit na konstatování, že soudce při rozhodování je vázán pouze zákony a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a nemohl proto rozhodovat na základě metodického stanoviska finanční správy.
 
Závěrem
Závěrem lze jenom konstatovat, že metodický pokyn k ustanovení § 36 odst. 11 zákona o DPH, který definuje, že do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této osoby, je předmětem více interpretací mezi odbornou veřejností a je nanejvýš vhodné zvážit všechna rizika plynoucí z respektování této informace.
Osobně mne zaujala poslední věta v bodě 30, která říká:
„... pokud by hlavní plnění bylo plněním osvobozeným bez nároku na odpočet a spolu s ním bylo poskytováno plnění vedlejší, které by samo o sobě DPH podléhalo, pokud by bylo poskytováno jako samostatné plnění, řídil by se i zde osud vedlejšího plnění osudem plnění hlavního.“
Dovolím si řečnicky se zeptat: uplatnit nárok na odpočet z provize a dopravy při pořízení stravenek?

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty