Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. 2 Afs 11/2017-24
K naplnění podmínek pro obnovu daňového řízení
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
K předpisům:
–
§ 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Pokud si daňový subjekt v rámci daňového řízení (vzhledem k jeho poměrům a dalším okolnostem) nemohl rozumně uvědomit, že určité skutečnosti nebo důkazy jsou či mohou být k dispozici, bude splněna podmínka, že jde o skutečnosti či důkazy, které nemohly být bez jeho zavinění uplatněny již dříve.
Význam daného rozhodnutí Nejvyšší správního soudu spočívá především v tom, že zde uvedený soud upřesňuje výklad podmínek nezbytných pro obnovu daňového řízení, a to ve vztahu k často různě aplikovanému předpokladu, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. K takto vymezené otázce v popisovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud především zdůraznil, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní stíhá v daňovém řízení zásadně daňový subjekt. On je povinen v rámci řízení přemýšlet, jaké skutečnosti by mohly ke splnění této jeho povinnosti přispět, a patřičně tuto svou úvahu procesně projevit. Pouze za situace, kdy si v rámci daňového řízení daňový subjekt, přihlédneme-li k jeho poměrům a dalším okolnostem, nemohl rozumně uvědomit, že tyto skutečnosti nebo důkazy jsou či mohou být k dispozici, bude splněna později, tedy při případné úvaze o obnově řízení na návrh daňového subjektu z důvodu podle § 117 písm. a) daňového řádu, podmínka, že jde o skutečnosti či důkazy, které nemohly být bez jeho zavinění uplatněny již dříve.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.