Vydáno: 22. 8. 2018
Schváleno redakční radou
Nástroje pro boj proti podvodům na DPH a limity jejich využívání JUDr. Ondřej Moravec, Ph.D., advokát Příspěvek pokračuje v diskusi věnované problematice nástrojů potírání podvodů na DPH, když reaguje na článek Davida Švancary polemizujícího s některými mými tezemi týkajícími se institutu ručení za DPH. V tomto článku dále rozvíjím svou argumentaci, dle níž finanční správě přísluší důsledné vybírání daní stanovených zákonem, nikoli však represe a trestání pachatelů nejzávažnějších forem daňových úniků, které kompetenčně náležejí orgánům činným v trestním řízení. Touto optikou je také nutno nahlížet na kompetence finanční správy a meze jejich uplatňování. V minulém čísle tohoto časopisu byl otištěn příspěvek Davida Švancary, který byl zčásti koncipován jako polemika s mojí analýzou judikatorního náhledu na institut ručení za daň z přidané hodnoty.1) Švancara se ve svém článku odpíchl od této analýzy, když shrnuje mnou stanovenou tezi, že ani detekce podvodu na DPH správcem daně neospravedlňuje dvojí výběr téže daně. Autor však dále nepolemizuje s dílčími argumenty, na nichž je tato teze vystavena, nevyvrací je, nevypořádává se s nimi. Místo toho čtenáři nabízí vlastní závěry, které jsou dle očekávání neslučitelné s tezemi mnou prezentovanými. Zkrátka, jak je dnes moderní, namísto vypořádání námitek nabízí vlastní argumentační linii. Proti takovémuto pojetí odborné diskuse samozřejmě není možné cokoli namítat, neboť je věcí každého autora, jak své téma uchopí. To ovšem nic nemění na tom, že taková diskuse se stává jaksi mimoběžnou.