Jednostranné "ukončení" pracovního poměru a zdravotní pojištění

Vydáno: 10 minut čtení

V souvislosti s nedostatkem (spíše kvalifikovaných) pracovních sil se stávají jedním z „fenoménů“ poslední doby nečekané odchody zaměstnanců, tedy v situaci, kdy se nedomluví se zaměstnavatelem, do zaměstnání zkrátka nepřijdou a začnou pracovat u jiného zaměstnavatele, který jim třeba vytvoří lepší podmínky a především – nabídne vyšší mzdu.

Jednostranné „ukončení“ pracovního poměru a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Stále častěji tak dochází k případům, kdy zaměstnanec již nejeví zájem o další setrvání u stávajícího zaměstnavatele a ani nehodlá akceptovat podmínky výpovědní doby. Ať je důvod počínání zaměstnance jakýkoli, vždy by ukončení každého pracovněprávního vztahu mělo proběhnout relevantně, a to buď uplynutím zákonné či sjednané výpovědní doby, anebo ideálně dohodou mezi oběma smluvními stranami.
Bez ohledu na riziko pracovněprávního sporu musí zaměstnavatel řešit v souvislosti se skončením pracovního poměru i problematiku zdravotního pojištění s těmito základními povinnostmi zaměstnavatele:
řádně splnit oznamovací povinnost, tedy odhlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny (bude-li u zaměstnance běžet některá ze „státních kategorií“, není důvod oznamovat její ukončení), a
zabezpečit odvod pojistného podle zákona v tom kalendářním měsíci, ve kterém pracovněprávní vztah skončil.
Je také pravdou, že pokud zaměstnanec skončí jedno zaměstnání třeba dne 4. 7. a do druhého nastoupí například až 29. 8., nevznikne mu jako fyzické osobě ve zdravotním pojištění problém, protože zaměstnání po část kalendářních měsíců července i srpna vyřeší pojistný vztah (neboli pojištění) v obou těchto měsících. Za zbývající kalendářní dny, tedy od 5. 7. do 28. 8., pojištěnec zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí, za správnost odvodu pojistného odpovídá zaměstnavatel.
 
Nutnost dodržení zákonného minima
Jestliže zaměstnavatel řádně odhlásí zaměstnance (do osmi dnů po skončení zaměstnání), musí vždy ještě bedlivě přihlédnout k tomu, aby bylo správně odvedeno pojistné.
Úvodem je zapotřebí poznamenat, že od 1. 1. 2015 již pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění fakticky – z hlediska stanovení vyměřovacího základu, resp. placení pojistného – nehraje roli rozsah neomluvené absence (anebo neplaceného volna) a zásadním kritériem či parametrem se tak u zaměstnance stal minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.
Pokud je příjem zaměstnance v roce 2018 alespoň 12 200 Kč anebo vyšší, pak zaměstnavatele například nezajímá:
jak dlouho zaměstnání v příslušném měsíci trvalo,
kolik dnů měl zaměstnanec v daném měsíci neomluvené absence,
zda má souběžně ještě jiné zaměstnání nebo podniká,
jestli je či není „státním pojištěncem“ apod.
Pro zaměstnavatele je v tomto případě z hlediska placení pojistného směrodatné, že částkou příjmu je zákonné minimum každopádně dodrženo.
Jinak však musí zaměstnavatel uvažovat tehdy, pokud příjem zaměstnance v posledním kalendářním měsíci nedosáhne hodnoty minimální mzdy. V takovém případě vždy musí prověřit, zda je výší příjmu:
dodržen minimální vyměřovací základ (minimální mzda) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc,
dodržena poměrná část tohoto minima podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání.
 
Absence trvající celý kalendářní měsíc
Jestliže má zaměstnanec vykázánu neomluvenou absenci po celý kalendářní měsíc, je vyměřovacím základem pro odvod pojistného částka minimální mzdy coby minimálního vyměřovacího základu zaměstnance v hodnotě 12 200 Kč. Pojistné činí 13,5 %, tedy 1 647 Kč. Toto pojistné zaplatí v plné výši zaměstnanec, ale odvedeno bude zaměstnavatelem v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance za daný kalendářní měsíc. Absentující zaměstnanec se v příslušném měsíci samozřejmě započítá do celkového počtu zaměstnanců, uváděného na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, a rovněž má v tomto měsíci řešen svůj pojistný vztah, jelikož je zaměstnán.
Při déletrvající neomluvené nepřítomnosti v práci však může zaměstnavateli vzniknout problém v tom smyslu, že pojistné za zaměstnance zdravotní pojišťovně odvést musí, ovšem získat od zaměstnance měsíční částku pojistného 1 647 Kč může být někdy v takových případech (kdy je se zaměstnancem často přerušena veškerá komunikace) hodně složité.
 
Absence trvající část kalendářního měsíce
Příklad 1
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek skončil zaměstnání dne 23. 7. 2018, jeho příjem za červenec činil 8 000 Kč, současně měl v tomto měsíci osm kalendářních dnů neomluvené absence.
V tomto případě neřeší zaměstnavatel minimum 12 200 Kč, ale jeho poměrnou část. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na 23 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci činí 9 051,61 Kč [(23 / 31) x 12 200].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 9 051,61 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 222 Kč (9 051,61 x 0,135). S ohledem na příjem 8 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 080 Kč. Jedna třetina (360 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (720 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 051,61 Kč, tj. 142 Kč.
Z celkové částky pojistného 1 222 Kč zaplatí standardně zaměstnanec 502 Kč (360 + 142) a zaměstnavatel 720 Kč.
Kdyby příjem za červenec činil alespoň 9 051,61 Kč, byl by zajištěn postup podle zákona a zaměstnavatel by žádný dopočet neprováděl.
Poznámka:
Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.
Vrátíme-li se k výše popisovanému případu skončení jednoho zaměstnání dne 4. 7. a nástupu do dalšího zaměstnání dne 29. 8., pak by musel vyměřovací základ za:
červenec činit alespoň 1 574,19 Kč [(4 / 31) x 12 200],
srpen činit alespoň 1 180,64 Kč [(3 / 31) x 12 200].
Příklad 2
Zaměstnání po část měsíce bez příjmu
Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 11. 5. 2018, v měsíci květnu měl pouze neomluvenou absenci.
Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 11 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:
(11 / 31) x 12 200 = 4 329,03 Kč.
Pojistné z této poměrné části minima činí 585 Kč (0,135 x 4 329,03) a uhradí jej zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.
 
Když minimum nemusí být dodrženo
Ve všech výše uvedených příkladech jsme vycházeli z předpokladu či podmínky, že se jednalo o zaměstnance, u kterého musel být při odvodu pojistného zaměstnavatelem dodržen minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část.
Kdyby však pro zaměstnance naopak neplatilo zákonné minimum dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, byl by vyměřovací základ nulový tehdy, pokud by zaměstnanci nebyl do příslušného kalendářního měsíce zúčtován (bez ohledu na rozsah neomluvené absence) žádný příjem.
Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
c)
kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
d)
kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2018 nejméně v částce 2 024 Kč),
e)
za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.
Takže nulový vyměřovací základ by byl u zaměstnance například tehdy, pokud by celý měsíc nebo jeho část absentoval například:
poživatel některého z důchodů,
zaměstnanec, který současně podniká a platí si jako OSVČ alespoň minimální zálohy, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením,
s tím, že zaměstnanci není do daného měsíce zúčtován žádný příjem.
 
Jak u dohod?
Závěrem si ještě připomeňme podmínky platné u dohod, kde pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje výhradně výše příjmu zúčtovaného za rozhodné období kalendářního měsíce bez ohledu na to, jak dlouho zaměstnání na dohodu v takovém měsíci trvalo.
Jestliže v měsíci, ve kterém dohoda končí, není dosaženo příjmu:
alespoň 2 500 Kč u dohody o pracovní činnosti nebo
více než 10 000 Kč u dohody o provedení práce,
pak taková dohoda neřeší v daném měsíci u dotyčného zaměstnance jeho zdravotní pojištění, přičemž nezáleží na tom, zda trvala celý měsíc nebo jen jeho část. Pro účel vzniku zaměstnání se ve zdravotním pojištění v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy.
Příklad 3
Zaměstnanec má jediné zaměstnání na dohodu o provedení práce. V květnu měl příjem 20 000 Kč, tato dohoda skončila dne 15. 6. 2018 s příjmem za červen 9 600 Kč.
Protože příjem za červen nepřevýšil 10 000 Kč, odhlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance k 31. 5. Pro pojištěnce to znamená, že si od června musí řešit svoje zdravotní pojištění sám, neboli v rámci tohoto měsíce musí být evidován u zdravotní pojišťovny v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií:
zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy), nebo
osoba samostatně výdělečně činná nebo
osoba, za kterou platí pojistné stát,
přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.
Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na kalendářní měsíc únor osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit pojistné ve výši 1 647 Kč.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.