Vydáno: 17. 10. 2018
Schváleno redakční radou
Aktuální právní úprava uplatňování pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení JUDr. Ing. Helena Horová, advokát, daňový poradce Následující příspěvek se zabývá řešením uplatňování pohledávek z opravných dokladů dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty v rámci insolvenčního řízení z pozice insolvenčního správce. Cílem článku je popsání vývoje uplatňování pohledávek státu, porovnání zákonné normy a aktuální judikatury vyšších soudů a doporučení řešení pro insolvenční správce. 1. Historický vývoj pohledávek státu V úvodu článku nabízím stručný historický exkurs do problematiky tzv. „výsadního postavení“ pohledávek státu a jejich uspokojování v rámci režimu insolvence, resp. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Základní právní normou na řešení úpadku byl do roku 2008 zákon o konkursu a vyrovnání. Ten v sobě od přijetí jeho platnosti zakotvil přednostní postavení pohledávek správců daně, orgánů sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven, když přímo v zákoně bylo v § 28 v odst. 4 upraveno, že z výtěžku ze zpeněžení pro zajištěného (v dřívější terminologii odděleného) věřitele se 30 % ponechalo na přednostní pohledávky, tedy především na pohledávky státu. Tento stav dlouhodobě kritizovali přední právníci, ale ani v rámci četných novel nebylo dosaženo změny. Až rozhodnutí Ústavního soudu potvrdilo, že všechny dosud vznášené námitky zástupců zajištěných věřitelů byly po právu a nelze krátit výtěžek pro zajištěného věřitele ve prospěch přednostních pohledávek. Tuto „nerovnováhu“ mezi věřiteli vyřešil Ústavní soud, který již v nálezu ze dne 7. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 544/2002, uveřejněném pod číslem 76/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (ve vazbě na tehdejší platné konkursní řízení a úpravu zákonem o konkursu a vyrovnání) uvedl že „pokud by mělo být přijato výhodnější postavení finančních úřadů jako správců daně v uspokojování jejich pohledávek (reprezentujících určitý veřejný zájem), takové zvýhodnění by musel zákonodárce formulovat explicitně, ústavně konformně a mělo by být i obhajitelné“.