Náležitosti výroku zajišťovacího příkazu a soudní přezkum

V tomto rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval hned několika zajímavými otázkami daňového řízení. Především zde věnoval pozornost institutu zajišťovacího příkazu, přičemž v této souvislosti lze jednak zdůraznit jeho závěr, podle něhož ve výroku zajišťovacího příkazu na zajištění dosud nestanovené daně není třeba uvést použití pomůcek správcem daně ve smyslu § 167 odst. 4 daňového řádu. Současně v této souvislosti dovodil, že po správci daně nelze požadovat, aby se ve stejném rozsahu při vydání zajišťovacích příkazů zabýval majetkovými poměry zahraniční právnické osoby, včetně těch se sídlem v EU, jako je tomu u tuzemských právnických osob. Podle daného rozhodnutí jdou zde klíčové známé poměry odštěpného závodu v ČR. V neposlední řadě se pak souvisejícími otázkami Nejvyšší správní soud zabýval i ve vztahu k soudnímu přezkumu, přičemž zde především zdůraznil, že soud nemá povinnost přihlížet k okolnostem odůvodňujícím snížení výše zajištění správcem daně (podle § 168 odst. 3 daňového řádu), nebo zániku zajišťovacího příkazu (podle § 168 odst. 4 daňového řádu), pokud tyto okolnosti nastaly po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud pak jde o další otázky působení zahraničních právnických osob na území ČR z hlediska daňového, Nejvyšší správní soud v daném rozhodnutí dovodil mimo jiné i to, že i pokud nemá organizační složka zahraniční právnické osoby na území ČR postavení osoby zúčastněné na správě daní, doručuje se této zahraniční právnické osobě na adresu sídla pobočky nebo jiné organizační složky jejího obchodního závodu zřízené v ČR, týká-li se písemnost činnosti této pobočky nebo jiné organizační složky.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.