Pohledávky z hlediska daně z příjmů

Vydáno: 19 minut čtení

V následujícím příspěvku je podrobně vysvětleno, jak má poplatník daně z příjmů v souladu se zákonem o daních z příjmů nakládat s pohledávkami, resp. na straně dlužníka s dluhy, jakým způsobem upravit základ daně o pohledávky a dluhy při přechodu z vedení daňové evidence na vedení účetnictví a naopak, jak upravit základ daně o pohledávky a dluhy při ukončení podnikatelské činnosti, přerušení činnosti, případně při změně uplatňování daňových výdajů.

Pohledávky z hlediska daně z příjmů
Ing.
Eva
Sedláková,
zaměstnankyně odboru příjmových daní Ministerstva financí ČR
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v § 1721 stanoví, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1723 občanského zákoníku závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), v § 5 a § 23 až 25 stanoví postup poplatníků v případech postoupení pohledávky či vkladu pohledávky do obchodní
korporace
, postup při uplatnění hodnoty pohledávky do daňových výdajů a postup v případech zániku pohledávky, resp. dluhu. Při zdaňování příjmů, resp. výnosů ze vzniklých pohledávek postupují poplatníci vedoucí účetnictví podle platných účetních předpisů. Do základu daně z příjmů poplatníků vedoucích daňovou evidenci vstupují až skutečné příjmy, tj. při inkasu. Obdobně se postupuje v případě dluhů. Jde-li o dluh na straně poplatníků vedoucích daňovou evidenci, je tento daňovým výdajem dlužníka až při zaplacení, s výjimkou dluhu vzniklého z titulu finančního leasingu a odpisů hmotného majetku, které je možno zahrnovat do základu daně postupně.
 
1. Hodnota pohledávky
Zákon o daních z příjmů pro poplatníky uvedené v § 2, tj. pro fyzické osoby, stanoví v § 5 odst. 9, že hodnotou pohledávky se rozumí:
jmenovitá (dříve nominální) hodnota, nebo
pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením (koupí) a
u pohledávky nabyté bezúplatně cena určená ke dni jejího nabytí podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku. Zvláštním právním předpisem o oceňování majetku je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.
Jmenovitou (nominální) hodnotou pohledávky se rozumí částka, na kterou byla pohledávka (faktura) vystavena. Pořizovací cenou se rozumí částka, za kterou byla pohledávka pořízena. U poplatníků, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty, nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu.
Příklad
Podnikatel vedoucí daňovou evidenci koupil pohledávku ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč za 2 000 Kč a tuto pohledávku následně prodal – postoupil za 3 000 Kč. Otázkou je, jak bude postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Na straně podnikatele je hodnotou pohledávky její pořizovací cena, tj. částka 2 000 Kč, za kterou podnikatel pohledávku nabyl. Ke jmenovité hodnotě pohledávky se v tomto případě nepřihlíží. Zaplacená částka 2 000 Kč bude daňovým výdajem podnikatele pouze do výše příjmů.
Zdanitelným příjmem podnikatele v roce prodeje, resp. postoupení pohledávky je přijatá částka 3 000 Kč a daňovým výdajem částka zaplacená ve výši 2 000 Kč, tj. hodnota pohledávky (v daném případě pořizovací cena), a to v souladu s § 24 odst. 2 písm. o) zákona o daních z příjmů.
 
2. Účtování a evidování pohledávky
Věřitel, resp. dlužník, podnikatel vedoucí účetnictví vzniklou pohledávku, resp. dluh zaúčtuje na účet účtové třídy 3 – Zúčtovací vztahy, 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky, 6 – Výnosy nebo 5 – Náklady v souladu s účetními předpisy, tj. vyhláškou č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“).
Poplatník vedoucí daňovou evidenci pohledávku nebo dluh zaeviduje do evidence pohledávek nebo dluhů v souladu s § 7b zákona o daních z příjmů. Poplatník, který uplatňuje výdaje paušálem, musí vést evidenci pohledávek v souladu s § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů.
Příklad č. 1
Podnikatel vedoucí daňovou evidenci, prodal v letošním roce administrativní budovu, kterou evidoval v obchodním majetku. Vklad do katastru nemovitostí byl uskutečněn v tomto roce, příjem z prodeje obdrží až v roce následujícím, vznikla mu tedy pohledávka za kupujícím. Otázkou je, kdy poplatník příjem z prodeje nemovité věci zdaní.
Postup
Na straně prodávajícího se jedná o zdanitelný příjem podle § 7 zákona o daních z příjmů v okamžiku, kdy mu bude příslušná částka zaplacena, tj. v příštím roce. Podnikateli vznikla za kupujícím pohledávka, kterou v daňové evidenci zaeviduje. Daňovým výdajem je zůstatková cena prodané budovy, a to v roce prodeje, tj. v letošním roce. Dále budou daňovým výdajem i případné výdaje spojené s prodejem.
V příštím roce, kdy dlužník pohledávku věřiteli uhradí, zaeviduje podnikatel zdanitelný příjem z prodeje.
Příklad č. 2
Podnikatel vedoucí účetnictví prodal v letošním roce administrativní budovu, o které účtoval. Vklad do katastru nemovitostí byl uskutečněn v tomto roce, příjem z prodeje obdrží až v roce následujícím, vznikla mu tedy pohledávka za kupujícím. Otázkou je, kdy poplatník příjem z prodeje nemovitosti zdaní.
Postup
Na straně prodávajícího se jedná o zdanitelný příjem (výnos) podle § 7 zákona o daních z příjmů, a to v roce, kdy k prodeji skutečně došlo, resp. kdy byl uskutečněn vklad do katastru nemovitostí, tj. v letošním roce. Podnikateli vznikla za kupujícím pohledávka, kterou zaúčtuje na účet účtové třídy 3 – Zúčtovací vztahy proti účtu účtové třídy 6 – Výnosy. Daňovým výdajem (nákladem) je zůstatková cena prodané budovy, a to v roce prodeje, tj. v letošním roce. Dále budou daňovým výdajem i případné výdaje spojené s prodejem.
V příštím roce, kdy dlužník pohledávku věřiteli uhradí, zaúčtuje podnikatel přijatou částku proti pohledávce na účet účtové třídy 3.
 
3. Zápočet pohledávek
Občanský zákoník v § 1982 stanoví, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku
započítává
proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
U podnikatele vedoucího daňovou evidenci je pohledávka k zápočtu příjmem zahrnovaným do základu daně (jedná-li se např. o pohledávku vzniklou podnikateli z titulu prodeje zboží) a dluh k zápočtu je z hlediska daně z příjmů daňovým výdajem (jedná-li se např. o dluh vzniklý podnikateli z titulu nákupu zboží).
U podnikatele vedoucího účetnictví se zaúčtuje pohledávka do výnosů, závazek, resp. dluh, do nákladů a následně se pohledávka se závazkem vyrovnají prostřednictvím rozvahových účtů. Prováděcí vyhláška v § 58 odst. 3 stanoví, že za vzájemné zúčtování se nepovažuje účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku prostřednictvím rozvahových účtů pohledávek a závazků.
Příklad č. 1
Podnikatelé – fyzické osoby (A, B, C) vedoucí daňovou evidenci provedli zápočet svých pohledávek. Podnikatel A má pohledávku vůči podnikateli B v hodnotě 100. Podnikatel B má pohledávku vůči podnikateli C v hodnotě 110. Podnikatel B tuto pohledávku za podnikatelem C převedl na úhradu svého dluhu za podnikatelem A smlouvou o postoupení pohledávky, čímž uhradil svůj dluh (o tomto je sepsána mezi podnikatelem A a B dohoda o zápočtu pohledávek). Podnikatel A bude v budoucnosti uspokojen ve své pohledávce z úhrady od podnikatele C. Z rozdílu pohledávek doplatil podnikatel A podnikateli B v penězích částku 10. V knize pohledávek eviduje podnikatel A nesplacenou pohledávku za podnikatelem C v hodnotě 110. Otázkou je, zda je 10 na straně podnikatele A daňovým výdajem v okamžiku kdy přijal pohledávku v hodnotě 110 za dlužníkem C a podnikateli B částku 10 vyplatil.
Postup
V daném případě se jedná o zápočet pohledávek spojený s postoupením pohledávky. Na uvedený vzniklý doplatek v hodnotě 10 se vztahuje § 24 odst. 2 písm. o) zákona o daních z příjmů. Daňovým výdajem na straně podnikatele A bude zaplacená částka 10 do výše příjmů, tj. až po zaplacení podnikatelem C.
Příklad č. 2
Podnikatel koupil pohledávku ve jmenovité hodnotě 5 mil. Kč za 2 mil. Kč. Za tuto pohledávku od dlužníka na základě dohody o narovnání dluhu získal budovu s pozemkem v celkové ceně 3 mil. Kč. Budova byla oceněnou znalcem na 2,3 mil. Kč a pozemek na 0,7 mil. Kč. Otázkou je, jakou částku poplatník uvede do zdanitelných příjmů a z jaké ceny bude odpisovat získanou budovu.
Postup
V případě, kdy poplatník koupil pohledávku za 2 mil. Kč, za kterou získal budovu s pozemkem v ceně 3 mil. Kč, je na straně poplatníka zdanitelným příjmem částka 3 mil. Kč, tj. hodnota budovy a pozemku, a daňovým výdajem částka 2 mil. Kč. Výchozí cenou pro výpočet odpisů budovy je částka 2,3 mil. Kč. Pozemek nelze odpisovat, odpisovat lze pouze budovu. Při uplatňování výdajů spojených s pořízením pozemku do daňových výdajů bude podnikatel postupovat podle § 24 odst. 2 písm. t) bod 5 zákona o daních z příjmů, tj. výdaje spojené s pořízením pozemku jsou daňovým výdajem do výše příjmů z jeho prodeje.
 
4. Pohledávky a dluhy při ukončení činnosti, přerušení činnosti nebo změně způsobu uplatňování daňových výdajů
Poplatník s příjmy podle § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu, který eviduje pohledávku a jedná se o poplatníka vedoucího daňovou evidenci, nebo o poplatníka, který vede evidenci příjmů a výdajů podle § 9 odst. 6 zákona o daních z příjmů, anebo o poplatníka, který uplatňuje výdaje paušálem, musí:
při ukončení činnosti,
přerušení činnosti,
při změně způsobu uplatňování daňových výdajů (výdaje uplatní namísto ve skutečné výši paušální částkou z dosažených příjmů, nebo naopak z paušálních výdajů by přešel na uplatňování výdajů ve skutečné doložené výši),
postupovat podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů. Pro tyto případy zákon stanoví, že poplatník musí, mimo jiné, základ daně
zvýšit o pohledávky,
které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Ve výše uvedených případech tedy musí i poplatník s příjmy podle § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů příslušné pohledávky zdanit.
Obdobně, jedná-li se o dluhy, zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 8 stanoví mimo jiné, že poplatník s příjmy podle § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu, který eviduje dluhy a jedná se o poplatníka vedoucího daňovou evidenci, nebo o poplatníka, který vede evidenci příjmů a výdajů podle § 9 odst. 6 zákona o daních z příjmů musí:
při ukončení činnosti,
přerušení činnosti,
při přechodu z uplatňování výdajů ve skutečné výši podle § 24 zákona o daních z příjmů na paušální výdaje,
základ daně
snížit o dluhy,
které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
V daném případě poplatník
nesnižuje
základ daně o dluhy v případě, že přechází z uplatňování paušálních výdajů na uplatňování výdajů ve skutečné doložené výši.
Příklad
Podnikatel, fyzická osoba vedoucí daňovou evidenci, v dubnu letošního roku ukončil podnikatelskou činnost. K datu ukončení podnikatelské činnosti evidoval pohledávku v hodnotě 10 000 Kč, a to za společností, která byla v době ukončení činnosti podnikatele v konkursním řízení. Pohledávku podnikatel řádně přihlásil do konkursu, ovšem insolvenční řízení bude pravděpodobně ukončeno až v následujících letech. Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí však podnikatel podat do konce března příštího roku. Otázkou je, zda musí podnikatel v daňovém přiznání základ daně zvýšit o 10 000 Kč a odvést daň bez ohledu na výsledky konkursu.
Postup
Z hlediska daně z příjmů fyzických osob se v případě ukončení podnikatelské činnosti postupuje podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů. Ten pro poplatníky fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci stanoví mimo jiné, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se nezvyšuje o pohledávky uvedené v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Těmito pohledávkami jsou i pohledávky za dlužníkem, který je v úpadku, a to na základě výsledků insolvenčního řízení.
Vzhledem ke skutečnosti, že se na straně podnikatele jedná právě o pohledávku za dlužníkem, který je v úpadku, podnikatel pohledávku řádně do konkursu přihlásil a toto řízení nebylo ke dni ukončení podnikatelské činnosti poplatníka ukončeno, nebude poplatník zvyšovat základ daně o hodnotu předmětných pohledávek podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, neboť nezná výsledek tohoto řízení.
Ve zdaňovacím období, kdy bude insolvenční řízení s dlužníkem ukončeno a poplatník eventuálně obdrží příslušnou částku, bude se na jeho straně jednat o zdanitelný příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů.
 
5. Pohledávky a dluhy při přechodu z vedení účetnictví na vedení daňové evidence
Pokud poplatník přechází z vedení účetnictví na daňovou evidenci, podle přílohy č. 2 k zákonu o daních z příjmů se pohledávky a dluhy za kalendářní (hospodářský) rok, v němž poplatník vedl účetnictví, vyloučí ze základu daně kalendářního roku, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence tak, že:
pohledávky sníží základ daně [tytéž příjmy se nezdaňují dvakrát, viz § 23 odst. 4 písm. d) zákona o daních z příjmů],
dluhy zvýší základ daně (tytéž výdaje nelze uplatnit dvakrát, viz § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů).
Příklad č. 1
Podnikatel ve zdaňovacím období 2017 vedl účetnictví a v roce 2018 zahájil vedení daňové evidence. Na účtu 311 měl pohledávky ve výši 12 000 Kč, které dostane proplaceny v roce 2019. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Základem daně zdaňovacího období, kdy podnikatel vedl účetnictví, byl výsledek hospodaření upravený případně podle § 23 zákona o daních z příjmů. Jeho součástí byl i výnos ve výši 12 000 Kč. Při přechodu na daňovou evidenci se z hlediska daně z příjmů upravuje až následující zdaňovací období, tj. v daném případě období, kdy podnikatel vede daňovou evidenci.
Ve zdaňovacím období 2018, ve kterém podnikatel zahájí vedení daňové evidence, pohledávky ve výši 12 000 Kč základ daně sníží. Při přijetí příslušné částky v roce 2019 bude částka 12 000 Kč evidována v daňové evidenci jako zdanitelný příjem.
Příklad č. 2
Podnikatel ve zdaňovacím období 2017 vedl účetnictví a v roce 2018 zahájil vedení daňové evidence. Na účtu 321 měl dluhy ve výši 2 000 Kč, které zaplatí v roce 2019. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Základem daně zdaňovacího období, kdy podnikatel vedl účetnictví, byl výsledek hospodaření upravený případně podle § 23 zákona o daních z příjmů. Jeho součástí byl i náklad ve výši 2 000 Kč. Při přechodu na daňovou evidenci se z hlediska daně z příjmů upravuje až následující zdaňovací období, tj. v daném případě období, kdy podnikatel vede daňovou evidenci.
Ve zdaňovacím období 2018, ve kterém podnikatel zahájí vedení daňové evidence, dluhy ve výši 2 000 Kč základ daně zvýší. Při zaplacení příslušné částky v roce 2019 bude částka 2 000 Kč evidována jako daňový výdaj.
 
6. Pohledávky a dluhy při přechodu z vedení daňové evidence na vedení účetnictví
Při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví se podle přílohy č. 3 k zákonu o daních z příjmů základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, zvýší o hodnotu zásob a cenin, hodnotu poskytnutých záloh s výjimkou záloh na hmotný majetek a
hodnotu pohledávek,
které by při úhradě byly zdanitelným příjmem. Jedná-li se o plátce daně z přidané hodnoty, rozumí se pro účely tohoto postupu hodnotou pohledávky hodnota bez daně z přidané hodnoty, byla-li splněna daňová povinnost na výstupu.
Podle § 23 odst. 14 zákona o daních z příjmů při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví u poplatníka s příjmy podle § 7,
lze
hodnotu zásob a pohledávek, které poplatník evidoval v době zahájení vedení účetnictví, zahrnout do základu daně:
buď
jednorázově
v době zahájení vedení účetnictví (v souladu s přílohou č. 3 k zákonu o daních z příjmů), nebo
postupně
po 9 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví.
Dále zákon o daních z příjmů stanoví, že o hodnotu zásob a pohledávek, která ještě nebyla zahrnuta do základu daně, musí poplatník zvýšit základ daně v případě, že:
ukončí činnost, nebo
přeruší činnost, nebo
ukončí vedení účetnictví, nebo
vloží pohledávky nebo zásoby do obchodní společnosti nebo družstva, anebo
změní způsob uplatňování daňových výdajů na výdaje paušální,
před uplynutím doby zahrnování zásob a pohledávek do základu daně.
Při zahájení vedení účetnictví může podnikatel rozdělit hodnotu pohledávek, pokud se tak rozhodne, na 9 let. Dále zákon o daních z příjmů stanoví, že pokud poplatník bude pohledávky rozdělovat na 9 let, nemusí tak činit rovnoměrně, ale postupně.
Dále příloha č. 3 k zákonu o daních z příjmů stanoví, že základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, sníží o hodnotu přijatých záloh a
hodnotu
dluhů,
které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Základ daně se podle přílohy č. 3 ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví,
nezvýší o hodnotu pohledávek,
které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, jedná-li se o pohledávky, které v době vedení daňové evidence byly za dlužníkem uvedeným v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů.
Příklad č. 1
Podnikatel přešel před 4 lety z daňové evidence na vedení účetnictví s tím, že pohledávky zahrnuje do základu daně podle § 23 odst. 14 zákona o daních z příjmů, tj. postupně. V letošním roce pro něho bude výhodnější přejít na uplatňování výdajů paušálem. Otázkou je, jak bude muset upravit základ daně.
Postup
Základ daně musí podnikatel upravit již za minulý rok, a to jednak podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, a dále ještě podle § 23 odst. 14 zákona o daních z příjmů. To znamená mimo jiné, že musí základ daně zvýšit o zbývající hodnotu pohledávek, které evidoval k datu přechodu na vedení účetnictví.
Příklad č. 2
Podnikatel ve zdaňovacím období 2017 vedl daňovou evidenci a v roce 2018 zahájil vedení účetnictví. V daňové evidenci evidoval dluhy ve výši 10 000 Kč za přijaté služby, které zaplatí v roce 2019. K 1. lednu 2018 hodnotu dluhu zaúčtoval na účet 321. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Základem daně zdaňovacího období, kdy podnikatel vedl daňovou evidenci, byl rozdíl mezi příjmy a výdaji, protože dluh v té době neuhradil, neměl částku 10 000 Kč v daňových výdajích. Při přechodu na vedení účetnictví se z hlediska daně z příjmů upravuje až následující zdaňovací období, tj. v daném případě období, kdy podnikatel vede účetnictví.
Ve zdaňovacím období 2018, ve kterém podnikatel zahájí vedení účetnictví, dluhy ve výši 10 000 Kč základ daně sníží. Při zaplacení příslušného dluhu částka 10 000 Kč sníží hodnotu účtu 321, kam podnikatel k 1. lednu 2018 hodnotu dluhu zaúčtoval, aniž by ovlivnila výsledek hospodaření.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.