Vydáno: 3. 10. 2018
Je nutno zdanit odškodnění od správce daně? Ing. Martin Děrgel Pokud podnikatel zapomene na nějakou z bezpočtu jeho daňových povinností nebo ji splní pozdě, anebo nesprávně, čeká jej zpravidla od správce daně „výchovná“ sankce v podobě penále, pokuty či úroku z prodlení. Přičemž asi každý – i takto potrestaný podnikatel – uzná, že za provinění měl přijít trest, diskuse pochopitelně již může být ohledně jeho přiměřenosti. V produkčním věku jsou totiž nyní převážně lidé, kteří neprošli modernou školního vzdělávání poslední dekády, která místo trestání za chyby spíše odměňuje a chválí za „nechyby“. Je sporné, zda by tento přístup „cukru“ bylo možné zavést také ve vztahu finanční správy vůči daňovým subjektům, a zda by byl efektivnější, nežli dnešní systém „biče“. Ovšem chybovat samozřejmě může také finanční úředník, resp. obecně správce daně. Provinilý úředník se sice prakticky nemusí obávat, že by musel on sám poškozenému poplatníkovi nebo plátci újmu nahradit, nicméně právní předpisy – nutno dodat, že neochotně a spíše pod tlakem soudní judikatury – umožňují, aby v těchto případech správce daně poškozenému daňovému subjektu zaplatil určité finanční odškodnění. Jedná se pro něj o zdanitelný příjem nebo ne, anebo je to někdy tak a jindy onak? Od berní k daním a sankcím za daňové chyby Finanční správa je podnikateli zpravidla nahlížena jako spolek berních úředníků, jejichž cílem a často i radostí (ne-li posedlostí) je braní berní ber kde ber. Původní označení daní – berně – neskrývaně na plná ústa sdělovalo jejich pravou podstatu – brát ve smyslu ubírat z majetku poplatníka. Naproti tomu dnešní pojetí daní je složitější, zejména u DPH, kterou za určitých podmínek stát naopak „vrací“ podnikateli, a to a priori bez ohledu na to, jestli ji reálně uhradil v kupní ceně svému dodavateli (od něhož ji stát „vzal“). Zvláště v poslední době to v praxi vypadá na renesanci důrazu na maximální výběr daní, na úkor základních daňových zásad – spravedlnost, přiměřenost a neutralita. Nejkřiklavějšími příklady nedávných dnů jsou: nadužívání zajištění budoucí (možné) daně, zdlouhavé vracení nadměrných odpočtů (vratek) DPH, hojení daňových ran od dodavatelů skrze ručení jejich vesměs poctivých odběratelů (přece „vědět měli a mohli“, že dodavatel daň nezaplatí…), komplikování registrace plátců DPH, přenášení důkazního břemene při podezření na daňový podvod na daňové subjekty, apod.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 12-13/2018.