Určitou specifickou zvláštnost zdravotního pojištění dlouhodobě představuje minimální vyměřovací základ, platný pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) a pro osoby samostatně výdělečně činné. Zbývající dvě skupiny plátců, tedy osoby bez zdanitelných příjmů a stát (platící pojistné za tzv. „státní pojištěnce“ – osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů) minimum fakticky neřeší, neboť: a) u osob bez zdanitelných příjmů je platba pojistného (nikoli minimální pojistné) trvale stanovena sazbou 13,5 % z minimální mzdy; a b) u osob, za které hradí pojistné stát, je vyměřovací základ určen pro rok 2018 částkou 7 177 Kč, pro rok 2019 pak částkou 7 540 Kč.
Důležitost minima u zaměstnavatelů neziskového sektoru
Ing.
Antonín
Daněk
A jelikož se průběžně zvyšují jak minimální mzda a tzv. průměrná mzda, tak vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, mají tyto skutečnosti přímý a ve svém důsledku veskrze pozitivní dopad do stabilizace finančně jinak dlouhodobě podhodnoceného systému veřejného zdravotního pojištění.
Smyslem stanoveného minima je tedy zabezpečit odvod pojistného příslušnými plátci v minimální povinné výši, jinak by byla příjmová stránka systému (s ohledem na tu výdajovou) o nezanedbatelné pojistné ochuzena, což by se návazně projevilo i na straně výdajů, kde by musely být tyto scházející prostředky nahrazeny z jiných zdrojů, z celospolečenského hlediska případně na úkor jiných oblastí.
Zaměstnání
Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda, v roce 2018 tedy částka 12 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy zaměstnance zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Pojistné se tedy platí:
–
Z
příjmů na základě pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká
a pojistné se neplatí u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 2 500 Kč.–
U dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 2 500 Kč.
–
U dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.
Minimální vyměřovací základ tak řeší zaměstnavatelé:
–
u pracovní smlouvy vždycky,
–
u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 2 500 Kč a
–
u dohody o provedení práce až od data 1. 1. 2017, ovšem až při příjmu vyšším než 10 000 Kč.
Poznámka:
Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení aktuální rozhodné částky 2 500 Kč činit 3 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda – dále uvedená – dosáhne alespoň 30 000 Kč, což vzhledem k její výši pro rok 2018 (29 979 Kč) bude od 1. 1. 2019.
Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Zaměstnání vždy řeší pojistný vztah, neboli pokud je pojištěnec zaměstnán, nemůže mu vzniknout ve zdravotním pojištění problém z hlediska řešení pojistného vztahu, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.
V souvislosti s odvodem pojistného z minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí vzít v úvahu i v oblasti neziskového sektoru zejména tyto důležité okolnosti:
–
Pokud se na zaměstnance ze zákona vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu [§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“)], musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.
–
Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu.
–
Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
–
Doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem.
–
Má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení zákonného minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro daný účel však nelze brát v úvahu příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč a příjmy na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.
–
Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.
–
Minimum platí i pro osoby ze zahraničí zaměstnané u českého zaměstnavatele, ať už se jedná o osoby ze států podléhajících režimu koordinace dle nařízení EU č. 883/2004 a č. 987/2009 (tedy o osoby ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska), anebo o cizince z tzv. „třetí“ země atd.
Samostatná výdělečná činnost
Minimum pro osobu samostatně výdělečně činnou (dále jen „OSVČ“) je stanoveno tak, že minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2018 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 29 979 Kč, tj. 14 989,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2018 se vypočte jako 13,5 % z částky 14 989,50 Kč a zvýšila se tak od ledna roku 2018 z částky 1 906 Kč (platné pro rok 2017) na 2 024 Kč.
Placením alespoň minimální zálohy (pokud není OSVČ povinna platit zálohu vyšší) je v podnikatelské sféře minimum ve zdravotním pojištění dodrženo. Je rovněž pravdou, že minimální zálohu platí převážná většina podnikatelů.
Minimální záloha se v podstatě každoročně zvyšuje k datu 1. 1. Od měsíce podání Přehledu platí OSVČ nadále minimální zálohu i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za předcházející rok matematicky vyjde výše zálohy nižší než minimální. Horní výše zálohy není u OSVČ omezena.
Částka 2 024 Kč také činí v roce 2018 nejnižší možnou výši zálohy v situaci, kdy je OSVČ povoleno zdravotní pojišťovnou snížení výše placené zálohy. U OSVČ, pro které minimum neplatí, může být v roce 2018 výše zálohy i nižší než 2 024 Kč.
Souběh zaměstnání s podnikáním
Ve zdravotním pojištění je důležité, která činnost je při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností hlavním zdrojem příjmů pojištěnce. Tuto podstatnou skutečnost sděluje pojištěnec zdravotní pojišťovně na základě jsoucí či očekávané reality jednak při jednání s pojišťovnou v rámci plnění oznamovací povinnosti, jednak ji každoročně uvádí na podávaném Přehledu zatržením těch kalendářních měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ. To znamená, že hlavním zdrojem příjmů pojištěnce mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti.
Při takovém souběhu musí být alespoň v jedné činnosti dodrženo zákonné minimum, což je zajištěno buď tím, že:
–
V zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tedy případně i provedením dopočtu do příslušného minima).
–
Nebo OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2018 již zmíněná částka 2 024 Kč. Tuto skutečnost, tedy placení alespoň minimálních záloh, dokládá OSVČ zaměstnavateli čestným prohlášením, který tak v daném souběhu při příjmu nižším než minimální mzda dopočet a doplatek pojistného neprovádí, nýbrž odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu proto, že minimum je zajištěno v rámci samostatné výdělečné činnosti.
Zaměstnanci bez minima
Až doposud jsme v tomto pojednání vycházeli z předpokladu, resp. podmínky, že pro zaměstnance nebo OSVČ platí ve zdravotním pojištění ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Zákonná úprava zdravotního pojištění však pamatuje na určité skupiny osob nebo na situace v tom směru, že se považují výjimky, u kterých minimum dodrženo být nemusí.
Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
c)
kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
d)
kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna roku 2018 nejméně v částce 2 024 Kč),
e)
za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.
Netrvají-li příslušné skutečnosti dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část, a to podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti.
Příklad
Pracovní poměr zaměstnance skončil dne 22. 10. 2018, v říjnu dosáhl příjmu 4 800 Kč.
Zaměstnavatel provede za říjen dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minima 8 658,06 Kč za 22 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci [(22 / 31) x 12 200].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 8 658,06 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 169 Kč (8 658,06 x 0,135). S ohledem na příjem 4 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 648 Kč. Jedna třetina (216 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (432 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 858,06 Kč, tj. 521 Kč. Při úhradě tohoto doplatku platí podmínky již výše uvedené.
Z celkové částky pojistného 1 169 Kč zaplatí zaměstnanec standardně 737 Kč (216 + 521) a zaměstnavatel 432 Kč.