Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 5 Afs 78/2017 , www.nssoud.cz/
Ručení při platbě do zahraničí
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Dle Nejvyššího správního soudu poskytnutí úplaty příjemcem zdanitelného plnění zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko bez dalšího, nemůže samo o sobě založit ručitelský vztah, byť by tomu tak doslovné znění zákona mohlo nasvědčovat. Aby mohlo být ručení uplatněno, musí k samotnému provedení platby přistoupit další okolnosti, ze kterých bude zjevné, že osoba povinná k dani, která úplatu na účet mimo tuzemsko učinila, věděla či mohla vědět, že záměrem takto směrované platby mimo tuzemsko, je právě nezaplacení daně.
Platba na účet mimo tuzemsko není ničím výjimečným. Ani mezi subjekty uskutečňujícími zdanitelná plnění v tuzemsku nemusí být ekonomicky neodůvodněná, podezřelá či signalizující úmysl nezaplacení daně či jiné podvodné jednání. Nelze s ní proto bez dalšího spojovat důsledky v podobě ručení za chování jiného subjektu, který neodvedl daň a vykazuje daňový nedoplatek u svého místně příslušného správce daně.
Správce daně se musí zabývat konkrétními okolnostmi, které jsou s takovou platbou spojeny a z nichž lze prokazatelně dovodit, že záměrem právě takového způsobu úplaty bylo nezaplacení daně.
Odstavec druhý ustanovení § 109 zákona o DPH byl dlouhou dobu chápan jako přímo zakládající ručení příjemce zdanitelného plnění. To však odmítl Nejvyšší správní soud, když takovýto stav by byl v rozporu s právem EU. Aby tak bylo dosaženo eurokonformního výkladu, je nutno i u těchto skutkových podstat vždy zkoumat zavinění. Tzn., že i když daňový subjekt platí do zahraničí, musí mu správce daně prokázat, že věděl nebo vědět mohl o podvodu, jehož se zúčastnil. Samotná platba na zahraniční účet pro tento účel nestačí
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.