Silniční daň u příspěvkových organizací

Nejdříve uveďme, že silniční daň je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS"). Zákon o dani silniční není, na rozdíl od jiných daňových zákonů, tak často novelizován, poslední novela byla provedena zákonem č. 63/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; novela ale měla jen 6 bodů, a to zejména legislativně-technického charakteru. Dalším důležitým předpisem v této oblasti je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a jeho prováděcí předpisy.

Základní a nejdůležitější úpravou je vymezení předmětu daně. Na úvod lze konstatovat, že vozidla podléhající této dani lze z hlediska podmínek pro vznik předmětu daně rozdělit do dvou skupin. První skupinu představují nákladní automobily a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, kdy podmínky zdanění těchto vozidel vyplývají z § 2 odst. 3 ZDS. Druhou skupinu tvoří všechna ostatní vozidla, podmínky zdanění těchto vozidel jsou vymezeny v § 2 odst. 1 ZDS. Z hlediska posloupnosti a návaznosti zákona začněme druhou skupinou vozidel.

Předmětem daně jsou tak silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla:

Jde o tři kumulativně stanovené podmínky, které v případě, že vozidlo podléhá této dani, musí být splněny současně. Při absenci splnění kterékoliv z nich tak není zcela naplněn předmět daně silniční a takové vozidlo pak dani silniční v České republice nepodléhá.

jsou taková, kterým je přidělena obecním úřadem obce s rozšířenou působností, který vede

jsou taková, která využívají pozemní komunikace v ČR.

Třetí podmínkou je používání vozidel příspěvkovou organizací k příslušným činnostem, přesněji řečeno, pokud je vozidlo používáno k činnostem, ze kterých plynoucí příjmy nejsou předmětem daně, vozidlo předmětem silniční daně není.

Je tedy zřejmé, že což v praxi činí celou řadu problémů. A to jednak z pohledu správného stanovení skutečnosti, zda je vozidlo vůbec předmětem daně, ale také z pohledu správného stanovení povinnosti placení záloh na daň. Z hlediska daně z příjmů se jednotlivé nepodnikatelské činnosti a z nich plynoucí příjmy posuzují ve smyslu relace mezi příjmy a souvisejícími náklady až za celé zdaňovací období, ovšem o povinnosti placení záloh na daň silniční je nutné rozhodnout již v průběhu kalendářního roku, tedy v průběhu zdaňovacího období. Tento rozpor staví tyto poplatníky do prakticky neřešitelné situace a je nutné hledat jiná náhradní řešení jenom proto, že právní předpisy si s touto skutečností neumí poradit.

Druhou skupinou vozidel jsouregistrované v České republice a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v České republice, pro jejichž zdaňování platí odlišná pravidla. Tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy, jedná se o povinné zohlednění předpisů EU v této oblasti. Nicméně ZDS připouští pro veřejně prospěšné poplatníky u těchto vozidel určité úlevy v podobě snížení sazeb daně, příslušná úprava je obsažena v § 6 odst. 9 a 10 ZDS.

Z této úpravy potom vyplývá, že sazba daně se snižuje o 100 % u nákladních automobilů a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, pokud příspěvková organizace jako veřejně prospěšný poplatník používá takové vozidlo pouze k činnosti, z níž plynoucí příjmy nejsou předmětem daně z příjmů, opět tedy typicky k činnostem, z nichž plynoucí příjmy nejsou předmětem daně podle § 18a odst. 1 zákona o daních z příjmů, jak je uvedeno výše v textu.

Obdobně se daň o 100 % sníží za situace, kdy se jedná o výcviková vozidla podle právního předpisu upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, která nejsou používána k činnosti, z níž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů právnických osob.

Pokud by příspěvková organizace provozovala takovéto vozidlo, u kterého se sazba daně snižuje o 100 %, nemá povinnost v průběhu zdaňovacího období platit zálohy. Poplatníci daně, kteří provozují vozidlo s takto sníženou sazbou daně, nepodávají daňové přiznání, nemají-li daňovou povinnost u dalšího vozidla. Příslušná úprava je obsažena v § 15 odst. 3 ZDS.

Jestliže se jedná o nákladní automobily a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností 12 a více tun, tam už snížení sazby daně tak vysoké není. Za stejných podmínek jako u výše uvedených vozidel nad 3,5 tuny a do 12 tun se snižuje sazba daně o 48 %, tedy sazba daně činí pouze 52 % stanovené roční sazby. Z toho ale vyplývá, že pokud je příspěvková organizace ve vztahu k takovému vozidlu poplatníkem silniční daně, je povinna i tak zaplatit silniční daň, i když vozidlo používá pouze pro účely činností, z nichž plynoucí příjmy nejsou předmětem daně.

Co se týká povinnosti platit zálohy, z úpravy § 10 odst. 6 ZDS vyplývá, že poplatník daně, je-li provozovatelem vozidla se sníženou sazbou podle § 6 odst. 10 ZDS, platí pouze jednu zálohu na daň nejméně ve výši 70 % roční daňové povinnosti nejpozději do 15. 12. zdaňovacího období.

Dalším problémem souvisejícím s příspěvkovými organizacemi v oblasti silniční daně může být správné stanovení poplatníka. V je zejména ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla. Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Provozovatel je v technickém průkazu vozidla a v registru vozidel uveden tehdy, když vozidlo neprovozuje jeho vlastník pro svou činnost nebo v souvislosti s ní, ale provozuje je pro svou činnost nebo v souvislosti s ní jiná fyzická nebo právnická osoba, která je k tomu vlastníkem zmocněna.

V případě příspěvkových organizací může často vznikat situace, že vlastníkem vozidla je zřizovatel a příspěvková organizace jej má pouze svěřeno do správy ve smyslu § 27 odst. 2 písm. e) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. V takovém případě je pravděpodobné, že příspěvková organizace bude zapsána v technickém průkazu vozidla jako provozovatel vozidla, a bude proto poplatníkem daně.

Pokud by ovšem příspěvková organizace nebyla v technickém průkazu uvedena ani jako provozovatel, např. z toho důvodu, že vozidlo je ve vlastnictví zřizovatele a příspěvková organizace jej má pouze ve výpůjčce, potom by příspěvková organizace poplatníkem daně nebyla a poplatníkem by byl zřizovatel, tedy kraj nebo obec. V případě státní příspěvkové organizace takovéto případy zřejmě nastávat nebudou a lze předpokládat, že příspěvková organizace jako provozovatel v technickém průkazu zapsána bude.

A další případem poplatníka, se kterým musí příspěvkové organizace také počítat, je případ zaměstnavatele, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla. V tomto případě tak musí být naplněno několik podmínek a předpokladů, aby bylo možné učinit závěr, že poplatníkem daně je zaměstnavatel. Jedná se o tyto předpoklady:

Pokud je toto vše splněno, je zaměstnavatel poplatníkem daně silniční v souvislosti s příslušnou pracovní cestou.

Závěrem uzavřeme, že daňové přiznání podává poplatník nejpozději do 31. 1. kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, a to i v případech, jedná-li se o poplatníka, kterému přiznání zpracovává daňový poradce. Za zdaňovací období roku 2018 tak bude daňové přiznání podáno do 31. 1. 2019.

Poplatník je povinen v daňovém přiznání daň sám vypočítat a zaplatit ji správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.