Možnost souběžného poskytnutí stravného i stravenky

Vydáno: 5 minut čtení

Naši zaměstnanci jsou často vysíláni na pracovní cestu, a přitom ještě odpracují na svém pravidelném pracovišti určitou dobu. Většinou v této souvislosti vyvstává otázka, zda jim lze přiznat stravné i stravenku.

Možnost souběžného poskytnutí stravného i stravenky
JUDr.
Marie
Salačová
Odpověď na tento dotaz je dost složitá, protože platná právní úprava poskytování stravného zaměstnancům při jejich pracovních cestách a poskytování stravenek zaměstnancům jako určitá forma stravování jsou dvě zcela rozdílné oblasti s přesně stanovenými podmínkami pro případné přiznávání.
Především je třeba v úvodu připomenout, že stravné při pracovních cestách zaměstnancům přísluší pouze, pokud jejich pracovní cesta trvá alespoň 5 hodin, a to v příslušné výši podle zákonem stanovených časových pásem trvání každé pracovní cesty. K tomu je třeba zdůraznit, že stravné je při splnění zákonem stanovených podmínek nárokové, a proto musí být zaměstnancům vždy přiznáno a nemohou se ho nikdy vzdát [viz § 346c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“)].
Naopak stravenka (jako určitý způsob závodního stravování) představuje pouze
fakultativní
(dobrovolné) plnění ze strany zaměstnavatele zaměstnancům. Zaměstnavatel může přiznat svým zaměstnancům stravenku jen v případě, pokud splní podmínky stanovené zvláštními právními předpisy upravujícími financování závodního stravování.
Další komplikaci způsobuje skutečnost, že platí rozdílná právní úprava pro podnikatelskou a rozpočtovou sféru.
Závodní stravování pro podnikatelskou sféru upravuje pouze § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Zde je přesně stanoveno, že za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy, mimo jiné, výdaje na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin (tj. do výše horního limitu platného pro zaměstnance v rozpočtové sféře podle § 176 odst. 1 zákoníku práce) s tím, že příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny. Současně je stanoveno, že příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu (viz § 88 zákoníku práce), bude delší než 11 hodin. Dále je stanoveno, že předmětný příspěvek nelze uplatnit na stravování zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu (tj. zákoníku práce).
Financování závodního stravování v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky je pak upraveno vyhláškou Ministerstva financí č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky (s účinností od 1. 3. 2005). Tato vyhláška byla vydána na základě § 33b zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a představuje zvláštní právní předpis v tomto úseku. Obdobná situace platí pro organizační složky státu a státní příspěvkové organizace, protože pro ně byla vydána vyhláška Ministerstva financí č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích (s účinností od 1. 1. 2002). Tato vyhláška byla vydána na základě § 69 zákona o rozpočtových pravidlech a představuje další zvláštní právní předpis na tomto úseku. Obě citované vyhlášky byly naposledy novelizovány vyhláškou č. 354/2007 Sb. (s účinností od 1. 1. 2008) a č. 17/2008 Sb. (s účinností od 1. 2. 2008), a to tak, že v rozpočtové sféře lze přiznat zaměstnanci stravenku, pokud odpracuje alespoň 3 hodiny v místě svého pravidelného pracoviště během kalendářního dne (a nemusí to být vcelku). Pokud zaměstnanec v tomto kalendářním dnu splní ještě podmínky pro přiznání stravného (tedy vykoná pracovní cestu v příslušné délce), přísluší mu vedle stravenky i stravné.
Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že od 1. 1. 2007 mohou zaměstnavatelé v podnikatelské sféře svým zaměstnancům-strávníkům při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem poskytnout za sníženou úhradu jedno hlavní jídlo během stanovené směny, pokud jejich přítomnost v práci během této směny trvá alespoň 3 hodiny (směnou je chápána zaměstnavatelem stanovená směna – její délka v pravidelném rozpisu směn), a během této směny jim nesmí vzniknout nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu (tj. zákoníku práce). Pro rozpočtovou sféru, jak bylo shora zmíněno, předmětnou problematiku upravují odlišně citované vyhlášky.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.